o zaplacení 32 205 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 14. 5. 2024, č. j. 5 C 102/2024 – 56,

1. Okresní soud v Mělníku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2024, č. j. 5 C 102/2024 – 56, stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 899 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 7. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 5 064 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 28 063 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 063 Kč od 26. 10. 2023 do 6. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 164 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, částky 1 877 Kč, částky 100 Kč, částky 998 Kč a částky 1 067 Kč. Výrokem III. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 881 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 10. 3. 2023, a na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částka ve výši 27 500 Kč byla žalované poskytnuta bezhotovostně převodem na její bankovní účet dne 13. 3. 2023, částka ve výši 2 500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli jako jeho provize, a to rovněž bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaná se dle úvěrové smlouvy zavázala k 40 měsíčním splátkám po 1 150 Kč. Žalovaná neplnila řádně povinnosti splátek v souladu se smluvními podmínkami a žalobkyně uvedený úvěr zesplatnila a žalovanou dne 25. 10. 2023 vyzvala k jednorázové úhradě celé dlužné částky. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala uzavření jí tvrzené úvěrové smlouvy, která měla být uzavřena elektronicky, když pro zachování písemné formy by dle soudu prvního stupně musela být listina opatřena elektronicky uznávaným podpisem, což v daném případě splněno nebylo. Tato skutečnost nebyla prokázána ani žalobkyní předloženými dokumenty v elektronické podobě, které byly předloženy v PDF souboru a neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. přijatou platbou ve výši 1 Kč a odeslanou platbou ve výši 27 500 Kč či z údajů o vložení nespecifikovaného dokumentu do interní databáze žalobkyně ze dne 10. 3. 2023 a 13. 3. 2023, z textu e-mailu obsahujícího pokyny pro podepsání dokumentu, ale ani z toho, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované. Z těchto skutečností dle závěru soudu prvního stupně nelze dovodit vůli žalované být vázána podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně dále uzavřel, že i v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, byla by posouzena jako absolutně neplatná, neboť žalobkyně porušila zákonnou povinnost dostatečně zkoumat u žalované schopnost splácet úvěr, když žalobkyně tvrdila, že ověřila pouze příjem, nezkoumala však žádné údaje o výdajích žalované a vycházela z pouhého odhadu na základě statistických údajů či jejich určení pomocí životního a existenčního minima. Převzetí finančních prostředků ve výši 27 500 Kč žalovanou posoudil soud prvního stupně jako bezdůvodné obohacení na straně žalované a s přihlédnutím k již vrácené částce ve výši 4 601 Kč, shledal žalobu důvodnou pouze v částce 22 899 Kč, představující rozdíl mezi výší bezdůvodného obohacení a částkou žalovanou uhrazenou. Nepřihlížel k tomu, že žalobkyně zaslala jako provizi za zprostředkování úvěru částku 2 500 Kč [jméno FO], když tato částka nepředstavuje bezdůvodné obohacení žalované; mohlo by se jednat nejvýše o bezdůvodné obohacení jmenovaného zprostředkovatele.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, a to proti zamítavému výroku II. a nákladovému výroku III. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno platné uzavření úvěrové smlouvy, ani se závěrem, že žalobkyně porušila zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Znovu, tak jako v žalobě, popsala postup vedoucí k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, kdy tato byla uzavřena prostřednictvím samostatného zprostředkovatele [jméno FO], v elektronické podobě, kdy samostatný zprostředkovatel ověřoval osobu žalované mimo jiné tak, že po ní požadoval osobní údaje, včetně předložení dokladu totožnosti, které byly pro účely uzavření smlouvy o úvěru se souhlasem žalované i okopírovány a po prověření úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně byla písemná forma smlouvy o úvěru podepsána žalobkyní dne 13. 3. 2023 jejím zaručeným elektronickým podpisem, zaslána žalované na jí uvedenou e-mailovou adresu a pro uzavření samotné smlouvy o úvěru byla žalovaná povinna zaslat žalobkyni ze svého účtu na účet žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč s uvedeným variabilním symbolem (čísla smlouvy o úvěru). Veškeré listiny byly žalované zaslány na její e-mail a zároveň zpřístupněny i prostřednictvím její individuální datové schránky, tzv. schránky zákazníka zřízené zejména za účelem doručování písemností k jejím rukám, kdy žalovaná má povinnost nejméně jednou za 7 kalendářních dnů se do schránky zákazníka přihlásit přes svoje individuální přístupové heslo na jméno. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalované, poukazovala žalobkyně na to, že prověřila příjmy žalované, kdy poskytovaný úvěr byl krátkodobý a na relativně nízkou částku. V takovém případě je třeba vycházet z toho, že prokázání příjmů v podobě zjištění měsíčního příjmu s porovnáním se zjištěnými výdaji na bydlení ve výši 8 900 Kč lze považovat za dostačující zkoumání. Poukázala i na to, že k otázce výdajů žalované navrhla důkaz ověřujícím dotazem ohledně výše měsíční splátky žalované na tři společnosti, u nichž má žalovaná další spotřebitelské úvěry. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. změnil a žalobě i v tomto rozsahu vyhověl.

3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden ve výroku I., a v tomto rozsahu tedy nabyl samostatně právní moci.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů převedla na bankovní účet žalované dne 13. 3. 2023 částku 27 500 Kč a dále na bankovní účet [jméno FO] téhož dne částku 2 500 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem žalované za období leden a únor 2023 činil 33 073 Kč. Žalovaná ke dni 13. 3. 2023 neměla záznam v rejstříku ISIR, CEE, REPY, byla vlastnicí domu [adresa] a uvedla, že má výdaje na bydlení ve výši 8 900 Kč měsíčně a splácí dříve poskytnuté úvěry ve výši 6 000 Kč měsíčně. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 4 601 Kč a žalobkyní byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.

5. Shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), dle kterého nejde o právní jednání, chybí-li vůle jednající osoby. V souladu s ustanovením § 554 o. z. se nepřihlíží k zdánlivému právnímu jednání. V daném případě se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala uzavření jí tvrzené smlouvy o úvěru s žalovanou, když k důkazu předložila pouze text takové smlouvy, který však nebyl žalobkyní ani žalovanou podepsán. Pokud došlo k elektronickému uzavření uvedené smlouvy, bylo na žalobkyni, aby skutečnost, že ze strany účastníků byla podepsána v souladu se zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, prokázala. Žalobkyní byl text smlouvy předložen spolu s dalšími přílohami v PDF formátu, zaslanými z datové schránky žalobkyně. Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu soudu prvního stupně je zřejmé, že podpis uvedené přílohy, tj. smlouvy, nelze, pokud jde o jeho platnost, automaticky určit, neboť certifikát již vypršel. Za tohoto stavu tedy nelze uzavřít, že uvedená smlouva byla žalobkyní (respektive jejím statutárním zástupcem) v době uzavření řádně podepsána, když žalobkyně jiný důkaz o tom nepředložila. Nelze se ztotožnit ani s námitkou žalobkyně, že ze strany žalované bylo uzavření smlouvy potvrzeno tzv. verifikační platbou ve výši 1 Kč. Takto uskutečněná platba prokazuje pouze to, že ze strany žalované byla platba dle pokynů žalobkyně uskutečněna, neprokazuje však souhlasný projev vůle žalované se všemi žalobkyní tvrzenými podmínkami předmětné úvěrové smlouvy. Za tohoto stavu se tedy odvolací soud zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany žalobkyně nebylo uzavření úvěrové smlouvy v jí tvrzené podobě a rozsahu prokázáno. Soud prvního stupně nepochybil ani v procesním postupu, pokud žalobkyni neposkytl potřebné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobkyně ani její zástupce se jednání soudu prvního stupně nezúčastnili, omluvili se a s projednáním v jejich nepřítomnosti souhlasili.

6. Za stavu, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi účastnicemi, je zcela správný závěr o tom, že vzájemně poskytnuté finanční plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si strany povinné navzájem vrátit v souladu s ustanovením § 2991 o. z. Ve zbylém rozsahu je tedy správný závěr soudu prvního stupně v tom, že nároky vyplývající z žalobkyní tvrzené úvěrové smlouvy, nejsou s ohledem na zjištěný skutkový stav důvodné.

7. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a rovněž byl jako správný potvrzen nákladový výrok III., když žalobkyni byla přiznána v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. poměrná část nákladů řízení, odpovídající poměru jejího převáženého úspěchu ve věci. Výše nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a nákladů právního zastoupení byla soudem prvního stupně stanovena ve správné výši.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalovaná, které náklady nevznikly.