o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Okresní soud Praha - západ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí],

č. j. [číslo jednací], stanovil žalovaným povinnost ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku odstranit všechny stromy – túje, které se nachází na pozemku [anonymizováno] [číslo] ve vzdálenosti cca 80 cm od společné hranice pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení 25 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně. Výrokem III. stanovil žalovaným povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha - západ plnou náhradu nákladů řízení ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení.

2. Předmětem řízení byl nárok žalobců na odstranění stromů - tújí, které se nachází na pozemku žalovaných cca ve vzdálenosti 80 cm od hranice s pozemkem žalobců. Vzhledem k tomu, že se jedná o stromy, které mohou vyrůst až do výšky výrazně přesahující hranici tří metrů, nebyla ze strany žalovaných při vysazení dodržena zákonem přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků, tj. 3 m. Poukazovali na to, že svůj pozemek užívají žalobci k rekreaci, částečně i jako užitnou zahradu, a to zejména v části nacházející se při společné hranici mezi pozemky účastníků. Pozemek žalovaných se nachází jižním směrem od jejich užitné zahrady, a s ohledem na vysazené túje by byla zahrada žalobců zcela znehodnocena stínem a nedostatkem vláhy a nebylo by možné úspěšně pěstovat plodiny v současném rozsahu. Z tohoto důvodu požadovali odstranění všech vysazených tújí. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci prokázali rozumný důvod pro uplatnění práva na odstranění řady tújí, když pozemek žalobců je užíván jako pečlivě udržovaná užitná zahrada, kde žalobci tráví spoustu času péčí o zahradu, která je pro ně velkým koníčkem. Túje vysazené na pozemku žalovaných z jižní strany od společné hranice pozemků účastníků byly vysazeny ve vzdálenosti cca 80 cm od této hranice, v našich podmínkách dorůstají až do výšky 15 m, a pokud by se nechaly růst, stínem by negativně ovlivnily užitkovou část zahrady žalobců nacházející se při hranici pozemku. Pozemek žalobců by byl ovlivněn i z hlediska vláhy.

Za tohoto stavu shledal soud prvního stupně obavy žalobců opodstatněnými. Nebyly shledány důvodné námitky žalovaných, že v místě je obvyklé vysazování tújí v bezprostřední blízkosti hranic pozemků, neboť v jiných případech v okolí jsou živé ploty vysazeny buď po dohodě sousedů, což v daném případě nebylo, případně v místě, kdy se na přilehlých pozemcích nenachází obdobná užitková zahrada. Pokud jde o požadavek žalovaných na zachování určité intimity vlastního pozemku, soud prvního stupně uzavřel, že tohoto účelu lze dosáhnout i jiným způsobem, který neohrozí zájmy žalobců.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včas odvolání žalovaní, kteří nesouhlasili se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, především v tom, že by pozemek žalobců byl užíván výhradně jako užitková zahrada. Poukazovali na to, že se jedná o typicky smíšenou zahradu s udržovanou užitkovou částí. Soudu prvního stupně vytýkali, že vycházel z hypotetického stavu, kdyby se túje nechaly růst bez řezu a dorostly do několikametrové výše a nebyl brán v úvahu současný stav a matkou žalovaných zaručovaný stav údržby tújí do 180 cm výše, která dle závěrů znalce by byla bez dopadu na současný stav užívání pozemku žalobci. Poukazovali i na to, že v tomto směru navrhli smír, kde by se zavázali k údržbě tújí do výšky 180 cm, což však žalobci odmítli. Uvedli, že v případě odstranění tújí dojde k narušení soukromí žalovaných, neboť žalobci tráví zvláště na užitkové části zahrady hodně času. Bude tedy docházet k častému vizuálnímu kontaktu, což je nežádoucí vzhledem k věku žalovaných (jedná se o nezletilé děti) a tomu odpovídajícím jejich aktivitám. Poukazovali na požadavek větší ochrany dětí než dospělých zletilých a svéprávných účastníků ve smyslu Úmluvy o právech dítěte. Poukazovali rovněž i na to, že v České republice je ochrana soukromí vizuálním a hlukovým oddělení sousedních pozemků běžná, stejně tak využití tújí k tomuto účelu. Vzhledem k tomu, že se jedná o sousedský spor, měl by být primárně řešen dohodou, což však žalobci svým přístupem neumožňují, a to včetně jednání u mediátora, nařízeného soudem prvního stupně, kdy žalobci s tímto postupem již při prvním setkání nesouhlasili. V tomto směru by k postoji žalobců měla být přihlédnuto dle žalovaných alespoň v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy navíc žalovaní jsou nezletilí, a pobírají pouze sirotčí důchod a jsou zcela odkázáni na výživu a péči matky, která je samoživitelkou. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

4. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalovaných navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, kdy s odkazem na ustanovení § 1017 občanského zákoníku mají za to,

že prokázali rozumný důvod pro uplatnění nároku na odstranění tújí. Poukazovali na to,

že při společné hranici s pozemkem žalovaných se na pozemku žalobců nachází užitná zahrada, a s ohledem na výšku, kterou túje mohou v našich podmínkách dosáhnout (až 15 m) je i dle závěrů znalce obava, že pozemek žalobců bude zastíněn, a to i ve vegetačním období. Pokud nesouhlasili s žalovanými navrhovanou dohodou, jejímž předmětem by byla údržba tújí do výšky 1,8 metru, mají za to, že taková dohoda by je uvedla do stavu trvalé nejistoty.

5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a shledal odvolání žalovaných důvodným pouze částečně.

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: účastníci jsou vlastníky pozemků v obci [obec], [katastrální uzemí], které spolu bezprostředně sousedí, a to žalobci mimo jiné pozemku [anonymizováno] [číslo] žalovaní pozemku parc. [číslo]. Žalobci užívají svůj pozemek jako užitkovou zahradu, pěstují na ní celou řadu květin i užitných plodin, jako jsou rajčata, okurky, brambory, rybíz, maliny a další plodiny. Žalobci jsou již v důchodu a péčí o zahradu tráví velkou část času. Žalovaní se spolu s rodiči do nemovitosti přistěhovali v roce 2014, na podzim 2018 matka žalovaných vysadila na pozemku při hranici s pozemkem žalobců okrasné stromy – túje, a to 28 sazenic ve vzdálenosti cca [číslo] cm mezi nimi a ve vzdálenosti cca 80 cm od plotu nacházejícím se mezi sousedními pozemky účastníků. Jedná se o druh tújí, které bez úpravy mohou dorůst výšky 15 m. Na části pozemku žalobců, sousedící s pozemkem žalovaných, se nacházím užitková část zahrady, kdy nejblíže k plotu je záhon s keři – angreštem, kamčatskou borůvky, červený rybíz, černý rybíz a josta. Dále se zde nachází záhon s květinami – růže, dřevitá pivoňka, jarní květiny, letničky.

7. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.

8. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby soused se zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemku a vysadil vyjet nebo nechaly je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemku 3 m a pro ostatní stromy 1,5 metru.

9. Odvolací soud zcela ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaní vysadili předmětné túje, aniž by byla dodržena zákonem požadovaná hranice tří metrů od hranice sousedního pozemku žalobců. Žalobci tedy v souladu s ustanovení § 1017 o. z. uplatnili nárok na odstranění těchto stromů. Jedná se o nárok preventivního charakteru, který lze uplatnit bez ohledu na to, zda stromy takto vysázené již stíní, neboť nejde jen o ochranu proti stínění, ale i o hrozbu případného vyčerpání podzemní vláhy podstatnou měrou či narušení sousedního pozemku kořeny. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že k výsadbě nedošlo na základě dohody účastníků. Pouhou vědomost žalobců o tom, že jsou stromy matkou žalovaných vysazovány (jak bylo matkou žalovaných tvrzeno, avšak v řízení nebylo prokázáno) nelze za takovou dohodu považovat. Na žalobcích tedy bylo, aby prokázali, že pro takový nárok mají rozumný důvod. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že takovým důvodem je v případě žalobců skutečnost, že bezprostředně v místech, kde jsou na pozemku žalovaných túje vysázeny, mají oni na svém pozemku užitkovou část své zahrady. Tato zahrada byla založena již v minulosti, tedy mnohem dříve, než bylo ze strany žalovaných přistoupeno k vysázení předmětných tújí. Žalobci s ohledem na svůj věk, kdy jsou oba již v důchodu, tráví na zahradě velkou část času, věnují se pěstování ať již okrasných rostlin, tak užitkových plodin (bylinky, ovoce, zelenina). Jak bylo prokázáno i znaleckým posudkem, túje by v budoucnu mohly mít negativní vliv na možnost pěstování a využívání užitkové části zahrady v nezměněném rozsahu. V tomto směru odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaných, že není nutné odstranění tújí, pokud by žalobci přistoupili na závazek matky žalovaných k udržení výšky tújí 1,8 metru, což by i dle znaleckého posudku nemělo mít na změnu v možnosti využití užitkové části zahrady žalobců negativní vliv. Lze se v tomto směru ztotožnit s námitkou žalobců, že takový závazek by byl pro ně nejistotou, zvláště v případě, pokud by došlo ke změně vlastníka pozemku.

10. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a pro stručnost odkazuje v plném rozsahu na odůvodnění tohoto rozsudku, neboť soud prvního stupně se podrobně vypořádal se všemi námitkami žalovaných, které byly uplatněny i v řízení před soudem prvního stupně. Změněna byla pouze lhůta k plnění, když soudem prvního stupně stanovenou patnáctidenní lhůtu nepovažuje odvolací soud za přiměřenou, a to zejména s ohledem na možnosti žalovaných (jedná se o nezletilé děti, kdy veškeré úkony v tomto směru za ně bude muset činit jejich matka).

11. Soud prvního stupně rozhodl, pokud jde o náhradu nákladů řízení účastníků, zcela v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení úspěšným žalobcům přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů (zaplacený soudní poplatek z žaloby a náklady právního zastoupení). Odvolací soud však v tomto směru shledal předpoklady pro postup dle ustanovení § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje odvolací soud na straně žalovaných, zejména v tom, že všichni tři žalovaní jsou nezletilí, jsou bez vlastního příjmu, výživou i celodenní péčí jsou odkázáni na jejich matku, která je samoživitelkou. Za tohoto stavu, kdy nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšným žalobcům není s ohledem na to, že pobírají oba starobní důchod, a mají tedy pravidelný příjem, zásadním negativním dopadem do jejich majetkové sféry, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobcům náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

12. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i ve výroku III., kdy žalovaní jsou v řízení rozhodnutím soudu prvního stupně osvobozeni od soudních poplatků v plném rozsahu a za tohoto stavu proto nemá stát – Česká republika proti nim, jako v řízení neúspěšným účastníkům, podle § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení (znalečné).

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 150 o. s. ř. V odvolacím řízením byli plně úspěšní žalobci a měli by tedy nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady vznikly žalobcům na právním zastoupení, a to odměna za dva úkony právní služby (písemné vyjádření a účast právního zástupce u jednání odvolacího soudu) po 1 500 Kč při zastoupení dvou účastníků, sníženo o 20 % v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tj. za 2 úkony vykonané pro každého z žalobců po 1 200 Kč a dva režijní paušály (ke každému úkonu vykonanému společně pro oba žalobce) po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Celková výše nákladů odvolacího řízení žalobců činí 5 400 Kč Odvolací soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro postup dle ustanovení § 150 o. s. ř., a to ze shodných důvodů na straně žalovaných jako v případě náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně. Za stavu, kdy se však jedná o odvolací řízení, které bylo vyvoláno odvoláním žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně, tedy s vědomím možného neúspěchu i v odvolacím řízení a s tím spojené povinnosti náhrady nákladů řízení, shledal odvolací soud předpoklady pro postup dle ustanovení § 150 o. s. ř. pouze částečně. Žalovaným proto byla stanovena povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 000 Kč.