o odvoláních žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu v klíně ze dne 22. 2. 2022, č. j. 11 C 138/2020 - 135

1. Žalobce se se souhlasem soudu změněnou žalobou domáhal na žalované zaplacení 84 077 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z dílčích dlužných částek vždy ode dne následujícího po provedené úhradě žalobcem až do zaplacení s tím, že účastníci za trvání manželství uzavřeli dne [datum] s [právnická osoba] smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření do výše 550 000 Kč a úvěru ze stavebního spoření do výše 302 500 Kč, kdy měsíční splátky na úvěr byly sjednány ve výši 4 400 Kč. Po rozvodu manželství účastníků v červenci 2015 nebyl závazek vyplývající z této úvěrové smlouvy předmětem vypořádání společného jmění manželů, a proto se marným uplynutím zákonné tříleté lhůty od zániku manželství účastníci stali podílovými spoludlužníky, jejichž podíly na uvedeném závazku z úvěrové smlouvy jsou stejné. Závazek vůči [právnická osoba] však nadále plnil pouze žalobce, kdy i po rozvodu manželství platil splátky v plné výši, tj. 4 400 Kč měsíčně, a má tedy vůči žalované, jakožto druhému dlužníku, nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu regresu ve výši poloviny plnění, když s žalovanou byli povinni plnit závazek společně a nerozdílně.

2. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) uložil žalované„ zaplatit žalobci částku 81 877 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 74 800 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 077 Kč od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku“ (výrok I.), žalobu na zaplacení další„ částky 2 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a dále zákonných úroků z prodlení jdoucích z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky

2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 200 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 400 Kč od [datum] do [datum], z částky 375,50 Kč od [datum] do [datum] a z částky 101,50 Kč od [datum] do [datum]“ zamítl (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení 45 995 Kč, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce (výrok III.).

3. Soud prvního stupně vzal z provedeného dokazování za prokázané, že účastníci jako manželé uzavřeli dne [datum] s [právnická osoba] úvěrovou smlouvu, na základě které byli povinni společně a nerozdílně hradit sjednané splátky úvěru ve výši 4 400 Kč měsíčně; po rozvodu manželství hradil úvěrové splátky pouze žalobce, přičemž za posuzované období od [datum] do [datum] uhradil ze svých prostředků celkem 168 154 Kč. Dále konstatoval, že u tamního soudu probíhá řízení o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, v němž není vypořádáván uvedený společný dluh účastníků z dané úvěrové smlouvy a„ žalobce se tedy samostatnou žalobou důvodně domáhá na žalované zaplacení jedné poloviny společného dluhu, který po rozvodu manželství výlučně sám ze svých prostředků uhradil, neboť tento dluh nemohl uplatnit v řízení o vypořádání společného jmění účastníků z důvodu uplynutí tříleté zákonné lhůty“. Obranu žalované vůči žalobcem zažalované pohledávce uplatněným zápočtem její pohledávky za žalobcem v celkové výši 114 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalobce tím, že užívá její pozemek parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], neshledal soud prvního stupně důvodnou, když žalovanou tvrzená pohledávka je podle soudu nejistá, neboť existuje objektivní pochybnost, komu předmětný pozemek patří, zda byl darován žalované, což žalobce zpochybňuje, nebo zda byl převeden na účastníky kupní smlouvou, kdy otázka úplaty za pozemek je předmětem dokazování ve sporu o vypořádání společného jmění účastníků. Soud prvního stupně uzavřel, že započtením ze strany žalované její nejisté pohledávky nedošlo k zániku pohledávky žalobce a žalobci vzniklo právo na zaplacení jedné poloviny celkové částky, kterou ze svých prostředků uhradil na společný dluh, kdy žalobce zaplatil celkem 168 154 Kč, z toho jedna polovina činí 84 077 Kč. Důvodnou shledal soud prvního stupně žalovanou vznesenou námitku promlčení ohledně žalobcem uhrazené splátky za duben 2017 ve výši 4 400 Kč, z níž by mu měla uhradit polovinu, tj. 2 200 Kč s úrokem z prodlení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce má nárok, aby mu žalovaná uhradila celkem částku 81 877 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kdy se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou původně zažalované částky 74 800 Kč až„ po uplynutí lhůty sedmi dnů pro splnění dle předžalobní výzvy“, tedy od [datum] a„ s úhradou částky 7 077 Kč, o kterou byl žalobní nárok v průběhu řízení rozšířen, je žalovaná v prodlení ode dne [datum], neboť žalované (jejímu právnímu zástupci) byla doručena změna žaloby včetně usnesení soudu o připuštění změny žaloby dne [datum] a žalovaná mohla tuto částku dobrovolně zaplatit v průběhu dvou dnů“.

4. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání oba účastníci, kdy žalobcovo odvolání směřovalo proti výroku III. a odvolání žalované proti výrokům I. a III. Žalobce vzal své blanketní (ničím věcně neodůvodněné) odvolání zpět, a proto Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, ve smyslu ustanovení § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) podle ustanovení § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. řízení o odvolání žalobce zastavil.

5. Žalovaná v odvolání uvedla, že považuje žalobcem v tomto řízení uplatněný nárok ryze účelovým, ve snaze ovlivnit ve svém výsledku vypořádání zaniklého společného jmění účastníků řízení. Shodně jako v řízení před soudem prvního stupně poukazovala na účel využití finančních prostředků získaných poskytnutým úvěrem, které byly použity na stavbu rodinného domu ve [obec], užívaného výlučně žalovaným. Připustila, že žalobu na vypořádání společného jmění manželů podala velmi krátce před vypršením tříleté lhůty, avšak v souladu s dohodu účastníků řízení o vypořádání jejich společného jmění manželů je v něm uvedeno, že výlučným vlastníkem domu ve [obec] se stane žalobce.„ Žalovaná se důvodně domnívá, že pokud si dům ponechá ve svém výlučném vlastnictví žalobce, tak je naprosto spravedlivé, aby nesl veškeré závazky s tímto domem spojené (zejména s jeho stavbou).“ I přes existenci ústní dohody mezi účastníky řízení ohledně vypořádání společného jmění manželů nedošlo k jejímu faktickému naplnění. Žalovaná nicméně nesouhlasí s „ náhledem“ soudu prvního stupně, že nejsou-li v jejím návrhu na vypořádání společného jmění manželů uvedena žádná pasiva, tak je požadavek žalobce, jehož se domáhá v tomto řízení oprávněný. Dále namítala, že za celou dobu nebyla žalobcem k podílení se na hrazení úvěrových splátek vyzvána. Rovněž nesouhlasila s tím, jak soud prvního stupně posoudil její obranu, kdy se domnívá, že„ její nárok byl v rámci její obrany vyspecifikován řádně určitě a byl rovněž podložen odborným stanoviskem“. Nesouhlasila ani s výrokem o nákladech řízení, kdy namítala, že vzhledem k okolnostem jsou v daném případě dány důvody zvláštního zřetele hodné dle § 150 o. s. ř., kdy„ žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, a to z důvodu, že se z jeho strany jedná o zjevné zneužití práva, kdy mu sice svědčí hmotněprávní nárok, ale vzhledem k celkovému stavu věci a přístupu žalované k vzájemnému (komplexnímu) vypořádání účastníků řízení, mu v tomto směru neměla být přiznána ochrana ve smyslu náhrady nákladů nalézacího řízení. Navrhovala, aby odvolací soud jejím odvoláním napadené rozhodnutí změnil a žalobu zamítl, popřípadě ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání odvolací argumentaci žalované odmítl a navrhoval, aby byl věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním žalované, tj. ve výrocích I. a III., podle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku I. napadeného rozsudku není důvodné; odvolání proti výroku III.,

o nákladech řízení částečně důvodné je, avšak z jiných, než namítaných důvodů. Odvoláním nenapadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně samostatně nabyl právní moci.

8. Soud prvního stupně na základě provedeného dostatečného dokazování správně zjistil skutkový stav. Tedy, že účastníci jsou bývalými manželi, jejichž manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Za trvání manželství uzavřeli s [právnická osoba] smlouvu o poskytnutí úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření, který po rozvodu manželství splácel výlučně žalobce, přičemž za dobu od [datum] do [datum] zaplatil celkem 36 splátek po 4 400 Kč, dále uhradil dne [datum] částku 8 800 Kč, dne [datum] částku 751 Kč a dne

[datum] částku 203 Kč, tedy celkem za uvedené období uhradil částku 168 154 Kč.

Dne [datum] podala žalovaná u soudu prvního stupně žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, kdy jednou z položek k vypořádání označila dům bez č. p. na pozemkové parcele v obci a [katastrální uzemí]. Tento pozemek jako předmět vypořádání označen nebyl, žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako jeho výlučný vlastník, ovšem žalobce vede proti žalované soudní řízení o určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a na listu vlastnictví [číslo] je uvedena poznámka spornosti vlastnického práva k tomuto pozemku. Ve zmiňované žalobě nejsou uplatňována k vypořádání žádná pasiva účastníků.

9. Uvedený skutkový stav posoudil soud prvního stupně správně i po právní stránce, kdy správně zažalovaný nárok žalobce posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

10. Jestliže společný, za trvání jejich manželství vzniklý, dluh bývalých manželů (účastníků) nebyl do tří let od zániku manželství vypořádán, ani nebylo v této lhůtě žalobou u soudu zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů, kde by byl k vypořádání uplatněn i tento společný dluh,

a celý společný dluh popř. jeho větší část splatí po rozvodu manželství jen jeden z bývalých manželů, má nárok vůči druhému z manželů na úhradu té části dluhu, kterou splnil za něj. Jestliže tedy žalobce po rozvodu manželství účastníků na jejich společný dluh zaplatil celkem 168 154 Kč, čímž dluh zcela uhradil, vznikl mu vůči žalované nárok na zaplacení poloviny této částky (vyjma té části této pohledávky, u které byla úspěšně uplatněna námitka promlčení).

11. Soud prvního stupně nepochybil ani v posouzení obrany žalované spočívající v námitce, že zažalovaný nárok zanikl započtením její pohledávky za žalobcem z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého bezúplatným užíváním jejího pozemku žalobcem. Tvrzená pohledávka odvisí od vlastnictví pozemku parc. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], kde je sice žalobkyně zapsána jako výlučná vlastnice, ale je zde zároveň uvedena poznámka spornosti, neboť účastníci mezi sebou vedou soudní spor právě o vlastnictví k tomuto pozemku. To činí tvrzenou pohledávku nejistou a nezpůsobilou k započtení, a proto soud prvního stupně správně neshledal tuto obranu důvodnou.

12. Na základě výše uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním žalované napadeném výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. Pokud jde o odvolání žalované směřující proti výroku III., o nákladech řízení, odvolací soud neshledává v okolnostech případu žádný mimořádného zřetele hodný důvod ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., pro který by nemělo být o nákladech řízení rozhodnuto standardně podle úspěchu ve věci ve smyslu ustanovení § 142 o. s. ř. Jakkoliv odvolací soud sdílí názor, že optimálním způsobem vypořádání pasiv ze zaniklého společného jmění manželů by bylo jejich zahrnutí do komplexního vypořádání společného jmění, tedy veškerého společného majetku, jeho aktiv i pasiv, je skutečností, že mezi účastníky k tomuto komplexnímu vypořádání do tří let od rozvodu jejich manželství nedošlo a žaloba na vypořádání společného jmění podaná těsně před koncem tříleté lhůty, postihla toliko část ze společného jmění. Tvrzení, že existovala jakási ústní dohoda o tom, jak by mělo vzájemné vypořádání vypadat, avšak nebyla nakonec realizována, je pro současné rozhodování irelevantní. Spor účastníků se nijak nevymyká z oblasti majetkových sporů bývalých manželů, kteří nezřídka nejsou schopni se racionálně dohodnout a namísto toho vedou často složité (a nákladné) soudní spory, jejichž konečný výsledek nemusí být vždy adekvátní času, energii a prostředkům vynaloženým na jejich vedení.

14. Soud prvního stupně tedy sice správně o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení

§ 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobci, který měl ve věci převážný úspěch, přiznal vůči žalované, podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci náhradu 76 % vzniklých nákladů řízení, nicméně pochybil při stanovení její výše. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. má účastník, který měl ve věci úspěch právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jinými slovy, úspěšnému (úspěšnějšímu) účastníku vzniká nárok na náhradu toliko těch nákladů, které lze z hlediska vedení řízení objektivně pokládat za účelné.

15. V projednávané věci spočívaly náklady žalobce jednak v nákladech na zaplacení soudního poplatku ve výši 4 080 Kč a dále v nákladech za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny za čtyři úkony právní služby po 4 180 Kč (z tarifní hodnoty 77 000 Kč - § 7 bod 5 vyhlášky č.

177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“)), z odměny za tři úkony právní služby po

4 500 Kč (z tarifní hodnoty 84 077 Kč), z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 2 090 Kč (§ 11 odst. 2 písm. f) AT), dále z paušální náhrady hotových výloh při osmi úkonech právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT).

16. Zástupkyně žalobce dále účtovala náhradu nákladů souvisejících s jejími cestami ze sídla její kanceláře v [obec] k soudu prvního stupně a zpět. Konkrétně cestovné ke čtyřem jednáním

(4 x 2 x 163 km) osobním automobilem [registrační značka], z toho dvě zpáteční jízdy po

2 001,90 Kč a dvě zpáteční jízdy po 2 285,39 Kč, celkem 8 574,58 Kč a dále náhradu za ztrátu času na cestě – celkem 4 x 8 půlhodin po 100 Kč Odvolací soud nicméně nepovažuje náklady související s cestami zástupkyně žalobce ze sídla její kanceláře v [obec] k soudu prvního stupně a zpět za zcela účelně vynaložené. Účastníku soudního řízení nelze upřít právo na volbu právního zástupce dle vlastního uvážení, avšak volba zástupce se sídlem ve vzdálenějším regionu za situace, že v okruhu do padesáti kilometrů od sídla žalovaného působí tisíce advokátů nejrůznějších specializací, přičemž v daném případě v řízení nešlo o právní problematiku vyžadující zvláštní specializaci, které by se věnovalo jen málo advokátních kanceláří, představuje navýšení cestovních nákladů položku, kterou nelze odůvodněně přenášet na protistranu, byť v řízení neúspěšnou (srov. Nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Odvolací soud proto redukoval náhradu cestovného na polovinu, tj. 4 287 Kč a náhradu za ztrátu času na celkem 12 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 AT). Po připočtení 21% daně z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobce plátcem, v částce 8 475 Kč činí celková výše účelně vynaložených nákladů žalobce 52 912 Kč. Žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný z 88 % a po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci (88% – 12%) mu náleží náhrada nákladů v rozsahu 76%, tj. 40 213 Kč.

17. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak, že výši náhrady nákladů určil částkou 40 213 Kč.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. podle

§ 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada vzniklých nákladů spočívajících v nákladech za právní zastoupení. Ty sestávaly odměny za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 4 380 Kč (z tarifní hodnoty 81 877 Kč),

z paušální náhrady hotových výloh při třech úkonech právní služby po 300 Kč, nákladů souvisejících s cestou zástupce žalobce k odvolacímu soudu a zpět a daně z přidané hodnoty. Obdobně, jako za řízení před soudem prvního stupně odvolací soud redukoval i náklady za cestu z [obec] do [obec] a zpět účtované v celkové výši 4 162 Kč (včetně náhrady ztráty času deseti půlhodin) na polovinu, tj. cestovné 1 581,45 Kč a náhradu za ztrátu času 500 Kč. Po připočtení daně z přidané hodnoty 3 385,50 Kč činí celková náhrada nákladů odvolacího řízení 19 507 Kč (po zaokrouhlení).