o zaplacení 393 880,56 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 14. 2. 2024, č. j. 17 C 201/2023 - 225,

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 393 880,56 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o přepravě, na základě které poskytovala žalovaná žalobkyni přepravu nákladů. Žalovaná uplatnila proti žalovanému nároku námitku započtení co do celé žalované částky.

2. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 323 156,55 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 233 488,88 Kč od 15. 12. 2022 do 28. 11. 2023, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 162 764,87 Kč od 29. 11. 2023 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 192 664,43 Kč od 25. 12. 2022 do 27. 2. 2023, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 160 391,68 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 440 935,25 Kč od 15. 1. 2023 do 27. 2. 2023 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu v rozsahu požadavku na zaplacení částky 70 724,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 724,01 Kč od 29. 11. 2023 do zaplacení a dále v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 160 391,68 Kč od 25. 12. 2022 do 27. 2. 2023, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 59 379,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na základě smlouvy o přepravě uskutečnila žalobkyně přepravu zásilek pro žalovanou, kterou fakturovala celkovou částkou 1 058 759,80 Kč, ze kterých zůstalo neuhrazeno celkem 393 880,56 Kč poté, co žalobkyně uznala nárok žalované na zaplacení částky na dlužném nájemném k datu 31. 8. 2022 ve výši 90 561,24 Kč za všechna tři pronajatá vozidla a částku 101 110 Kč představující náklady na servisní zásahy v rámci běžné údržby pronajatých vozidel, které uhradila žalovaná v částce 118 402 Kč místo žalobkyně. Dne 24. 2. 2022 uzavřely účastnice smlouvu o pronájmu tří vozidel, které přenechala žalovaná žalobkyni k užívání v období od 1. 3. 2022 do 31. 5. 2022. Měsíční nájemné činilo 38 811,96 Kč, včetně DPH. Žalovaná fakturovala nájemné za všechna tři vozidla za měsíce červenec 2022 až leden 2023 se splatností vždy k 21. dni v měsíci. Žalobkyně oznámila žalované dne 12. 10. 2022 nepojízdnost dvou vozidel, k 30. 11. 2022 bylo jedno vozidlo žalované vráceno a druhá dvě vozidla byla až do 23. 2. 2023 umístěna za účelem jejich opravy v autoservisu [Anonymizováno], který za opravy od 3. 8. do 27. 12. 2022 vyúčtoval žalobkyni 118 402 Kč. Žalovaná uhradila tuto částku 22. 2. 2023 jako podmínku, aby jí vozidla byla vydána. Žalovaná uhradila 23. 2. 2023 částku 35 090 Kč za odtah dvou vozidel v nepojízdném stavu z autoservisu [Anonymizováno] do autorizovaného servisu v [Anonymizováno]. Dne 15. 3. 2023 žalovaná uhradila 142 660 Kč za opravu jednoho nepojízdného vozidla a dne 17. 3. 2023 částku 116 505 Kč za opravu druhého nepojízdného vozidla. Účastnice se vzájemně vyzvaly k zaplacení dlužných částek a žalovaná přistoupila dne 28. 11. 2023 opětovně k započtení vzájemně přesně vymezených pohledávek, a to ve výši žalované částky s tím, že jí část jejich pohledávek zůstala neuhrazena.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „OZ“) konkrétně dle ustanovení § 2555 odst. 1, § 2321, § 2322 odst. 1, § 2325 odst. 1, § 2319 odst. 1, § 2320 odst. 2, § 2910, § 2951 odst. 1, § 2952, § 1982 odst. 1, § 1987 odst. 1 a § 1987 odst. 2 OZ.

5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná pohledávka z titulu dlužného přepravného nebyla sporná. Tvrzeným zápočtem však zanikla pouze v části představující nárok žalované na dlužné nájemné. Smlouvu o pronájmu automobilu ze dne 24. 2. 2022 bylo nutno podřídit zvláštní úpravě nájmu dopravního prostředku a subsidiárně aplikovat zvláštní úpravu podnikatelského nájmu věcí movitých s použitím obecné úpravy nájmu. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně jako nájemce byla povinna platit nájemné, dokud byla s vrácením předmětu nájmu v prodlení (§ 2319 OZ). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 3. do 31. 5. 2022 a k prodloužení nájmu nedošlo. Žalobkyně po skončení nájmu oznámila nemožnost užívání dvou vozidel dne 12. 10. 2022 a důvodná, tak byla pohledávka použitá k započtení z titulu dlužného nájemného za 3 vozidla za měsíc září, jednoho vozidla za měsíc říjen až listopad a u dvou vozidel za 12 dnů v říjnu 2022 celkem v částce 70 724,016 Kč. V tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. Ve zbývajícím rozsahu aktivní pohledávky žalované ke dni provedení zápočtu nesplňovaly podmínky jistoty a určitosti, a to, pokud šlo o náklady na servisní zásahy pronajatých vozidel co do částky 118 402 Kč, když o částku 101 110 Kč ponížila svou pohledávku samotná žalobkyně před podáním žaloby. Pokud šlo o pohledávku za odtah vozidel a jejich následnou opravu a uvedení do provozuschopného stavu, považoval soud prvního stupně tuto pohledávku za nejasnou a její objasnění vyžadovalo rozsáhlé dokazování oproti pasivní pohledávce žalobkyně, což by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení. Výše uvedené aktivní pohledávky žalované tak nebyly způsobilé přivodit zánik pasivní pohledávky žalobkyně pro svou neurčitost a nejistotu dle ustanovení § 1987 odst. 2 OZ. Ve zbytku bylo proto žalobě vyhověno a k pohledávce žalované nebylo přihlédnuto.

6. Proti rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, kde namítala, že započtení bylo provedeno platně. Všechny podmínky vzájemné započitatelnosti pohledávek byly splněny. Pohledávky žalované nebyly nejisté, bylo zřejmé, kdo je jejím věřitelem, či dlužníkem, jaká je její výše a z jakého důvodu vznikly, což žalovaná dostatečně prokázala. Soud pouze jí navržené důkazy v napadeném rozsudku nevyhodnotil. Soud neměl zkoumat otázku zavinění poškození vozidel, ale pouze to, že žalobkyně porušila svou povinnost vrátit pronajatá vozidla v provozuschopném stavu v sídle žalované, ačkoliv se k tomu jasně zavázala a tímto svým porušením způsobila žalované škodu. Soud prvního stupně v rozsudku označoval některé skutečnosti za nesporné pouze na základě toho, že druhá strana nenamítla opak, a nikoliv takové skutečnosti, které obě strany za nesporné výslovně označily. Ohledně pohledávky žalobkyně se spokojil pouze s fakturou jako dostatečným důkazem, že žalobkyně poskytla řádnou péči vozidlům. Bylo povinností soudu prvního stupně přezkoumat obě vzájemné pohledávky stejně pečlivě. Smlouva o přepravě a smlouva o pronájmu vozidel jsou související smlouvy. Žalobkyně byla povinna dle nájemní smlouvy vrátit automobily zpět v pořádku a v provozuschopném stavu. Vrátila pouze jeden z uvedených vozidel a zbývající dvě odstavila ve 280 km vzdáleném autoservisu [Anonymizováno]. Porušila tak svůj závazek z nájemní smlouvy a přes opětovné výzvy dva automobily nevrátila vůbec, natož v provozuschopném stavu či v sídle žalované. Smlouva o přepravě byla ukončena v prosinci 2022 v návaznosti na ignorované výzvy k navrácení zbývajících dvou vozidel. Žalobkyně se v nájemní smlouvě zavázala k hrazení všech oprav týkajících se vozidel. Komunikovala však tak, že nic hradit nehodlá. Žádala snížení nájemného, ačkoliv vinou žalobkyně byla vozidla postupně nepojízdná. Žalobkyně komunikovala o ochotě nést náklady na odtah vozidel do sídla žalované, ale následně odtah sama neprovedla, ani se o to nepokusila a nekomunikovala. Žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá.

7. Žalobkyně označila výrok II. napadeného rozsudku za překvapivý a poukázala na nesrovnalost v tom, že soud prvního stupně přiznal na započtené částce na nájmu o 700 Kč za měsíc více. Proti výroku II. se však neodvolala a navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výrocích I. a III.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které mu předcházelo podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) i z hlediska dalších odvolacích námitek a dospěl k závěru, že odvolání bylo částečně důvodné.

9. Odvolací soud posoudil nárok žalobkyně na dlužné přepravné ve zbývající části 323 156,55 Kč po právu, avšak dospěl k závěru, že co do částky dalších 130 827,26 Kč došlo k zániku žalované pohledávky započtením. Žalobkyně svůj nárok prokázala v dostatečném rozsahu (fakturami jakožto výzvami k zaplacení uskutečněné přepravy v konkrétním rozsahu za konkrétní období) vzhledem k tomu, že žalovaná jej v průběhu řízení před soudem prvního stupně vůbec nerozporovala. Oproti právnímu názoru soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že na smlouvu o nájmu dopravního prostředku mezi účastníky je zapotřebí použít speciální úpravy nájmu dopravního prostředku (§ 2321 a následující OZ), nikoliv zvláštní úpravu o podnikatelském pronájmu věci movitých, neboť v daném případě nebylo prokázáno, že by žalovaná podnikala v oboru pronájmu vozidel. Současná aplikace obou uvedených úprav se vylučuje, a to zejména v otázce případné prolongace nájemní smlouvy subsidiárně použitelné dle ustanovení § 2230 OZ. Z jednání obou účastníků, kteří se chovali stejně jako za trvání původní smlouvy o pronájmu vozidel (žalobkyně vozidla užívala, žalovaná fakturovala nájemné v původně sjednané výši a do určité doby žalobkyně nájemné hradila), lze dovodit, že nájemní smlouva trvala dál i v období od 31. 5. 2022 až do 31. 12. 2022, kdy skončila na základě výpovědi dané žalovanou. Dle ustanovení § 546 OZ, lze právně jednat jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Trvání nájemní smlouvy navíc bylo provázáno se smlouvou o přepravě, když obě smlouvy skončily ke konci roku 2022.

10. Podstatnou skutečností bylo ujednání v nájemní smlouvě, dle které opravy, údržbu a pravidelný servis měl a zajišťovat hradit nájemce, tedy žalobkyně. Pokud si žalobkyně vozidla převzala a ani dodatečně neoznámila jejich poškození v době převzetí, měla povinnost vozidla opravovat tak, aby byla provozuschopná, dokud smlouva trvala. Žalobkyně tak byla povinna hradit nájemné za pronajatá vozidla až do ukončení nájemní smlouvy. Do té doby trval závazek žalobkyně, vozidla udržovat, opravovat a následně je po ukončení smlouvy vrátit v provozuschopném stavu. V případě, že žalobkyně svého práva vozidla užívat již nechtěla nadále využívat, mělo dojít k ukončení nájemní smlouvy z její strany. Vzhledem k tomu, že jedno z vozidel bylo vráceno až k 31. 12. 2023 a další dvě vozidla následně odtahem zajištěným samotnou žalovanou v únoru 2023, posoudil odvolací soud nárok žalované na zbývající nájemné za všechna tři vozidla až do prosince 2022 za důvodný, a to ve výši sjednané ve smlouvě o nájmu. Oprávněná tak byla námitka započtení co do ještě nezapočtené částky 15 158,66 Kč za říjen 2022, 25 173,64 Kč za listopad 2022 a částka 38 111,96 Kč za prosinec 2022.

11. Odvolací soud posoudil jako oprávněný také nárok žalované na zaplacení částky 17 292 Kč představující ještě nezohledněnou část plateb za opravy vozidel ve výši 118 402 Kč, kterou hradila žalovaná za žalobkyni autoservisu [Anonymizováno] aby jí vozidla byla vydána jakožto vlastníkovi. V této zbývající části šlo o bezdůvodné obohacení vzniklé plněním za jiného dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 OZ, když žalovaná uhradila fakturu za práce, které objednala žalobkyně lhostejno, na jakých vozidlech, tak bylo činěno. Žalovaná k této úhradě nebyla povinna a zaplatila dluh za žalobkyni, která práce objednávala.

12. Důvodnou byla i námitka započtení ohledně částky 35 090 Kč za odtah vozidel do servisu určeného žalovanou po skončení nájemní smlouvy. Jednalo se o škodu ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ vzniklou porušením povinnosti vrátit vozidla do sídla žalované, kterou žalobkyně nesplnila tím, že vozidla ponechala v nepojízdném stavu v autoservisu [Anonymizováno] Pokud žalobkyně projevila svou ochotu odtah zajistit měla tak učinit dříve, než k tomu dva měsíce po skončení nájemní smlouvy přistoupila sama žalovaná. Tím mohla zabránit vzniku škody v uplatněné výši. Námitka, že odtah byl do vzdáleného servisu, a nikoliv do sídla žalované, soud neakceptoval, neboť sjednání servisu, který byl vzdálen od sídla žalované v rámci celé České republiky nelze považovat za zcela neúčelný v situaci, kdy žalovaná servisovala pravidelně více vozidel v souvislosti s provozováním její podnikatelské činnosti, jak vyplynulo z důkazů provedených v řízení (e-mailová komunikace ohledně vozového parku žalované mezi účastníky). Výše škody byla prokázána fakturou, kterou zaplatila za provedený odtah žalovaná.

13. Celkově tak byla započtena oproti původní částce na žalovanou pohledávku ještě částka 130 827,26 Kč. Ve zbývající části, pokud šlo o další pohledávku k započtení, představující náklady na následnou opravu dvou vozidel tak, aby byla uvedena do provozuschopného stavu ve výši převyšující zbytek uplatněného nároku, tedy 192 329,29 Kč, se soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom smyslu, že se jednalo o pohledávku nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 OZ, neboť k předpokladům vzniku škody a její výši bude zapotřebí provést další dokazování, včetně předpokládaného znaleckého posouzení otázky, které opravy byly nutné k odstranění vad vzniklých v důsledku zanedbání údržby k udržení provozuschopnosti vozidel, ke které se zavázala žalobkyně, a které opravy naopak vedly ke zvýšení hodnoty vozidel, když jejich potřeba již ze smlouvy o nájmu nevyplývala. Nelze tak uzavřít, že vznik pohledávky v celkové výši 238 000 Kč za následné opravy vozidel lze přičíst žalobkyni.

14. Soud proto změnil napadený rozsudek ve výroku I. dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v důsledku toho došlo i ke změně akcesorického výroku III., o nákladech řízení.

15. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn ve výroku I. tak, že žaloba byla zamítnuta, co do částky 15 158,66 Kč (za zbývající nájem za tři vozidla za říjen 2022 nepřiznaný výrokem II. splatný 21. 10. 2022) včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 158,66 Kč od 25. 12. 2022 do zaplacení, částky 25 174,64 Kč (za zbývající nájem za listopad 2022 nepřiznaný výrokem II splatný 21. 11. 2022) včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 174,64 Kč od 25. 12. 2022 do zaplacení, částky 38 111,96 Kč (za nájem za prosinec 2022 splatný 21. 12. 2022) včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 111,96 Kč od 25. 12. 2022 do zaplacení, částky 17 292 Kč (za zbývající část faktury za opravy v celkové výši 118 402 Kč, kterou nezohlednili v žalobě, žalovaná pohledávka zanikla v průběhu řízení, byla splatná 20. 11. 2023) včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 292 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení (od 15. 12. 2022 do 19. 11. 2023 zůstává nárok na úrok z prodlení), částce 35 090 Kč (za odtah nepřiznaný výrokem II. splatný 20. 11. 2023) včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 090 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení (od 15. 12. 2022 do 19. 11. 2023 zůstává nárok na úrok z prodlení).

16. Ve zbývajícím rozsahu byl výrok I. potvrzen, žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni částku 192 329,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 233 488,88 Kč od 15. 12. 2022 do 19. 11. 2023, z částky 181 106,88 Kč od 20. 11. 2023 do 28. 11. 2023, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 110 382,87 Kč od 29. 11. 2023 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 219,17 Kč od 25. 12. 2022 do 27. 2. 2023, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 946,42 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 440 935,25 Kč od 15. 1. 2023 do 27. 2. 2023 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. Pokud šlo o náklady řízení před soudem prvního stupně dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť po zohlednění úspěchu a neúspěchu obou stran (uplatněný nárok 393 880,56 Kč, oprávněný nárok 192 329,29 Kč) by měla žalovaná nárok na náhradu nákladů v rozsahu 2,34 % v takovém případě byl její úspěch v poměrně nepatrné části a náhrada tak nenáleží žádnému z účastníků.

18. Pokud šlo o náhradu nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy částečně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, neboť předmětem odvolacího řízení byla částka 323 156,55 Kč a úspěšná byla žalobkyně co do částky 192 329,29 Kč a náleží jí tak náhrada nákladů v rozsahu 19,03 % z celkových nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 24 006,40 Kč, z toho poměrná část činí 4 561,20 Kč. Ty sestávají z odměny advokáta a podle § 6 § 7 § 9 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (dále jen „AT“) za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne 27. 8. 2024) po 9 620 Kč, paušální náhrady podle § 13 odst. 1 a 4 AT ve vyšší ve výši 300 Kč, to je celkem 600 Kč a DPH ve výši 21 % z částky 19 840 Kč, to je 4 166,40 Kč. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů s povinností plnit k rukám právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).