o náhradu škody, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum], č. j. 5 C 27/2020 – 135, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne [datum], č. j. 5 C 27/2020 – 142,

1. Okresní soud v Příbrami (dále„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 5 C 27/2020 - 135, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne [datum], č. j.

5 C 27/2020 – 142, zamítl návrh žalobkyně na odškodnění pracovního úrazu ve výši 40 000 Kč na bolestném a 300 000 Kč na ztížení společenského uplatnění se zákonným úrokem z prodlení (výrok II.). Výrokem I. zastavil řízení do částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Výrokem III. stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 63 290,26 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně. Výrokem IV. rozhodl, že České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 951 Kč. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody na zdraví (bolestné ve výši 45 000 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 300 000 Kč), která žalobkyni vznikla v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěla v souvislosti s plněním pracovních úkolů v rámci pracovního poměru u žalované. K úrazu došlo dne [datum] tak, že při skartaci dokumentů, po předklonění ke skartačnímu zařízení, se žalobkyně pro náhlou bolest v kyčelním kloubu nemohla narovnat a došlo k vážnému zranění kyčle pravé nohy žalobkyně. Následně byla žalobkyně od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti a podrobila se operaci totální endoprotézy kyčelního kloubu na pravé dolní končetině. Ošetřující lékařkou žalobkyně bylo vyčísleno bolestné ve výši 180 bodů, odpovídající částce 45 000 Kč a dále ztížení společenského uplatnění ve výši 1200 bodů, což odpovídá částce 300 000 Kč. Žalobkyně v důsledku pracovního úrazu trpí trvalými následky, velmi ztěžka se pohybuje, a to pouze za pomoci dvou francouzských holí. Není schopna se shýbat, a tím je omezena prakticky ve veškerých činnostech. V důsledku této své zdravotní situace byla uznána plně invalidní. Není schopna si nakoupit, uvařit, uklidit byt.

S ohledem na problematičnost chůze prakticky nevychází z bytu. Soud prvního stupně uzavřel, že zdravotní stav žalobkyně i operace totální endoprotézy pravého kyčelního kloubu není v příčinné souvislosti s úrazovým dějem, ke kterému došlo dne [datum] Operace pravého kyčelního kloubu, které se žalobkyně podrobila dne [datum] a následná operace levého kyčelního kloubu provedená dne [datum], nesouvisejí s předmětným úrazem, když se jednalo o reimplantaci obou kyčelních kloubů, jejichž první operace byla u žalobkyně provedena v roce 2002. Po 16 letech byly obě kloubní jamky opotřebované a způsobovaly bolest. Rentgen provedený bezprostředně po úrazu žalobkyně žádné vykloubení kyčelního kloubu neprokázal. Soud prvního stupně vycházel ze závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví interní nemoci se zvláštní specializací na choroby z povolání a pracovní úrazy.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, ve kterém znovu podrobně uvedla tvrzení o průběhu úrazu i zdravotních následcích. Nesouhlasila s postupem soudu prvního stupně, který vyšel pouze ze závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [příjmení], který byl zpracován na základě objednávky [právnická osoba], u které je žalovaná pojištěna. Poukazovala na chyby uvedeného znaleckého posudku, a to nejen v datu pracovního úrazu žalobkyně, ale i v dalších znalcem uvedených skutečnostech, včetně závěru. Žalobkyně má pochybnosti o tom, zda měl znalec k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci žalobkyně. Z tohoto důvodu navrhovala žalobkyně výslech ošetřující lékařky žalobkyně

[anonymizováno] [jméno] [příjmení], která vyčíslila bodové ohodnocení bolestného i ztížení společenského uplatnění, avšak soud prvního stupně tento důkaz neprovedl. Znalec bez jakýchkoliv podkladů prohlásil posudky vystavené touto lékařkou za nepravdivé a zmatené. Nesouhlasila se závěrem znalce, že při pracovním úrazu došlo k podvrtnutí bederní páteře. Žalobkyně poukazovala i na chybný postup soudu prvního stupně, který ve věci nařídil znalecký posudek a znalcem ustanovil znalecký ústav, [ulice] vojenskou nemocnici v [obec], avšak tento zamýšlený postup změnil poté, kdy znaleckým ústavem bylo sděleno, že není schopen zadanému úkolu vyhovět. Nesouhlasila ani se stanovením povinnosti žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované, když poukazovala na zdravotní stav žalobkyně, která je uznána invalidní, a s ohledem na povahu sporu i její zdravotní a majetkové poměry jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, kdy soud prvního stupně zcela správně vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalce

[anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem]. Tento znalecký posudek splňoval veškeré náležitosti ustanovení § 127a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že znalec se zcela jednoznačně při výslechu vyjádřil ke svým závěrům ve znaleckém posudku a vysvětlil, na základě jakých skutečností k těmto závěrům došel, nebyly dány žádné důvodné pochybnosti, pro které by bylo nutno nařídit revizní znalecký posudek, jak požadovala žalobkyně. K žalobkyní tvrzeným nesprávnostem a nesrovnalostem v předmětném znaleckém posudku žalovaná poukazovala na to, že se jednalo více méně o písařské chyby v uvedení chybného data, které však nemohly být způsobilé zpochybnit správnost, jasnost nebo úplnost znaleckého posudku. Bylo zcela nepochybné, který konkrétní úraz žalobkyně a jeho následky znalec posuzoval.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve spojení se doplňujícím rozsudkem podle § 212 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Soud prvního stupně po provedení dokazování vycházel z těchto skutkových zjištění: žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], ve znění změn a doplňků, jako asistentka pedagoga. Při skartaci dokumentů na pracovišti žalované dne [datum] se po předklonu ke skartačnímu zařízení nemohla narovnat pro bolest pravého kyčelního kloubu. Přivolanou záchrannou službou byla dopravena do nemocnice v [obec] a dne [datum] se podrobila ve Fakultní nemocnici [část obce] – na ortopedické klinice, operaci – reimplantaci jamky totální endoprotézy pravého kyčelního kloubu. Operace byla původně naplánována na

[datum], avšak z důvodu infektu horních cest dýchacích žalobkyně byla odložena. Žalobkyně absolvovala následnou rehabilitaci a dne [datum] jí byla provedena operace i levého kyčelního kloubu spočívající rovněž ve výměně polyetylenové vložky jamky a hlavičky totální endoprotézy. V důsledku úrazu ze dne [datum] byla žalobkyně v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Žalobkyně se pohybuje velmi ztěžka, a to pouze za pomoci dvou francouzských holí, není schopna se shýbnout, nakoupit si, uvařit, prakticky nevychází z bytu. V důsledku své zdravotní situace byla uznána plně invalidní. Ošetřující praktická lékařka žalobkyně,

[anonymizováno] [příjmení], vyčíslila dne [datum] bolestné ve výši 180 bodů, dne [datum] ztížení společenského uplatnění ve výši 1200 bodů. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [příjmení], znalec z oboru zdravotnictví, odvětví interní nemoci se zvláštní specializací na choroby z povolání a odvětví pracovní úrazy, uzavřel, že při úrazovém ději dne [datum] došlo u žalobkyně k natažení a podvrtnutí bederní páteře a nebylo doloženo postižení umělých kyčelních kloubů. Jejich reimplantace provedená dne [datum] a [datum] s úrazem nesouvisejí, stejně jako invalidita žalobkyně. Pracovní neschopnost po úrazu lze připustit dle znalce nejdéle po dobu dvou měsíců. Celá dočasná pracovní neschopnost žalobkyně od [datum] do [datum] tedy není dle znalce v příčinné souvislosti s předmětným úrazem. Žalobkyně trpěla vrozenou dysplazií obou kyčelních kloubů, v roce 2002 jí byla provedena oboustranná náhrada obou kyčelních kloubů umělými klouby. Reimplantace tedy souvisely s opotřebením umělých kyčelních kloubů, což je po 16 letech od operace obvyklé. Rentgen po úrazu žádné vykloubení kyčelního kloubu neprokázal a k vykloubení patologicky nedošlo.

6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. Shodně, jako soud prvního stupně, neshledal důvod pro doplnění řízení revizním znaleckým posudkem, avšak s ohledem na zdravotní problémy žalobkyně s oběma kyčelními klouby, trvajícími již od dětství, doplnil řízení znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, zvláštní specializace traumatologie a odvětví stanovení nemateriální újmy. Znalec uzavřel, že operace žalobkyně spočívající v reimplantaci totální endoprotézy obou kyčelních kloubů, a to dne [datum] a [datum], nebyly následkem„ úrazového děje“ ze dne [datum]. Uvedl, že z jemu dostupné zdravotnické dokumentace žalobkyně je zřejmé, že trpěla vrozenou dysplazií obou kyčelních kloubů, v dětství se podrobila opakovaným operacím a v roce 2002 totální endoprotéze obou kyčelních kloubů. Zejména u pravé dolní končetiny byl stav komplikovanější, když v důsledku předchozích operací a průběhu onemocnění byla již v nestandardním postavení pánev a tím docházelo k nadměrnému zatěžování pravé dolní končetiny, která byla i delší než levá. Z tohoto důvodu byl i při první endoprotéze v pravé kyčli voperován jiný typ umělého kyčelního kloubu. Dle stavu zjištěného na průběžných kontrolách, které jsou standardně indikovány v rozmezí dvou let, bylo již v roce 2014 patrné poškození vložky endoprotézy pravého kyčelního kloubu a z tohoto důvodu byly v následném období indikovány žalobkyni kontroly již po roce. Ani z rentgenového snímku pořízeného bezprostředně po události ze dne [datum] nebylo zjištěno vykloubení kyčelního kloubu, avšak bylo zřejmé značné opotřebení vložky umělého kyčelního kloubu, kdy hlavice již může narážet na kovovou část jamky, což vyvolává subjektivní pocit potíží. Na CT snímku z [datum] pořízeného v nemocnici v [obec] je již zřejmá destrukce polyetylenové vložky a vysunutí vložky z jamky. Nelze však jednoznačně určit, kdy k tomuto vysunutí došlo. Na základě tohoto CT snímku byla indikována reimplantace pravého kyčelního kloubu žalobkyně, a to Fakultní nemocnicí v [část obce], kde se žalobkyně v roce 2002 podrobila první operaci totální endoprotézy obou kyčelních kloubů a kde byla od té doby v tomto směru pravidelně lékařsky sledována. Bylo konstatováno, že se nejedná o akutní stav a termín operace byl plánován. Znalec uzavřel, že k určitému ději v umělém kyčelním kloubu dne [datum] došlo, jednalo se však o standardní pohyb žalobkyně a k problémovému ději v umělém kyčelním kloubu došlo i s ohledem na předchozí stav tohoto kloubu.

7. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který věc posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

8. Podle § 269 odst. 1 je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu při pracovním úrazu jsou pracovní úraz (poškození na zdraví zaměstnance nebo jeho smrt úrazem, k němuž došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním), vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu, spočívá též v bolestném, ztížení společenského uplatnění. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla, tak jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže postačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu, ale tato příčinná souvislost musí být postavená najisto. Pracovní úraz přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou.

9. Podle § 271k zákoníku práce, pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pracovním úrazem není každé poškození zdraví, ke kterému u zaměstnance dojde při plnění pracovních úkolů.

10. Posouzení, zda určité poškození zdraví je pracovním úrazem, je otázkou právní. Působení zevních vlivů musí být krátkodobé a náhlé a násilné. Požadavek násilného působení zevních vlivů však není naplněn, jestliže, tak jako v daném případě žalobkyně, došlo k určitému ději v již poškozeném (opotřebením) umělém kyčelním kloubu v důsledku běžného standardního pohybu (shýbnutí) bez nutnosti žalobkyně okamžitým vypětím sil překonávat vnější odpor náhlého a nadměrného zvýšení námahy. Lze tedy konstatovat, že příčinou následného poškození zdraví u žalobkyně byla jen manifestace již obecného onemocnění, stavu po opotřebení umělého kyčelního kloubu v důsledku plynutí času. Za tohoto stavu tedy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že u žalobkyně nedošlo k pracovnímu úrazu a její následný zdravotní stav je důsledkem zhoršení jejího obecného zdravotního stavu, pokud jde o vrozené onemocnění kyčelních kloubů, respektive s ohledem na uplynulý čas běžné opotřebení umělého kyčelního kloubu. O tom svědčí skutečnost, že následně byl žalobkyni reimplantován i umělý levý kyčelní kloub, u kterého při předmětné události dne [datum] dle tvrzení žalobkyně k poškození nedošlo. V tomto směru má odvolací soud za to, že tyto skutečnosti byly zcela jednoznačně prokázány závěry obou znalců, z jejichž znaleckých posudků soudy obou stupňů vycházely, a kteří své závěry zcela přesvědčivě obhájili při svém výslechu. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že žádný ze znalců, respektive zejména [anonymizováno] [příjmení], znalec z odvětví ortopedie, neměl k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobkyně od její ošetřující praktické lékařky. Odvolací soud má za to, že znalec měl dostatek relevantních podkladů vyplývajících ze zdravotnické dokumentace žalobkyně na odborném pracovišti, když žalobkyně měla již od narození problémy s oběma kyčelními klouby, tedy zdravotní obtíže ortopedického charakteru a znalec, jak sám uvedl, měl k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně z ortopedické kliniky Fakultní nemocnice v [část obce] (kde žalobkyně absolvovala v roce 2002 operaci totální endoprotézy obou kyčelních kloubů a kde byla následně po celou dobu pravidelně sledována), od nemocnice v [obec], a to jak oddělení ortopedického tak oddělení rehabilitačního. Za tohoto stavu má odvolací soud za to, že zdravotnická dokumentace na odborných pracovištích je nepochybně ve vztahu k charakteru zdravotního poškození, za které žalobkyně žádá náhradu, relevantnější, než zdravotnická dokumentace nacházející se u ošetřující praktické lékařky.

11. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Jako správný byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen i ve výroku IV., kdy v řízení neúspěšná žalobkyně by v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. byla povinna hradit náklady, které vznikly státu na zaplaceném znalečném. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je v daném řízení rozhodnutím soudu v plném rozsahu osvobozena od soudních poplatků, a toto osvobození se vztahuje i na náklady státu, soud prvního stupně zcela správně rozhodl, že

České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

13. Odvolací soud změnil v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku III. V řízení před soudem prvního stupně byla v plném rozsahu úspěšná žalovaná, která by v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. měla právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Odvolací soud však shledal v tomto případě předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., dle kterého, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšné žalované, shledal odvolací soud zejména v poměrech žalobkyně. Žalobkyně je plně invalidní, nemá možnost žádného výdělku a jejím jediným příjmem je invalidní důchod. Vzhledem ke svému zdravotnímu postižení, kdy není plně soběstačná, má rovněž výdaje se zajištěním pomoci při základních činnostech a potřebách. S ohledem na tyto skutečnosti má odvolací soud za to, že jsou zde předpoklady pro rozhodnutí v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku III. byl proto změněn tak, že žalované nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 o. s. ř.

V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, které vznikly náklady na právním zastoupení, a to odměna za tři úkony právní služby právního zástupce žalované po 9 660 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (písemné vyjádření k odvolání a účast právní zástupkyně žalované u dvou jednání odvolacího soudu), tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 6 275 Kč (po zaokrouhlení). Celková výše nákladů odvolacího řízení žalované činí 36 155 Kč Odvolací soud neshledal předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. i v odvolacím řízení, když žalobkyně podala odvolání se znalostí právního závěru soudu prvního stupně. Pokud přesto žalobkyně podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, musela si být vědoma i případného následku v podobě povinnosti zaplacení nákladů odvolacího řízení žalované. S ohledem na výši nákladů řízení a poměry žalobkyně byla stanovena lhůta k plnění v délce 30 dnů, tedy delší než zákonná třídenní lhůta.

15. O náhradě nákladů státu (znalečné znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] v celkové výši 11 549 Kč) bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 224 odst. 1, § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. I v odvolacím řízení byla v plném rozsahu neúspěšná žalobkyně, které by tak vznikla povinnost k náhradě nákladů, které v odvolacím řízení vznikly státu. Za stavu, kdy je osvobozena od soudních poplatků, bylo rozhodnuto, že České republice se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.