o zrušení vyživovací povinnosti, o snížení výživného, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 5. 2024, č. j. 29 C 40/2023 - 91

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby byla jeho vyživovací povinnost k žalovanému stanovená rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 9. 2022, č. j. 42 P 293/2014 - 83, počínaje dnem [datum] zrušena, případně aby byla od téhož dne snížena výše výživného z částky 7 000 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně.

2. Okresní soudu v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) žalobu na zrušení vyživovací povinnost žalobce k žalovanému stanovené rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 9. 2022, č. j. 42 P 293/2014 – 83, zamítl (výrok I.), zamítl žalobu na snížení výživného žalobce pro žalovaného ode dne [datum] z částky 7 000 Kč měsíčně na 5 000 Kč měsíčně (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

3. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že se žalovaný nadále studiem připravuje na budoucí povolání. Konstatoval, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému tak dosud nezanikla a „není zde důvod ani pro její zrušení soudem počínaje dnem [datum], neboť se jeví jako spravedlivé po žalobci nadále požadovat, aby vynakládal finanční prostředky na výživu žalovaného, aby tím přispíval k jeho osobnímu rozvoji“. Dále po přezkoumání poměrů žalobce, žalovaného i matky žalovaného soud prvního stupně uzavřel, že „nadále odpovídá jak možnostem žalobce, tak i potřebám žalovaného, aby na jeho výživu žalobce přispíval částkou 7 000 Kč měsíčně, neboť nenastaly takové změny na straně žalovaného a jeho rodičů, které by měly za následek snížení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému“.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Nesouhlasil s tím, že jeho výživné pro žalovaného nebylo zrušeno, popř. počínaje [datum] sníženo. Poukazoval na to, že žalovaný ukončil jednu střední školu, kde nedosahoval řádných výsledků a nyní studuje jinou střední školu, která nijak nenavazuje na ukončený, vystudovaný obor a i zde dosahuje podprůměrných výsledků. Vytýkal soudu prvního stupně, že dostatečně nezdůvodnil svůj závěr, že se jedná o cílevědomou a soustavnou přípravu na budoucí povolání. Namítal, že studium musí naplňovat znaky soustavné a cílevědomé přípravy na budoucí povolání, které by mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro životní potřeby prací. Pokud studium takovéto znaky nenese, nelze po rodiči spravedlivě požadovat, aby za tímto účelem vynakládal své finanční prostředky. Dále uvedl, že žalovaný ukončil učební obor Opravář zemědělských strojů, kdy si během studia udělal několik svářečských průkazů, řidičský průkaz na osobní a nákladní vozidla a na stejné škole mohl pokračovat v dvouletém maturitním studiu. Místo toho však začal studovat zcela jiný obor, který nijak na vystudovaný obor nenavazuje. Podle žalobce současné studium žalovaného nepředstavuje soustavnou a cílevědomou přípravu na budoucí povolání, přičemž je žalovaný schopen vzhledem k předchozímu vzdělání a kursům schopen sám se živit. Žalobce rovněž soudu prvního stupně vytýkal, že se nezabýval tím, že „žalovaný k žalobci projevuje značnou neúctu, chová se k němu neslušně, resp. takovým způsobem, který je naprosto neslučitelný s dobrými mravy ve společnosti“, již před svojí zletilostí odmítal styk s žalobcem, a to zejména s ohledem na to, že mu žalobce vytýkal jeho přístup ke škole, studijní výsledky, kouření marihuany apod. Žalovaný s žalobcem v podstatě odmítá i komunikaci přes technické prostředky. „Žalobce je přesvědčen, že žalovaný byl a je z velké části ovlivněn matkou, která se nedokázala zcela vypořádat s rozchodem s žalobcem a proti žalobci neustále brojí nesmyslnými žalobami.“ Podle žalobce lze v návaznosti na zjištěné okolnosti případu rozhodnout jak o nepřiznání výživného, tak i o jeho přiznání pouze z části, či o jeho snížení, placení výživného v dosavadní výši je s ohledem na chování žalovaného v rozporu s dobrými mravy. Dále soudu prvního stupně vytýkal závěr, že nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala snížení výživného, kdy namítal, že soudem nebylo nijak zohledněno, že žalovaný chodí o víkendech a prázdninách na brigády, kde dosahuje příjmu, ke zvýšení příjmu došlo i u matky žalovaného a zkoumány měly být i příjmy partnera matky žalovaného (za něhož se v mezidobí provdala), který s ní žije ve společné domácnosti, podílí se na uspokojování potřeb rodiny určitou částkou, tato částka by měla mít odraz nejen v poměrech matky žalovaného, ale i v poměrech žalovaného. Naproti tomu u žalobce došlo oproti době poslednímu rozhodování ke snížení příjmu, není schopen hradit výživné pro žalovaného v původně stanovené výši, a proto je i proti němu žalovaným vedeno exekuční řízení. Žalobce trpí na ekzémy, s čímž mu vznikají zvýšené výdaje na zakoupení mastí. Navrhoval změnu napadeného rozsudku, zrušení vyživovací povinnosti žalobce od [datum], popř. snížení výživného od tohoto data na částku 5 000 Kč, nebo aby byl napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání.

5. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, o výživném žalobce pro žalovaného bylo naposledy rozhodováno rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž byl tehdy ještě nezletilý žalovaný svěřen do péče své matky a žalobci bylo uloženo přispívat na jeho výživu počínaje dnem [datum] částkou 7 000 Kč měsíčně. Nedoplatek na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 21 800 Kč bylo žalobci povoleno splácet po 1 000 Kč měsíčně. Podle zjištění soudu žalovaný tehdy navštěvoval 3. ročník odborného učiliště v [adresa] s průměrnými výsledky a nebydlel na internátu. Jeho výdaje tvořily zejména náklady na dojíždění do školy (2 500 Kč měsíčně), stravování ve škole (1 500 Kč měsíčně), oblečení (mj. společenský oblek) a za různé kurzy (taneční, autoškola a svářečské zkoušky). Neměl zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem, ani se zálibami. Žalobce měl od listopadu 2021 příjem z brigád 30 000 Kč až 40 000 Kč měsíčně čistého, v srpnu 2022 začal podnikat a jeho příjem činil cca 40 000 Kč měsíčně čistého. Žalobce vlastnil rodinný dům se dvěma bytovými jednotkami, ve kterých bydleli žalobce a jeho matka, měl úspory 60 000 Kč, vlastnil deset let starý automobil a dva motocykly. Splácel hypotéku po 4 000 Kč měsíčně, měl běžné náklady na bydlení (inkaso, uhlí, pojištění domu), platil si pojištění odpovědnosti a penzijní připojištění, spořil si částkou 1 500 Kč měsíčně. Uváděl, že je ekzematik, ale bez zvýšených výdajů souvisejících se jeho zdravotním stavem. Na mimořádné výdaje žalovaného žalobce přispíval zcela výjimečně, s žalovaným se pravidelně nevídali od listopadu 2021. Matka žalovaného tehdy dosahovala výdělku 39 000 Kč čistého měsíčně, měla úspory 250 000 Kč, spolu se svým druhem [jméno FO] vlastnila dům, ke kterému se vázala hypotéka se splátkou 15 000 Kč měsíčně, kterou matka žalovaného hradila z jedné poloviny. Matka žalovaného bydlela v pronajatém bytě spolu s druhem, žalovaným a dcerou Nelly, náklady na jejich bydlení hradil matčin druh. Příjem druha matky byl 40 000 Kč až 50 000 Kč čistého měsíčně, z čehož plnil 12 500 Kč měsíčně na vyživovací povinnost svých dětí. Oba rodiče žalovaného měli vyživovací povinnost pouze k žalovanému a jeho nezletilé sestře Nelly.

8. Podle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

9. Podle ustanovení § 859 o. z., vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

10. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

11. Podle ustanovení § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

12. Podle ustanovení § 914 o. z., je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

13. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

14. Při rozhodování o výši výživného pro děti, které dosud neukončily soustavnou přípravu na budoucí povolání a z tohoto hlediska nejsou schopny se samy živit, jsou rozhodujícími okolnostmi, které jsou brány v úvahu, jednak oprávněné potřeby vyživované osoby vzhledem k jejímu věku, zdravotnímu stavu, náročnosti přípravy na budoucí povolání, možnostem eventuálního přivýdělku apod. na straně jedné a výdělkové možnosti, schopnosti a majetkové poměry rodičů a počet jejich vyživovacích povinností. Jak již bylo uvedeno, ve smyslu ustanovení § 913 o. z., pokud jde o vyživovací povinnost k dětem (ať už nezletilých či zletilých) přispívají rodiče na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů a zároveň oprávněných potřeb dětí, přičemž hledisku odůvodněných potřeb dítěte předchází hledisko, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (§ 915 odst. 1 o. z.). Proto zpravidla není zásadně významné, zda a do jaké míry je jeden z rodičů případně schopen pokrýt všechny popř. většinu potřeb dětí, neboť ani takové zjištění neznamená, že by měl druhý z rodičů svou vyživovací povinnost plnit v menší míře, než jaká objektivně odpovídá jeho možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům. Naproti tomu, skutečnost, že schopnosti, možnosti a majetkové poměry jednoho z rodičů umožňují zajišťovat dítěti významně vyšší životní úroveň, než je ve schopnostech, možnostech a majetkových poměrech druhého z rodičů, neznamená, že by se měl i tento druhý rodič spolupodílet na udržování tohoto standardu rovným dílem, tj. ve větší míře, než jaká odpovídá jeho životní úrovni. Příjmy partnerů rodičů jsou pak pouze okrajovým kritériem, které nabývá na významu teprve tehdy, pokud například rodič nepracuje, je bez příjmu (např. žena v domácnosti), avšak pečuje o domácnost dobře výdělkově či majetkově zajištěného partnera. Stejně tak mají poměry partnera rodiče význam tehdy, pokud je z objektivních důvodů bez příjmu tento partner a rodič dítěte má vyživovací povinnost i k němu z titulu vzájemné vyživovací povinnosti manželů.

15. Soud prvního stupně se podrobně (dostatečně) zabýval poměry žalobce (srov. odstavce 14. – 18. odůvodnění napadeného rozsudku), žalovaného (srov. odstavce 12., 13., 19. odůvodnění napadeného rozsudku) a matky žalovaného (srov. odstavec 20. odůvodnění napadeného rozsudku) a dovodil správné skutkové závěry, že v poměrech žalobce a matky žalovaného od doby poslední úpravy výživného k žádným zásadním změnám, které by měly významný vliv na jejich celkové poměry a schopnosti plnit si svou vyživovací povinnost k dětem, tj. k žalovanému a jeho nezletilé sestře Nelly, nedošlo. Rovněž správný je i závěr, že vyživovací povinnost rodičů k žalovanému, který se stále připravuje na budoucí povolání, nadále trvá. V této souvislosti se odvolací soud ztotožňuje se závěrem, že byť žalovaný po ukončení studia oboru opravář zemědělských strojů zahájil studium v jiném oboru, nelze znalosti a dovednosti získané předchozím studiem pokládat za zcela nevyužitelné i ve studiu na stávající škole, které by mělo být zakončeno maturitní zkouškou, což zcela určitě zvýší jeho budoucí potenciální možnosti uplatnění na trhu práce.

16. Odvolací soud nicméně nesdílí názor soudu prvního stupně na poměry žalovaného a jejich vývoj od doby poslední úpravy výživného. Nejde jen o to, že žalovaný stále studuje v denním studiu, a není tak schopen nastoupit do stálého (každodenního) zaměstnání a dosahovat příjmu, jímž by sám zcela pokryl své oprávněné potřeby. Nelze přehlížet, že žalovaný od 1. 9. 2023 studuje vojenskou školu mimo své trvalé bydliště, většinu týdne se tak zdržuje ve škole, potažmo na internátu, kde za ubytování nic neplatí; armáda mu po tuto dobu v nezanedbatelné míře zajišťuje i oblečení (uniformu). Souhrnné náklady žalovaného na dopravu (2 000 Kč) a stravu (2 000 Kč) se oproti minulosti nezměnily (2 500 Kč + 1 500 Kč). Náklady na víkendové školní akce jsou pak do značné míry kompenzovány úsporou nákladů na cestu do místa bydliště a zpět do školy. V neposlední řadě nelze zcela opomíjet okolnost, že si je žalovaný schopen příležitostnými brigádami (o prázdninách a cca jednou za jeden až dva měsíce) přivydělat nikoliv zcela zanedbatelné částky. Ty sice není možné v plné míře odečítat z vyživovací povinnosti rodičů, nicméně je nepopiratelným faktem, že si žalovaný tímto přivýdělkem vylepšuje svou životní úroveň a není tak zcela (ze 100 %) závislý pouze na podpoře ze strany žalobce a své matky. Ta pak vzhledem k okolnostem již neplní svou vyživovací povinnost vůči žalovanému v převážné míře osobní péčí či poskytováním služeb (domácí bydlení, stravování, péče o oblečení apod.) nýbrž i odpovídající částí svého příjmu.

17. Po zhodnocení všech okolností dospěl odvolací soud k závěru, že k jisté změně poměrů, zejména na straně žalovaného, jeho nástupem na novou školu od [datum] došlo a této změně odpovídá snížení výše žalobcovy vyživovací povinnosti o 1 000 Kč, když částka 6 000 Kč, spolu s odpovídajícím příspěvkem ze strany matky žalovaného (a s přivýdělkem z brigád), se jeví přiměřenou k pokrytí (uspokojení) oprávněných potřeb žalovaného.

18. Pro úplnost pak odvolací soud dodává, že žalobcem namítané a žalovaným nepopírané nedostatky ve vzájemné komunikaci účastníků se jeví především jako důsledek okolností, za nichž došlo k rozchodu rodičů žalovaného. Je třeba apelovat na žalobce i žalovaného, aby vyvinuli větší snahu o zlepšení této komunikace. Je logické, že žalobce chce být (a měl by být) informován o okolnostech souvisejících s trváním jeho vyživovací povinnosti, tedy o průběhu studia žalovaného a žalovaný, není-li dosud soběstačný a je tak do jisté míry závislý i na podpoře ze strany žalobce, by měl projevovat větší snahu (nejen) tyto informace žalobci poskytovat. Snaha o pravidelnou seriozní vzájemnou komunikaci, třeba byť jen na zdvořilostí úrovni, by měla představovat minimální základ vztahu mezi předky a potomky. Současně ovšem v dosavadním komunikačním vakuu mezi účastníky nelze shledat důvody, pro které by mělo být plnění vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému v rozporu s dobrými mravy.

19. Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud jednak podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., avšak současně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku II. změnil a snížil žalobcovu vyživovací povinnost vůči žalovanému ode dne 1. 9. 2023 na částku 6 000 Kč měsíčně.

20. O nákladech řízení před soudy obou stupů bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. za situace, že se obě strany náhrady nákladů výslovně vzdaly.