o zaplacení 102 800 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 11. 2025, č. j. 17 C 200/2025-53,

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 102 800 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 17. 8. 2005 s žalovanou smlouvu o úvěru. V souladu se smlouvou vyplatila téhož dne žalované částku 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit s úrokem ve výši 14,9 % ročně pravidelnými anuitními měsíčními splátkami ve výši 2 128 Kč. Žalovaná na jistinu od 17. 8. 2005 do 30. 10. 2007 nic neuhradila. Ke dni 30. 10. 2007 byl žalované vyčíslen dlužný úrok z úvěru, dlužný úrok z prodlení a dlužné poplatky ve výši 2 800 Kč tvořené sedmi zaslanými upomínkami (400 Kč/upomínku). Konečná splatnost úvěru nastala v důsledku nesplnění smluvních povinností žalovanou ke dni 26. 4. 2007. Právní předchůdkyně žalobkyně původně pohledávku uplatnila v souladu s rozhodčí doložkou u rozhodce, kterým byl vydán dne 16. 4. 2008 rozhodčí nález. Dle tohoto rozhodčího nálezu byla zahájena a vedena exekuce na majetek žalované k vymožení předmětné pohledávky. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2014 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Se souhlasem žalobkyně byla exekuce dne 20. 6. 2025 zastavena. Jelikož rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc, nejedná se o překážku věci rozsouzené. Žalobkyně žalobou požadovala úhradu jistiny 100 000 Kč, poplatků ve výši 2 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14,9 % ročně v celkové výši 299 194,84 Kč (tvořeného kapitalizovaným úrokem do 30. 10. 2007 ve výši 32 650,32 Kč a kapitalizovaným úrokem z částky 100 000 Kč za období od 31. 10. 2007 do 17. 6. 2025), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové výši 166 587,54 Kč (tvořeného úrokem z prodlení ke dni 30. 10. 2007 v celkové výši 6 248,05 Kč a dále zákonný úrokem z prodlení z částky 102 800 Kč od 31. 10. 2007 do 17. 6. 2025) a dále úrok z částky 100 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 102 800 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení.

2. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalované zaplatit žalobkyni 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 100 000 Kč, spolu s úrokem kapitalizovaným v částce 100 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené [Anonymizováno], zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 100 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu částky 2 800 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 66 587,54 Kč, úroku kapitalizovaného částkou 199 194,84 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 100 000 Kč od 18. 6. 2025 do 30. 6. 2025 ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a v rozsahu úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 100 000 Kč od 18. 6. 2025 do 30. 6. 2025 (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Součástí byly Obecné podmínky, v nichž byla sjednána i rozhodčí doložka. Rozhodčí smlouvou však nebyl ujednán konkrétní způsob určení rozhodce, a proto takto sjednaná rozhodčí doložka byla neplatná. Jelikož žalovaná čerpala úvěr, avšak na něj nic neuhradila, podala právní předchůdkyně žalobkyně rozhodčí žalobu. Vydaný rozhodčí nález, na základě kterého byla následně vedena exekuce, byl však nicotný. Žalobkyně pohledávku za žalovanou nabyla smlouvou o postoupení pohledávky s účinností ke dni 15. 12. 2014. Již v té době si musela být žalobkyně vědoma (s ohledem na dostupnou judikaturu Nejvyššího soudu), že je exekuce vedena dle nicotného exekučního titulu. Byla si zároveň od počátku vědoma, že bude třeba spornou pohledávku uplatnit u soudu. Žalobkyně však až do roku 2025, kdy souhlasila se zastavením exekuce, nic neučinila. Otálela s uplatněním pohledávky, což se projevilo na úroku a úroku z prodlení, které dnes již významně přesahují samotnou jistinu. Soud prvního stupně proto žalobkyni přiznal pouze jistinu a úrok a úrok z prodlení nepřevyšující vlastní jistinu opíraje se o § 1805 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“). Rovněž byl žalobkyni přiznán běžící úrok a úrok z prodlení ze žalované jistiny, avšak až od podání žaloby. Ve zbývajícím bylo příslušenství zamítnuto. Zamítnut byl rovněž nárok na zaplacení poplatků ve výši 2 800 Kč, neboť ani přes soudem prvního stupně poskytnuté poučení nebylo prokázáno odeslání sedmi výzev, za něž byly poplatky účtovány. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.

4. Proti výroku II. a III. napadeného rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Navrhla napadený rozsudek v těchto výrocích zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně vymáhala pohledávku v souladu s tehdy platnými právními předpisy. Skutečnost, že následně došlo v důsledku změny rozhodovací praxe k zneplatnění rozhodčích doložek, by nemělo jít k tíži žalobkyně. I žalovaná je stranou sporu. Mohla se tak domáhat zastavení exekuce. Žalovaná však byla po celou dobu pasivní. Nesnažila se ani dostát svému závazku, k němuž se zavázala. Exekuce byla aktivně vedena, avšak bez úspěchu. Žalobkyně podala po zastavení exekuce žalobu, aby nedošlo k promlčení žalovaného nároku. Není žádný důvod, pro který by žalobkyně neměla nárok i na příslušenství pohledávky. Úrok byl ujednán v souladu se zákonem a úroky z prodlení jsou požadovány v zákonné výši. Výše příslušenství je dána délkou prodlení, které způsobila výlučně žalovaná.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zejména zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně sjednala se žalovanou dne 17. 8. 2005 smlouvu o úvěru, dle které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 20. 7. 2011 anuitními měsíčními splátkami počínaje 20. 9. 2005. Úroková sazba byla sjednána na 14,9 % ročně. Přílohou smlouvy byly podmínky, v nichž byla sjednána rozhodčí doložka. Majetkové spory měly být rozhodovány v rozhodčím řízení rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeným Společností pro rozhodčí řízení a. s. podle jednacího řádu rozhodčí společnosti. Žalovaná dne 17. 8. 2005 úvěr v plné výši čerpala. Neuhradila však ani jedinou splátku. Dne 5. 4. 2007 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné pohledávky. Do 30. 10. 2007 činily dlužné úroky z úvěru 32 650,32 Kč a zákonné úroky z prodlení 6 248,05 Kč. Dne 16. 4. 2008 byl vydán rozhodčí nález sp. zn. [Anonymizováno], kterým byla žalované uložena povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 150 267,91 Kč s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Dle tohoto rozhodčího nálezu nařídil soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 7. 2008, č. j. [spisová značka], na majetek žalované exekuci a vedením exekuce pověřil soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 12. 12. 2014 sjednaly právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávky, kterou mj. postoupily pohledávku za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 15. 12. 2014. Postoupení bylo žalované právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno přípisem ze dne 18. 12. 2014. Dne 20. 6. 2025 žalobkyně vyslovila souhlas se zastavením exekuce. Dle oznámení soudního exekutora ze dne 16. 10. 2025 byla tato exekuce pravomocně skončena. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. Podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalované celkem sedm výzev k úhradě dlužných splátek, za což byly účtovány poplatky ve výši 2 800 Kč. Ani přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k tomu žalobkyně nepředložila žádné důkazy.

8. Odvolací soud shledal, že soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav byl dostatečný pro rozhodnutí ve věci.

9. Podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 3028 odst. 3 věta prvá o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

11. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „obch. zák.“), touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716).

12. Podle § 365 věta obch. zák., dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem.

13. Podle § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

14. Podle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 502 odst. 1 obch. zák., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

16. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „obč. zák.“), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

17. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „nařízení vlády č. 142/1994 Sb.“), výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené [Anonymizováno] a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

18. Podle § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

19. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Odvolací soud předně uzavřel, že žalobkyně byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou právní předchůdkyní žalobkyně postoupena dle § 1879 a následujících o. z., ve spojení s § 3028 odst. 1 o. z. (postupní smlouva byla uzavřena za účinnosti o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky (§ 1882 odst. 1 o. z.) dopisem ze dne 18. 12. 2024. Žalovaná je tak nadále povinna plnit dlužnou částku včetně příslušenství žalobkyni.

23. Žádná z účastnic řízení odvoláním nenapadla vyhovující výrok I. napadeného rozsudku, který se opírá o právní závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 17. 8. 2005 smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 a náslesujících obch. zák. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru se právní vztah řídil a nadále řídí tehdy platným a účinným obchodním zákoníkem (§ 3028 odst. 3 o. z.). Jelikož se smlouva o úvěru řadila mezi tzv. absolutní obchody, řídila se obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků (§ 261 odst. 3 obch. zák.). V souladu s touto smlouvou žalovaná čerpala úvěr ve výši 100 000 Kč, který se zavázala vrátit s úrokem ve výši 14,9 % ročně, avšak na svůj dluh do současnosti nic neuhradila. Byla proto právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě celého dluhu (tj. včetně příslušenství). Soud prvního stupně tak uzavřel, že právní předchůdkyni žalobkyně vznikl v důsledku prodlení žalované s úhradou splátek nárok na vrácení vyplacené jistiny, obchodního úroku a úroku z prodlení. Rovněž uzavřel, že lze o nároku soudně rozhodnout, neboť vydaný rozhodčí nález je nicotný z důvodu neplatně sjednané rozhodčí doložky. Odvolací soud se s těmito právními závěry shoduje. Zabýval se tak dál pouze tím, zda právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni vznikl i nárok na úhradu poplatků ve výši 2 800 Kč a úroků a úroků z prodlení ve výši přesahující jistinu do dne podání žaloby.

24. V případě nároku na úhradu poplatků byla žalobkyně soudem prvního stupně řádně poučena, že je povinna v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázat odeslání upomínek, za které si tyto poplatky účtuje. Žalobkyně však k tomuto poučení žádné důkazy neoznačila. Nebylo-li v řízení prokázáno odeslání jednotlivých upomínek, není nárok žalobkyně na úhradu poplatků včetně úroku z prodlení z těchto poplatků důvodný.

25. Žalovaná se zavázala zaplatit spolu s poskytnutými finančními prostředky i úroky. Žalovaná však neuhradila nic, a proto vznikl do dne zesplatnění úvěru nárok na úhradu úroku ve výši 32 650,32 Kč (§ 497 a § 502 odst. 1 obch. zák.). Právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni však vznikl nárok na úhradu obchodního úroku (tj. odměny za poskytnuté peněžní prostředky, které žalovaná v dohodnuté době nevrátila) i po zesplatnění úvěru z poskytnuté jistiny, a to až do jejího vrácení. Žalovaná je však vedle úroku povinna uhradit i úrok z prodlení (představující sankci za prodlení s úhradou peněžitého závazku) do zesplatnění ve výši 6 248,05 Kč, jakož i následně po zesplatnění do úplné úhrady jistiny. Úroky z prodlení je žalovaná povinna uhradit v zákonné výši dle § 365 a následujících obch. zák., ve spojení s § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve spojení s § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť k prodlení došlo před 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3764/2016).

26. Nárok na zaplacení úroku a úroku z prodlení se po celou dobu řídí právní úpravou účinnou ke dni uzavření smlouvy o úvěru (§ 3028 odst. 3 o. z.). Tehdy platná a účinná právní úprava neznala obdobnou ochranu, kterou poskytuje § 1805 odst. 2 o. z., tj. možnost omezit nárok na zaplacení úroku a úroku z prodlení, otálí-li věřitel s uplatněním svého práva. Omezení takových nároků s ohledem na dobré mravy odmítla i tehdejší judikatura, kterou bylo uzavřeno, že skutečnost, že věřitel bezprostředně po splatnosti své pohledávky nevyzval dlužníka k jejímu zaplacení, popřípadě ji nezačal soudně uplatňovat, není důvodem k tomu, aby mu soud s odkazem na rozpor s dobrými mravy odepřel, byť jen zčásti, právo na zaplacení úroků z prodlení. Motivací žalobkyně vymáhat svou pohledávku včas představuje institut promlčení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1030/2011). Požadavek věřitele na zaplacení úroku nebo úroku z prodlení nelze zásadně považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Odepřít ochranu by bylo možné pouze v případě, kdyby byl sjednán nepřiměřený úrok nebo úrok z prodlení, což není daný případ. Na nepřiměřenost příslušenství nelze usuzovat z jeho celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení. Žalovaná mohla zabránit růstu celkové výše příslušenství tím, že by svou povinnost splnila alespoň v přiměřené době (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2190/2012).

27. S ohledem na uvedené tak odvolací soud uzavřel, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku a úroku z prodlení do zesplatnění v plné výši, jakož i na úrok a úrok z prodlení po zesplatnění z dlužné jistiny do zaplacení. Na tomto nároku nemůže nic změnit později přijatá úprava obsažená v § 1805 odst. 2 o. z., neboť na daný spor nedopadá a nelze ji proto ve věci aplikovat (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 29 Cdo 619/2023).

28. Jelikož soud prvního stupně na věc aplikoval nesprávnou právní úpravu, změnil odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený výrok II. v rozsahu požadovaného příslušenství přesahující výši jistiny do podání žaloby. Kapitalizovaný úrok ve výši 14,90 % ročně tak do zesplatnění činil 32 650,32 Kč a po zesplatnění z částky 100 000 Kč za období od 31. 10. 2007 do 17. 6. 2025 činil 266 544,52 Kč, tj. celkem 299 194,84 Kč (z čehož soud prvního stupně již přiznal 100 000 Kč). Kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši tak do zesplatnění činil 6 248,05 Kč a po zesplatnění z částky 100 000 Kč za období od 31. 10. 2007 do 17. 6. 2025 činil 156 098,60 Kč, tj. celkem 162 346,65 Kč (z čehož soud prvního stupně již přiznal 100 000 Kč).

29. Ve zbylém odvolací soud napadený výrok II. potvrdil (§ 219 o. s. ř.), neboť ve shodě se soudem prvního stupně neshledal za důvodný nárok na zaplacení poplatků ve výši 2 800 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky.

30. O nákladech řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím rozhodl odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Neúspěch žalobkyně byl pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí náleží plná náhrada nákladů. Žalovaná je povinna veškeré náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

31. Náklady před soudem prvního stupně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 112 Kč a náklady za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, žaloba a účast na jednání) po 5 220 Kč (z tarifní hodnoty 102 800 Kč) dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), z paušálních náhrad hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT) a z 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 4 762,80 Kč. Celkem náklady před soudem prvního stupně činily 31 554,80 Kč.

32. Náklady před odvolacím soudem jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náklady za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (odvolání) po 1 000 Kč (z tarifní hodnoty 2 800 Kč) dle § 7 bod 3., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) AT, z paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a z 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 304,50 Kč. Celkem náklady před soudem prvního stupně činily 2 754,50 Kč.