o zaplacení 82 792,34 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 5. 2025, č. j. 7 C 16/2025 - 184

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení 82 992,34 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 840,73 Kč od 15. 11. 2024 do 13. 12. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 82 992,34 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 17. 1. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpala žalovaná částku 288 496,16 Kč. Žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit spolu s úrokem z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % sjednaného úvěrového rámce, což řádně nečinila. Ke dni podání žaloby uhradila celkem 234 524 Kč a dostala se se splácením úvěru do prodlení. V souladu s úvěrovými podmínkami žalobkyně po marných výzvách úvěr zesplatnila k 31. 10. 2024. Neuhrazená jistina úvěru činí 81 262,34 Kč. Dále žalovaná dlužila na nákladech spojených s vymáháním částku 730 Kč a na smluvní pokutě 1 000 Kč. Úrok z prodlení kapitalizovala žalobkyně ke dni sepsání žaloby v zákonné výši a dále jej požadovala do zaplacení.

2. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) řízení co do částky 200 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z této částky od 21. 1. 2025 do zaplacení zastavil (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 42 901,16 Kč spolu s úrokem z prodlení v kapitalizované výši v částce 119,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 43 101,16 Kč od 14. 12. 2024 do 20. 1. 2025, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 901,16 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po 800 Kč splatných vždy ke každému poslednímu kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť i jedné z nich (výrok II.), žalobu zamítl co do 39 891,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 721,17 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 891,18 Kč od 14. 12. 2024 do 20. 1. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 891,18 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že před zahájením řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 200 Kč s příslušenstvím z této částky. Soud prvního stupně proto co do této částky řízení zastavil. Ve věci samé soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně dostatečně neprověřila majetkové poměry žalované. Z dostupných podkladů nemohla žalobkyně učinit závěr o způsobilosti žalované úvěr splácet. Sjednaný závazkový vztah proto soud prvního stupně hodnotil jako absolutně neplatný. Převzala-li žalovaná plnění z neplatné smlouvy, je povinna takové bezdůvodné obohacení vrátit. Mezi účastnicemi nebylo sporu o čerpání částky 277 625,16 Kč. Vyšší čerpání však žalovaná zpochybnila. Důkazní břemeno ohledně dalšího čerpání až do částky 288 637,16 Kč tížilo žalobkyni, která k tomu doložila pouze interní záznam. Z účasti na ústním jednání se žalobkyně omluvila, a proto ji soud prvního stupně nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“). Mezi účastníky byla dále nesporná úhrada 234 724 Kč. Soud rozhodl o vrácení rozdílu ve výši 42 901,16 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 6. 12. 2024. Žalované umožnil dlužnou částku splácet v přiměřených splátkách po 800 Kč měsíčně, neboť v řízení byla prokázáno nemajetnost žalované. Celková doba splácení jde k tíži žalobkyně, která poskytla finanční prostředky žalované, ačkoliv věděla, že nemá dostatečné příjmy k úhradě splátek.

4. Proti III. a IV. výroku napadeného rozsudku (nejprve v odvolání nesprávně uveden výrok II., což bylo následným podáním opraveno na výrok III.) podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání s odůvodněním, že žalobkyni nebyla přiznána celá dlužná částka z titulu bezdůvodného obohacení. Namítala, že žalobkyně načerpala částku v celkové výši 288 637,16 Kč (nikoliv pouze 277 625,16 Kč). Veškeré čerpání bylo provedeno dle pokynů žalované (co do částky 10 846 Kč se jednalo o úhradu jiného dluhu žalované u žalobkyně). Splátkový kalendář je dostatečným důkazem k prokázání poskytnutí finančních prostředků. Jelikož žalovaná uhradila celkem 234 524 Kč, zbývá na bezdůvodném obohacení vrátit 54 113,16 Kč. Žalobkyně v odvolacím řízení vzala žalobu zpět co do částky 28 679,18 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 294,06 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 679,18 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení. Navrhla změnit výrok III. napadeného rozsudku a přiznat žalované 11 212 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 427,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 212 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení. Konečně navrhla i změnit výrok IV. napadeného rozsudku a přiznat žalobkyni náhradu nákladů před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.

5. Žalovaná k odvolání uvedla, že žalobkyně není subjektivně legitimována k podání odvolání do výroku II. napadeného rozsudku. Odvolání ani nebylo v zákonné lhůtě doplněno. Lhůta k podání odvolání proti výrokům I., III. a IV. žalobkyni marně uplynula. Odvolání proti výrokům III. a IV. napadeného rozsudku je třeba pro opožděnost odmítnout. Napadený rozsudek je navíc věcně správný a má oporu ve skutkovém zjištění. Z výpisu z účtu žalované bylo prokázáno, že žalované byly vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 277 625,16 Kč. Tato částka byla žalovanou učiněna nespornou. Důkaz listinou nemůže nahrazovat chybějící tvrzení žalobkyně. Žalobkyně netvrdila a neprokázala, že by sporné finanční prostředky ve výši 10 846 Kč přenechala k dispozici žalované, ani že žalovaná v interním systému žalobkyně zadala operaci na převod finančních prostředků na účet žalobkyně. Od ledna 2023 do prosince 2024 uhradila žalovaná žalobkyni celkem 234 524 Kč, dne 20. 1. 2025 uhradila 200 Kč a po vydání rozsudku hradí stanovené splátky (dosud celkově uhrazeno 4 000 Kč). Navrhuje napadený rozsudek potvrdit a žalované přiznat náhradu nákladů za odvolací řízení.

6. Jelikož vzala žalobkyně v průběhu odvolacího řízení žalobu částečně zpět co do částky 28 679,18 Kč s příslušenstvím z této částky a žalovaná vyslovila s tímto zpětvzetím souhlas, odvolací soud v tomto rozsahu výrok III. napadeného rozsudku zrušil a řízení zastavil dle § 222a odst. 1 a 2 o. s. ř.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

8. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zejména zjištěno, že žalobkyně a žalovaná sjednali elektronicky dne 17. 1. 2023 smlouvu o šikovném účtu č. [hodnota], na jejímž základě měl být žalované poskytnut revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 15 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 % a s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná postupně načerpala od žalobkyně finanční prostředky v celkové výši 277 625,16 Kč. Čerpání nad tuto částku žalobkyně doložila záznamem o interních převodech, z něhož však nevyplývá, že by žalovaná takovou operaci zadala. Tyto skutečnosti nebyly v řízení prokázané a nebylo možné žalobkyni poučit. Soud prvního stupně proto vycházel z částky 277 625,16 Kč. V případě splátek se účastnice shodovali, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 234 724 Kč. Před sjednáním smlouvy vycházela žalobkyně z celkových příjmů žalované ve výši 15 432 Kč měsíčně (mateřská dovolená). Dále z informace, že žalovaná žije v družském poměru a druh pobírá 22 900 Kč měsíčně. Žalovaná má jedno dítě a bydlí ve vlastním domě/bytě s měsíčními odhadovaným výdaji ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně věděla o dalších závazcích žalované (zejména o dluhu v celkové výši 2 155 185 Kč s měsíční splátkou 6 122 Kč). Žalobkyně měla k dispozici informaci o pohybech na účtu žalované, z nichž vyplývalo, že příjmy žalované jsou výrazně nižší než její výdaje. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 28. 11. 2024, která jí byla doručena dne 29. 11. 2024. Dluh dle této výzvy měl být uhrazen do 5. 12. 2024.

9. Odvolací soud k důkazu opětovně provedl Výpis čerpání, splátek a úhrad předložený žalobkyní a výpisy z účtu žalované. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně v období od 18. 1. 2023 do 29. 6. 2024 vyplatila na účet žalované částku v celkové výši 277 650,16 Kč. Rovněž vyplatila na účet č. [č. účtu] a pod variabilním symbolem [var. symbol] v souvislosti s touto smlouvou v období od 12. 2. 2023 do 15. 2. 2023 částku v souhrnné výši 10 846 Kč. Celkem tak žalobkyně vyplatila 288 496,16 Kč. Naopak žalovaná žalobkyni vrátila v období od 25. 1. 2023 do 22. 10. 2024 celkem 234 524 Kč a dne 20. 1. 2025 (po podání žaloby) 200 Kč. Odvolací soud nemá důvod pochybovat o správnosti provedeného důkazu (Výpis čerpání, splátek a úhrad), neboť zjištění z něj vyplývající korespondují s předloženými výpisy z účtu žalované.

10. Příkladmo z výpisu z účtu žalované za měsíc prosinec 2022 vyplývá, že žalovaná hradila pod variabilním symbolem [var. symbol] na bankovní účet č. [č. účtu] splátky úvěru (první splátka měla být dle popisu platby uhrazena dne 6. 12. 2022). Pod stejným variabilním symbolem od žalobkyně na účet žalované přicházely platby (např. dne 19. 12. 2022 ve výši 1 297 Kč nebo dne 21. 12. 2022 ve výši 1 276 Kč). Z uvedeného je tak zřejmé, že žalovaná platbou v celkové výši 10 846 Kč hrazenou na stejný bankovní účet a pod stejným variabilním symbolem hradila svůj jiný dluh, který měla u žalobkyně. Naopak tvrzení žalované, že nedala žalobkyni pokyn k úhradě částky 10 846 Kč na bankovní účet č. [č. účtu], působí v kontextu takto provedených skutkových zjištění nevěrohodně.

11. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně žalované vyplatila celkem 288 496,16 Kč, tj. částku, kterou žalobkyně v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně tvrdila, a žalovaná žalobkyni do dne vydání napadeného rozsudku vrátila celkem 234 724 Kč. Takto zjištěný skutkový stav je dostatečný pro rozhodnutí ve věci.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Předně odvolací soud uvádí, že žalobkyně podala odvolání v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Napadený rozsudek byl žalobkyni doručen dne 7. 5. 2025. Dne 20. 5. 2025 doručila žalobkyně soudu prvního stupně blanketní odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá, že se žalobkyně odvolává do zamítavého výroku, byť v blanketním odvolání nesprávně uvedla, že napadá výrok II. Soudem prvního stupně byla žalovaná vyzvána k odstranění vad odvolání, což učinila podáním ze dne 10. 6. 2025. Tímto podáním opravila zjevnou nesprávnost a upřesnila, že se odvolává do zamítavého výroku III. a nákladového výroku IV. Nebylo namístě takové odvolání odmítnout, neboť by se jednalo o přepjatý formalismus a ve svém důsledku by bylo žalobkyni odepřeno právo na projednání jejího odvolání (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 1213/24). Zvláště je-li odvolací soud povinen posuzovat každé podání podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.).

15. Žalobkyně v odvolacím řízení nesporovala závěr soudu prvního stupně o neplatnosti uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 1. 2023. Žalobkyně pouze nesouhlasila s výší bezdůvodného obohacení, která byla žalobkyni přiznána. Odvolací soud s touto námitkou z podstatné části souhlasí. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované z neplatné smlouvy částku v celkové výši 288 496,16 Kč. Žalovaná je proto dle § 2993 o. z. povinna tuto finanční částku vrátit poníženou o plnění, které naopak z neplatné smlouvy poskytla žalovaná žalobkyni. Žalovaná již vrátila ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně částku 234 724 Kč, nadále jí tak zbývá vrátit rozdíl ve výši 53 772,16 Kč. Žalované již bylo výrokem II. napadeného rozsudku (tento výrok nebyl napaden odvoláním žádné ze stran, jak je vysvětleno shora) uloženo vrátit 42 901,16 Kč. Nadále tak zbývá uložit žalované uhradit žalobkyni částku 10 871 Kč.

16. Z této částky má žalobkyně nárok na úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně (§ 1968 a § 1970 o. z.). Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná se dostala do prodlení dne 6. 12. 2024 (s ohledem na zaslanou upomínku) ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení částečně v kapitalizované výši, kapitalizoval odvolací soud úrok z prodlení z dlužné částky 10 871 Kč za období od 6. 12. 2024 do 13. 12. 2024 ve výši 30,37 Kč. Ve zbylém byl úrok z prodlení přiznán od 14. 12. 2024 do zaplacení.

17. Odvolací soud částečně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok III. napadeného rozsudku a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 10 871 Kč s příslušenstvím. S ohledem na aktuální majetkové poměry žalované bylo žalobkyni umožněno splácet tento dluh ve splátkách po 300 Kč měsíčně. Tím se od právní moci tohoto rozsudku splátka na jistině s příslušenstvím navýší oproti napadenému rozsudku na 1 100 Kč měsíčně, což je třeba považovat za kompromisní řešení při zvážení obou zájmů účastnic. Do výše splátky je zohledněna i skutečnost, že žalované tímto postupným splácením na jistinu bude nadále nabíhat úrok z prodlení (§ 1932 odst. 2 o. z.), čímž se bude doba splácení a výše dluhu stále navyšovat. Je proto i v zájmu žalované uhradit dluh co nejdříve. Neuhradí-li žalovaná kteroukoliv splátku řádně a včas, vznikne žalobkyni právo na úhradu celé zbývající dlužné částky najednou. Svého nároku se může domáhat v exekučním řízení. Tím by se žalované dále navýšily náklady s touto pohledávkou spojené. Ve zbylém odvolací soud zamítavý výrok III. napadeného rozsudku jako věcně správný potvrdil. Žalovaná požadovala změnit výrok III. co do částky 11 212 Kč s příslušenstvím, čemuž neodpovídala skutková zjištění.

18. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšnější, a proto má nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu obou účastníků vycházel odvolací soud i z uplatněného příslušenství ke dni vydání napadeného rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08). Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 320 Kč a v nákladech za právní zastoupení v celkové výši 28 194,20 Kč. Ty sestávaly z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba ze dne 13. 12. 2024 a účast na jednání dne 18. 3. 2025) po 4 420 Kč dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), v aktuálním znění, dále z paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024), za jeden úkon právní služby po 450 Kč/úkon (§ 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025), z náhrady ztráty času k jednání odpovídající deseti půlhodinám po 150 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025], z cestovních nákladů advokáta ze sídla kanceláře k soudu prvního stupně a zpět, celkem [hodnota] km, osobním automobilem reg. zn. [SPZ] průměrnou spotřebou nafty 4,3 l/100 km, při ceně paliva 34,70 Kč/l a základní sazby náhrady 5,8 Kč/km [dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění], celkem cestovné 2 770,99 Kč, a z 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 4 893,22 Kč. Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně činily 31 514,20 Kč. Žalobkyně má nárok na náhradu ve výši 9 454 Kč (30 % z 31 514,20 Kč). S ohledem na uplatněný nárok a jeho příslušenství před soudem prvního stupně byla žalobkyně úspěšná ze 65 % a žalovaná ze 35 %.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů před odvolacím soudem, neboť neúspěch žalobkyně v odvolacím řízení (přezkum směřoval do částky 11 212 Kč s příslušenstvím) byl v poměrně nepatrné části. Náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a v nákladech za právní zastoupení ve výši 6 337 Kč. Ty sestávaly z odměny advokáta za dva úkony právní služby (odvolání ze dne 20. 5. 2025 a účast na jednání dne 7.10. 2025) po 1 580 Kč (z tarifní hodnoty 11 212 Kč) dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. k), g) AT, z paušálních náhrad hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025), z náhrady ztráty času k jednání odpovídající 1,5 půlhodině (dle vyčíslení žalobkyně) po 150 Kč/půlhodinu [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025], z cestovních nákladů advokáta ze sídla kanceláře k odvolacímu soudu a zpět, celkem [hodnota] km, osobním automobilem reg. zn. [SPZ] průměrnou spotřebou nafty 4,4 l/100 km, při ceně paliva 34,70 Kč/l a základní sazby náhrady 5,8 Kč/km [dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění], celkem cestovné 952,48 Kč, a z 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 1 099,88 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení činily 7 337 Kč.

20. Žalovaná je povinna uhradit náklady před soudy obou stupňů v celkové výši 16 791 Kč k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Rovněž v případě nákladů umožnil soud žalované dlužnou částku uhradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně, avšak i v tomto případě pod ztrátou výhody splátek (160 odst. 1 o. s. ř.).