o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 628 783 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 82 033 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody, která jí vznikla v souvislosti s výkonem práce žalované. Žalovaná byla zaměstnaná u žalobkyně na pozici administrativní pracovnice a měla sjednanou dohodu o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách. Dne [datum] byl při inventuře příruční pokladny na pobočce žalobkyně v [obec] zjištěn schodek ve výši 683 998 Kč. Tato výše škody byla žalovanou odsouhlasena jejím písemným prohlášením ze dne [datum]. Dne [datum] byla škoda s žalovanou projednána a žalovaná uznala písemně svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše a zavázala se ho hradit v měsíčních splátkách po 5 700 Kč pod ztrátou výhody splátek. V takto stanovených splátkách však uhradila pouze částku 55 215 Kč. Ve zbylém rozsahu, ani přes urgence žalobkyně, škodu neuhradila. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná měla se žalobkyní, jako zaměstnavatelem, uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti, která byla shledána soudem prvního stupně jako platná. Na platnost dohody neměla dle závěru soudu prvního stupně vliv ani skutečnost, že se původně sjednaný pracovní poměr na dobu určitou, změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou, ani změna místa výkonu práce na základě dohody žalované a žalobkyně. Neshledal důvodnou ani námitku žalované, že ze strany žalobkyně nebyly vytvořeny na pracovišti podmínky k tomu, aby mohla hmotnou odpovědnost nést, když vedle žalované měl přístup do pokladny fakticky každý zaměstnanec žalobkyně, který na pobočce pracoval a dále vedoucí pobočky. Žalovaná v tomto směru neuvedla žádná bližší tvrzení ani nenavrhla důkazy k prokázání těchto skutečností. Soud prvního stupně vycházel navíc ze stavu, že ze strany žalované byl písemně uznán dluh co do důvodu a výše s uvedením, že za něj žalovaná odpovídá na základě uzavřené dohody o odpovědnosti a zavazuje se jej žalobkyni uhradit. Za tohoto stavu byla dle soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku založena vyvratitelná právní domněnka, že uvedený dluh v době uznání v dané výši existoval a trval a žalobkyně tedy nebyla povinna prokazovat existenci dohody o odpovědnosti a vzniku schodku ve smyslu § 252 zákoníku práce.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o platnost dohody o hmotné odpovědnosti. Poukazovala na to, že s žalobkyní uzavřela pracovní poměr dne [datum] na dobu určitou s místem výkonu práce v [obec] a k tomu zároveň uzavřela dohodu o hmotné odpovědnosti. Dne [datum] uzavřela s žalobkyní dohodu o změně místa výkonu práce, a to v místě [obec], avšak jiná dohoda či pracovní smlouva uzavřena nebyla. Žalobkyně nenavrhla se změnou místa výkonu práce ani uzavření nové dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty, a to přesto, že se týdně jednalo o několikamilionové finanční částky v hotovosti na novém pracovišti. Uvedla, že do příruční pokladny měl nepřetržitě přístup nejen jednatel žalobkyně, ale po dobu trvání pracovní směny i ostatní zaměstnanci. Při zjištění schodku v příruční pokladně ve výši žalobkyní uvedené částky, tj. 683 998 Kč, žalovaná podepsala protokol o zjištěném schodku v situaci, kdy z tohoto zjištění byla v šoku a s představou, že pachatel krádeže bude odhalen. Má za to, že by měla uhradit škodu maximálně ve výši stanovené v § 257 odst. 2 zákoníku práce, tedy pouze do částky rovnající se čtyřapůlnásobku jejího průměrného měsíčního výdělku. Poukazovala na další okolnosti, kdy po zjištění další krádeže finanční hotovosti jednatelem žalobkyně v době nepřítomnosti žalované, se žalovaná psychicky zhroutila a tento stav s určitými projevy setrvává nadále. Z tohoto důvodu nesouhlasila s tvrzením soudu prvního stupně, že byla schopna se plnohodnotně zúčastnit soudního jednání, neboť soud prvního stupně vycházel pouze z neúplné zprávy praktické lékařky žalované. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

4. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu nařízenému na [datum] bez jakékoliv omluvy nedostavila, a proto bylo její odvolání ve smyslu ustanovení § 211 o. s. ř. a § 101 odst. 3 o. s. ř. projednáno v její nepřítomnosti.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalovaná uzavřela s žalobkyní jako zaměstnavatelem dne [datum] pracovní smlouvu, a to na dobu určitou do [datum] na pracovní pozici administrativní pracovnice s místem výkonu práce v [obec]. Dne [datum] byla s žalovanou uzavřena dohoda o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, ve které se žalovaná zavázala, že přebírá hmotnou odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování, a to peníze v hotovosti a ceniny. V příloze dohody bylo deklarováno, že žalované byla předána příruční pokladna s hotovostí ve výši 58 001 Kč s tím, že maximální limit denního pokladního zůstatku byl stanoven částkou 50 000 Kč, s tím, že částky převyšující limit je zaměstnankyně povinna předat jednateli; výjimku překročení stanoveného limitu schvaluje výhradně jednatel společnosti. Dále byla stanovena povinnost uložit pokladní hotovost uloženou v uzamčené příruční pokladně po skončení pracovní doby do uzamčeného trezoru. Dne [datum] byla uzavřena mezi žalovanou a žalobkyní dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne [datum], a to pokud jde o místo výkonu práce, které bylo stanoveno v místě [obec]. Písemným zápisem s podpisem jednatele žalobkyně a žalované byl stanoven stav pokladny žalobkyně ke dni [datum] v hotovosti ve výši 24 415 Kč. Prohlášením ze dne [datum], podepsaným žalovanou a jednatelem žalobkyně, bylo konstatováno vyčíslení škody ve formě schodku v hotovosti v pokladně jako rozdíl mezi účetním pokladním zůstatkem a fyzickým stavem ve výši 683 998 Kč a žalovaná výslovně stvrdila souhlas s takto uvedenou výší škody. Dne [datum] byla projednána škoda s žalovanou (za žalobkyni jednatelem společnosti, [jméno] [příjmení]), o čemž byl sepsán zápis s popisem škodné události, stanovenou výší škody ke dni [datum]. Žalovaná vyslovila nesouhlas se splácením určené částky před uzavřením vyšetřování policií, avšak pro případ nenalezení viníka uvedla, že přijímá hmotnou odpovědnost a vzniklou škodu bude zaměstnavateli ve smluvených měsíčních splátkách hradit. Žalovaná dále podepsala uznání odpovědnosti za vzniklou škodu ve výši 683 998 Kč a zavázala se jí uhradit zaměstnavateli v měsíčních splátkách po 5 700 Kč pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně jako zaměstnavatel s uvedeným splácením dluhu souhlasila, současně byla sjednána dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů, ve které žalovaná vyslovila souhlas se srážením sjednané měsíční splátky na jí uznaném dluhu z její mzdy. Za dobu od [datum] do [datum] uhradila žalovaná na splátkách dluhu celkem částku 55 215 Kč. Přes výzvu žalobkyně k úhradě zbylé části náhrady škody ze dne [datum] i předžalobní upomínku ze dne [datum] žalovaná ani částečně zbylou část dluhu neuhradila. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.

6. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který věc posuzoval dle příslušných ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“).

7. Podle § 252 odst. 1 zákoníku práce byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen„ dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách. Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty musí být uzavřena písemně (odst. 4) a zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat (odst. 5).

8. Závazek z dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty zaniká dnem skončení pracovního poměru nebo dnem, kdy bylo odstoupení od této dohody doručeno zaměstnavateli, není-li v odstoupení od této dohody uveden den pozdější (§ 253 odst. 2 zákoníku práce). Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen nahradit tuto škodu v plné výši (§ 259 zákoníku práce). Výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda musí být uzavřena písemně (§ 263 odst. 1 zákoníku práce).

9. Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že mezi účastnicemi vznikl pracovní poměr, na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], který se za stavu, kdy žalovaná bez časového přerušení pracovala nadále na shodné pracovní pozici za stejných podmínek, a to až do skončení pracovního poměru v roce 2020, přeměnil na pracovní poměr na dobu neurčitou. K tomuto závěru soud prvního stupně dospěl v souladu s ustanovením § 65 odst. 2 zákoníku práce, dle kterého, pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby (§ 48 odst. 2) s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Na základě dohody ze dne [datum] došlo ke změně, a to pouze v místě výkonu práce, kdy namísto pracoviště v [obec] nadále bylo místem výkonu práce žalované pracoviště [obec]. Za tohoto stavu je správný i závěr soudu prvního stupně, že po celou dobu trvání pracovního poměru byla platně uzavřena dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty, kterou účastnice uzavřely dne [datum], tedy téhož dne jako byla uzavřena pracovní smlouva. Na základě této dohody, jejíž součástí byla i příloha, žalovaná převzala příruční pokladnu s hotovostí ve výši 58 001 Kč a mimo jiné byla určena maximální výše denního pokladního zůstatku částkou 50 000 Kč se stanovenou povinností částky převyšující tento limit předat jednateli Odvolací soud shledal správný závěr soudu prvního stupně v tom, že při zjištěném schodku na hotovosti v příruční pokladně ke dni [datum], vznikla žalobkyni škoda, za kterou s ohledem na uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti, odpovídá žalovaná. Žalovaná s výší škody souhlasila, a to podpisem na prohlášení o výši škody a rovněž poté, kdy s ní byla škoda ze strany žalobkyně projednána, uznala písemně dluh co do důvodu a výše a s žalobkyní uzavřela dohodu o úhradě ve splátkách, včetně dohody o případných srážkách ze mzdy k úhradě dluhu (dne [datum]). V tomto směru odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení uznání dluhu žalovanou.

10. Vzhledem k tomu, že zákoník práce neobsahuje samostatnou úpravu uznání dluhu, řídí se uznání dluhu v pracovněprávních vztazích příslušnými ustanoveními občanského zákoníku, a to § 2053 o. z.. Podle tohoto ustanovení platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

11. Uznání dluhu je samostatným zajišťovacím institutem a zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Představuje jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli; to však nebrání tomu, aby prohlášení o uznání dluhu bylo učiněno ve smlouvě uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 o. z.), je k jeho platnosti třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Způsob vymezení důvodu dluhu a jeho výše zákon nestanoví. Nemusí být tedy výslovně uvedeny přímo v písemném prohlášení, postačí, že písemný projev obsahuje takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání důvod dluhu a jeho výše nepochybně vyplývají. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl, či byl převeden na jiného.

12. V dané věci žalovaná uznala písemně dluh vůči žalobkyni na náhradě škody za schodek na stavu příruční pokladny, kdy v uznání je zcela jednoznačně uvedena výše škody, její důvod i způsob úhrady, ke kterému se žalovaná zavázala. Uznání dluhu tedy splňuje všechny potřebné náležitosti, jak pokud jde o formu, tak i o obsah a určitost.

13. Žalovaná v tomto směru uznání dluhu žádným relevantním způsobem nezpochybnila a soud prvního stupně proto zcela v souladu se zákonnou úpravou vycházel ze stavu, že škoda v žalované výši vznikla, a je dána odpovědnost žalované. Za tohoto stavu tak nejsou důvodné námitky žalované, že jí nebyly vytvořeny podmínky k dodržení odpovědnosti ze strany žalobkyně jako zaměstnavatele, když tuto námitku uvedla pouze obecně v písemném podání, ve kterém žádala o odročení jednání, aniž by tato tvrzení označila konkrétněji a navrhla ke svým tvrzením důkazy. Vzhledem k tomu, že se bez omluvy nedostavila k jednání soudu prvního stupně, nemohl soud prvního stupně poskytnout žalované dobrodiní spočívající v jejím poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř.

14. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen i v nákladovém výroku II., kdy žalobkyně byla v řízení v plném rozsahu úspěšná a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Náklady žalobkyně byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z žaloby a náklady právního zastoupení, jejichž výše byla soudem prvního stupně zcela správně stanovena v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně a má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly na právním zastoupení, a to odměna za jeden úkon právní služby (účast právního zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu) po 10 820 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g), § 7 bod 6 advokátního tarifu, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, cestovné ve výši 15 318 Kč (cesta právního zástupce k jednání odvolacího soudu z místa sídla na trase [obec] - [obec] a zpět, tj. celkem 200 km, při průměrné spotřebě 6,36 l na 100 km, ceně motorové nafty 47,10 Kč a náhrady ve výši 4,7) a 21 % DPH ve výši 2 658,56 Kč. Celková výše nákladů odvolacího řízení žalobkyně činí 15 318 Kč.