o zaplacení 1 419 264 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 4. 2025, č. j. 18 C 28/2025 – 55,

1. Okresní soud v Berouně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 4. 2025, č. j. 18 C 28/2025 – 55, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1 419 264 Kč spolu s úrokem ve výši 12,21 % ročně z částky 1 032 192 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 1 032 192 Kč od 22. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 387 072 Kč od 17. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 133 355,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení žalované částky jako plnění ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], jejímž je žalovaný jednatelem, a to vůči žalovanému jako ručiteli, když tento se písemným ručitelským prohlášením zavázal k úhradě dluhu dlužníka pro případ, že nebude žalobci splněn. Na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 11. 2023 byla dlužníku poskytnuta částka 1 032 192 Kč, kterou se dlužník zavázal vrátit do 21. 1. 2024. Zápůjčka ze strany dlužníka v termínu splatnosti uhrazena nebyla, nebyla uhrazena ani žalovaným jako ručitelem po výzvě žalobce. Za tohoto stavu shledal soud prvního stupně nárok žalobce v plném rozsahu důvodným a úspěšnému žalobci přiznal i náhradu všech účelně vynaložených nákladů, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení. Soud prvního stupně se nezabýval námitkou započtení uplatněnou žalovaným, neboť ze strany žalovaného byla uplatněna až po koncentraci řízení, která nastala uplynutím koncentrační lhůty poskytnuté soudem prvního stupně po prvním jednání ve věci, tedy dnem 10. 4. 2025. Soud prvního stupně navíc i pro případ, že by námitka byla uplatněna včas shledal námitku jako nejistou či neurčitou, tedy takovou, která není způsobilá k započtení ve smyslu ustanovení § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Námitka uplatněná žalovaným nebyla řádně specifikována, navíc dle tvrzení žalovaného ji měl nabýt od společnosti [Anonymizováno] podzim roku 2024, přestože uvedená společnost již v červenci 2024 z úředního rozhodnutí zanikla a její majetek přešel na „[adresa] [Anonymizováno]). Soud prvního stupně neshledal důvodnou ani námitku žalovaného spočívající v procesním pochybení soudu prvního stupně, kdy mu žaloba a předvolání k jednání nebyly řádně doručeny, neboť dle tvrzení žalovaného mu výzvy i zásilky byly vloženy blíže nejasným způsobem do boxu určeného pro doručování balíků, v němž není ani žádná škvíra pro vhoz korespondence. Soud prvního stupně uzavřel, že dle obsahu doručenky, která byla provozovatelem poštovních služeb vrácena, a která se považuje za veřejnou listinu, byl shledán správný postup doručování v souladu s ustanovením § 49 o. s. ř., a pravost údajů na ní uvedených nebyla žalovaným popřena.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který soudu prvního stupně vytýkal postup, kdy jednal (v případě prvního jednání ve věci) v nepřítomnosti žalovaného, a při tomto jednání došlo ke koncentraci řízení a (v případě druhého jednání) rozhodl rozsudkem, již za účasti žalovaného. Při druhém jednání žalovaný kromě námitky zániku žalobního nároku započtením soudu sdělil, že předvolání k prvnímu jednání mu nebylo poštou řádně doručeno, zejména proto, že mu nebylo doručeno oznámení o uložení soudní zásilky. Vadným postupem pošty tedy bylo žalovanému znemožněno uplatnění námitky započtení před koncentrací řízení. V případě v pořadí druhého jednání žalovaný požádal soud o odročení jednání do návratu jeho zástupce ze zahraniční pracovní cesty, čemuž však nebylo vyhověno. Žalovaný tedy neměl čas potřebný k tomu, aby zjistil a soudu sdělil vyjádření poštovního přepravce. Podstatou tohoto zjištění byla skutečnost, že v oblasti bydliště žalovaného v rozhodné době došlo ke změně doručovací pošty a docházelo k vadám při doručování různým adresátům (i on sám nalezl v boxu pro doručování balíků listovní zásilku soudu prvního stupně určenou adresátovi odlišného od osoby žalovaného). Žalovaný byl postupem soudu omezen ve svém základním právu na řádné projednání věci ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Postupem soudu nebylo žalovanému umožněno uvést podrobnější tvrzení a k námitce započtení a navržení důkazů k prokázání jeho obranných tvrzení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a neshledal odvolání žalovaného důvodným.

4. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou procesního pochybení soudu prvního stupně, kdy bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného (jednání dne 27. 3. 2025), respektive nebylo vyhověno žádosti žalovaného o odročení jednání (jednání dne 15. 4. 2025). Z obsahu spisu soudu prvního stupně se podává, že žalobce podal k soudu k soudu prvního stupně žalobu dne 30. 1. 2025 s návrhem na vydání platebního rozkazu. Soudem prvního stupně nebyl platební rozkaz vydán, žalobce byl výzvou ze dne 3. 2. 2025 vyzván k doplnění žalobních tvrzení. Jednání bylo soudem prvního stupně nařízeno na 27. 3. 2025 (referát předsedkyně senátu z 25. 2. 2025) a usnesením ze dne 25. 2. 2025, č. j. 18 C 28/2025 – 17, byl žalovaný vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení se písemně vyjádřil k žalobě, která je připojena a dále byl vyzván k označení a předložení listinných důkazů s tím, že originály bude třeba předložit při jednání soudu. Dle údajů doručovací pošty v místě bydliště žalovaného nebyl adresát zastižen a zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 5. 3. 2025 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Vzhledem k tomu, že adresátem nebyla v úložní době zásilka vyzvednuta, byla dne 20. 3. 2025 vhozena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Jednání, při kterém bylo provedené dokazování a dáno poučení o koncentraci řízení ve smyslu ustanovení § 118b o. s. ř., bylo odročeno na 15. 4. 2025 v 15:00 hodin a žalobci poskytnuta koncentrační lhůta v délce 14 dnů k doplnění potřebných tvrzení a důkazů. Žalovaný byl o odročení jednání vyrozuměn tak, že zásilka byla vzhledem k tomu, že nebyl zastižen, vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky dne 2. 4. 2025 ve 12 hodin 24 minut, jak vyplývá z údajů doručovací pošty v místě bydliště žalovaného na dodejce. Podáním došlým soudu prvního stupně dne 12. 4. 2025 požádal zástupce žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] (plnou moc udělenou žalovaným dne 11. 4. 2025 k podání přiložil) o odročení jednání z důvodu, že zplnomocnění převzal s ohledem na skutečnost, že s žalovaným spolupracuje mnoho let, přestože je na pracovní cestě v Japonsku, ze které bude zpět v České republice dne 1. 5. 2025. Vzhledem k státnímu svátku dne 8. 5. 2025 žádal o odročení po datu 11. 5. 2025. Přípisem ze dne 14. 4. 2025 byl zástupce žalovaného uvědoměn o tom, že jednání nebude odročováno, neboť žalovanému bylo předvolání doručeno již 2. 4. 2025 a převzetí zastoupení bylo učiněno za situace, kdy byl již termín jednání znám.

5. Předvolání k (v pořadí prvnímu) jednání bylo soudem prvního stupně žalovanému doručováno spolu s usnesením s výzvou k vyjádření a žalobou do vlastních rukou zcela v souladu s ustanovením § 49 o. s. ř. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručení, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu (odst. 4). Soud při průkazu doručení vychází z údajů uvedených na doručence, jejíž náležitosti jsou upraveny ustanovením § 50g o. s. ř. Doručenka je považována za veřejnou listinu a popření pravosti, tedy pravosti údajů na ní uvedených, musí prokázat ten, kdo vadu namítá. V daném případě soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že dle údajů uvedených na doručence, která se vrátila soudu prvního stupně jako soudu odesílacímu jsou uvedeny veškeré náležitosti a na základě nich učinil správně závěr o řádném doručení předvolání žalovanému, a to rovněž (v pořadí druhém jednání), kdy předvolání bylo doručováno v souladu s ustanovením § 50 o. s. ř., tedy nikoliv do vlastních rukou adresáta (žalovaného). Pokud byly ze strany žalovaného uplatněny námitky proti řádnému doručení, tyto byly uvedeny pouze v obecné rovině, aniž by byla ze strany žalovaného namítána konkrétní tvrzení. Žalovaný sám avizoval předložení vyjádření doručujícího poštovního orgánu, což však ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu (23. 9. 2025), tedy za dobu pěti měsíců neučinil. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud při jednání dne 27. 3. 2025 jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, když doručení předvolání žalovanému bylo řádně vykázáno a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

6. Pokud jde o jednání dne 15. 4. 2025, kdy soud prvního stupně nevyhověl žádosti zástupce žalovaného o odročení jednání, ani v tomto v případě odvolací soud neshledal v postupu soudu prvního stupně pochybení. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, doručení předvolání bylo vykázáno s dostatečným časovým předstihem termínu jednání. Pokud udělil čtyři kalendářní dny před termínem nařízeného jednání plnou moc advokátovi, který se v té době nacházel mimo území České republiky s vědomím, že právě z tohoto důvodu ho nebude moci u nařízeného jednání zastoupit, nelze jen v tom spatřovat důvod pro odročení jednání. Odvolací soud tedy v tomto směru uzavřel, že důvod pro odročení ústního jednání v daném případě dán nebyl a soud prvního stupně postupoval správně, pokud nařízené ústní jednání neodročil a ve věci jednal, zvláště když žalovaný byl jednání osobně přítomen.

7. Soud prvního stupně vycházel po provedeném dokazování z takto zjištěného skutkového stavu: žalobce uzavřel dne 21. 11. 2023 se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] (jejímž jediným jednatelem je žalovaný) smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytl částku 1 032 192 Kč, a kterou se dlužník zavázal vrátit žalobci nejpozději do 21. 1. 2024 spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,21 % ročně. Žalovaný se svým písemným ručitelským prohlášením ze dne 21. 11. 2023 zavázal k úhradě dluhu dlužníka pro případ, že nebude žalobci splněn. Dlužník svůj závazek k vrácení zápůjčky nesplnil v termínu splatnosti, a to ani po upomínkách žalobce. Žalobce proto vyzval žalovaného výzvou ze 28. 6. 2024 ke splnění ručitelského závazku. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky běžící ode dne prodlení s vrácením zápůjčky. Předmět zápůjčky, tj. částka 1 032 192 Kč byla připsána na účet dlužníka dne 28. 11. 2023.

8. Odvolací soud se v takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. Neshledal důvod pro doplnění řízení o žalovaným v odvolacím řízení předložený důkaz - obálkou adresovanou osobě odlišné od žalovaného soudem prvního stupně, datovanou z března 2025, která byla dle jeho tvrzení vhozena do jeho balíkového boxu, neboť se jedná o důkaz, který byl k dispozici již před rozhodnutím soudu prvního stupně a jde tedy o nepřípustný důkaz podle § 205a o. s. ř.

9. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 2390 a následujících o. z. Podle tohoto zákonného ustanovení, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.

10. Podle ustanovení § 2018 o. z., kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Přijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Ručení předpokládá podle § 2019 o. z. platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.

11. Plnění na ručiteli má věřitel právo požadovat podle § 2021 o. z., nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit, nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

12. Zcela v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními vznikl žalobci nárok na vrácení plnění poskytnuté dlužníku, tj. společnosti [právnická osoba]. na základě smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k nesplnění povinnosti dlužníka ani přes výzvu žalobce je důvodný nárok žalobce vůči žalovanému jako ručiteli, který se ke splnění dluhu pro případ nesplnění dlužníkem zcela v souladu s ustanovením § 2018 o. z. zavázal.

13. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že dluh zanikl započtením, respektive tuto námitku nemohl pro vady procesního postupu soudu prvního stupně včas uplatnit. Pokud jde o namítané procesní vady, v tomto směru odvolací soud odkazuje na závěr uvedený shora. I pro případ, že by žalovaným byla námitka započtení uplatněna včas, neshledal ji odvolací soud způsobilou k započtení pro neurčitost a obtížnou prokazatelnost (§ 1987 odst. 2 o. z.). Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 a z rozsudku Velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, vyplývá, že takový postup je na místě, pokud lze očekávat, že by námitka započtení s ohledem na zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou. Podle Nejvyššího soudu je obecně smyslem institutu započtení zjednodušení prostřednictvím odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob - nikoliv vyvolání nejasností a následných sporů. Stejně tak v soudním řízení není započtení způsobilá pohledávka, která se jeví jako objektivně sporná – proti níž má žalobce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, které by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce.

14. Odvolací soud má za to, že v posuzované věci šlo právě o takový případ. Pohledávka žalovaného je sporná, neboť žalobkyně ji neuznává. Dle tvrzení by mělo jít o pohledávku z jiného právního vztahu, než je pohledávka žalobce, která je předmětem tohoto řízení. Námitka započtení ze strany žalovaného byla vznesena pouze v obecné rovině, mělo jít o započtení pohledávky, která byla na společnost [právnická osoba]. (tedy dlužníka z vztahu, ze kterého vznikla pohledávka, která je předmětem daného řízení) postoupena ze společnosti [Anonymizováno]. se sídlem ve Velké [Anonymizováno]. Žalovaným však nebylo tvrzeno, v jakém rozsahu měla pohledávka zaniknout, jak k tvrzené pohledávce došlo, kdy byla postoupena na žalovanou. Je třeba přihlédnout i k tomu, že za stavu, kdy žalovaný je jediným jednatelem společnosti [právnická osoba]. a jedním z jednatelů společnosti, která měla mít za žalobcem pohledávku uplatněnou v daném řízení k započtení, má konkrétní údaje o tvrzené pohledávce k dispozici. Přesto nebyla námitka započtení uplatněna ani v konkrétní podobě s potřebnými náležitostmi a taková skutečnost tedy činí námitku započtení vznesenou žalovaným nezpůsobilou k započtení právě pro její neurčitost. Nebyly tedy (ani pro případ včasného uplatnění) naplněny podmínky k započtení. To ovšem žalovanému nebrání, aby své tvrzené pohledávky, případně uplatnil samostatnou žalobou v jiném soudním řízení.

15. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když shledal správný závěr soudu prvního stupně, pokud jde o nárok žalobce na úrok i smluvní pokutu, které byly stanovené zcela v souladu se smluvními podmínkami a dále i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1968 a následujících o. z.

16. Rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen i v nákladovém výroku II. V řízení před soudem prvního stupně byl zcela úspěšný žalobce a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. mu byla soudem prvního stupně přiznána náhrada účelně uplatněných nákladů řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a nákladech právního zastoupení, jejichž výše byla soudem prvního stupně správně stanovena a odpovídá vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátnímu tarifu.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení bylo v plném rozsahu úspěšný žalobce, který má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobci v odvolacím řízení vznikly náklady na právní zastoupení. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle § 8 odst. 1, § 7 advokátního tarifu 13 980 Kč. Zástupce žalobce vykonal v odvolacím řízení jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) a náleží mu i režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 3 030 Kč (po zaokrouhlení). Celková výše nákladů žalobce v odvolacím řízení tedy činí 17 460 Kč.