o zaplacení 479 402,49 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. 12. 2024, č. j. 14 C 363/2023 - 116

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 247 246,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 232 156,80 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 232 156,80 Kč s požadovaným úrokem z pordlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 10. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 92 928 Kč (výrok III.).

2. Výrok III. napadeného rozsudku, do kterého odvolání směřovalo, odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce měl ve věci plný úspěch, pokud jde o nároky 1 a 2 (kapitalizované úroky z prodlení, které tvořily samostatný předmět řízení). Ohledně ostatních nároků (smluvní pokuty) záleželo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, a proto postupoval dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“). Základem pro určení výše odměny advokáta není částka požadovaná žalobou, nýbrž částka přisouzená. Náhrada byla přiznána za osm úkonů právní služby v odůvodnění napadeného rozsudku konkrétně specifikovaných.

3. Proti výroku III. napadeného rozsudku podal žalovaný včasné odvolání s tím, že soud prvního stupně vyšel při rozhodování ve věci z předcházejícího řízení vedeného mezi účastníky u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 12 C 288/2021 (zejména z rozsudku, který v tomto řízení vydal Krajský soud v Praze dne 8. 10. 2024 pod č. j. 22 Co 19/2023 - 383). Z tohoto rozhodnutí soud prvního stupně opakovaně citoval, právní závěry převzal a odkazoval se na legitimní očekávání v jednotě rozhodování obdobných věcí dle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“). Není proto zjevné, proč tento konzistentní postoj nepřijal i v části náhrady nákladů řízení. Krajský soud v Praze v citovaném rozhodnutí totiž pečlivě vyložil, proč neshledal důvod pro postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce měl v tomto sporu úspěch pouze v rozsahu 3,2 % (úspěch žalobce 51,6 % a úspěch žalovaného 48,4 %). Za této situace se tak jeví přiléhavé náhradu nákladů řízení účastníkům nepřiznat, popř. žalobci přiznat pouze v rozsahu jeho úspěchu ve věci, jak učinil Krajský soud v Praze. Jelikož soud prvního stupně přistoupil k moderaci smluvní pokuty, neměl žalovaný možnost (aby nepřišel o svou obranu) plnit dříve. V zájmu rychlého ukončení sporu však splnil uloženou povinnost ve výroku I. napadeného rozsudku obratem.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.

5. Z obsahu soudního spisu se podává, že žaloba byla podána pro zaplacení částky 479 402,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 464 312,80 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení. Žalovaná částka byla tvořena sedmi nároky vyplývajícími ze smlouvy o nájmu pozemku pro umístění reklamního zařízení uzavřené mezi účastníky dne 29. 3. 2011. Dle této smlouvy žalovaný jako nájemce užíval pozemky žalobce jako pronajímatele za nájemné ve výši 72 600 Kč ročně. Nájemní vztah byl ukončen výpovědí žalobce ze dne 11. 4. 2022. Dlužné nájemné za období 2018 až 2020 a smluvní pokuty za toto období kapitalizované ke dni 4. 10. 2021 byly uplatněny v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 12 C 288/2021. Dlužné nájemné ve výši 72 600 Kč za rok 2021 se splatností 30. 9. 2021 a ve výši 20 089,32 Kč za rok 2022 se splatností 10. 5. 2022 žalovaný uhradil až dne 7. 9. 2023. Prvý a druhý nárok v této věci tak představoval kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 11 953,14 Kč (z dlužné částky 72 600 Kč od 1. 10. 2021 do 7. 9. 2023) a ve výši 3 136,55 Kč (z dlužné částky 20 089,32 Kč od 11. 5. 2022 do 7. 9. 2023). V obou těchto nárocích byl žalobce s žalobou zcela úspěšný. Dalších pět nároků představovalo kapitalizované smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužných jistin nájemného za roky 2018 až 2022 ve výši 2,5 ‰ z dlužné částky za každý den prodlení. Za rok 2018 byla požadována smluvní pokuta ve výši 59 604,60 Kč (z částky 72 600 Kč od 5. 10. 2021 do 30. 12. 2021 a po částečné úhradě jistiny z částky 29 040 Kč od 31. 12. 2021 do 29. 8. 2023), za rok 2019 ve výši 125 779,50 Kč (z částky 72 600 Kč od 5. 10. 2021 do 29. 8. 2023), za rok 2020 ve výši 125 779,50 Kč (z částky 72 600 Kč od 5. 10. 2021 do 29. 8. 2023), za rok 2021 ve výši 128 139 Kč (z částky 72 600 Kč od 1. 10. 2021 do 7. 9. 2023) a za rok 2022 ve výši 25 011,20 Kč (z částky 20 089,32 Kč od 27. 4. 2022 do 7. 9. 2023). V případě nároků ze smluvních pokut byl rovněž požadován úrok z prodlení. S nároky na úhradu smluvních pokut byl žalobce úspěšný pouze částečně.

6. Soud prvního stupně shledal za důvodné zabývat se výší ujednané smluvní pokuty a s ohledem na okolnosti daného případu přistoupil k její moderaci na polovinu, ve zbylém žalobu zamítl. Postupoval v souladu se závěry uvedenými v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2024, č. j. 22 Co 19/2023 - 383, který se rovněž přiměřeností této smluvní pokuty zabýval a uzavřel, že jsou splněny zákonné podmínky pro její moderaci rovněž v rozsahu 50 %. Při úvaze o aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. Krajský soud v Praze v rozsudku uvedl, že moderace konkrétního nároku na smluvní pokutu byla předmětem úvahy odvolacího soudu. Důvody tohoto postupu i její rozsah však spočívaly v objektivních okolnostech, a proto neužil citovaného ustanovení.

7. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

8. Dle § 142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

9. Odvolací soud shledal nákladový výrok napadeného rozsudku za správný, a proto jej potvrdil. Vyčíslení náhrady nákladů soudem prvního stupně je podrobné, logické a srozumitelné a pro stručnost na jeho výpočet odvolací soud zcela odkazuje. Pokud bylo žalovaným namítáno, že ve věci neměl být aplikován § 142 odst. 3 o. s. ř., odvolací soud k tomu uvádí, že tento postup byl shledán naopak za souladný s judikaturou Ústavního soudu, a proto správný. Žalobce byl úspěšný co do žalovaného základu nároku na smluvní pokutu. Naopak výše plnění závisela s ohledem na moderaci uplatňované smluvní pokuty na úvaze soudu, což plně koresponduje s hypotézou obsaženou v § 142 odst. 3 o. s. ř. (k tomu lze srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. II. ÚS 419/24 nebo usnesení ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. I. ÚS 2543/23). To, že je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve věcech, v nichž došlo k moderaci výše smluvní pokuty, zvážit aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř., uzavřel Ústavní soud i ve svém nálezu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 2860/17. Z uvedeného je zjevné, že soud prvního stupně naopak vyhověl pravidlům legitimního očekávání účastníků, když o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu se závěry obsaženými v rozhodnutích Ústavního soudu. Soud prvního stupně nebyl v otázce náhrady nákladů řízení vázán citovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2024, č. j. 22 Co 19/2023 - 383. Žalobcem žalovaný nárok rovněž nebyl žalován ve zjevně excesivní výši, neboť byl vyčíslen v souladu se smluvním ujednáním. Soud prvního stupně postupoval správně i ve způsobu určení výše tarifní hodnoty (vycházel z částky jím přiznané, nikoliv v žalobě požadované). Konečně, namítal-li žalovaný, že nemohl plnit dříve, aby se nepřipravil o svou obranu, je třeba dodat, že mu však nic nebránilo plnit částečně v rozsahu, v němž byla smluvní pokuta shledána přiměřenou (i s ohledem na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2024, č. j. 22 Co 19/2023-383).

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalobce, kterému však žádné náklady nevznikly.