o vydání věci a zdržení se protiprávního jednání, o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalované vydat jí klíče od vstupních vrat, jimiž je zamezen přístup na pozemky zapsané na [list vlastnictví] v katastrální území a obci [obec] a zdržet se bránění přístupu žalobkyni na pozemky zapsané na [list vlastnictví] v katastrální území a obci [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce]. Uvedla, že je vlastnicí ideální [číslo] pozemků zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] a žalovaná je vlastnicí ideálních [číslo] těchto pozemků. Žalovaná odmítá žalobkyni předat klíče od vstupních vrat, které znemožňují žalobkyni přístup na pozemky zapsané na listu vlastnictví [číslo] bez právního důvodu jí tak brání ve výkonu jejího vlastnického práva k těmto pozemkům. Žalobkyně na sousedních pozemcích zapsaných na listu vlastnictví [číslo] provozuje ovčí farmu, přičemž jediný stávající přístup na pozemky zapsané na listu vlastnictví [číslo] vede přes obecní pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], tedy polní cestu, která je v zimě velmi obtížně sjízdná, což zásadním způsobem komplikuje provoz farmy, kdy v zimních měsících nebyla Česká pošta, kvůli nesjízdnosti polní cesty, schopna doručovat zásilky do sídla žalobkyně a problematické je i vyvážení popelnic, neboť popelářský vůz se není schopen dostat do sídla žalobkyně. Přístup přes pozemek [parcelní číslo] pak neumožňuje prostornějším automobilům se v prostoru před branou do vjezdu areálu ovčí farmy provozované žalobkyní bezpečně otočit a pro větší automobily je rovněž příjezd přes pozemek [parcelní číslo] v zimních měsících nemožný. Podle žalobkyně, se přitom na pozemky, na nichž je farma provozována, lze pohodlně i v zimních měsících dostat přes pozemky na listu vlastnictví [číslo] tento přístup byl také v minulosti, kdy pozemky zapsané na listech vlastnictví [číslo] [číslo] tvořily jeden areál, používán.

2. Okresní soud v Rakovníku (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem

(dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) žalobu,„ aby byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni klíče od vstupních vrat, jimiž je zamezen přístup na pozemky zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec] a zdržet se bránění přístupu žalobkyni na pozemky zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec], zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce]“, zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení 18 530 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).

3. Soud prvního stupně poukázal na svá zjištění, že žalobkyně se stala podílovým spoluvlastníkem v rozsahu [číslo] nemovitostí zapsaných na listech vlastnictví [číslo] [číslo] v katastrálním území a obci [obec] ke dni [datum], respektive ke dni [datum], když pozemky byly již v době uzavření kupní smlouvy oplocené a pro žalobkyni přes pozemek parc. [číslo] nepřístupné, o čemž musela žalobkyně vědět. Dále soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že žalobkyně je menšinovým spoluvlastníkem (podíl o velikosti [číslo]) a žalovaná většinovým spoluvlastníkem (podíl o velikosti [číslo]) pozemků zapsaných na listu vlastnictví [číslo]. Konstatoval, že„ za situace, kdy stavby postavené na pozemcích parc. č. st. [číslo] a [číslo] jsou ve výlučném vlastnictví žalované, a žalobkyně mezi pozemky zapsanými na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] vybudovala plot s pevným základem, neumožňují existující poměry žalobkyni užívat společnou věc v míře odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu, za což jí však naleží odpovídající náhrada jako kompenzace bezdůvodného obohacení“. V této souvislosti poukázal i na to, že„ důvodem pro vydání klíčů pak zcela jistě nemůže být skutečnost, že jízda přes obecní pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví obce může být v zimních měsících pro určité typy vozidel obtížná“ a dále, že„ žalobkyně žádným způsobem možný přístup přes uzavřený areál neomezuje na nezbytně nutný rozsah, když vydáním klíčů od vstupních vrat by byl umožněn nekontrolovaný průjezd žalobkyni i třetím osobám“. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR uzavřel, že žalovaná, jakožto většinový spoluvlastník, fakticky rozhodla o svém výlučném užívání nemovitostí, jímž vyloučila menšinové spoluvlastníky z užívání pozemků zapsaných na listu vlastnictví [číslo] čímž však vzniklo menšinovým spoluvlastníkům právo po žalované požadovat finanční náhradu.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně závěr, že by žalobkyní vybudovaný plot mezi pozemky zapsanými na listech vlastnictví [číslo] [číslo] vytvářel poměry neumožňující žalobkyni užívat společnou věc v míře odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu, když opakovaně deklarovala, že v případě vyhovění žalobě žalobkyně vyjme jednu část plotu, vybudovaného z důvodu stížností žalované na občasný únik zvířat na pozemky zapsané na listu vlastnictví [číslo] nahradí ji branou. Namítala, že spoluvlastník má zásadně právo užívat společnou věc v míře odpovídající výši jeho spoluvlastnického podílu a teprve pokud poměry neumožňují danému spoluvlastníkovi realizovat své užívací právo, nastupuje právo na náhradu. Podle žalobkyně v daném případě vybudování plotu nenastoluje takové poměry, které by jí bránily pozemky na [list vlastnictví] užívat, jiné relevantní důvody také dány nejsou, a ani„ občasný průchod či průjezd žalobkyně přes pozemky na [list vlastnictví] by zcela jistě nepřekračoval užívání odpovídající výši jejího spoluvlastnického podílu“. Dále namítala, že nebylo přijato žádné rozhodnutí žalované o způsobu užívání předmětných nemovitostí, když žalobkyně nebyla vyrozuměna o potřebě rozhodnout, nemohla se k věci vyjádřit, ani se proti takovému rozhodnutí bránit. Poukazovala na to, že vlastnické právo je chráněno zákonem a nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží, a za situace, kdy není přijato rozhodnutí spoluvlastníků o způsobu užívání pozemku, je to dotčený spoluvlastník, kdo má právo se rozhodnout, zda chce svůj spoluvlastnický podíl užívat, nebo zda využije práva na náhradu. Teprve pokud je užívání věci zcela vyloučeno (což v daném případě není) nebo pokud spoluvlastník nemá zájem na užívání pozemku, je na místě přistoupit k poskytnutí náhrady za nemožnost užívání pozemku. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Dále uvedla, že postup, kdy se žalobkyně domáhá ochrany svých údajně porušovaných spoluvlastnických práv, je„ tristní“ v situaci, kdy žalobkyně sama ohledně nemovitostí, které jako menšinový spoluvlastník v podílu [číslo] výhradně sama užívá, nejedná v souladu ani se zájmy dalších menšinových spoluvlastníků. Poukazovala na to, že při ohledání místa samého soudem prvního stupně„ bylo jednoznačně prokázáno, že obecní komunikace vedoucí ze středu obce k areálu žalobkyně, je zpevněná, bez jakýchkoli problémů sjízdná běžnými vozidly, tedy i vozidly pošty a vozidly pro svoz odpadu, a také je po celou dobu bez výjimek těmito vozidly k danému účelu užívána“, a že„ na konci obecní komunikace je před vstupními vraty do areálu žalobkyně dostatečný zpevněný prostor i pro otáčení vozidel“. Podle žalované tak, pokud žalobkyně tvrdí, že je ztížen přístup k objektům na pozemcích zapsaných na [list vlastnictví], není to z důvodu stavu obecní komunikace, ale stavu na ni navazujících pozemků na [list vlastnictví] ve spoluvlastnictví žalobkyně, jíž objektivně nic nebrání v tom, aby tyto pozemky udržovala v náležitém stavu pro svoje potřeby, tj. sjízdné. Dále uvedla, že„ na dotčených pozemcích“ (zapsaných na listu vlastnictví [číslo])„ se nacházejí dvě obytné budovy, z nichž v jedné z nich po rozsáhlé, resp. dosud prováděné, rekonstrukci trvale bydlí bývalý manžel žalované pan [jméno] [příjmení], druhý dům je rekonstruovaný pro účely bydlení dcery žalované, a stodola na pozemku je využívaná jako hospodářské zázemí vč. chovu drůbeže, která se zároveň pohybuje po dvoře. V domě s panem [příjmení] bydlí jeho přítelkyně se svojí matkou, která je odkázána na invalidní vozík a i z tohoto důvodu je volný pohyb vozidel i cizích osob na dvoře zcela nevhodný. Pokud by bylo žalobě vyhověno, došlo by de facto k situaci, kdy by soukromí a bezpečnost osob užívajících nemovitosti se souhlasem většinového vlastníka bylo jednoznačně a zcela zásadním způsobem narušeno, neboť by nejen zaměstnancům žalobkyně, ale jakýmkoli třetím osobám, včetně osobních i nákladních vozidel, byl umožněn neomezený - a zároveň též prostorově nevymezený - průjezd vraty nacházejícími se mezi oběma objekty bydlení přes pozemky (dvůr užívaný žalovanou, resp. jí určenými osobami) k sousedním nemovitostem, které užívá žalobkyně (rovněž jako spoluvlastník v podílu [číslo]) pro svoje podnikatelské účely.“ Podle názoru žalované je„ uplatnění žalobních nároků, s ohledem na rozhodné skutečnosti, nedůvodné a nezákonné“ a jde navíc též o„ zjevné zneužití práva, které podle ustanovení § 8 OZ nemůže požívat právní ochrany“.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně

podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu

(dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z obsahu soudního spisu se podává (soud prvního stupně správně zjistil), že žalobkyně je vlastnicí jednak ideální [číslo] pozemků zapsaných v katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] (dále jen„ pozemky zapsané na [list vlastnictví]“) a dále i [číslo] sousedních pozemků zapsaných v katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] (dále jen„ pozemky zapsané na [list vlastnictví]“). Žalovaná je pak vlastnicí [číslo] pozemků zapsaných na [list vlastnictví]. Nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] v minulosti tvořily jeden zemědělský areál; v současnosti nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] užívá výlučně žalobkyně, která na nich údajně provozuje ovčí farmu; nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] poskytla žalovaná k užívání svému bývalému manželovi [jméno] [příjmení], který zde trvale bydlí se svou partnerkou a její invalidní matkou a další z domů je rekonstruován pro účely bydlení dcery žalované. Pozemky zapsané na [list vlastnictví] a [číslo] jsou oploceny a rovněž navzájem odděleny plotem vybudovaným žalobkyní. Vjezd je využívaný pro vstup na pozemky zapsané na [list vlastnictví] je opatřen uzamykatelnou branou. Vstup na pozemky zapsané na [list vlastnictví] je realizován po cestě na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví obce. Požadavek žalobkyně, jako menšinového spoluvlastníka pozemků zapsaných na [list vlastnictví], na vydání klíčů od vstupní brány a umožnění průchodu a průjezdu přes pozemky zapsané na [list vlastnictví] na pozemky zapsané na [list vlastnictví] žalovaná, jako většinová spoluvlastnice pozemků zapsaných na [list vlastnictví], jednak dopisem ze dne [datum] a rovněž ústně při osobní schůzce dne [datum], odmítla.

8. Žalobkyně se s odvoláním na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], domáhá ochrany svého vlastnického práva negatorní žalobou dle ustanovení § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Citované rozhodnutí sice připustilo, aby se za situace, kdy spoluvlastník ruší užíváním věci právo jiného spoluvlastníka, aby v rámci jeho podílu užíval společnou věc, aniž by způsob užívání věci byl upraven právním jednáním nebo rozhodnutím soudu, rušený bránil i negatorní žalobou ve smyslu § 1042 o. z., avšak současně deklarovalo, že v zásadě platí, že spor o způsob užívání věci je sporem z její správy ve smyslu ustanovení § 1126 a následujících o. z. V této souvislosti je pak třeba poukázat na to, že citované rozhodnutí řešilo poněkud odlišnou situaci, kdy šlo o spor dvou spoluvlastníků, kdy každý byl vlastníkem ideální ½ společné nemovitosti, zatímco v projednávané věci je žalovaná výrazně většinovou spoluvlastnicí pozemků zapsaných na [list vlastnictví], zatímco žalobkyně je výrazně menšinovou spoluvlastnicí těchto nemovitostí, jejichž užívání se spor týká. Podle odvolacího soudu je tak třeba spor mezi žalobkyní a žalovanou řešit v rámci úpravy správy společné věci ve smyslu ustanovení § 1126 a následujících o. z.

9. Podle ustanovení § 1126 o. z., každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci (odst. 1), přičemž při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů (odst. 2).

10. Podle ustanovení § 1128 o. z., o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů (odst. 1). Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel (odst. 2). Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (odst. 3).

11. Podle ustanovení § 1129 o. z., k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. (odst. 1) Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně. (odst. 2)

12. Podle ustanovení § 1130 o. z., přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.

13. Podle ustanovení § 1139 odst. 1 o. z., navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.

14. Rozhodování podílových spoluvlastníků o správě společné věci nelze chápat jako nějaký zákonem stanovený formalizovaný postup, ale jako shodu či neshodu při řešení určité věcné otázky; jeho obecné pojetí spočívá v tom, že o otázce společného rozhodování by měli být všichni spoluvlastníci informováni při zachování možnosti se k věci vyjádřit a konečné rozhodnutí ovlivnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; toto i další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách [webová adresa]). Stejně jako není formalizovaným postupem rozhodování spoluvlastníků o správě společné věci v obecné rovině, obdobný princip se vztahuje i na způsob vyjádření stanoviska spoluvlastníka při rozhodování o správě společné věci, neboť jeho souhlasné či nesouhlasné stanovisko k takovému rozhodování může být vyjádřeno výslovně či konkludentně, samozřejmě při splnění požadavků na obecné náležitosti právních jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a předpokladu, že pro tento postup neexistuje odchylná dohoda spoluvlastníků, jež by stanovila konkrétní podmínky.

15. Žalobkyně sice namítá, že ohledně způsobu užívání společné věci – pozemků zapsaných na [list vlastnictví] nebylo přijato žádné rozhodnutí, avšak ve smyslu výše uvedeného lze dovodit, že z okolností je zřejmé, že žalovaná, jako většinová spoluvlastnice rozhodla o tom, že předmětné společné nemovitosti bude užívat sama resp. osoby, které je s jejím souhlasem fakticky užívají, a vůči žalobkyni toto své rozhodnutí jednoznačným způsobem deklarovala odmítnutím jejího požadavku na vydání klíčů od vstupní brány a umožnění vstupu na předmětné pozemky. Je přitom nerozhodné, že se tohoto rozhodování neúčastnili, ani o něm nebyli vyrozuměni další menšinoví spoluvlastníci. Je případně na nich, aby se proti tomu, že byli při rozhodování o správě společné věci opomenuti, bránili tak, jako tak učinila žalobkyně. Je přitom ovšem zřejmé, že účastníky soudního řízení, v němž se spoluvlastník brání proti rozhodnutí týkající se správy společné věci, by měli být všichni spoluvlastníci, ať už na straně žalobců (ti, kteří nesouhlasí s přijatým rozhodnutím) nebo na straně žalovaných (ti, co rozhodnutí přijali popř. ti, kteří zůstali pasivní). V projednávané věci proto žaloba žalobkyně měla směřovat nejen proti žalované, ale i proti dalším čtyřem menšinovým spoluvlastníkům zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí].

16. Bez ohledu na zmíněný nedostatek pasivní legitimace na straně žalované lze však současně konstatovat, že s ohledem na výrazný většinový spoluvlastnický podíl žalované, je prostor pro zvrácení jejího rozhodnutí o správě společné věci ze strany zbývajících menšinových spoluvlastníků, poměrně malý.

17. Byť judikatura připouští, že i rozhodnutí většinového spoluvlastníka o užívání společné věci může být poměřováno zneužitím práva, zdůrazňuje, že rozhodnutí většinového spoluvlastníka o vyloučení menšinového spoluvlastníka z užívání společné věci, jestliže spoluvlastníci nejsou schopni se na užívání věci dohodnout, není samo o sobě v rozporu s dobrými mravy ani nepředstavuje šikanózní výkon práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Obdobně podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. [značka automobilu] [anonymizováno] [číslo], může být konkrétní podoba užívání společné věci vymezena buď dohodou, rozhodnutím většinového spoluvlastníka, nebo založena rozhodnutím soudu, přičemž na základě těchto právních skutečností může být některý ze spoluvlastníků z užívání věci zcela vyloučen, či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by korespondovalo výši jeho podílu. Užívá-li pak podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení. Uvedenému odpovídá i závěr soudu prvního stupně, který žalobkyni s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu směřoval k uplatňování nároku na finanční náhradu za vyloučení z užívání svého menšinového spoluvlastnického podílu.

18. Na základě uvedených závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. podle

§ 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada vzniklých nákladů spočívajících v nákladech za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 2 x 1 500 Kč (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“)), dále z paušální náhrady hotových výloh při dvou úkonech právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), paušální náhrady za ztrátu času pěti půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 AT), cestovného zástupkyně při cestě ze sídla její kanceláře v [obec] k odvolacímu soudu a zpět osobním automobilem [registrační značka], celkem 120 km, při normované spotřebě dle technického průkazu 6,7 l/100km, sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km a ceně paliva BA 95 (E5) 44,50 Kč (srov. vyhlášku č. 116/2022 Sb.), celkem jízdné automobilem 921,77 Kč.