o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalované uhradit každému z žalobců částku 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 53 919 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. nebyla přiznána náhrada nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi. Předmětem řízení byl nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy pozůstalých po zemřelém [jméno] [příjmení], který byl manželem žalobkyně a), otcem žalobců b) a c), synem žalobkyně d) a bratrem žalobkyně e). [jméno] [jméno] byl zaměstnancem žalované a při plnění pracovních úkolů utrpěl dne [datum] pracovní úraz, na jehož následky dne [datum] zemřel. Žalobkyni a) bylo vyplaceno jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč, ostatním žalobcům nebylo vyplaceno ničeho. Žalobci neshledali vyplacené odškodné jako dostatečné a v důsledku duševních útrap, které se na žalobcích podepsaly včetně zdravotních následků, požadovali odškodnění nemajetkové újmy ve výši dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční mzdy, které dosahoval zemřelý v roce předcházejícím úmrtí. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná jako zaměstnavatel zemřelého [jméno] [jméno] se zcela zprostila povinnosti náhrady škody nebo nemajetkové újmy, když bylo prokázáno, že zemřelý byl řádně proškolen k ochraně ve vztahu k práci na rozmítací pile (na které došlo k úrazu) i s obecně vnitřními předpisy zaměstnavatele o bezpečnosti a ochraně zdraví na pracovišti. K úrazu, v jehož důsledku došlo k úmrtí, došlo tím, že zemřelý neměl při práci na rozmítací pile nasazenu ochrannou protipichovou zástěru, tak jak bylo na tomto pracovišti vyžadováno. Poškozený tedy svým chováním porušil předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti, tak jak byly žalovanou stanoveny a vymáhány a tato skutečnost byla jedinou příčinou vzniku škody nebo nemajetkové újmy. V souladu s ustanovením § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce (ve znění do [datum] s ohledem na vznik škody) tedy došlo k naplnění liberačního důvodu a zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za vznik pracovního úrazu poškozeného. V souladu s touto právní úpravou bylo žalobkyni a) vyplaceno jednorázové odškodnění v zákonem stanovené výši tj. 240 000 Kč. Dle právní úpravy účinné v době vzniku škody nevznikl nárok na odškodnění dalším žalobcům.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni žalobci, kteří soudu prvního stupně vytýkali neúplně zjištěný skutkový stav, když nebylo přihlédnuto k tvrzením žalobců a jimi označeným důkazům. Poukazovali na to, že není zřejmé, z jakého důkazu učinil soud prvního stupně závěr, že poškozený neměl v době vzniku úrazu na sobě ochrannou zástěru a dále poukazovali na jeho povinnost nasadit si zástěru až při práci na stroji. K úrazu však došlo v době, kdy postižený stál cca 3,5 metru od stroje, kdy se chystal vkládat dřevo do stroje, tzn., že neřezal. Za tohoto stavu tedy poškozený žádné předpisy neporušil. Dle žalobců nebylo ani prokázáno, že v uvedený den byla ochranná zástěra opravdu k dispozici, nebyl ani předložen žádný doklad o nákupu předmětné zástěry. Dle lékařské zprávy utrpěl poškozený kromě poranění břišní dutiny a hrudníku také zlomeniny žeber a k takovému poranění došlo dle žalobců v důsledku odmrštění dřeva a zasažení poškozeného, který byl následně odmrštěn do vzdálenosti asi 6 m od stroje. Taková skutečnost se mohla stát komukoliv, kdo by kolem procházel, tedy i v případě, že by neobsluhoval stroj rozmítací pily. Soudu prvního stupně vytýkali i nesprávné právní posouzení, kdy soud prvního stupně vycházel dle ustanovení § 271i zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020, ačkoli připustil změnu žaloby učiněnou žalobci v průběhu řízení tak, že se svého nároku domáhali dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2021, tedy novelizovaného znění ustanovení § 271i zákoníku práce, dle kterého odškodnění náleží i žalobcům b) až e). Za stavu, kdy soud prvního stupně změnu žaloby připustil a následně věc posoudil věc podle právní úpravy účinné před novelou, zatížil řízení vadou. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, kdy soud z provedených důkazů zcela správně uzavřel, že zemřelý byl opakovaně seznámen s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví, a to i ve vztahu, konkrétně k rozmítací pile, na které k úrazu došlo. Neměl při práci předepsanou ochrannou pomůcku a vystavil se tedy riziku úrazu. Používání ochranných prostředků bylo denně před zahájením činnosti při rozdělování úkolů kontrolováno, včetně kontroly kvality, případně toho, zda něco chybí. Ztotožnila se i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, a to dle zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2020, tedy v době úrazu a následného úmrtí, kdy nárok má pouze pozůstalá manželka, a to ve výši 240 000 Kč, což bylo žalobkyni a) vyplaceno. Kromě zákonného nároku byla žalobkyni a) navíc poskytnuta ještě částka 100 000 Kč, čímž žalovaná vyjádřila pochopení vážnosti situace i svůj morální postoj.

4. Vedlejší účastník na straně žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že se v plném rozsahu se závěry soudu prvního stupně ztotožnil.

5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobci jsou pozůstalí po zemřelém [jméno] [příjmení], a to žalobkyně a) byla jeho manželkou, žalobci b) a c) jeho syny, žalobkyně d) jeho matkou a žalobkyně e) jeho sestrou. [jméno] [jméno] (dále„ poškozený“) byl zaměstnancem žalované. Na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracoval jako dělník dřevařské výroby. Při obsluze rozmítací pily dne [datum] utrpěl poškozený vážný pracovní úraz (zásah odmrštěnou dřevěnou třískou do trupu v oblasti břicha), na jehož následky dne [datum] zemřel. V době pracovního úrazu poškozený neměl osobní ochranný pracovní prostředek – vyztuženou zástěru proti propichu, přestože byl v rámci vstupního školení dne [datum] a opakovaných školení dne [datum] a [datum] seznámen a poučen o užívání prostředků osobní pracovní ochrany spolu s bezpečností práce s předmětným strojem. Rozsah a druh poskytovaných osobních ochranných pracovních prostředků byl žalovanou stanoven na základě hodnocení pracovních rizik, které na zaměstnance působí nebo mohou působit, a to v organizační směrnici – všeobecných zásadách pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích a čisticích prostředků a v dokumentu nazvaném hodnocení pracovních rizik ze dne [datum]. Žalovaná prostřednictvím vedoucího zaměstnance prováděla pravidelné kontroly užívání osobních ochranných pracovních pomůcek, a to na začátku směny i v jejím průběhu. Kontrola probíhala pohledem vedoucího zaměstnance při obchůzce pracoviště, o kontrolních hlášeních v případě shledaného pochybení byly vyhotoveny písemné záznamy. Poškozený zemřel přes poskytnutou vysoce specializovanou péči na oddělení JIP a ARO, a to v souvislosti s poúrazovými komplikacemi. Šetřením Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj bylo shledáno, že se žalovaná nedopustila přestupku tím, že by nedostatečně kontrolovala užívání osobních ochranných pracovních prostředků, které byly zaměstnancům poskytnuty. Ochranná vyztužená zástěra byla skupinovou ochranou pomůckou, byla umístěna u rozmítací pily a určená pro pracovníky, kteří byli na práci na tomto pracovišti přiděleni. Vedlejším účastníkem na straně žalované bylo žalobkyni a) vyplaceno jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč a dále nad rámec uvedeného byla žalovanou vyplacena částka 100 000 Kč.

7. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.

8. Správným shledal odvolací soud i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který s ohledem na vznik škodné události ([datum]) vycházel z právní úpravy účinné ke dni [datum], a to § 271i zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Podle tohoto zákonného ustanovení přísluší jednorázové odškodnění pozůstalých pozůstalému manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší dále rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši nejméně 240 000 Kč; jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič. Podle § 269 odst. 1, 4 zákoníku práce (účinného ke dni [datum]) je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.

9. Podle ustanovení § 270 odst. 1 zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikl a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy, anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány a tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

10. V daném případě žalovaná jako zaměstnavatel dostála své procesní povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti o tom, že se jako zaměstnavatel zprostila odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu poškozeného. Bylo prokázáno, že na základě hodnocení pracovních rizik, které bylo průběžně aktualizováno, byla vypracována analýza konkrétních rizik, hrozících zaměstnancům žalované při práci na jednotlivých strojích a na základě toho byla stanovena bezpečnostní opatření pro jednotlivá pracoviště, včetně toho, jaké konkrétní ochranné pomůcky mají být zaměstnanci žalované na jednotlivých pracovištích používány. Byly stanoveny všeobecné zásady pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích a čisticích prostředků a organizační směrnicí žalované rozsah a druh poskytovaných osobních ochranných pracovních prostředků. Zaměstnanci žalované byly dle znění této směrnice mimo jiné zodpovědni za používání ochranných pracovních prostředků v souladu s příkazy a pokyny zaměstnavatele, způsobem, se kterým byli seznámeni. Pro obsluhu zařízení rozmítací pily byla stanovena povinnost nosit vyztuženou ochrannou zástěru proti zpětnému vymrštění dřeva ze stroje. Vzhledem k tomu, že pro pokyn zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci není stanovena žádná náležitost, pokud se týká formy či obsahu, má odvolací soud za to, že takto stanovené pokyny ze strany žalované byly dostatečně určité a konkrétní. Žalovaná prokázala, že poškozený byl s uvedeným pokynem řádně seznámen a průběžnými školeními ze strany žalované, i proškolen. Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, považuje za dostatečné, pokud pro práci na obsluze rozmítací pily byla ochranná pracovní pomůcka kožená zástěra k dispozici jako pomůcka skupinová, tedy pouze v jednom kuse, kdy byla trvale umístěna u tohoto pracoviště, když v jednom okamžiku pracoval na obsluze tohoto stroje pouze jeden zaměstnanec žalované. Takovéto zajištění ochranné pracovní pomůcky považuje odvolací soud za dostatečné. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobců, že nebylo prokázáno, že by poškozený neměl při práci na obsluze rozmítací pily nasazenu ochrannou pomůcku. Tato skutečnost byla prokázána, jak výpovědí svědků, tak zprávou o záznamu šetření Oblastním inspektorátem práce. Svědky, kteří poškozenému pomáhali s přivoláním záchranné služby, ani ze zápisu záchranářů nebylo zjištěno, že by poškozený měl po utrpění úrazu tuto ochrannou pomůcku nasazenu. Odvolací soud neshledal rovněž důvodnou námitku žalobců, že v okamžiku, kdy došlo ke zranění poškozeného, nebyla ochranná zástěra vyžadována, neboť se tak stalo v okamžiku, kdy přímo neřezal, ale chystal se k naložení nového dřeva do stroje, neboť je nepochybné, že ochranná pomůcka byla určena pro práci při obsluze tohoto stroje, tedy po celou dobu, kdy zaměstnanec žalované byl na práci k tomuto stroji určen, bez rozdílu jednotlivých fází činnosti. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zranění způsobené odmrštěným kusem dřeva v břišním dutině poškozeného bylo jedinou příčinou jeho následného úmrtí. Jak vyplývá z lékařské zprávy i znaleckého posudku, k úmrtí došlo kardiopulmonálním selháním (selhání dechu a oběhu) při multiorgánovém selhání, zánětu pobřišnice a počínajícím zánětu plicní tkáně po otevřeném poranění břicha s poraněním střev. Smrt tedy nastala v přímé příčinné souvislosti s poúrazovými komplikacemi (otevřené poranění břicha s vícečetným poškozením stěny tenkého a tlustého střeva). Příčinou úmrtí tedy nebylo případné poranění či zhmoždění žeber, na což poukazovali žalobci. Žalovaná prokázala i skutečnost, že jí stanovené pokyny k ochraně bezpečnosti pro jednotlivá pracoviště byly žalovanou kontrolovány a vymáhány. V tomto směru je třeba poukázat na to, že po žalované jako zaměstnavateli nelze požadovat, aby dodržování jí stanovených pokynů bylo kontrolováno nepřetržitě, postačí, je-li kontrola prováděna namátkově. Pokud tedy žalovaná při každodenním přidělení zaměstnanců na jednotlivá pracoviště upozornila na povinnost dodržování bezpečnosti práce v podobě používání stanovených ochranných pomůcek a následně při obhlídce vedoucího pracovníka bylo toto namátkově vizuálně kontrolováno, má odvolací soud za to, že taková kontrola je dostatečná. Za tohoto stavu se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná se v plném rozsahu zprostila povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu v souladu s ustanovením § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce.

11. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud vycházel z právní úpravy účinné ke dni vzniku škody. V tomto směru neshledal odvolací soud důvodnou námitku žalobců, že jejich nárok měl být posuzován podle právní úpravy [účinnost], tedy úpravy, která nabyla účinnost až v průběhu řízení před soudem prvního stupně. V tomto směru nelze považovat za vadu řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud soud prvního stupně připustil žalobci navrženou změnu žaloby, která se však týkala pouze označení právní úpravy, dle které je nárok žalobců uplatňován. V tomto směru je třeba poukázat na to, že ze strany žalobců nedošlo k žádné změně, pokud jde o výši jejich požadovaného nároku, ani pokud jde o skutková tvrzení, na základě kterých byl jimi nárok uplatňován. Otázka právního posouzení a právní úpravy, dle které je třeba věc posuzovat, je věcí soudu.

12. Okruh osob, jimž přísluší jednorázové odškodnění pozůstalých a jež jsou uvedeny v ustanovení § 271i zákoníku práce [účinnost] je tedy dán, a jak soud prvního stupně správně uzavřel, v případě žalobců v dané věci, přísluší jednorázové odškodnění pouze žalobkyni a), tedy manželce poškozeného. Žalobci b) a c) jsou synové poškozeného, kteří však na něj nebyli odkázáni výživou, žalobkyně d) je sice matkou poškozeného, v době vzniku škody s ním však nežila ve společné domácnosti. Žalobkyni e), jako sestře poškozeného odškodnění rovněž ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení nenáleží.

13. Zákonem stanovený okruh osob nelze rozšiřovat ani prostřednictvím ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které stanoví, a že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení a že nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Toto zákonné ustanovení upravuje rozsah náhrady nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách při ublížení na zdraví a při usmrcení, k nimž došlo za podmínek pro vznik povinnosti nahradit (odčinit) jinému majetkovou a nemajetkovou újmu uvedených v ustanovení § 2894 a následujících OZ, která neobsahují skutkovou podstatu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu (újmu) při pracovních úrazech a nemocech z povolání. K odčinění nemajetkové újmy způsobené v důsledku zásahu do absolutního osobnostního práva je možné pouze za podmínek obecné úpravy odškodňování újmy podle ustanovení § 2894 a následující občanského zákoníku. Stanoví-li zákon povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu, posoudí se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu (§ 2894 odst. 2 o. z.). Z toho vyplývá, že povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku zásahu do osobnostního práva má jen ten, kdo do tohoto absolutního práva zasáhl zaviněným porušením povinnosti stanovené zákonem ve smyslu ustanovení § 2910 věta první o. z., přičemž jeho zavinění ve formě nedbalosti se předpokládá. Vznikla-li nemajetková újma nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají člověku, jehož osobnost byla dotčena, povinnost odčinit nemajetkovou újmu se poměrně sníží; podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na nemajetkové újmě jen zanedbatelným způsobem, újma se nedělí (§ 2918 o. z.). Způsob a rozsah náhrady za takto způsobenou nemajetkovou újmu se pak řídí ustanoveními § 2951 a následujícího o. z.

14. V dané věci se soud prvního stupně nezabýval tím, zda by žalobcům nenáležela náhrada nemajetkové újmy ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku. Za stavu, kdy však (ve shodě se závěrem odvolacího soudu) soud prvního stupně dospěl k závěru, že jedinou příčinou škody v podobě úmrtí poškozeného bylo poranění, které vzniklo výlučně následkem porušení předpisů v souvislosti s ochranou bezpečnosti práce poškozeného, a zprostila-li se žalovaná v důsledku toho zcela své povinnosti nahradit škodu, lze uzavřít, že žalovaná nezpůsobila žalobcům nemajetkovou újmu neoprávněným zásahem do jejich práva na soukromí v souvislosti s úmrtím poškozeného [jméno] [jméno]. Žalovaná tedy není povinna odčinit žalobcům nemajetkovou újmu ani podle ustanovení § 2956 a 2959 o. z.

15. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku II.

16. V řízení před soudem prvního stupně byla v plném rozsahu úspěšná žalovaná, která v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Náklady žalované vznikly na právním zastoupení, kdy výše odměny za příslušný počet úkonů i náhrada hotových výdajů v podobě paušální částky, cestovného a náhrady za promeškaný čas byla soudem prvního stupně stanovena zcela v souladu se vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem a ve správně stanovené výši.

17. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastník se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen i ve výroku III., kterým nebyla vedlejšímu účastníku na straně žalované náhrada nákladů řízení přiznána.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalovaná, které vznikly náklady na právním zastoupení, a to odměna za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalobců a účast právní zástupkyně žalované u jednání odvolacího soudu) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) § 7 bod 5 advokátního tarifu, dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 1 428 Kč, tedy v celkové výši 8 228 Kč. Vedlejšímu účastníku na straně žalované nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána za stavu, kdy se této náhrady výslovně vzdal.