O zaplacení 53 387,85 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Výrokem III. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o povoleném debetu (uzavřené v rámci internetového bankovnictví, které pro žalovaného žalobkyně vedla na základě smlouvy o bankovních službách ze dne [datum]), na základě které se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému výběr hotovosti nebo provést převod peněžních prostředků z účtu vedeného pro žalovaného až do výše záporného zůstatku [částka]. Žalovaný však v rozporu se smluvními podmínkami přečerpal povolený debet, a tím byl celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet počínaje dnem překročení. Poslední debetní zůstatek byl ke dni [datum]. V souladu se smluvními podmínkami žalobkyně z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu smlouvu ukončila, debetní zůstatek ve výši [částka] převedla na účet pohledávek z nepovoleného debetu a žalovaného o této skutečnosti dne [datum] informovala. Požadovala zaplacení celé dlužné částky, sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka], kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ke dni [datum] ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka] a dále úroku z úvěru ve výši 15 % a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z jistiny od [datum] do zaplacení a dále částku [částka] jako náklady vzniklé v souvislosti s vymáháním pohledávky. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala uzavření jí tvrzené úvěrové smlouvy, která měla být uzavřena elektronicky a poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka] žalovanému (umožněním žalovaného výběru hotovosti z účtu pro něj vedeného, aniž by na něm byl dostatek peněžních prostředků) posoudil jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále OZ). V tomto rozsahu měl shledal žalobu důvodnou. Důvodný shledal i nárok žalobkyně na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 a 3 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., když pohledávka, která je předmětem řízení je obsahem vzájemného závazku podnikatelů.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, a to proti zamítavému výroku II. a nákladovému výroku III. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno platné uzavření úvěrové smlouvy. Poukazovala na to, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních službách, která byla účastníky řádně podepsána a jejím předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu. Dále byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím internetové služby [jméno FO] Internetbanking smlouva o povoleném debetu, a to za použití prostředků elektronické komunikace na dálku, kdy byla oběma stranami podepsána elektronickými podpisy učiněnými v souladu se zákonem o elektronickém podpisu. S popsaným způsobem uzavření smlouvy byl žalovaný seznámen na základě informací uvedených v článku „závěrečná ustanovení“ smlouvy o bankovních službách. Tento způsob žalobkyně znovu popsala v podání, kterým reagovala na výzvu soudu prvního stupně ze dne [datum], kterou byla žalobkyně vyzvána k doplnění a prokázání celé řady skutečností, mimo jiné i skutkových tvrzení o tom, že „účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru“. Žalobkyně poukazovala na to, že z této formulace nebylo zřejmé, v čem konkrétně soud prvního stupně spatřoval vadu podání žalobkyně, a jakým způsobem měla žalobkyně tuto vadu odstranit. Důvody, pro které soud prvního stupně neměl uzavření smlouvy o povoleném debetu za prokázané nevyplývají nejen z usnesení obsahujícího výzvu k odstranění vad, ale ani z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Podle žalobkyně uzavření smlouvy a elektronický podpis obou účastníků vyplývá již ze samotného znění smlouvy o povoleném debetu, která byla k důkazu žalobkyní předložena. Poukazovala i na to, že žalovaný byl po celou dobu soudního sporu v řízení zcela neaktivní a pravost a správnost žalobkyní předložené smlouvy o povoleném debetu nebyla z jeho strany zpochybněna. Zdůraznila, že smlouva o povoleném debetu byla podepsána za použití elektronického podpisu ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb. ve spojení s § 562 OZ. Byly splněny kumulativně podmínky uvedené v § 562 odst. 1 OZ, tedy jednalo se o právní jednání učiněné elektronickými prostředky, které umožňují zachycení jeho obsahu i určení jednající osoby. Obsah byl zachycen na médiu umožňující jeho opakované zobrazení v textové podobě a ze strany žalovaného podepsána prostým elektronickým podpisem. Žalovanému bylo při uzavření smlouvy o bankovních službách přiděleno specifické identifikační číslo sloužící k digitálnímu ověření totožnosti žalovaného, a tímto jedinečným identifikačním číslem ve spojení s využitím telefonního čísla uvedeného žalovaným k zaslání jednorázového aktivačního hesla byla zaručena identifikace elektronicky podpisující osoby. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvolání napadeném výroku II. změnil a i v tomto rozsahu žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden ve výroku I., a v tomto rozsahu tedy nabyl samostatně právní moci.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o bankovních službách, na základě které se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného účet v korunách českých s konkrétní specifikací čísla účtu a dále službu internetového bankovnictví MojeBanka, internetového bankovnictví MojeBanka Businesss a internetového bankovnictví Mobilní banka. Pro službu přímého internetového bankovnictví bylo žalovanému přiděleno ve smlouvě identifikační číslo [hodnota]. Dále bylo jako fakultativní doplňková služba sjednáno pojištění k účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky, podmínky přímého bankovnictví, pojistné podmínky Profi Merlin, sazebník a oznámení o provádění platebního styku. Smlouva byla vlastnoručně podepsána pracovníkem žalobkyně a žalovaným. Předmětnou smlouvu žalovaný sjednal jako podnikatel. Ke dni [datum] byl na účtu vedeného pro žalovaného debetní zůstatek ve výši [částka], ke dni [datum] záporný zůstatek -[částka], když předtím, v období od [datum] do [datum] provedl žalovaný výběry v hotovosti a převody peněžních prostředků z účtů žalobkyně v rozsahu [částka], i když k tomu na něm nebyl dostatek peněžních prostředků. Odvolací soud se takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.

5. Neztotožnil se však se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany žalobkyně nebylo prokázáno uzavření jí tvrzené úvěrové smlouvy. V daném případě je třeba vycházet z toho, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva dne [datum], jejímž obsahem není pouze závazek žalobkyně vést pro žalovaného účet v korunách českých, avšak závazek žalobkyně vedení internetového bankovnictví pro žalovaného, s konkrétním uvedením čísla účtu, který bude pro žalovaného veden a s určením identifikačního čísla žalovaného pro službu, sloužícího jako identifikátor pro internetové bankovnictví. Tato smlouva byla mezi účastníky uzavřena v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o.z.“) jako smlouva, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Předmětná smlouva byla účastníky vlastnoručně podepsána. Dále byla mezi účastníky zcela v souladu se zněním shora uvedené smlouvy uzavřena smlouva o povoleném debetu, a to elektronickými prostředky na dálku, kdy byla oběma smluvními stranami elektronicky podepsána. S ohledem na znění smlouvy ze dne [datum], je třeba na elektronický podpis žalovaného hledět jako na platný ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a § 562 o.z. Žalovaný svým podpisem stvrdil přidělení konkrétního identifikačního čísla, souhlasil s tím, že ve vztahu ke konkrétnímu číslu bankovního účtu vedeného žalobkyní bude jeho totožnost digitálně ověřována právě tímto specifickým identifikačním číslem v rámci žalobkyní vedeného internetového bankovnictví MojeBanka, respektive Mobilní [jméno FO]. Za tohoto stavu tedy odvolací soud uzavřel, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o povoleném debetu, která byla opatřena elektronickým podpisem obou smluvních stran. Součástí předmětné smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaný překročením povoleného debetu porušil smluvní podmínky. Nárok žalobkyně je proto důvodný v plném rozsahu, a to včetně obchodního úroku i úroku z prodlení, jejichž výše odpovídá výši stanovené ve smlouvě uzavřené mezi účastníky.

6. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. změnil v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a i v tomto rozsahu žalobě jako důvodné vyhověl.

7. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně byla žalobkyně úspěšná v plném rozsahu a má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady na zaplaceném soudním poplatku a náklady právního zastoupení, tedy účelně vynaložené náklady. Náklady právního zastoupení představuje odměna za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, písemný žalobní návrh, účast zástupce žalobkyně u jednání soudu prvního stupně) podle § 11 odst. 1 písm. b), d) g), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po [částka] podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 advokátního tarifu, 4 režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, cestovné zástupce žalobkyně z místa sídla k jednání soudu prvního stupně na trase [adresa] a zpět v délce 130 km, průměrné spotřebě 6,2 litru na 100 km, průměrné ceně pohonných hmot [částka] za 1 l, náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši [částka] za kilometr jízdy, tedy cestovné [částka], náhrada za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny po [částka] a 21 % DPH ve výši [částka] (po zaokrouhlení). Náklady řízení žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] tedy činí [částka].

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně, která má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. V odvolacím řízení vznikly žalobkyni náklady na zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka], a na právním zastoupení, a to odměna za 2 úkony právní služby (písemné odvolání a účast zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu) podle § 11 odst. 1 písm. k), písm. g) advokátního tarifu, po [částka] podle § 8 odst. 1, § 7 bod 4 advokátního tarifu (z tarifní hodnoty [částka], tedy částky, která byla předmětem odvolacího řízení), 2 režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, 21 % DPH ve výši [částka]. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem z odvolání ve výši [částka] činí náklady žalobkyně v odvolacím řízení [částka].