o zaplacení 276 458 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 3. 2024, č.j. 16 C 5/2023 - 238,

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 3. 2024, č. j. 16 C 5/2023 – 238, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 276 458 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 0,5 % denně od 21. 5. 2020 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) Výrokem II. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 130 733 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejího zástupce. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o operativním nájmu, na základě které převzal žalovaný do užívání předmět nájmu – vozidlo [značka vozidla]. V souladu se smluvními podmínkami žalobkyně při ukončení smlouvy provedla vyúčtování žalovaným zaplacených záloh na údržbu a servisní náklady a po žalovaném požadovala doplatek částky rovnající se rozdílu mezi jím zaplacenými zálohami a skutečnými náklady uhrazenými žalobkyní. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o operativním nájmu se službami (operativní leasing) jako nepojmenovaná smlouva dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, kdy žalovaný nesplnil své povinnosti z uvedené smlouvy vyplývající tím, že nezaplatil rozdíl mezi zaplacenými zálohami na údržbu a servis a pneuservis a skutečně žalobkyní uhrazenými službami. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že v dané věci není pasivně legitimovaný za stavu, kdy žalovaný neprokázal a ani netvrdil, že by někdo bez jeho vědomí disponoval předmětem operativního leasingu (motorovým vozidlem) a v rozporu s jeho požadavky umisťoval vozidlo do servisu. Pouhé tvrzení žalovaného, že předmětné vozidlo bylo k dispozici různým zaměstnancům jeho advokátní kanceláře, kteří případně vozidlo do servisu předávali, neodůvodňuje nedostatek pasivní legitimace žalovaného v dané věci. Žalobě proto v plném rozsahu vyhověl.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včas odvolání žalovaný, který soudu prvního stupně vytýkal především procesní pochybení, kdy nebylo vyhověno opakované žádosti zástupkyně žalovaného o odročení jednání. Tím bylo řízení zatíženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Opětovně, tak jako v řízení před soudem prvního stupně, namítal, nedostatek pasivní legitimace, kdy je dle jeho názoru třeba vycházet z toho, že byly uzavřeny jednotlivé smlouvy o dílo, kdy zhotovitel má pohledávku pouze vůči objednateli. V řízení bylo prokázáno, že jednotlivé smlouvy byly uzavřeny s osobami odlišnými od žalovaného. Poukazoval na nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, když v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně pouze shrnuje průběh řízení a cituje odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně (v pořadí první) zrušen. Namítal nepředvídatelnost rozhodnutí, kdy soudem prvního stupně nebyl žalovanému předestřen předběžný právní názor soudu a ani nebyl vyzván k tomu, aby vystavil svou procesní obranu proti nároku žalobkyně, pokud soud dospěl k závěru, že žalovaný je v dané věci pasivně legitimován. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. K namítané vadě řízení poukázala na to, že zástupkyní žalovaného došlo k převzetí zastoupení s vědomím již nařízeného termínu jednání, kdy jí bylo zřejmé, že se ho nemůže zúčastnit. Pochybila tedy při převzetí zastoupení. Poukázala na to, že žalovaný, který je sám advokát, musel být se zdravotním stavem nové zástupkyně seznámen, a tedy i s tím, že se nebude moci nařízeného jednání osobně zúčastnit. Důvodem pro odročení jednání měl být plánovaný operační zákrok – plánované ukončení těhotenství císařským řezem. Za stavu, kdy zástupkyně žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaného zastupovala na předchozích jednáních na základě substituční plné moci udělené [tituly před jménem] Buřičem (jedním z partnerů advokátní kanceláře žalovaného), byl žalovaný nepochybně se stavem [tituly před jménem] [jméno FO] i skutečností, z jakého důvodu nemůže osobně zastoupení při nařízeném jednání soudu prvního stupně vykonat, seznámen. Poukázala i na skutečnost, že žádost o odročení jednání je datována stejným dnem, jakým byla udělena nové zástupkyni plná moc. V postupu žalovaného žalobkyně tedy spatřuje účelové jednání se snahou o oddálení rozhodnutí a dále navýšení nákladů s tím spojených, o čem svědčí i předešlé úkony, které žalovaný v řízení učinil. K námitce žalovaného o nedostatku poučení ze strany soudu prvního stupně poukázala na to, že žalovaný byl poučen již při jednání soudu prvního stupně dne 29. 5. 2023, kdy byl soudem sdělen předběžný názor, včetně toho, že námitka nedostatku pasivní legitimace je ze strany soudu považována za nedůvodnou. Žalovaný neuvedl žádná nová tvrzení ani v dalších podáních či při ústních jednáních.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Soud prvního stupně ve věci rozhodl nejprve rozsudkem (v pořadí prvním) ze dne 24. 7. 2023, č. j. 16 C 5/2023 - 126, kterým zamítl žalobu a žalobkyni stanovil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 105 851 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. Uzavřel, že žalobkyně, ani přes opakované poučení soudu, nesplnila povinnost tvrzení ohledně jednotlivých smluv o dílo týkajících se údržby a servisních nákladů a pneuservisu. Nevylíčila dle soudu prvního stupně dostatečným způsobem, jaké konkrétní služby byly objednány, kdy, kým, jaké služby byly provedeny a za jakých okolností a jakým způsobem byly tedy uzavřeny jednotlivé smlouvy o dílo, co bylo jejich obsahem, jaké byly jejich podstatné náležitosti, sjednaná cena, kým byly uzavřeny a co bylo konkrétním předmětem každé takové smlouvy. Žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti týkající se toho, že uvedené smlouvy nebyly vyloučeny ve Všeobecných smluvních podmínkách smlouvy o operativním leasingu, která byla mezi účastníky uzavřena. Dle soudu prvního stupně žalobkyně v tomto směru uvedla pouze obecně, že se jedná o práce nutné k bezpečnému provozu předmětného vozidla v souladu s manuálem výrobce a platnými dopravními předpisy s tím, že nedisponuje bližšími informacemi o průběhu proběhlých servisních návštěv, když tyto neprováděla žalobkyně, ale byl to sám žalovaný, případně jím pověřená osoba, která jednotlivé servisní práce odsouhlasila.

6. Rozsudek soudu prvního stupně (v pořadí první) byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2023, č. j. 23 Co 252/2023 - 162, které nabylo právní moci dne 5. 2. 2024, zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrzení a z tohoto důvodu se proto předmětem řízení a nárokem žalobkyně nezabýval a neprovedl žádné dokazování. Odvolací soud zdůraznil, že žalobkyně v řízení uplatňuje nárok vyplývající z rámcové smlouvy o operativním nájmu se službami, která byla mezi účastníky uzavřena, a na základě které žalovaný převzal do užívání předmět nájmu – ve smlouvě specifikované motorové vozidlo. Věc je tedy třeba posoudit podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena a za tohoto stavu je tedy třeba vycházet ze znění smlouvy, jejíž součástí jsou i Všeobecné smluvní podmínky operativního leasingu, na které část smlouvy odkazuje. Uzavřel, že žalobkyně měla povinnost tvrzení ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení dlužné částky odpovídající rozdílu mezi žalovaným uhrazenými zálohami a skutečnými náklady vynaloženými žalobkyní s odkazem na konkrétní ustanovení smlouvy ve spojení s Všeobecnými smluvními podmínkami. V tomto směru dle odvolacího soudu povinnost tvrzení žalobkyně splnila v dostatečném rozsahu, když jednoznačně uvedla, jaké částky se domáhá, konkretizovala jednotlivé dílčí nároky, ze kterých žalobou požadovaná částka sestává, uvedla dostatečná tvrzení k výše plateb žalovaného a předložila listinné důkazy k prokázání těchto tvrzení. Poukázal na charakter institutu leasingového vztahu, kdy po celou dobu zůstává vlastníkem předmětu leasingu leasingový pronajímatel, avšak veškerá práva a povinnosti související s užíváním předmětu leasingu náleží leasingovému nájemci. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně se v důsledku chybného závěru žádným způsobem nezabýval předmětem řízení, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že je vázán právním názorem odvolacího soudu v tom, že žalobkyně uvedla v dostatečném rozsahu tvrzení, na základě kterých, uplatňuje svůj nárok. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby se zabýval konkrétními důvody oprávněnosti tohoto nároku, včetně provedení dokazování v rozsahu účastníky navržených důkazů.

7. Soud prvního stupně vycházel po provedeném dokazování z takto zjištěného skutkového stavu: žalovaný uzavřel dne 17. 3. 2015 na základě rámcové smlouvy o operativním nájmu se službami č. 1503/FSL/057 smlouvu o nájmu č. [hodnota]. Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [Anonymizováno] leasing. Ve smlouvě o nájmu (operativní leasing s volitelnými službami) č. [hodnota] byl uveden předmět nájmu jako osobní automobil tov. zn. [jméno FO] [Anonymizováno]. Doba nájmu byla stanovena na 48 měsíců, smlouva byla uzavřena dne 17. 3. 2015. Součástí smluvního vztahu byla i specifikace předmětu nájmu ke smlouvě o nájmu č. [hodnota], kde byl specifikován předmět nájmu jako [jméno FO] [Anonymizováno] základní ceně 2 110 086,85 Kč. Dne 19. 3. 2015 došlo k předání vozidla dle protokolu o předání a převzetí předmětu nájmu, kde byl ze strany dodavatele předán leasingovému nájemci, tedy žalovanému, předmět nájmu [jméno FO] [Anonymizováno]: [VIN kód], registrační značka [SPZ]. Ve stejný den převzal žalovaný od žalobkyně Driver set. Součástí smluvního vztahu mezi účastníky byly, jak je uvedeno shora Všeobecné smluvní podmínky [Jméno zainteresované společnosti 0/0] V těchto je v článku 5.2.1. uvedeno „V rámci této služby je nájemce oprávněn a povinen dodržovat plán údržby a servisních prohlídek podle předpisů výrobce/importér a příslušné značky, údržba servisní prohlídky budou poskytované v servisních střediscích, které určí pronajímatel.“ V článku 5.2.2. je mimo jiné uvedeno: „Nájemce kontaktuje servisní středisko sám a dohodne se s ním na provedení služby.“ V článku 5.3. jsou podmínky ke službě pneuservis v článku 5.3.1. je mimo jiné uvedeno: „V rámci této služby nájemce odebere (provede výměnu) u smluvních partnerů pronajímatele, pneumatiky a disky.“ V čl. 8.2.5.1. odst. D) je uvedeno: „V případě předčasného ukončení je ČSOBL oprávněn požadovat po nájemci uhradit náklady a částky vyplývající z vyúčtování poskytovaných služeb a vyúčtování zůstatkové hodnoty.“ V čl. 10.6. je mimo jiné uvedeno, že se nájemce zavazuje platit ČSOB leasing, a. s. za jednotlivé úkony nebo služby spojené se smlouvou o nájmu. Uvedené Všeobecné obchodní podmínky byly podepsány jak ze strany žalobkyně, tak ze strany žalovaného, a to dne 17. 3. 2015. Dne 21. 3. 2016 uzavřely strany, tedy žalovaný jako leasingový nájemce a žalobkyně jako leasingový pronajímatel, dodatek ke shora uvedené smlouvě o nájmu, kde je uvedena změna, že vozidlo mělo v době předání nájemci do užívání, to je dne 19. 3. 2015, najeto 18 000 km. V uvedené smlouvě o nájmu č. [hodnota] bylo dále stanoveno měsíční nájemné ve výši 38 606,90 Kč s DPH, tedy 31 906,50 Kč bez DPH a zároveň bylo sjednáno, že ve splátce nájemného je zahrnut paušální poplatek za servis a za údržbu a servisní náklady ve výši 1 474,70 Kč bez DPH za měsíc a dále náklady na pneuservis ve výši 2 211,30 Kč za měsíc. Dále bylo uvedeno, že v případě otevřené kalkulace nebo v případě kalkulace typu Classic individual flotila budou následující položky nájemci vyúčtovány dle skutečnosti na základě daňového dokladu, náklady na údržbu a servisní náklady a náklady na pneuservis vždy ke konci smlouvy. S ohledem na provedené servisní práce vystavili jednotliví dodavatelé servisních prací následující faktury: dne 12. 5. 2015, dodavatel [právnická osoba]., fakturu číslo [hodnota] z důvodu pravidelné servisní prohlídky po 20 000 km na částku 10 078,24 Kč bez DPH. Dne 3. 11. 2015 vystavil stejný dodavatel [právnická osoba]. fakturu číslo [hodnota] z důvodu pravidelné servisní prohlídky po 50 tisících kilometrech na částku 12 768,07 Kč bez DPH. K uvedené faktuře odpovídal i zakázkový list [Anonymizováno] [Anonymizováno] z důvodu servisní prohlídky. Dne 3. 11. 2015 vystavila společnost [právnická osoba]. žalobci fakturu číslo [hodnota] na částku 8 537,85 Kč bez DPH. Předmětem zakázky bylo dodání gumových koberců do vozidla, objednání plastové vany do kufru vozidla. K této faktuře odpovídá zakázkový list číslo [Anonymizováno]. Dne 22. 6. 2016 vystavila žalobkyni společnost [právnická osoba] fakturu číslo [tel. číslo]na částku 38 071 Kč bez DPH z důvodu pravidelné servisní prohlídky. Tomu odpovídá zakázkový list číslo [Anonymizováno] z důvodu pravidelné servisní prohlídky. Dne 11. 4. 2017 vystavila společnost [právnická osoba] žalobkyni fakturu číslo [tel. číslo]z důvodu pravidelné servisní prohlídky po 120 tisících kilometrech na částku 63 198,07 Kč. Uvedené faktuře odpovídá zakázkový list číslo BL 20170362 i schvalovací průvodka. Dne 23. 1. 2018 vystavila žalobkyni společnost [právnická osoba]. fakturu číslo [hodnota] na částku 16 559,37 Kč z důvodu pravidelné servisní prohlídky, po 150 tisících kilometrech. Této faktuře odpovídá předběžná zakázka číslo [Anonymizováno]. Dne 29. 11. 2018 vystavila žalobkyni společnost [právnická osoba] v souvislosti s opravou předmětného vozidla fakturu číslo [tel. číslo]na částku 161 291,60 Kč z důvodu pravidelné servisní prohlídky po 180 tisících kilometrech. Uvedené faktuře odpovídá zakázkový list číslo [Anonymizováno] a schvalovací průvodka. Dne 9. 4. 2019 vystavila společnost [právnická osoba] žalobkyni v souvislosti s opravou předmětného vozidla faktoru číslo [tel. číslo]na částku 33 644,50 Kč bez DPH, předmětem faktury byla oprava předmětného vozidla, a to výměna napínací kladky, břemene, výměna alternátorů a materiál. Uvedené faktuře odpovídá zakázkový list číslo [Anonymizováno] a schvalovací průvodka. Dne 3. 12. 2019 a vystavila společnost [právnická osoba] žalobkyni fakturu číslo [tel. číslo]v souvislosti s opravou předmětného vozidla na částku 33 763,64 Kč, a to za pravidelnou roční prohlídku. Součástí uvedené zakázky byla vystavena faktura na základě zakázkového listu číslo [Anonymizováno]. Jednotlivé faktury byly ze strany žalobkyně jednotlivým dodavatelům proplaceny kromě faktury číslo [hodnota], kde došlo k zápočtu vzájemných pohledávek. Co se týká nákladů na pneuservis, zde byla vždy dodavatelem společnost [právnická osoba], která za své práce vystavila následně tyto faktury: faktura ze dne 16. 11. 2015, číslo [Anonymizováno] na částku 34 259,25 Kč, faktura ze dne 1. 7. 2016 č. [Anonymizováno] na částku 2.217,71 Kč, faktura ze dne 14. 11. 2016 č. [Anonymizováno] na částku 1 875,95 Kč, faktura ze dne 19. 7. 2017 č. [Anonymizováno] na částku 2 287,06 Kč, faktura ze dne 29. 11. 2017 č. [Anonymizováno] na částku 30 175,00 Kč, faktura ze dne 29. 6. 2018 č. [Anonymizováno] na částku 2 318,64 Kč, faktura ze dne 30. 10. 2018 č. [Anonymizováno] na částku 1 861,59 Kč. Celkem tak žalobkyně zaplatila za náklady na údržbu a servis předmětného vozidla registrační značka [SPZ] částku 377 912,34 Kč. Celkem zaplatila žalobkyně na nákladech na pneuservis částku 74 991,20 Kč. Žalovaný na zálohách na servis a údržbu zaplatil za období od března 2015 do dubna 2020 celkem částku 89 788,61 Kč, kdy ve skutečnosti stály (jak je uvedeno shora) uvedené náklady na údržbu a servis částku 377 912,34 Kč, rozdíl v tom je tedy 288 123,73 Kč. Co se týká záloh na pneuservis, zde žalovaný zaplatil zálohy za období od března 2015 do dubna 2020 celkem částku 134 637,26 Kč. Ve skutečnosti byly náklady na pneuservis předmětného vozidla, jak je uvedeno shora v částce 74 991,19 Kč, vznikl tak přeplatek 59 646,07 Kč. Na základě shora uvedených skutečností vyčíslila tuto celkovou částku žalobkyně žalovanému, a to ve faktuře číslo [hodnota] ze dne 6. 5. 2020, kdy uvedla, že účtuje v souladu s [právnická osoba] podmínkami a předmětnou leasingovou smlouvou, náklady za nájemné, a služby (údržbu a servisní náklady a pneuservis), obojí za období od března 2015 do dubna 2020, celkem ve výši 276 458 Kč (důkaz: faktura číslo [hodnota]). Na zaslání této faktury reagoval žalovaný tak, že vrátil uvedenou fakturu, a to přípisem ze dne 30. 7. 2020, ve kterém namítl neoprávněnost nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný za fakturu nezaplatil, zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku ze dne 2. 11. 2020, kde jej vyzval k zaplacení shora uvedené částky.

8. Odvolací soud se takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. Shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Podle tohoto ustanovení strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. V daném případě se jedná o smlouvu o operativním nájmu, jejíž součástí jsou i Všeobecné smluvní podmínky operativního leasingu, na které část smlouvy odkazuje. Jak již odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí uvedl, je třeba vycházet z charakteru institutu leasingového vztahu, kdy vlastníkem předmětu leasingu zůstává po celou dobu leasingový pronajímatel (v daném případě žalobkyně), avšak veškerá práva a povinnosti související s užíváním předmětu leasingu náleží leasingovému nájemci. Zcela v souladu s tímto principem a zněním smlouvy měl tedy žalovaný povinnost dodržovat plán údržby a servisních prohlídek s tím, že údržba a servisní prohlídky budou poskytované v servisních střediscích, které určí pronajímatel (čl. 5.2.1 Všeobecných podmínek) a dále zajistit provádění výměny pneumatik u smluvních partnerů pronajímatele (čl. 5.3.1). Zcela v souladu se zněním smluvních podmínek byly tedy prováděny na předmětu operativního leasingu – motorovém vozidle [jméno FO] [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], servisní prohlídky a opravy a služby pneuservisu, jejichž úhrada byla prováděna žalobkyní jako leasingovým pronajímatelem a vlastníkem vozidla. Žalobkyně prokázala úhradu takto vyfakturovaných služeb i výši záloh zaplacených žalovaným v souladu se smluvními podmínkami na předmětné servisní služby a služby pneuservisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil při skončení operativního leasingu rozdíl mezi skutečnou výší uhrazenou za opravy a výší záloh, tak jak tomu byl v souladu s čl. 5 a 6 rámcové smlouvy ve spojení s Všeobecnými podmínkami povinen, je nárok žalobkyně v plném rozsahu důvodný.

9. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že žalovaný není v dané věci pasivně legitimován, neboť jednotlivé smlouvy o dílo (servisní služby) neuzavíral žalovaný, ale osoby od něj odlišné. V tomto směru odvolací soud poukazuje na shora uvedený specifický charakter institutu leasingového vztahu, kdy se nejedná o uzavírání jednotlivých smluv o dílo spočívající v opravách vozidla – předmětu leasingu, ale o plnění smluvních podmínek, kdy je nerozhodné, kdo předmět leasingu k servisním prohlídkám a opravám, konkrétně fakticky přistaví. Rozhodné je, že leasingový vztah nadále trvá, včetně povinnosti leasingového nájemce podrobovat vozidlo servisním opravám. V daném případě je nepochybné, že vozidlo bylo, jak vyplývá z většiny faktur, předáno fakticky k opravám osobou advokáta [tituly před jménem] tedy v současné době společníka žalovaného, dříve advokáta se shodným místem sídla. To odpovídá i tvrzení žalovaného, že předmět leasingového nájmu byl využíván pracovníky jeho advokátní kanceláře. V tomto směru odvolací soud poukazuje i na skutečnost, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl i osobou, která předmět nájmu dne [datum] převzala tak, jak vyplývá z protokolu o předání a převzetí předmětu nájmu z téhož dne. Shora uvedený závěr neodporuje ani konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, jak na to poukazoval žalovaný v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], který dle něj řeší obsahově stejný případ. Odvolací soud poukazuje na odlišnost skutkového stavu ve shora uvedeném rozhodnutí, kdy předmětem rozhodnutí je dán vztah založený smlouvou o nájmu dopravního prostředku a v ní upravenými podmínkami servisu tohoto dopravního prostředku. Na rozdíl od dané věci, kdy je předmětem leasingová smlouva se všemi již shora naznačenými specifikami tohoto institutu.

10. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že soudem prvního stupně nebyl žalovaný řádně a dostatečně poučen. Pokud jde o námitku žalovaného nedostatku pasivní legitimace, kterého se mu mělo dostat po zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu, odvolací soud poukazuje na poučení soudem prvního stupně při prvním jednání ve věci, které se konalo dne 29. 5. 2023, a kde byl ze strany soudu prvního stupně sdělen i předběžný právní názor. Ze strany odvolacího soudu pak byl vyjádřen závazný právní názor pro soud prvního stupně v usnesení, kterým byl v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně zrušen a toto usnesení bylo žalovanému k rukám jeho tehdejšího zástupce doručeno, tedy, že věci je třeba posoudit jako nárok vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, nikoliv jako nárok vyplývající z jednotlivých dílčích smluv o dílo (na tomto tvrzení byla obrana žalované spočívající v námitce nedostatku pasivní legitimace založena).

11. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že řízení je zatíženo procesní vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný namítal, že soud prvního stupně nevyhověl řádné žádosti (opakované) o odročení jednání nařízeného na 11. 3. 2024. Žádost odůvodnila zástupkyně žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] tím, že v době nařízeného jednání soudu prvního stupně by měla být hospitalizována z důvodu plánovaného ukončení jejího těhotenství císařským řezem. Z obsahu spisu se podává, že žaloba byla žalobkyní podána k soudu prvního stupně dne 9. 12. 2022, žalovaný učinil první úkon ve věci podáním odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu soudu prvního stupně ze dne 27. 12. 2022, který byl doručen soudu prvního stupně dne 5. 1. 2023. Spolu s odporem byla přiložena plná moc, kterou žalovaný udělil [tituly před jménem] [jméno FO], partnerovi v advokátní kanceláři, dne 4. 1. 2023. Zastoupení [tituly před jménem] Buřičem trvalo do 6. 2. 2024, kdy bylo soudu prvního stupně doručeno oznámení [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] o tom, že mu od téhož dne, tj. 6. 2. 2024, byla plná moc k právnímu zastoupení v uvedené věci vypovězena. Téhož dne, tj. 6. 2. 2024 udělil žalovaný plnou moc k zastoupení [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] která následujícího dne, tj. 7. 2. 2024, oznámila soudu prvního stupně převzetí zastoupení žalovaného a požádala o odročení jednání nařízeného na 11. 3. 2024. Předvolání k jednání dne 11. 3. 2024 bylo žalovanému soudem prvního stupně doručeno k rukám jeho zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] Buřiče dne 5. 2. 2024 spolu s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2023, č. j. [spisová značka], kterým byl zrušen rozsudek (v pořadí první) soudu prvního stupně a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Žalovanému byl z obsahu usnesení odvolacího soudu zcela zřejmý právní názor tohoto soudu, kterým byl pro další řízení soud prvního stupně vázán a naznačen další postup ve věci. Žalovaný tedy vypověděl plnou moc dosavadnímu zástupci a udělil plnou moc zástupkyni, u které již v době převzetí zastoupení bylo zcela nepochybné, že se nemůže nařízeného jednání ze zdravotních důvodů zúčastnit. Vzhledem k tomu, že se jednalo o ukončení těhotenství plánovaným zákrokem, byla tato skutečnost známa i žalovanému. To, že by se nařízeného jednání dne 11. 3. 2024 u soudu prvního stupně dosavadní zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] nemohl zúčastnit tvrzeno ani prokázáno nebylo. [tituly před jménem] [jméno FO] (a zároveň i žalovaný) však si byli vědomi toho, že [tituly před jménem] [jméno FO] se již nařízeného jednání nebude moci osobně zúčastnit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. [spisová značka] změna právního zastoupení není sama o sobě důvodem pro odročení jednání a žalovaný (respektive ani jeho právní zástupkyně) netvrdil ani neprokázal, že by zde existovala objektivní nutnost zastoupení žalovaného právě [tituly před jménem] [jméno FO] (byť se na základě substituční plné moci některých úkonů v řízení před soudem prvního stupně již osobně zúčastnila), která v době, kdy jí žalovaným plná moc byla udělena již věděla, že se jednání nařízeného na 11. 3. 2024 nebude moci zúčastnit, když jiný (vážný) důvod pro vypovězení plné moci [tituly před jménem] [jméno FO] (než zvolení si jiného zástupce) tvrzen ani prokázán nebyl. Odvolací soud v tomto směru poukazuje na usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 31. 10. 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (etický kodex), kdy dle čl. 8 odst. 4 odmítne advokát poskytnutí právní služby i tehdy, brání-li mu v řádném poskytnutí jeho zdravotní či psychický stav. Tohoto ustanovení si byla vědoma nejen právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která přes vědomí nemožnosti poskytnout řádně právní služby (osobním zastoupením žalovaného při již nařízeném jednání) zastoupení převzala, ale i žalovaný, který je sám advokátem. V tomto směru tedy odvolací soud uzavřel, že důvod pro odročení ústního jednání v daném případě dán nebyl a soud prvního stupně postupoval správně, když ústní jednání neodročil.

12. Odvolací soud za tohoto stavu rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil, s tím, že ve výroku I. ve správném znění výše úroku z prodlení 0,05 % denně, neboť rozsudek soudu prvního stupně v tomto směru obsahoval písařskou chybu. Soudem prvního stupně byla výše úroku uvedena „0,5 % denně“, což neodpovídalo ani nároku žalobkyně v žalobě ani odůvodnění rozsudku soudem prvního stupně. Z uvedeného je zřejmé, že se jednalo o písařskou chybu, kterou odvolací soud uvedením správného znění napravil.

13. Rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen i v nákladovém výroku II., kdy v řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně, které vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku a na právním zastoupení. Náklady právního zastoupení byly soudem prvního stupně zcela správně stanovené a jejich výše odpovídá vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátnímu tarifu.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně, které vznikly náklady na právním zastoupení, a to odměna za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu) po 9 420 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g), písm. k), § 8 odst. 1, § 7 bod 6. advokátního tarifu, dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 4 082 Kč. Celková výše nákladů odvolacího řízení žalobkyně činí 23 522 Kč.