o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, daného mu žalovanou dne [datum] pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Podle žalobce byly uplatněné důvody okamžitého zrušení pracovní poměru pouze smyšlené a zástupné.

2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované učiněné podáním žalované ze dne [datum], je neplatné (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení 30 218 Kč, do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

3. Soud prvního stupně konstatoval, že předmětné okamžité zrušení pracovního poměru, vyjma uplatněného důvodu uvedeného pod bodem c), jež soud shledal„ za zcela neurčitě skutkově vymezený, zaměnitelný“, splňuje zákonem stanovené formální náležitosti. Z provedeného dokazování pak vzal za prokázané, že„ žalovaná se o důvodech uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru dozvěděla nejpozději dne [datum]“ neboť„ nejdéle v lednu 2021 měla žalovaná dostatečné povědomí o tvrzeném porušení pracovní kázně žalovaným,“ když svědek [jméno] [příjmení]„ již v lednu 2021 dával podnět nadřízeným pracovníkům žalobce, kontrolním orgánům žalované, ohledně přešetření tvrzeného porušení povinností žalobcem“, přičemž„ to, že kontrolní orgány žalované šetřily tvrzená provinění žalobce delší dobu, není nikterak rozhodné, jednalo se o orgány žalované, nikoli například o orgány činné v trestním řízení, a uvedené„ průtahy“ nelze v tomto řízení nikterak zohlednit“. Soud prvního stupně uzavřel, že„ žalovaná nedodržela zákonnou subjektivní prekluzivní lhůtu pro dání okamžitého zrušení pracovního poměru žalobci dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru dozvěděla“. V případě důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru uplatněného pod písm. d) bylo dále prokázáno, že žalovaná nedodržela ani jednoroční prekluzivní lhůtu, když žalovaný„ [anonymizováno 5 slov] objednal již dne [datum], dne [datum] podepsal fakturu na úhradu tohoto disku a následně tento disk užíval“. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl, aniž by se zabýval zkoumáním, zda se žalobce vytýkaných skutků dopustil, zda jimi porušil své pracovní povinnosti, popř. v jaké intenzitě.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně chybné posouzení běhu zákonných lhůt mezi porušeními pracovních povinností žalovaným, okamžikem, kdy se o nich žalovaná dozvěděla a rozvázáním pracovního poměru pro tato porušení. Pokud jde o důvod uplatněný pod písm. d) okamžitého zrušení pracovního poměru, namítala, že byť se žalobce vytýkaného jednání - pořízení externího pevného disku z prostředků žalované dopustil již dne [datum], následně ho užíval k soukromým potřebám po celou dobu ode dne pořízení až do dne předání okamžitého zrušení pracovního poměru, kdy se tento externí pevný disk nenacházel na pracovišti žalobce, ale u něj doma, a byl žalované předán bez jakýchkoliv dat s tím, že veškerá data z něj byla před jeho předáním smazána. Podle žalované tak k porušování pracovních povinností žalovaným způsobem uplatněným v písm. d) okamžitého zrušení pracovního poměru docházelo až do okamžiku ukončení pracovního poměru a k uplynutí objektivní prekluzivní lhůty u tohoto důvodu tak nedošlo. K otázce počátku běhu subjektivní lhůty u tohoto důvodu pak soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, když jeho zjištění o tom, kdy se žalovaná dozvěděla o jednáních žalobce, která byla uplatněna jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, se týkala toliko důvodů uplatněných pod písm. a) a b). Dále žalovaná namítala, že jednání žalobce uplatněné jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru pod písm. d) představovalo útok na majetek zaměstnavatele, dosahovalo intenzity zvlášť hrubého porušení povinností, a samostatně mohlo být důvodem k platnému rozvázání pracovního poměru žalobce okamžitým zrušením. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně správně posoudil běh prekluzivních lhůt k důvodu, který žalovaná skutkově vymezila v okamžitém zrušení pracovního poměru, a správně uzavřel, že žalovaná překročila objektivní roční prekluzivní lhůtu, pokud dne [datum] okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobcem po uplynutí více jak jednoho roku ode dne [datum], kdy měl tvrzený důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru vzniknout (měl být pořízen disk pro soukromé účely na náklady žalované). Namítal, že žalovaná se v odvolání domáhá přezkoumání běhu prekluzivních lhůt ve vztahu k jinému důvodu, než který skutkově vymezila v okamžitém zrušení pracovního poměru, kde ho vymezila tak, že si žalobce měl pořídit disk pro vlastní potřebu na náklady žalované, a nikoliv tím, že žalobce měl v období od [datum] do [datum] užívat disk pro soukromé účely. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR poukazoval na to, že důvod uvedený v okamžitém zrušení pracovního poměru nesmí být dodatečně měněn a pomocí výkladu právního jednání nelze„ nahrazovat“ nebo„ doplňovat“ vůli, kterou jednající zaměstnavatel v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení

§ 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobci byla dne [datum] doručena listina nazvaná„ Okamžité zrušení pracovního poměru“, v níž žalovaná žalobci sdělila, že s ním ke dni doručení této listiny ukončuje pracovní poměr pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Skutkově byly vymezeny čtyři důvody označené písmeny a) – d).

Pod písm. a) bylo žalobci vytýkáno porušení interních norem při schvalování faktury na školení od [právnická osoba] pro [jméno] [příjmení], kterou měl žalobce v prosinci 2020 schválit, přestože byla již předtím zamítnuta panem [příjmení] s poznámkou, že školení nebylo a nebude provedeno, prosím vrátit dodavateli. V rozporu s interním předpisem žalobce s [jméno] [příjmení] nesepsal kvalifikační dohodu. Fakturované školení navíc není doloženo plněním. Podle žalované se jednalo o útok na majetek zaměstnavatele.

Pod písm. b) bylo žalobci vytýkáno, že v souvislosti s výše uvedeným školením a s projektem, na kterém spolupracoval s panem [příjmení], objednal u [právnická osoba]„ úpravu databáze VW (průmyslových PC) [příjmení] [příjmení]“ za 97 940 Kč, aktualizace software měla být provedena dne [datum], avšak dle zaměstnavatele úprava databáze vůbec neproběhla. I toto jednání žalovaná považuje za útok na majetek zaměstnavatele.

Pod písm. c) bylo žalobci vytýkáno pořízení věcí z prostředků zaměstnavatele k soukromým účelům, kdy„ zaměstnavatel má za prokázané“, že žalobce„ zcizil minimálně 5 ks web kamer, 5 ks reproduktorů [příjmení] a minimálně 300 ks baterií různého typu“.

Pod písm. d) bylo žalobci vytýkáno, že při pořizování [anonymizováno 6 slov]„ porušil proces u zaměstnavatele, dle kterého by tento produkt nebyl povolen k užívání, protože toto zařízení je v restrikci“ a nesmí se u žalované používat. Při objednávání byla použita nesprávná kategorie produktu, která se standardně využívá na čisticí prostředky, zdravotní spotřební materiál apod. Zaměstnavatel má za to, žalobce tento disk„ pořídil též pro svou potřebu“ z financí zaměstnavatele, což žalovaná považuje za útok na majetek zaměstnavatele, přičemž tento disk nebyl dne [datum] na pracovišti žalobce nalezen.

8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tj. přede dnem, kdy nabyly účinnosti zákony č. 251/2021 Sb., 330/2021 Sb. a 511/ 2021 Sb. (dále jen„ zákoník práce“).

9. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

10. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do dvou měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však do jednoho roku od dne, kdy důvod k výpovědi vznikl.

11. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

12. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

13. Soud prvního stupně správně posoudil zachování dvouměsíční lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce, když podle okamžitého zrušení pracovního poměru měl pracovní poměr žalobce u žalované skončit dnem jeho doručení, tj. dnem [datum], přičemž žaloba byla podána dne [datum], tedy před uplynutím dvouměsíční prekluzivní lhůty dle

§ 72 zákoníku práce.

14. Správně soud prvního stupně posoudil i otázku určitosti skutkového vymezení uplatněných důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru a nepochybil v závěru o neurčitosti vymezení důvodu uplatněném v okamžitém zrušení pracovního poměru pod písm. c). Tento důvod postrádá elementární časové vymezení, kdy se měl tohoto jednání žalobce dopustit, jak tak měl učinit a rovněž specifikace„ prostředků zaměstnavatele“, které měl žalobce„ zcizit“ je jen velmi obecná. Strohé vymezení důvodu písm. c) neumožňuje ani výkladem dovodit, kdy a čeho (jakým způsobem) konkrétně se měl žalobce dopustit.

15. Dále se soud prvního správně zabýval otázkou dodržení lhůt dle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce. Nepochybil, pokud vzal na základě provedeným dokazováním učiněných skutkových zjištění za prokázané, že o skutcích žalobce, které posléze uplatnila jako důvody a) a b) okamžitého zrušení pracovního poměru, se žalovaná dozvěděla již [datum]. Následně probíhající šetření interními kontrolními orgány pak mohlo vést pouze k upřesnění vytýkaného jednání, nicméně v podstatných rysech byly skutky žalovaného žalobkyni známy již na konci ledna 2021. Odvolací soud pro zjednodušení odkazuje na odst. 12 odůvodnění napadeného rozsudku, s jehož obsahem se ztotožňuje. Z uvedeného soud prvního stupně dovodil správný závěr, že ke dni [datum], kdy žalovaná žalobci doručila okamžité zrušení pracovního poměru, dvouměsíční subjektivní lhůta podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce v případě skutků označených písmeny a) a b) již proběhla.

16. Shora uvedených skutečností si je zjevně vědoma i žalovaná, která v odvolání proti tomu, jak soud prvního stupně posoudil důvody okamžitého zrušení pracovního poměru a) – c), žádné námitky nevznesla a zaměřila se výhradně na posouzení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru uplatněného pod písm. d).

17. Odvolání žalované nelze upřít jistou důvodnost v tom, že z dokazování týkajícího se zjištění, kdy se žalovaná dozvěděla o jednáních žalobce, v nichž spatřuje porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, jimiž následně odůvodnila okamžité zrušení pracovního poměru, nelze dovodit, kdy se žalovaná dozvěděla o skutku označeném posléze písm. d), když svědky byly výslovně zmiňovány pouze skutky označované písmeny

a) a b).

18. Přestože v samotném okamžitém zrušení pracovního poměru není uvedeno, kdy se měl

žalobce skutku d), tj. pořízení„ [anonymizována čtyři slova] [název] [anonymizována dvě slova]“, dopustit,

je tento skutek vymezen natolik určitě, že bylo lze z dokazování zjistit, že k tomu došlo ve dnech 19. - [datum]. Tento v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne [datum] uplatněný důvod tedy nastal před více než jedním rokem před okamžitým zrušením pracovního poměru z tohoto důvodu, a tedy nebyl ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce způsobilým odůvodnit platné rozvázání pracovního poměru pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, bez ohledu na to, kdy se zaměstnavatel o vytýkaném jednání dozvěděl.

19. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že tak, jak je tento důvod v předmětném okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezen, nebylo žalobci vytýkáno nějaké pokračující jednání (trvající užívání zařízení [anonymizována čtyři slova] k soukromým účelům), nýbrž především to, že žalobce z prostředků žalované pořídil neschválené zařízení bez toho, že by interními předpisy upraveným způsobem požádal u udělení výjimky k jeho užívání, bez níž bylo užívání takového zařízení k pracovním účelům u žalované zakázáno. Zařízení bylo navíc zaúčtováno do kategorie spotřebního materiálu namísto kategorie, kam zařazené prostředky podléhají kontrole bezpečnosti informačních technologií popř. schvalovacímu procesu příslušným oddělením žalované. Z tohoto postupu žalovaná usuzovala, že zařízení žalobce pořídil za její prostředky pro svou soukromou potřebu. Skutek byl tedy vymezen jako jednorázové porušení pracovních povinností.

20. Pokud se žalovaná pokouší dodatečně tento skutek vykládat jako neoprávněné užívání jejího zařízení (pořízeného z jejích prostředků) trvající ještě i v okamžiku doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, pak se jedná o nepřípustné dodatečné rozšiřování uplatněného důvodu skončení pracovního poměru činěné v rozporu s ustanovením § 60 zákoníku práce i ustálenou judikaturou. Pomocí výkladu právního úkonu není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne

[datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, roč. 2005, pod č. [spisová značka]), ani nelze„ nahrazovat“ nebo„ doplňovat“ vůli, kterou jednající v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil

(srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn.

[spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, roč. 1997, pod č. [spisová značka]).

21. Na základě všech výše uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada účelně vzniklých nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech za právní zastoupení advokátem. Ty sestávaly z advokátem účtované odměny za tři úkony právní služby po 2 500 Kč (§ 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen "AT")), dále z paušální náhrady hotových výloh při třech úkonech právní služby po 300 Kč

(§ 13 odst. 4 AT) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 1 764 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).