o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 10. 2021, č. j. 7 C 173/2017 - 310

1. Žalobce se žalobou u Okresního soudu v Kolíně domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] dané mu žalovanou z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti k vykonávané práci podle § 52 písmeno e) zákoníku práce. Namítal, že žalovaná využila posudku o zdravotní způsobilosti žalobce ze dne [datum], který žalobce převzal dne

[datum], v němž byl uveden závěr, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost z důvodu obecného onemocnění, a který byl vydán přes vědomost lékaře, který ho vydal i žalované, že příslušné akreditované pracoviště posuzující nemoci z povolání dosud nerozhodlo, zda se u žalobce jedná či nejedná o nemoc z povolání. Podle žalobce je tak závěr lékaře o tom, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci pro obecné onemocnění minimálně předčasný, neboť pokud by se jednalo o onemocnění nemocí z povolání, připadal by v úvahu výpovědní důvod podle § 52 písmeno d) zákoníku práce.

2. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou žalovaná dala žalobci dne [datum]

(výrok I.) a rozhodl, že se žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II.).

3. Soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil, že žalobce, který pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako operátor, trpěl od června [rok] zdravotními potížemi, které vyústily v jeho opakovanou dočasnou pracovní neschopnost, z nichž poslední skončila dne [datum]. Dne [datum] absolvoval žalobce pracovně lékařskou prohlídku, na jejímž základě poskytovatel pracovně lékařské péče žalované vydal dne [datum] lékařský posudek, v němž uznal žalobce zdravotně nezpůsobilým pro výkon dosavadní práce do

[datum]. Na základě další pracovně lékařské prohlídky, ze dne [datum], byl dne [datum] vydán lékařský posudek se závěrem o (trvající) zdravotní nezpůsobilosti žalobce do [datum]. Podle lékařského posudku Kliniky pracovního a cestovního lékařství [anonymizováno] nemocnice [anonymizováno] [část obce] ze dne [datum], onemocnění zjištěné u žalobce (epikondylitida ulnární vlevo, tj.„ tenisový loket“) nebylo uznáno jako nemoc z povolání; tento posudek byl potvrzen rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum]. Dne [datum] vydal poskytovatel pracovně lékařských služeb žalované lékařský posudek, podle něhož žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro výkon práce u žalované pro obecné onemocnění. Žalobce se proti lékařskému posudku vydanému dne [datum] odvolal ke [anonymizována dvě slova] [územní celek], a protože toto odvolání nemá odkladný účinek, dala žalovaná dne

[datum] žalobci předmětnou výpověď z pracovního poměru. [anonymizována dvě slova] [územní celek] pak rozhodnutím ze dne [datum] návrh žalobce na přezkoumání lékařského posudku zamítl a napadený lékařský posudek v celém rozsahu potvrdil. Žalobce dále podal žádost na [anonymizováno] pracovního lékařství 1. lékařské fakulty [anonymizována dvě slova] dne [datum] o prošetření profesionality onemocnění tendosynositidy flexorů i extenzorů předloktí. Všeobecná fakultní nemocnice v [obec], [anonymizováno] pracovního lékařství pak dne [datum] vydala, jako poslední v řadě, rozhodnutí, kterým neuznala zjištěné onemocnění jako nemoc z povolání podle kapitoly II. položky 9 seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce návrh na jeho přezkoumání a [stát. instituce], odbor zdravotnictví rozhodnutím ze dne [datum] napadený lékařský posudek potvrdil a návrh na jeho přezkoumání zamítl. Na základě citovaných posudků a rozhodnutí a rovněž závěrů ústavního znaleckého posudku vydaného v řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn.

[spisová značka] soud prvního stupně konstatoval, že se žalobci„ nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že onemocnění tendosinositida flexorů i extenzorů předloktí, tj. onemocnění uvedené v kapitole II., v položce 9, přílohy k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., je nemocí z povolání, když pro uznání výše uvedeného onemocnění za nemoc z povolání je nezbytné splnění obou podmínek, tj. jak klinické, kde je nezbytné prokázat, že onemocnění, kterým žalobce trpí, je uvedeno v seznamu nemocí z povolání, tak hygienické, která je považována za splněnou v případě, dojde-li k dostatečnému ověření a následnému prokázání, že žalobce vykonával práci u žalované jako svého zaměstnavatele za podmínek, které mohly zavdat příčinu vzniku daného onemocnění“. Uzavřel, že„ dlouhodobá zdravotní nezpůsobilost žalobce k výkonu dosavadní práce u žalované ke dni výpovědi nebyla důsledkem nemoci z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí“ a„ výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobci dne [datum] dle § 52 písmeno e) je platným právním úkonem“.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně, že vycházel převážně z dokazování provedeného v řízení souběžně vedeném u tamního soudu pod sp. zn. [spisová značka],„ nekriticky přebírá závěry učiněné soudem v tomto řízení a následně na těchto závěrech staví své vlastní rozhodnutí“ a„ stejně nekriticky hodnotí i rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum], kterým byl přezkoumán lékařský posudek Kliniky pracovního lékařství [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum]“. Podle žalobce,„ tím, že soud přebírá závěry tohoto nesprávného a neúplného dokazování, aniž by je sám přezkoumával, opakuje procesní chyby, kterých se dopustil soud v rámci řízení vedeného pod sp. zn.

[spisová značka]“. Namítal nesprávnost závěru soudu prvního stupně, že z výsledků měření lokální svalové zátěže na pracovišti žalované provedeného dne [datum] Zdravotním ústavem se sídlem v [obec] vyplývá, že při provádění pracovních úkonů nedošlo k překročení hygienických limitů. Poukazoval na to, že již v podání soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], které žalobce předložil i v rámci nyní projednávané věci a jeho obsah učinil součástí svých skutkových tvrzení, podrobně popsal nesprávnost provedených výpočtů, v důsledku čehož„ není možné výsledky měření považovat za zcela relevantní“, a v této souvislosti učinil řadu důkazních návrhů způsobilých potvrdit žalobcovy závěry o nesprávnosti měření hygienických limitů. Vytýkal soudu prvního stupně, že veškeré tyto důkazy jím byly bez náležitého odůvodnění zamítnuty, což zakládá nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí. Nicméně, podle žalobce,„ i z provedeného neúplného měření lze bezpečně prokázat překračování hygienických limitů na pracovišti“. Dále poukazoval na to, že vůči posudku o neuznání nemoci z povolání uplatnil řadu námitek, a to jak přímo vůči [anonymizována tři slova] v [obec], [anonymizováno] pracovního lékařství, tak v rámci řízení ve věci sp. zn. [spisová značka], a uplatnil je i v rámci řízení v projednávané věci. Vytýkal soudu prvního stupně, že se s nimi„ žádným způsobem nevypořádal, když bez dalšího převzal závěry rozhodnutí [stát. instituce] v rozhodnutí ze dne [datum], s tím, že o správnosti těchto závěrů nemá důvod pochybovat“. Rovněž namítal, že výsledky scintigrafického vyšetření, jemuž se v minulosti podrobil, byly vyhodnoceny chybně lékařem bez odpovídající specializace, a proto mělo být v rámci znaleckého zkoumání jeho zdravotního stavu zopakováno a posouzeno příslušným specialistou, což se nestalo. Dále soudu prvního stupně vytýkal, že odmítl žalobcův návrh na doplnění znaleckého posudku [anonymizováno] pracovního lékařství [anonymizována tři slova] v [obec], o přezkoumání jeho zdravotního stavu i z hlediska dalších v úvahu přicházejících diagnóz, když je u žalobce dáno podezření na onemocnění astma bronchiale a rinitida, přičemž obě onemocnění mohou splňovat kritéria nemoci z povolání. Navrhoval, aby odvolací soud po doplnění dokazování rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobě plně vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popřípadě aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a navrhla, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobce převzal dne [datum] výpověď z pracovního poměru s odkazem na ustanovení

§ 52 písm. e) zákoníku práce s tím, že na základě lékařského posudku ze dne [datum] vydaného zařízením závodní preventivní péče pozbyl dlouhodobě způsobilost vykonávat dosavadní práci.

8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění [účinnost], tj. přede dnem, kdy nabylo účinnosti ustanovení části třetí čl. IV bodu 3 zákona č. 93/2017 Sb. (dále jen „zákoník práce“).

9. Podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.

10. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

11. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobci, aby prokázal zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že ze žalované strany došlo k právnímu jednání směřujícímu k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného úkonu skončit. Na žalovaném pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobci řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným. Je-li předmětem řízení namítaná neplatnost rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, pak je na žalovaném zaměstnavateli, aby zejména prokázal, že ke dni úkonu směřujícího k rozvázání pracovního poměru s žalobcem existoval uplatněný (v tomto úkonu skutkově vymezený) důvod, který lze podřadit pod některý ze zákonem upravených důvodů skončení pracovního poměru (§ 52 písm. a) – h) resp. § 55 odst. 1 zákoníku práce).

12. Soud prvního stupně správně posoudil otázku zachování dvouměsíční lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce, když žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru byla podána ještě za trvání výpovědní doby dle touto žalobou napadené výpovědi.

13. Z obsahu soudního spisu se podává, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Žalobcův zdravotní stav byl od roku [rok] do současnosti podroben řadě lékařských zkoumání ze strany různých zdravotnických zařízení, ať už v souvislosti s přezkoumáváním závěru posudku poskytovatele pracovně lékařských služeb o pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce dle pracovní smlouvy pro obecné onemocnění, či v souvislosti se zkoumáním žalobcem namítané profesionality jeho onemocnění, anebo v rámci soudního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se žalobce na žalované domáhal, aby mu zaplatila náhradu mzdy za období, kdy mu po skončení jeho dočasné pracovní neschopnosti až do března [rok] nepřidělovala práci a ani mu neposkytovala náhradu mzdy. Kromě posudku poskytovatele pracovně lékařských služeb pro žalovanou ([právnická osoba]) ze dne [datum] přezkoumávaného (a potvrzeného) z podnětu žalobce [anonymizována dvě slova] [územní celek] (rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), byl zdravotní stav žalobce zkoumán i [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nemocnice [anonymizováno] [část obce] (posudek ze dne [datum], přezkoumávaný (a potvrzený) z podnětu žalobce [stát. instituce] – rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]) a rovněž [anonymizováno] pracovního lékařství [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec], jejíž první posudek ze dne [datum], přezkoumávaný z popudu žalobce, byl [stát. instituce] zrušen (rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]) a následný, ze dne [datum], opět z podnětu žalobce přezkoumávaný, byl rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum] potvrzen. V rámci řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byl pak k otázkám zdravotního stavu žalobce a posouzení namítaného profesionálního původu jeho onemocnění vypracován znalecký posudek [anonymizováno] fakultní [anonymizováno] v [obec] a k jeho závěrům soudem vyslýchán zpracovatel posudku. Souběžně probíhala i šetření ze strany

Krajské hygienické stanice Středočeského kraje, potažmo [anonymizována dvě slova] se sídlem v

[obec] k posouzení míry lokální svalové zátěže na pracovišti žalobce ve vztahu ke stanoveným hygienickým limitům. Konečným závěrem všech uvedených šetření a posudků je, že žalobcovo onemocnění, pro které pozbyl způsobilost k výkonu práce podle pracovní smlouvy, nemá profesionální původ. Vzhledem k obsáhlosti a podrobnosti citovaných šetření (když právě z důvodu souběžně probíhajícího soudního řízení, kde byla otázka profesionality žalobcova onemocnění rovněž stěžejní, bylo řízení v projednávané věci, v zájmu hospodárnosti, přerušeno), soud prvního stupně nepochybil, pokud do značné míry vyšel z dokazování provedeném v pravomocně skončeném řízení sp. zn. 19 C 169/2017.

14. V této souvislosti odvolací soud dodává, že zejména obě kliniky pracovního lékařství jsou renomovanými pracovišti, která pod hlavičkou obou uvedených fakultních nemocnic působí jako nezřídka vyhledávané a uznávané znalecké ústavy v oboru pracovního lékařství. Za situace, kdy žalobce svůj opakovaný požadavek na nařízení nového znaleckého posudku odůvodňuje toliko svým nesouhlasem s obdobnými závěry výše vyjmenovaných institucí, aniž by své pochybnosti o správnosti jejich závěrů čímkoliv (např. oponentním posudkem) dokládal, soud prvního stupně nepochybil, pokud od navrhovaného dokazování pro jeho nadbytečnost upustil.

15. Důvodnou neshledal odvolací soud ani argumentaci, že by měl být zkoumán žalobcův zdravotní stav i z hlediska jiných jeho onemocnění, nemají-li původ ve vykonávané práci. Lékařský posudek ze dne [datum], který se stal podkladem pro předmětnou výpověď, vycházel z konkrétních zdravotních obtíží, pro které byl žalobce nejprve v dočasné pracovní neschopnosti a poté bylo shledáno nejprve dočasné a posléze dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti žalobce k vykonávané práci. A proto se právě to onemocnění (a ne jiné), které se stalo nespornou příčinou dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti žalobce a následné výpovědi z pracovního poměru, stalo i předmětem zkoumání, nemá-li profesionální původ.

16. Odvolací soud pro stručnost odkazuje v plném rozsahu na závěry rozsudku soudu prvního stupně, který se v míře dostatečné vypořádal i s námitkami žalobce uplatňovanými (opakovanými) v odvolání, a které byly žalobcem namítány již (nejen) v řízení před soudem prvního stupně. V tomto směru postupuje odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne

[datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (dostupné na webových stránkách [webová adresa]), podle kterého, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením

§ 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, který plní roli přezkumné instance a nevytváří svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

17. Protože profesionalita onemocnění žalobce, pro které dlouhodobě pozbyl zdravovní způsobilost k výkonu práce podle pracovní smlouvy, nebyla prokázána, soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru o naplnění uplatněného výpovědního důvodu dle § 52 písm. e) zákoníku práce.

18. Na základě výše uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení

§ 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil ve všech jeho výrocích.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně se náhrady vzniklých nákladů výslovně vzdala.