o 11 553,27 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 8. 2024, č. j. 16 C 145/2024 – 86,

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne ze dne 28. 8. 2024, č. j. 16 C 145/2024 - 86, stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 153,27 Kč s příslušenstvím, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 400 Kč. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byla částky představující plnění ze smlouvy o dodávkách elektřiny, kterou mezi sebou účastnice uzavřely dne 6. 12. 2022, a na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu na odběrné místo [adresa]. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to na dobu 15 měsíců od data účinnosti s možností automatické prolongace smlouvy o dalších 12 měsíců, a to i opakovaně. Žalovaná neuhradila řádně žalobkyní vyúčtovanou spotřebu za dobu od [datum] do [datum] ve výši 437,48 Kč a za dobu od [datum] do [datum] ve výši 615,79 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s úhradou fakturovaného nedoplatku za dobu od [datum] do [datum]. Žalobkyně z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek od smlouvy dne [datum] odstoupila. Soud prvního stupně shledal důvodnou část žaloby týkající se předmětné smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky za odebranou elektřinu ve výši 1 053,27 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení se s placením vyúčtované faktury. Důvodnou neshledal soud prvního stupně žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 400 Kč, představující smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, tedy částku 800 Kč za každý kalendářní měsíc, respektive jeho část, následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy, tj. za 13 měsíců od [datum] do [datum]. Soud prvního stupně ujednání o smluvní pokutě shledal neplatným, neboť se jedná o ujednání, které ve smyslu ustanovení § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě spotřebitele, odporují dobrým mravům a jako nepřiměřeným ujednáním se k nim dle ustanovení § 1815 o. z. nepřihlíží.

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému výroku II. a výroku III., o náhradě nákladů řízení podala včas odvolání žalobkyně. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v posuzované smlouvě o sdružených dodávkách elektřiny je neplatné podle § 1813 o. z. Soudu prvního stupně vytýkala, že smluvní ujednání hodnotil jednostranně, pominul reciproční výhody sjednané ve prospěch žalované, stejně jako další smluvní ujednání úpravu obecně závazných právních předpisů konstatovanou ve smlouvě. Poukazovala na to, že soud prvního stupně nedostatečně přihlédl k tomu, že v daném případě sjednaná smluvní pokuta plnila i funkci uhrazovací jako ve své podstatě paušální náhradu škody, když žalobkyně s ohledem na povahu poskytovaných služeb, a to i po stránce technické, musí zajistit určitý objem dodávané elektřiny již dopředu a pokud dojde k předčasnému ukončení smlouvy o dodávce, elektřina zůstává nevyužita a žalobkyni tím vzniká škoda. U smlouvy uzavřené na dobu určitou je cena elektřiny pro spotřebitele výhodnější, čímž je kompenzováno ujednání o smluvní pokutě, a z tohoto důvodu tedy sjednaná smluvní pokuta nezakládá výraznou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Žalovaná povědomí o reciproční výhodě sjednané v její prospěch, primárně v podobě jistoty nezvýšení ceny komodit pro celé období trvání smlouvy, tedy bez ohledu na výkyvy na trhu s energiemi výslovně v textu smlouvy prohlásila. Ujednání není nepřehledné, je psáno stejným způsobem, stejnou formou i velikostí písma jako ostatní části smlouvy, stejně tak jsou užity obvyklé formulace. Ujednání je zařazeno do části smlouvy zřetelně označené jako „smluvní sankce“. Smlouvu je třeba dle žalobkyně posuzovat jako celek, tedy přihlížet ke smluvním pokutám sjednaným ve prospěch odběratele, tj. žalované, pro případ porušení povinnosti žalobkyně dodávat elektřinu do odběrného místa. Rovněž je třeba přihlížet k zákonným povinnostem žalobkyně jako držitele licence na obchod s elektřinou podle energetického zákona a tam stanoveným sankcím pro případ porušení takových povinností. Poukázala na to, že zákazníkovi porušujícímu platební povinnosti nelze z logiky věci i z důvodu fungování energetického trhu dodávat energie. Ujednání o smluvní pokutě považuje za platné a účinné, maximálně lze dle žalobkyně zvažovat kritérium přiměřenosti, což soud prvního stupně neprovedl v souladu s požadavky stanovenými rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Poukázala i na aktuálně projednávané legislativní změny zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon), konkrétně nově navržené ustanovení § 11cc odst. 2, podle něhož v případě ujednání o smluvní pokutě utvrzující povinnost spotřebitele po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn má na tuto pokutu dodavatel právo do výše 40 % součinu ceny elektřiny nebo plynu bez přímých daní a průměrné denní spotřeby. Není dle jejího názoru možné na uvedený případ aplikovat právní závěry dosavadních soudních rozhodnutí, neboť se jedná o zcela jinou situaci, než která byla předmětem jejich dřívějších posouzení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvolání napadeném rozsahu změnil a žalobě vyhověl v plném rozsahu.

3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a shledal odvolání žalobkyně důvodným. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden ve výroku I. a v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě, které se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa [adresa], s účinností od 14. 12. 2022, a to na dobu 15 měsíců od data účinnosti smlouvy s možností automatické prolongace o dalších 12 měsíců, a to i opakovaně. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalované sdružené služby dodávky elektřiny a žalovaná se zavázala hradit měsíční zálohu ve výši 1 500 Kč (od 15. 2. 2023 ve výši 1 210 Kč). Spotřebu za období od 21. 12. 2022 do 10. 1. 2023 žalobkyně žalované vyfakturovala částkou 437,48 Kč se splatností 6. 2. 2023 a spotřebu za období od 11. 1. 2023 do 25. 3. 2023 částkou 615,79 Kč se splatností 18. 4. 2023. Žalobkyně z důvodu opakovaných porušení platebních povinností ze strany žalované od smlouvy odstoupila dne 29. 3. 2023. V souladu se smluvními podmínkami vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s úhradou faktury ze dne 26. 7. 2023, splatné dne 18. 4. 2023 a dále smluvní pokutu ve výši 10 400 Kč (800 Kč za každý kalendářní měsíc, respektive jeho část následující po dni ukončení dodávky elektřiny do konce plánované doby trvání smlouvy na dobu určitou, tj. za 13 měsíců). Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.

5. Správné shledal i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který věc posoudil podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále „energetický zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

6. Podle § 248 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Odvolací soud se v daném případě neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který uzavřel, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc následující po dni ukončení dodávky elektřiny do konce plánované doby trvání smlouvy na dobu určitou zakládá významnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. V daném případě sjednání utvrzení povinnosti účastníků řízení smluvními pokutami ve smlouvě není nepřehledné, je obsaženo v samostatné části smlouvy, kde jsou nejprve uvedeny smluvní pokuty k tíži zákazníka, tj. žalované, následně k tíži žalobkyně. Je rovněž zřejmé, za porušení jaké konkrétní povinnosti je možné uplatnit nárok, na kterou smluvní pokutou. Vzorec smluvní pokuty, o kterou v dané věci jde, zohledňuje délku trvání závazku, obsahuje i možnost moderace smluvní pokuty až na rozsah jedné poloviny v případě zákazníka s velmi nízkým odběrem. Součástí smlouvy jsou i Všeobecné obchodní podmínky, ceník elektřiny a ceník služeb. Žalovaná obdržela i předsmluvní informace a podpisem stvrdila, že se se všemi smluvními podmínkami seznámila, porozuměla jim a zavázala se je dodržovat. Nelze uzavřít, že by smluvní pokuta představovala duplicitní sankci. Za jednorázové prodlení s plněním platebních povinností v délce přesahující 10 dnů je k tíži zákazníka sjednána smluvní pokuta 100 Kč a shora popsaná konstrukce smluvní pokuty přichází na řadu tehdy, poruší-li zákazník své platební povinnosti opakovaně a v důsledku toho dojde ze strany žalobkyně k ukončení či přerušení dodávky elektřiny či plynu do odběrného místa. Uvedené sankce jsou tedy uplatnitelné postupně, pro případ „vršení“ porušení platebních povinností zákazníkem. Uvedenému ujednání o smluvní pokutě nelze vytýkat, že má podle obsahu smlouvy plnit funkci náhrady škody. Základními funkcemi smluvní pokuty jsou totiž právě funkce sankční (penalizační) a úhradová. Další funkcí tohoto sankčního ujednání může být i preventivní neboli motivační charakter. Odvolací soud nemá za to, že ujednaná smluvní pokuta představuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele jako zakázaného ujednání, k němuž se podle § 1815 o. z. nepřihlíží. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalované se nemůže jednat proto, že institut smluvní pokuty není ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazku žalované. Nesplnění povinností žalobkyně vyplývajících ze smlouvy je totiž také utvrzováno smluvní pokutou, a to de facto v obdobných situacích jako v případě porušení povinností ze strany zákazníka – pokud žalobkyně neplní svou „platební povinnost“, konkrétně vrátit zákazníků přeplatek, a pokud nedojde k zahájení dodávky elektřiny (plynu) do sjednaného odběrného místa v souladu se smlouvou či naopak dojde k nedůvodnému přerušení dodávky. Za těchto okolností má odvolací soud za to, že není na místě zasáhnout do autonomie vůle účastníků, jakožto základní zásady soukromého práva. Uvedené hodnocení činí odvolací soud při vědomí závěrů v dřívějších rozhodnutích tohoto soudu, když předmětem těchto rozhodnutí byly závazky ze smluv, ve kterých utvrzení povinnosti žalobkyně smluvními pokutami zcela absentovalo. V mezidobí však došlo ke změně obsahu smluvní dokumentace žalobkyně, od čehož se odvíjí i změna posouzení předmětných ujednání soudem.

10. Pokud je jde o možnost moderace výše smluvní pokuty, tato nastupuje pouze na návrh dlužníka, který nebyl v posuzovaném případě učiněn. Nelze tedy aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022.

11. Odvolací soud nad rámec shora uvedeného poukazuje i na legislativní vývoj, kdy v současné době je energetický zákon předmětem změn (v Poslanecké sněmovně ČR jako tisk číslo 656/0), které by se měly projevit mimo jiné začleněním ustanovení § 11cc, podle jehož odst. 2 má dodavatel v případě smlouvy na dobu určitou za pevné ceny dodávky elektřiny právo na smluvní pokutu potvrzující povinnost odběratele odebírat po sjednanou dobu elektřinu, a to ve výši maximálně 40 % součinu ceny elektřiny bez daně a průměrné denní spotřeby.

12. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 10 400 Kč.

13. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně, má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, které jí v řízení před soudem prvního stupně vznikly. Žalobkyni vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady na právním zastoupení představuje odměna zástupce za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva s právním rozborem a písemný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu, tři režijní paušály po 100 Kč podle § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně před soudem prvního stupně činí 2 252 Kč.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně a má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení, a to odměna za dva úkony právní služby (písemné odvolání a účast zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu) podle § 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu po 1 540 Kč podle § 7 bod 5. advokátního tarifu (z tarifní hodnoty 10 400 Kč, představující předmět odvolacího řízení), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a jeden režijní paušál ve výši 450 Kč (ve znění účinném od 1. 1. 2025) a 21 % DPH ve výši 804 Kč (po zaokrouhlení). Celková výše nákladů odvolacího řízení žalobkyně činí 5 634 Kč.