o žalobě z rušené držby, o odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 2. 7. 2024, č. j. 46 C 221/2024 - 43

1. Okresní soud Praha - východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným usnesením (dále jen „usnesení soudu prvního stupně“ nebo „napadené usnesení“) zamítl jednak žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby byla žalovanému uložena povinnost „zdržet se zamezování či omezování příjezdu na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a k pozemku st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno], vše zapsané na listu vlastnictví [Anonymizováno], katastrální území [adresa], obec [adresa], vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] - východ“ (výrok I.), dále zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost „odstranit obrubníky umístěné před příjezdovou bránou k pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno], zapsaných na listu vlastnictví [Anonymizováno], katastrální území [adresa], obec [adresa], vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] – [Anonymizováno]“ (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně konstatoval, že nebylo možné zcela jednoznačně posoudit včasnost žaloby ve smyslu § 1008 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy sice „žalobci počátek běhu zákonné šestitýdenní lhůty přisuzovali datu 13. 5. 2024, kdy se měl a) žalobce v ranních hodinách dozvědět o umístění obrubníků v [adresa] okolo předmětných pozemků, zejména před přístupovou bránu“, přitom však doložené fotografie prokazující umístění obrubníků nebyly nikterak datovány, stejně tak nebylo možno s jistotou říci, kdy žalovaný, potažmo společnost realizující stavební práce, skutečně započal s prováděním stavby, a kdy skutečně došlo k umístění dotyčných obrubníků, které žalobci vnímají jako svémocné rušení držby a „z doložených rozhodnutí stavebního úřadu přitom plyne, že žalovaný požádal o udělení kolaudačního souhlasu již dne [datum], tj. téměř jeden měsíc před žalobci tvrzeným datem umístění obrubníků, s tím, že o kolaudační souhlas za účelem užívání stavby je žádáno v okamžiku dokončené stavby, případně v okamžiku, kdy je část stavby schopna samostatného užívání, a kolaudační rozhodnutí tak má představovat ukončení celého kolaudačního procesu“. Soud prvního stupně nicméně přesto přistoupil k věcnému projednání žaloby. Poukázal na to, že žalobci spatřují svémocné rušení držby práva služebnosti zřízené ve prospěch předmětných pozemků v umístění obrubníků ze strany žalovaného, zejména před přístupovou bránu žalobců, s úmyslem zamezit jim vjezd na předmětné pozemky, které jsou v jejich vlastnictví. Soud prvního stupně však uzavřel, že „na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování je zřejmé, že stavební práce probíhají na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci (tedy nikoliv svémocně) a bude na stavebním úřadu, aby poté, co uplyne doba, po kterou je v současné době kolaudační řízení přerušeno, posoudil, zda stavební práce probíhající na základě stavebního povolení probíhají za splnění všech podmínek pro umístění a provedení stavby a zda jsou splněny všechny předpoklady pro vydání kolaudačního souhlasu potřebného k jejímu užívání (včetně posouzení souladu stavby s projektovou dokumentací ověřenou ve společném řízení)“.

3. Proti tomuto usnesení, podali žalobci v zákonné lhůtě odvolání. Poukazovali na to, že Smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne[Anonymizováno]7. 2. 2018, je ve prospěch panujících pozemků žalobců parc. č. 278/12 a st. 462 v katastrálním území [adresa] zřízena bezúplatná služebnost přístupu, příjezdu a spoluužívání, přípojek a napojení na liniové stavby a komunikaci přičemž smlouva specifikuje rozsah služebnosti: „přes celou plošnou výměru služebných pozemků (zejm. po zpevněných plochách a pozemních komunikacích na služebných pozemcích) chodit a vjíždět stroji, vozidly, jízdními soupravami, přepravními a manipulačními prostředky, přepravovat náklad, dopravovat osoby i věci (včetně zpátečních tras), to vše způsobem potřebným k nerušenému užívání, provozu, obsluze, využití, opravám a údržbě panujících pozemků (a/nebo staveb, které jsou jejich součástí), k výkonu práv vlastníka panujících pozemků nebo práv ze zřízených služebností; tomuto právu vlastníka panujícího pozemku odpovídá povinnost vlastníka služebných pozemků kdykoli umožnit přístup a příjezd oprávněnému i osobám, které vlastníka (držitele) panujícího pozemku navštíví a komunikaci s bezprašnou vozovkou z asfaltu nebo betonových dlaždic, jejíž tonáž není omezena, svým nákladem udržovat v bezpečném provozuschopném stavu; spoluužívat služebné pozemky jako veřejně přístupnou pozemní komunikaci zejména k příchodu, příjezdu a ke spojení panujících pozemků s místními komunikacemi a silnicemi, k vjezdu na panující pozemky a zajištění jejich dopravní obslužnosti; tomuto právu vlastníka panujícího pozemku odpovídá povinnost vlastníka služebných pozemků na služebných pozemcích zachovat vjezd a výjezd z panujících pozemků a toto užívání umožnit a trpět“. Služebnost zatěžuje služebnou parcelu žalovaného parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Žalovaný nechal okolo pozemku žalobců parc. č. [Anonymizováno] svémocně umístit obrubníky, zejména před přístupovou bránu, čímž je žalobcům znemožněn vjezd k jejich rodinnému domu a zaparkování na jejich pozemku, čímž došlo k narušení posledního pokojného stavu, který zde panoval, žalobci tak nemohou řádně užívat svou zkolaudovanou nemovitost, kterou užívají od prosince roku 2021 a instalace obrubníků podle žalobců představuje svémocné rušení držby.

4. Dále uvedli, že ačkoli v [adresa] v obci [adresa], v níž bydlí, probíhají stavební práce na základě stavebního povolení v rámci stavby „Komunikace a technická infrastruktura [adresa], obec [adresa]“, projektová dokumentace ke stavbě předpokládá vybudování vjezdů na pozemky jednotlivých vlastníků, avšak žalovaný vybudováním obrubníků vjezd na pozemky žalobců znemožnil. Je proto nesprávná úvaha soudu prvního stupně, že výstavba obrubníků před přístup k nemovitosti žalobců proběhla na základě stavebního povolení v rámci uvedeného stavebního záměru, a svémocné rušení držby práva žalobců neproběhlo na základě stavebního povolení, ale je se stavebním povolením mimoběžné. Žalobci namítali, že jim není zřejmé, z jakých zjištění soud vycházel, pokud uzavřel, že stavební práce probíhají na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci (tedy nikoliv svémocně) a jsou přesvědčeni, že odůvodnění napadeného usnesení je v tomto směru nedostatečné, a že soud k této otázce neprovedl úplné dokazování. Nijak se přitom nevypořádal se skutečností, že stavební práce na základě stavebního povolení byly ukončeny před [datum], kdy žalovaný požádal o vydání kolaudačního souhlasu, zatímco obrubníky byly instalovány až v květnu 2024. Podle žalobců „je tedy zřejmé, že žalovaný o kolaudační souhlas žádal v okamžiku dokončené stavby dle stavebního povolení, přičemž následnou instalaci obrubníků provedl nad rámec stavebního povolení, tedy svémocně“. Žalobci dále uvedli, že stavební záměr nesmí být v rozporu s řádným užíváním nemovitostí zkolaudovaných před kolaudací stavebního záměru, ani nesmí být v rozporu s existujícím věcným právem ve formě služebnosti přístupu, příjezdu a spoluužívání. Bránění ve výkonu věcného břemene, jakož i rušení držby žalobců je nepřípustné. Žalobci považují za nepřípustné, aby soud namísto poskytnutí ochrany rušené držby žalobce odkázal na posouzení stavebním úřadem, tím spíše, když instalace obrubníků nebyla provedena v rámci stavebního řízení, ale svémocně mimo stavební povolení. Podle žalobců, „i kdyby hypoteticky stavební dokumentace umožňovala vybudování obrubníků před příjezdovou bránu k nemovitosti žalobců, jednalo by se o zjevné zneužití práva ze strany žalovaného, které však nepožívá právní ochrany. Pokud by žalovanému mělo být umožněno nerespektovat práva z věcného břemene, jakož i narušovat poslední pokojný stav, bylo by to v rozporu s dobrými mravy.“

5. K otázce včasnosti žaloby žalobci uvedli, že žádost o udělení kolaudačního souhlasu byla sice podána již [datum], avšak v té době obrubníky před vjezdem k nemovitosti žalobců ještě umístěny nebyly. Omítli názor soudu prvního stupně, že by k žalobě připojené fotografie nebyly nedatované, když „žalobci v bodu 8 žaloby uvedli, že uvedená fotodokumentace je z [datum]“, přičemž „fotografie zachycují postup prováděných prací (zapuštění obrubníků do země a jejich zabetonování)“. Podle žalobců je pak irelevantní, kdy žalovaný započal s prováděním stavby a kdy skutečně došlo k umístění dotyčných obrubníků, neboť lhůta pro podání žaloby z rušené držby začne běžet ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší. Poukazovali na to, že „žalobce o umístění obrubníků telefonicky upozornil Policii České republiky, jakmile se o umístění dozvěděl, a to dne [datum] v [Anonymizováno]“. Navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že umístění vjezdu na pozemek žalobců bylo sjednáno v dohodě o připojení pozemku parc č. [Anonymizováno] na komunikaci ze dne [datum], uzavřenou mezi právními předchůdci účastníků (dále i jen „dohoda o připojení“). Smlouva o zřízení služebností, kterou žaloba argumentuje, byla, jako vzájemně závislá a podmíněná, uzavřena až následně, na základě dohody o připojení ze dne [datum] V dohodě o připojení bylo přesně vymezeno místo vjezdu na pozemek parc. č. [Anonymizováno] který je nyní ve vlastnictví žalobců. Na základě této dohody byl i sjednaný vjezd na pozemek parc. č. [Anonymizováno] geodeticky zaměřen a vypracována projektová dokumentace stavby komunikace, předložená silničnímu správnímu úřadu k územnímu a stavebnímu řízení. Umístění vjezdu na pozemek parc. č. [Anonymizováno] jakož i umístění silničních obrubníků ve zbylé části společné hranice parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], obsažené v projektové dokumentaci stavby a povolené silničním správním úřadem, odpovídá dohodě ze dne [datum] i vydanému územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení na stavbu rodinného domu [jméno FO] (předchůdkyně žalobců). Rozhodnutí o umístění a povolení stavby komunikace vydal silniční správní úřad dne [datum], ještě předtím, než žalobci své nemovitosti zakoupili. Poukazoval na to, že stejně jako on vstoupil do právních vztahů svého předchůdce [jméno FO] (dřívějšího vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] a stavebníka komunikace), tak i žalobci převzali práva a závazky předchozího vlastníka pozemků st. [Anonymizováno] (s rodinným domem) a parc. č. [Anonymizováno] [jméno FO].

7. Dále uvedl, že v červnu 2020 [jméno FO] svůj rozestavěný rodinný dům spolu s pozemky st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa] prodala žalobcům a ti, spolu s vlastnictvím, nabyli nejen oprávnění ze zřízených služebností, ale vstoupili i do právních vztahů z dohody o připojení. Dne [datum], současně s kupní smlouvou a jako vzájemně závislou a podmíněnou uzavřeli žalobci s [jméno FO] dohodu, která předmět prodeje i rozsah přebíraných práv a závazků upřesňovala. Při koupi nemovitostí převzali žalobci od prodávající [jméno FO] veškeré listiny, které se k převáděným nemovitostem a právům vztahovaly, mimo jiných i dohodu ze dne [datum], která „obsahuje i situační náčrt hranice pozemku žalobců a žalovaného, na němž je velká, zřetelná a těžko zaměnitelná ikonografika šipky mířící do rohu pozemku žalobců s nápisem "vjezd"“, projektovou dokumentaci i rozhodnutí o umístění a povolení komunikace, rozhodnutí o umístění a povolení stavby rodinného domu s povoleným vjezdem a a) žalobce převzetí potvrdil.

8. Podle žalovaného v době, kdy žalobci své nemovitosti zakoupili a nabyli práva ze služebností, byl přístup na pozemek parc. č. [Anonymizováno] zajištěn vchodem a plotovou branou ve vystavěném oplocení, která byla vystavena v místě, dohodnutém v odst. 5 dohody o připojení pozemku, a její umístění odpovídalo i pravomocnému územnímu rozhodnutí na stavbu rodinného domu [jméno FO]. Takto byla plotová brána v roce 2019 geodetem zaměřena a její umístění zapracováno do dokumentace stavby komunikace. Žalobci při dostavbě zakoupeného domu provedli v oplocení pozemku parc. č. [Anonymizováno] změny, které však nebyly s vlastníkem sousedního pozemku (žalovaným) ani dohodnuty, ani stavebním úřadem povoleny, a svoji plotovou bránu v oplocení umístili jinde, než bylo uzavřenou dohodou o připojení pozemku ze dne [datum] sjednáno. Žalovaný namítal, že žalobci sice mají právo vjezdu na svůj pozemek z pozemku žalovaného, avšak na jiném místě, než na kterém mají nyní vybudovaný vjezd, tj. nikoliv uprostřed svého plotu (ve stávající plotové bráně, kterou vystavěli), ale v kraji, tedy v místě, ve kterém jim ve vjezdu není bráněno jakýmikoli obrubníky, jen zdí, kterou sami žalobci „v rozporu se zákonem, dohodou i zdravým rozumem postavili“. O své vůli přitom přemístili i sloup veřejného osvětlení.

9. Dále žalovaný poukazoval na to, že na jiné umístění plotové brány opakovaně žalobce upozorňoval až do listopadu 2023 s tím, že je nezbytné jednak změnit uzavřenou dohodu o připojení na komunikaci, jednak zajistit změny v geodetickém zaměření, projektové dokumentaci a v povolení jiného umístění plotové brány a vjezdu. Na tato upozornění však žalobci nereagovali. Za této situace byla na pozemku žalovaného vybudována pozemní komunikace s obrubníky, které přesně korespondovaly s právem žalobců, přičemž vjezd na pozemek žalobců byl proto vybudován v dohodnutém místě, podle pravomocného rozhodnutí o umístění a povolení stavby komunikace, a na ostatní části společné hranice pozemků parc. č. [Anonymizováno] byly podle odsouhlasené dokumentace osazeny silniční obrubníky. Žalovaný zdůraznil, že „stav komunikace, včetně osazených silničních obrubníků, i umístění vjezdu odpovídají uzavřené dohodě o připojení pozemku ze dne 7. 2. 2018 i služebnosti, zřízené na základě této dohody; odpovídají odsouhlasené projektové dokumentaci stavby, vypracované podle dohody ze dne [datum] i vydanému pravomocnému rozhodnutí silničního správního úřadu, které žalobci při koupi nemovitostí od prodávající převzali“.

10. Dále žalovaný uvedl, že o provedení silničních obrubníků žalobce informoval již přípisy z [datum]. Jejich instalace při hranici s parc. č. [Anonymizováno] pak byla zrealizována k [datum], instalace zámkové dlažby v komunikaci dokončena k [datum]. Od konce prosince 2023 tak žalobci vědí, jak je komunikace zrealizována a kde jsou silniční obrubníky osazeny. Dne [datum] se za účasti obce uskutečnila kontrolní prohlídka stavby, při které nebyly konstatovány odchylky od stavebního povolení, dne 1. 3. 2024, při kontrolní prohlídce, byla pořízena fotodokumentace. Následně, bezprostředně před závěrečnou kontrolní prohlídkou a předáním, v dubnu 2024 došlo k neoprávněnému zásahu do realizované stavby. Před plotovou branou žalobců bylo odstraněno betonové lože, instalované silniční obrubníky vybourány a odvezeny, nainstalovány jiné. Tento svévolný zásah do stavby zabránil jejímu převzetí, neboť stavba neodpovídala povolenému stavu. V květnu proto uvedl dodavatel místo do původního stavu, tj. do souladu s projektovou dokumentací a povolením silničního správního úřadu. Podle žalovaného, pokud žaloba hovoří o květnu 2024, pak jde zřejmě o termín, kdy byla stavba uvedena do původního, povoleného stavu, v jakém se nacházela před neoprávněným zásahem. Podle žalovaného, hlavním důvodem, proč dosud nedošlo ke kolaudaci stavby, bylo posunutí sloupu veřejného osvětlení před pozemkem žalobců, kteří ho posunuli tak, aby jim nepřekážel v jejich nově vybudovaném vjezdu o zhruba 7 metrů, což je výrazná změna oproti schválené projektové dokumentaci. Podle žalovaného, „tak, jako žalobci nemají právo vjezdu v jiném místě, než bylo [datum] dohodnuto, nelze žalovanému přičítat k tíži, že za situace, kdy žalobci neměli zájem na změně uzavřené dohody, dohodnuté dodržel“. Navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

11. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. S ohledem na státní příslušnost žalobců, kteří jsou stáními příslušníky Maďarska a a) žalobce dále též státním příslušníkem Ukrajiny, se soud prvního stupně správně zabýval nejprve otázkou svojí mezinárodní příslušnosti k rozhodnutí o věci a otázkou rozhodného práva a nepochybil v závěru, že podle článku 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dána výlučná příslušnost soudů České republiky k projednání věci, neboť předmětem řízení je věcné právo k nemovité věci na jejím území. Rozhodným právem je pak s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právní řád České republiky, a to podle článku 37 sdělení č. 63/1990 Sb., sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů v občanských, rodinných a trestních věcech, neboť nemovitá věc, jíž se právo, které je předmětem tohoto řízení, týká, se nachází na jejím území.

13. Pro potřeby rozhodnutí vycházel odvolací soud z těchto skutečností patrných z obsahu spisu:

 Žalobci jsou na základě smlouvy kupní ze dne [datum], uzavřené s [jméno FO], jakožto prodávající, a Hajnalkou Dohánics a Sándorem Dohánics, jakožto kupujícími, vlastníky (MCP - vlastnictví manželů cizího práva) pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. 394, a pozemku parc. č. 278/12, v obci a katastrálním území [adresa].

 Žalovaný je na základě kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky zápisu dne [datum], vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno]. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno] se způsobem využití ostatní komunikace, v obci a katastrálním území [adresa].

 Ve prospěch pozemků žalobců jsou smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum], uzavřené mezi [jméno FO] na straně jedné (jakožto vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa]) a manžely [jméno FO] a [jméno FO] (jakožto vlastníky pozemků parc. č. [Anonymizováno] parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno]) a [jméno FO] (jakožto vlastnicí pozemků parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno]) na straně druhé, zřízena věcná práva, a to služebnost přípojek a napojení na liniové stavby a komunikaci zatěžující pozemek parc. č. [Anonymizováno] a služebnost přístupu, příjezdu a spoluužívání zatěžující pozemek parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. 278/7.

 Podle oznámení [právnická osoba] [adresa] - [jméno FO], jakožto příslušného speciálního stavebního úřadu, ze dne [datum], bylo na žádost [jméno FO], zahájeno společné řízení na stavbu „Komunikace a technická infrastruktura [adresa], obec [adresa]“ na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], kdy se mělo jednat o oboustrannou dvoupruhovou komunikaci včetně komunikace pro pěší a vjezdů o celkové šíři uličního prostoru 8 m, šíří chodníků 1,5 m, šíří komunikace 5,5 m a šíří vsakovacího pruhu 1 m s tím, že lokalita měla být řešena jako „Zóna 30“ a povrch komunikace pro pěší i pro dopravu měl být proveden ze zámkové dlažby.

 Dne 7. 5. 2020 vydal stavební úřad společné rozhodnutí o umístění a povolení stavby „Komunikace a technická infrastruktura [adresa], obec [adresa]“ na pozemku parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], a sice stavby, za současného uvedení popisu zmíněné stavby a stanovení podmínek pro její umístění a provedení.

 Dne [datum], na žádost žalovaného o vydání kolaudačního souhlasu na stavbu „Komunikace a technická infrastruktura [adresa], obec [adresa]“ na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], vyzval stavební úřad žalovaného a obec [adresa] k účasti na závěrečné kontrolní prohlídce stavby, jejíž termín byl stanoven na [datum] v 9:00 hodin.

 Usnesením ze dne [datum] stavební úřad ve věci vydání kolaudačního souhlasu na stavbu „Komunikace a technická infrastruktura [adresa], obec [adresa]“ na pozemcích parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] rozhodl, mimo jiné, o přerušení kolaudačního řízení do [datum] s tím, že při závěrečné kontrolní prohlídce konané dne [datum] stavební úřad zjistil, že stavba neodpovídá projektové dokumentaci ověřené ve společném řízení a ne všechny uvedené změny stavby lze hodnotit jako „nepodstatné“ odchylky od ověřené projektové dokumentace.

14. Odvolací soud předně konstatuje, že má, shodně se soudem prvního stupně, pochybnosti o včasnosti žaloby podané dne 21. 6. 2024 ve smyslu ustanovení § 1008 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. Pro počátek běhu lhůty dle § 1008 odst. 1 o. z. je rozhodující stav, při němž dochází k faktickému ohrožení či rušení držby.

15. Rušení držby znamená rušení pokojného stavu, který tu před zahájením faktického rušení existoval. Má-li se však jednat o pokojný stav, musí jít o stav, který po nějakou dobu nerušeně trval a nikoliv stav, který byl vytvořen těsně předtím, než došlo k jeho narušení. Žalobci dovozují narušení pokojného stavu od května 2024 (konkrétně od [datum]), kdy žalobce resp. jím zjednaná osoba, obnovila stav, který existoval několik měsíců předtím, poté co proběhly stavební práce na komunikaci na pozemku žalovaného parc. č. [Anonymizováno], až do dubna 2024, kdy bylo do stavebního stavu komunikace v místech styku pozemků parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] zasaženo. Jestliže tedy došlo v průběhu několika měsíců k opakovaným stavebním úpravám v místech, kde se pozemky účastníků stýkají, nelze za pokojný stav považovat ten, který byl na místě poměrně krátce jen několik dnů až týdnů před obnovením stavu předchozího. Za pokojný stav by bylo lze pokládat ten, který existoval dlouhodobě před zahájením stavebních prací, které do něj zasáhly. A za situace, že tyto práce probíhaly v ulici v místě bydliště žalobců několik měsíců, lze sotva uvěřit tvrzení, že žalobci jejich průběh, jež se dotkl i té části komunikace před jejich pozemkem a týkal se přímo místa, kterým vjíždějí na svůj pozemek, nezaznamenali ihned, jakmile se tak stalo, ale teprve v momentě, kdy stavební firma obnovovala již dříve vytvořený stavební stav komunikace, poté, co do něj kdosi zasáhl a změnil ho.

16. Podle ustanovení § 1003 o. z., držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

17. Podle ustanovení § 1004 odst. 1 o. z., je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl.

18. Je třeba rozlišovat, jaký je rozdíl, a to především ve smyslu (účelu) posesorní žaloby podle ustanovení § 1003 a § 1004 o. z. a petitorní žaloby podle § 1013 a následujících o. z. Obě jsou sice prostředkem ochrany (nejen) vlastnického práva toho, kdo je konáním jiného rušen či ohrožen, nicméně každá představuje jiný způsob této ochrany. Zatímco posesorní žaloba klade důraz na rychlost ochrany (zachování) posledně zjištěného stavu před jeho rušením (ohrožením) svémocným konáním jiného, petitorní žaloba představuje komplexnější ochranu především vlastnického práva před jeho narušováním ze strany jiného vlastníka. Řízení o posesorní žalobě probíhá zrychleně v zákonem stanovené lhůtě (srov. § 176 a následující o. s. ř.), která nepředpokládá (ani neumožňuje) provádění nějakého obsáhlejšího dokazování k prokázání všech skutečností, a proto se omezuje toliko na zjištění (prokázání) poslední faktické držby a (prokázání) jejího faktického svémocného rušení, přičemž i to musí být seznatelné na základě jednoduchého dokazování. Složitější a obsáhlejší dokazování, které by si vyžadovalo delší časový úsek, by popíralo prvotní cíl právní úpravy žaloby na ochranu rušené držby, tj. její rychlost. Naopak v rámci řízení o petitorní žalobě je prostor k uplatnění všech důkazních prostředků, včetně místních šetření či znaleckých posudků tak, aby byl tvrzený skutkový stav zjištěn (prokázán) co nejkomplexněji, bylo s určitostí zjištěno, zda a do jaké míry jednotliví vlastníci (účastníci řízení) navzájem zasahují do svých vlastnických práv, zda se tak děje právem (ne)dovoleným způsobem, v rozsahu (ne)přiměřeném okolnostem a zda je nutný zásah ze strany soudu spočívající v zákazu (nařízení zdržet se) takového zasahování.

19. V projednávané věci žalobci brojí proti výstavbě na pozemku žalovaného s poukazem na to, že žalovaný způsobem, jakým jsou na jeho pozemku realizovány stavební úpravy komunikace přiléhající k pozemku žalobců, jimiž je ztěžován až znemožňován vjezd z komunikace na pozemek žalobců, svémocně zasahuje do pokojného stavu, jež žalobci odvozují ze služebnosti přístupu, příjezdu a spoluužívání, přípojek a napojení na liniové stavby a komunikaci podle Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] s tím, že i v případě, že by žalovaný jednal v souladu se schváleným stavebním povolením, nerespektovalo-li by jejich práva z věcného břemene, jednalo by se o protiprávní zásah do jejich soukromých práv.

20. Ovšem charakter a šíře uplatňovaných námitek přesahují rámec řízení na ochranu rušené držby. Provedeným dokazováním soud prvního stupně správně zjistil a uzavřel, že žalovaný nejedná svémocně, nýbrž na základě příslušným stavebním úřadem vydaného stavebního povolení. V odvolacím řízení pak navíc vyšlo najevo, že žalovaný postupuje i ve smyslu dohod uzavřených právními předchůdci účastníků, které upřesnily konkrétní umístění vjezdu z komunikace na pozemku žalovaného na pozemek žalobců, od nichž se naopak žalobci vybudováním vjezdové brány v oplocení svého pozemku na jiném místě odchýlili přesto, že byli v souvislosti s nabytím nemovitosti prodávající o těchto dohodách informováni a převzali jejich vyhotovení.

21. K argumentaci žalobců, že zkolaudováním vjezdu na jejich pozemek v současné podobě, tj. na jiném místě, než předpokládala dohoda mezi právními předchůdci účastníků, se stala dohoda mezi právními předchůdci účastníků „nerealizovatelnou a neplatnou pro rozpor s dobrými mravy“, přičemž kolaudační rozhodnutí považují za významnější dokument, než nějakou dohodu mezi právními předchůdci účastníků, odvolací soud uvádí, že žalobci ničím nedoložili existenci kolaudačního rozhodnutí, jež by se týkalo jimi vybudované vjezdové brány v oplocení jejich pozemku parc. č. [Anonymizováno], když předložené kolaudační rozhodnutí ze dne [datum] se týká jmenovitě pouze stavby rodinného domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku st. p. [Anonymizováno], jímky a splaškové kanalizace na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Vedle toho odvolací soud podotýká, že tato argumentace nadřazeností (údajného) správního rozhodnutí nad dříve uzavřenou soukromoprávní dohodou příliš nesouzní s na jiném místě uplatňovanou argumentací, že i kdyby schválená stavební dokumentace umožňovala vybudování obrubníků před příjezdovou bránu k nemovitosti žalobců, jednalo by se s ohledem na soukromoprávně založené věcné právo služebnosti napojení na komunikaci, příjezdu a přístupu na pozemek žalobců o „zjevné zneužití práva ze strany žalovaného, které nepožívá právní ochrany“.

22. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada vzniklých nákladů odvolacího řízení, spočívajících v nákladech za právní zastoupení. Při určování výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby [srov. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)] vycházel odvolací soud z ustanovení § 9 odst. 1 AT, podle něhož, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč, neboť předmětem tohoto řízení je žaloba na ochranu rušené držby, což není žaloba na určení práva nebo neplatnosti, ale žaloba na uložení povinnosti, jejímž předmětem je právo, jehož hodnotu nelze vyjádřit v penězích. Náklady na zastoupení žalovaného (tak, jak byly jeho zástupcem účtovány) tedy sestávaly z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na soudním jednání) po 1 500 Kč [§ 9 odst. 1, § 7 bod 4., § 11 odst. 1 písm. d), g), AT] a paušální náhrady hotových výloh po 300 Kč za každý úkon právní služby. Zástupce žalovaného netvrdil, a tudíž ani nedoložil, že by byl plátcem DPH.