o zaplacení 177 912,11 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 2. 2025, č. j. 19 C 7/2025 – 75,

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 982 Kč představující nepovolený zůstatek (tvořený účelně vynaloženými náklady na vymáhání ve výši 1 000 Kč, poplatkem za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 200 Kč a pojistným pojištěním schopnosti splácet ve výši 782 Kč) z rámcové smlouvy ze dne 18. 7. 2018. Dále žalobkyně požadovala zaplatit 6 983,57 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 6 983,57 Kč od 15. 7. 2024 do 10. 9. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 6 983,57 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 6 983,57 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 188,33 Kč od 12. 5. 2024 do 14. 7. 2024 představující dluh z úvěrové smlouvy uzavřené 1. 11. 2021, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. S úhradou úvěru se dostal do prodlení. Žalovaný vrátil celkem 19 792 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 27 627,15 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 27 627,15 Kč od 15. 7. 2024 do 11. 8. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 627,15 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 627,15 Kč od 12. 8. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 253,66 Kč od 12. 4. 2024 do 14. 7. 2024 představující dluh z úvěrové smlouvy uzavřené dne 6. 12. 2023, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný vrátil celkem 4 543,17 Kč, se zbytkem dluhu se dostal do prodlení. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 27 760,81 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 27 760,81 Kč od 15. 7. 2024 do 11. 8. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 760,81 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 760,81 Kč od 12. 8. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 250,78 Kč od 12. 4. 2024 do 14. 7. 2024 představující dluh z úvěrové smlouvy ze dne 11. 12. 2023, dle které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný vrátil celkem 4 348 Kč, se zbytkem se dostal do prodlení. Žalobkyně požadovala rovněž zaplacení částky ve výši 113 558,58 Kč s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 113 558,58 Kč od 15. 7. 2024 do 11. 8. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 113 558,58 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 113 558,58 Kč od 12. 8. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 924,18 Kč od 12. 4. 2024 do 14. 7. 2024 představující dluh z úvěrové smlouvy uzavřené dne 17. 1. 2024, dle které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 114 965 Kč. Žalovaný uhradil celkem 6 480 Kč, se zbytkem se žalovaný dostal do prodlení.

2. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 77 615,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 77 615,05 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl co do částky 107 914,01 Kč s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 6 983,57 Kč od 15. 7. 2024 do 10. 9. 2024, s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 113 558,58 Kč od 15. 7. 2024 do 11. 8. 2024, s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 55 387,96 Kč od 15. 7. 2024 do 11. 8. 2024, ve výši 14,75 % ročně z částky 168 946,54 Kč od 12. 8. 2024 do zaplacení a z částky 6 983,57 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 98 315,06 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní čtyři smlouvy o úvěru, z nichž žalobkyni většinu svých nároků dovozovala. Nebylo totiž prokázáno, že by žalovaný zadal v mobilní aplikaci kód k uzavření jednotlivých smluv o úvěru. Takový kód by pak ani neumožňoval určit jednající osobu. Jelikož nebyly v řízení prokázány platné smluvní závazky, měla žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení. V prvém případě žalobkyně poskytla 20 000 Kč a žalovaný vrátil 18 000 Kč, má tak nárok na vydání 2 000 Kč. Ve druhém případě žalobkyně poskytla 30 000 Kč a žalovaný vrátil 4 717,17 Kč, má tak nárok na vydání 25 282,23 Kč. Ve třetím případě žalobkyně poskytla 30 000 Kč a žalovaný vrátil 4 522 Kč, má tak nárok na vydání 25 478 Kč. Ve čtvrtém případě žalobkyně poskytla 31 680,22 Kč a žalovaný vrátil 6 826 Kč, má tak nárok na vydání 24 854,22 Kč. V posledním zmiňovaném případě nebylo prokázáno, že by žalobkyně poskytla žalovanému celou tvrzenou částku ve výši 114 965 Kč, neboť částka 83 284,78 Kč měla být započtena na vzájemnou pohledávku žalobkyně za žalovaným na vrácení peněžních prostředků, které mu žalobkyně poskytla na základě úvěru ze dne 15. 12. 2023. Rovněž na této úvěrové smlouvě není připojen podpis. Žalobkyně netvrdila a neprokázala její platné uzavření. Nebyla-li taková pohledávka prokázána, chyběla zde vzájemnost k započtení. V řízení ani nebyla prokázána povinnost žalovaného platit 500 Kč jako účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky, ani úhradu za účast žalovaného na pojištění schopnosti splácet úvěry ve výši 782 Kč. V případě poplatku za výběr z bankomatu ve výši 200 Kč nenavrhla žalobkyně žádný důkazní prostředek, že žalovaný hotovost z bankomatu provozovaného jinou bankou vybral. Soudem prvního stupně přiznaná částka ve výši 77 615,05 Kč má představovat součet bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen vydat (2 000 Kč + 25 282,23 Kč + 25 478 Kč + 24 854,22 Kč). Žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky od 25. 7. 2024 (vyplývající z výzvy k plnění) do zaplacení. Ve zbylém byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 42 % a žalovaný z 58 %, nepřiznal soud prvního stupně žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení (úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly).

4. Žalobkyně podala částečně do výroku II. a do výroku III. včasné odvolání. Dle žalobkyně došel soud prvního stupně k nesprávné výši bezdůvodného obohacení, která má být žalobkyni vrácena. V prvém případě žalobkyně vyplatila žalovanému 20 000 Kč a žalovaný vrátil 19 792 Kč, žalobkyně tak má nárok na vydání 208 Kč. Ve druhém případě žalobkyně vyplatila 30 000 Kč a žalovaný vrátil 4 543,17 Kč, žalobkyně tak má nárok na 25 456,83 Kč. Ve třetím případě žalobkyně vyplatila 30 000 Kč a žalovaný vrátil 4 348 Kč, žalobkyně má nárok na 25 652 Kč. Ve čtvrtém případě žalobkyně vyplatila 114 965 Kč a žalovaný vrátil 6 480 Kč, má tak nárok na 108 485 Kč. Žalovaný byl v průběhu celého řízení neaktivní. I přes pasivitu žalovaného soud prvního stupně učinil závěr o neprokázání uzavření smlouvy o úvěru, která nebyla předmětem tohoto sporu. Žalobkyně proto ani nevěděla, že se má i k této skutečnosti vyjádřit. Žalobkyni rovněž náleží dva poplatky za výběry hotovosti ze všech bankomatů v celkové výši 200 Kč naúčtované dle ceníku. Žalobkyně tak měla nárok na zaplacení částky 160 001,83 Kč (208 Kč + 25 456,83 Kč + 25 652 Kč + 108 485 Kč + 200 Kč) s úrokem z prodlení z této částky od 25. 7. 2024 do zaplacení. Přiznal-li soud prvního stupně pouze částku ve výši 77 615,05 Kč, má žalobkyně ze zamítnuté částky ještě nárok na zaplacení 82 386,78 Kč (160 001,83 Kč – 77 615,05 Kč) s příslušenstvím. V tomto rozsahu proto žalobkyně podala odvolání a domáhala se změny napadeného rozsudku. Rovněž žádala přiznání poměrné části náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně dle úspěchu ve věci a náhradu nákladů za odvolací řízení.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala dle rámcové smlouvy ze dne 18. 7. 2018 vést pro žalovaného bankovní účet. Dne 1. 11. 2021 byl mezi účastníky vygenerován dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě (úvěr č. [IBAN]), dle kterého měla žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Dne 6. 12. 2023 byl vygenerován dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě (úvěr č. [IBAN]), dle kterého měla žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Dne 11. 12. 2023 byl vygenerován dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě (úvěr č. [IBAN]), dle kterého měla žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a dne 17. 1. 2024 byl vygenerován dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě (úvěr č. [IBAN]), dle kterého měla žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 114 965 Kč. Veškeré tyto dodatky obsahují podpis pouze žalobkyně. U žalovaného je vždy uvedeno, že byl uzavřen v mobilním bankovnictví a na místě podpisu je uvedena identifikace prostřednictvím čísel a písmen. Dopisem ze dne 15. 7. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení, do 24. 7. 2024.

8. Z listinných důkazů, které odvolací soud opakovaně provedl, bylo zjištěno, že v souvislosti s dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě (úvěr [IBAN]) bylo žalovanému na jeho bankovní účet dne 1. 11. 2021 vyplaceno 20 000 Kč (dle výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 11. 2021 do 1. 11. 2021). Žalovaný v souvislosti s tímto úvěrem uhradil žalobkyni celkem 19 792 Kč, jak vyplývá ze splátkového kalendáře k úvěru č. [IBAN]. V přehledu plateb k úvěru č. [IBAN] (z něhož vycházel soud prvního stupně při učinění svého skutkového závěru o celkové zaplacené částce žalovaným) jsou uvedeny pouze platby na úvěr v celkové výši 18 000 Kč, nikoliv však platby pojistného v celkové výši 1 792 Kč, jak je patrné při porovnání splátkového kalendáře a přehledu plateb k tomuto úvěru. Pro úplnost odvolací soud dodává, že ve splátkovém kalendáři nelze počítat s platbami pojistného ze dne 24. 6. 2024 (2 x 44 Kč). Nejedná se totiž o platby žalovaného, nýbrž o částky stržené žalobkyní z běžného účtu žalovaného vytvářející nepovolený záporný zůstatek na tomto účtu (jak vyplývá z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 28. 5. 2024 do 16. 9. 2024, ve spojení se splátkovým kalendářem k úvěru č. [IBAN]). Žalobkyně je požadovala vrátit v samostatném nároku, který byl soudem prvního stupně zamítnut. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí neodvolala.

9. V souvislosti s dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě (úvěr č. [IBAN]) byla žalovanému na jeho bankovní účet vyplacena dne 7. 12. 2023 částka 30 000 Kč (dle výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 7. 12. 2023 do 11. 12. 2023). Žalovaný v souvislosti s tímto úvěrem uhradil celkem 4 543,17 Kč (z toho 4 195,17 Kč na úvěr a 348 Kč na pojistné), jak vyplývá ze splátkového kalendáře a přehledu plateb k úvěru č. [IBAN]. Poslední dvě platby pojistného ze dne 24. 6. 2024 v celkové výši 174 Kč (2 x 87 Kč) byly opět součástí nepovoleného záporného zůstatku (jak vyplývá z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 28. 5. 2024 do 16. 9. 2024, ve spojení se splátkovým kalendářem k úvěru č. [IBAN]). Soud prvního stupně však tyto částky připočetl k dobrovolnému plnění žalovaného na uvedený dluh, přestože zamítl nárok na uhrazení nepovoleného záporného zůstatku v podobě pojištění schopnosti splácet úvěr.

10. V souvislosti s dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě (úvěr č. [IBAN]) byla žalovanému na jeho bankovní účet vyplacena dne 11. 12. 2023 částka 30 000 Kč (dle výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 7. 12. 2023 do 11. 12. 2023). Žalovaný v souvislosti s tímto úvěrem uhradil celkem 4 348 Kč (z toho 4 000 Kč na úvěr a 348 Kč na pojistné), jak vyplývá ze splátkového kalendáře a přehledu plateb k úvěru č. [IBAN]. Poslední dvě platby pojistného ze dne 24. 6. 2024 v celkové výši 174 Kč (2 x 87 Kč) byly rovněž součástí nepovoleného záporného zůstatku (jak vyplývá z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 28. 5. 2024 do 16. 9. 2024, ve spojení se splátkovým kalendářem k úvěru č. [IBAN]). Soud prvního stupně i v tomto případě částky nesprávně připočetl k dobrovolnému plnění žalovaného na dluh.

11. Z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě (úvěr č. [IBAN]) bylo zjištěno, že v něm bylo ujednáno, že výše úvěru činí 114 965 Kč. Částka 84 965 č byla určena ke splácení původního úvěru a částka 30 000 Kč není vázána žádným účelem. Částka bude čerpána tím způsobem, že bude zaslána převodem na běžný účet žalovaného. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 17. 1. 2024 bylo na jeho účet tohoto dne připsáno 114 965 Kč z účtu žalobkyně (s poznámkou načerpání půjčky) a na účet žalobkyně z účtu žalovaného odesláno 83 284,78 Kč (s poznámkou předčasné splacení půjčky). Potvrzením žalobkyně ze dne 17. 1. 2024, žalobkyně žalovanému sdělila, že dne 17. 1. 2024 byla doplacena půjčka č. [IBAN], kterou žalovaný načerpal dne 15. 12. 2023 ve výši 83 547 Kč. Z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě bylo zjištěno, že obsahuje smluvní ujednání žalobkyně a žalovaného k úvěru č. [IBAN]. Výše úvěru měla být 83 547 Kč, z čehož 33 547 Kč bylo určeno ke splacení původního úvěru a částka 50 000 Kč nebyla vázána žádným účelem. Dodatek měl být opět ujednán v mobilním bankovnictví žalovaného.

12. Žalovaný v souvislosti s tímto úvěrem č. [IBAN] uhradil celkem 6 480 Kč (z toho 5 961 Kč na úvěr a 519 Kč na pojistné), jak vyplývá ze splátkového kalendáře a přehledu plateb k úvěru č. [IBAN]. Poslední dvě platby pojistného ze dne 24. 6. 2024 v celkové výši 346 Kč (2 x 173 Kč) byly (stejně jako v předchozích případech) součástí nepovoleného záporného zůstatku (jak vyplývá z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 28. 5. 2024 do 16. 9. 2024, ve spojení se splátkovým kalendářem k úvěru č. [IBAN]). I v tomto případě je soud prvního stupně nesprávně připočetl k dobrovolnému plnění žalovaného na dluh.

13. Dle výpisu z běžného účtu za období od 28. 5. 2024 do 16. 9. 2024 činil konečný zůstatek žalovaného -1 982 Kč. Tento záporný zůstatek byl tvořen dvěma poplatky po 500 Kč za účelně vynaložené náklady na vymáhání, částkami za pojištění schopnosti splácet za čtyři žalované úvěry v celkové výši 782 Kč a dvěma poplatky po 100 Kč za květen a červen 2024. Dle ceníku účinného od 1. 1. 2018 činil poplatek za výběr peněz z bankomatu nebo na pobočce jiné banky mimo EU 100 Kč. Dle ceníku účinného od 1. 2. 2023 činil poplatek za volitelnou službu placenou měsíčně (konkrétně za „výběry hotovosti ze všech bankomatů u nás i ve světě“) 100 Kč. Za volitelné služby se dle ceníku platí bez ohledu na to, jak dlouho jsou během měsíce zapnuté.

14. Takto zjištěný skutkový stav je dostatečný pro rozhodnutí ve věci.

15. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

16. Dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 370/2017 Sb., zákon o platebním styku, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o platebním styku“), platební službou je služba umožňující výběr hotovosti z platebního účtu vedeného poskytovatelem.

17. Dle § 212 odst. 1 písm. c) zákona o platebním styku, poskytovatel poskytne majiteli základního platebního účtu alespoň službu umožňující výběr hotovosti ze základního platebního účtu.

18. Dle § 213 zákona o platebním styku, za služby uvedené v § 212 odst. 1 náleží poskytovateli nejvýše úplata odpovídající obvyklé ceně podle zákona o cenách.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2291 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Odvolací soud předně konstatuje, že mezi účastníky byla dne 18. 7. 2018 sjednána smlouva o účtu ve smyslu § 2662 a následujících o. z. V rámci této smlouvy žalobkyně poskytovala žalovanému platební služby, mj. službu umožňující výběr hotovosti z platebního účtu dle § 3 odst. 1 písm. b) a § 212 odst. 1 písm. c) zákona o platebním styku. Za takovou službu náleží žalobkyni dle § 213 zákona o platebním styku úplata, kterou si účastníci ujednali a konkretizovali v ceníku účinném od 1. 2. 2023 ve výši 100 Kč měsíčně. Dostal-li se žalovaný v důsledku nezaplacení dvou těchto měsíčních poplatků v celkové výši 200 Kč do záporného zůstatku, má žalobkyně nárok na jeho úhradu. Pro úplnost odvolací soud dodává, že v souvislosti s uzavřenou smlouvou o účtu učinila žalobkyně předmětem řízení ještě nepovolený záporný zůstatek ve výši 1 782 Kč (účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 1 000 Kč a pojistné z pojištění schopnosti splácet jednotlivé sjednané úvěry ve výši 782 Kč). Soud prvního stupně tyto nároky zamítl. Žalobkyně se proti zamítavému rozhodnutí neodvolala. Tyto nároky tak nebyly předmětem odvolacího přezkumu.

23. Žalobkyně dále předmětem řízení učinila nároky vyplývající ze čtyř smluv o úvěru. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření jednotlivých smluv, a proto vycházel ve smyslu § 2991 o. z. z nároků na vydání bezdůvodného obohacení. Ani proti tomuto skutkovému a právnímu závěru žalobkyně v odvolacím řízení nebrojila a rovněž se již v odvolacím řízení domáhala pouze vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s jednotlivými vyplacenými částkami. Odvolací soud proto přezkoumal pouze správnost závěrů soudu prvního stupně o výši bezdůvodného obohacení, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vydat dle § 2991 a následujících o. z. za situace, kdy nejsou zjištěny žádné platné smlouvy. Žalobkyně celkově postupně vyplatila 194 965 Kč a žalovaný celkově postupně vrátil 35 163,17 Kč. Žalovaný je tak nadále žalobkyni povinen vrátit 159 801,83 Kč. Rozhodl-li soud prvního stupně o povinnosti vrátit pouze 77 615,05 Kč, nebyl napadený rozsudek v zamítavém výroku co do částky 82 186,78 Kč, resp. co do částky 82 386,78 Kč (s připočtením nepovoleného záporného zůstatku za měsíční poplatky ve výši 200 Kč) správný.

24. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že nelze souhlasit se soudem prvního stupně v závěru, že v případě čtvrté tvrzené smlouvy o úvěru by ze strany žalobkyně došlo k vyplacení pouze částky ve výši 31 680,22 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 114 965 Kč, aniž by byl prokázán platný důvod, pro který si může žalovaný tuto částku ponechat. Tuto částku (poníženou o žalovaným provedené platby) je tak žalovaný povinen dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit. Pokud vzápětí z účtu žalovaného odešla na účet žalobkyně platba ve výši 83 284,78 Kč, aniž by zde existoval platný právní důvod, pro který tak bylo učiněno, je na žalovaném, aby se případně po žalobkyni takového nároku domáhal. Nedomáhá-li se vzájemnou žalobou nebo započtením dle § 97 a 98 o. s. ř., je nepřípustné, aby jeho projednání inicioval ve sporném řízení z úřední činnosti soud prvního stupně. Odvolací soud se proto ani k případné důvodnosti takového nároku nevyjadřuje.

25. K argumentaci soudu prvního stupně o započtení pohledávky žalovaného ze smlouvy o úvěru dle dodatku č. [hodnota] (pohledávka na vyplacení úvěru ve výši 114 965 Kč) s pohledávkou žalobkyně na úhradu dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené v dodatku č. [hodnota] odvolací soud zdůrazňuje, že v řízení nebyla tvrzena, ani prokázána vůle účastníků tyto pohledávky vzájemně započíst. Předně nelze přehlédnout, že soud prvního stupně neměl za prokázané, že žalovaný vůbec projevil vůli být vázán dodatkem č. [hodnota] (tj. že by o jeho sjednání žádal v mobilní aplikaci a jeho uzavření rovněž stvrdil). Nemohl tak ani ve stejném dokumentu projevit vůli započíst svou pohledávku. I kdyby však žalovaný s žalobkyní o uzavření dodatku č. [hodnota] jednal, neobsahuje tento dodatek vůli stran směřující k započtení pohledávek. Z dodatku je naopak zřejmé, že vůlí smluvních stran má být vyplacení sjednaných peněžních prostředků dle § 2395 o. z. s tím, že použití části peněz žalovaným bylo dle § 2398 odst. 2 o. z. vázáno na splnění určitého účelu (tj. na úhradu jiného dluhu u žalobkyně). Předchozí dluh za takového stavu nezanikl započtením, nýbrž splněním dle § 1908 odst. 1 o. z.

26. Soud prvního stupně pak rovněž vyšel z nesprávných skutkových zjištění o tom, kolik žalovaný celkem v souvislosti s jednotlivými vyplacenými platbami vrátil. Jak je již vysvětleno výše, soud prvního stupně za provedené platby považoval i částky v celkové výši 694 Kč, které však žalovaný na svůj dluh dobrovolně nehradil. Částky byly strženy žalobkyní a vytvářely nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného, jehož úhradu však soud prvního stupně zamítl. Nemohl tak zároveň o stejné platby ponížit výši bezdůvodného obohacení.

27. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalovaný nárok je co do částky 160 001,83 Kč (bezdůvodné obohacení ve výši 159 801,83 Kč + nepovolený záporný zůstatek odpovídající měsíčním poplatkům za výběr hotovosti ve výši 200 Kč) důvodný, a to včetně úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši 14,75 % ročně z částky 159 801,83 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení. Soud prvního stupně správně určil počátek prodlení dle § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož soud prvního stupně nároku vyhověl jen částečně, změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok II. napadeného rozsudku co do částky 82 386,78 Kč s úrokem z prodlení z částky 82 186,78 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém zamítavý výrok II. napadeného rozsudku jako věcně správný potvrdil.

28. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšnější, a proto má nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu obou účastníků vycházel odvolací soud i z uplatněného příslušenství ke dni vydání napadeného rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 7 117 Kč. Veškeré zbylé náhrady nákladů před soudem prvního stupně se žalobkyně vzdala. Žalobkyně tak má nárok na náhradu ve výši 4 270 Kč (60 % ze 7 117 Kč). S ohledem na uplatněný nárok a jeho příslušenství před soudem prvního stupně totiž byla žalobkyně úspěšná z 80 % a žalovaný z 20 %. Žalovaný je povinen je uhradit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku za odvolání ve výši 4 120 Kč a v cestovném ve výši 3 077 Kč [zpáteční cesta žalobkyně Brno - Praha k jednání odvolacího soudu, celkem [hodnota] km, osobním automobilem tovární značky Škoda, obch. označení Octavia, registrační značky [SPZ], s průměrnou spotřebou nafty 4,4 l/100 km, při ceně paliva 34,70 Kč/l a základní sazby náhrady 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění]. Žalovaný je povinen je uhradit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Veškerých zbylých nákladů vzniklých v odvolacím řízení se žalobkyně vzdala.