o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 27. 8. 2024, č. j. 9 C 17/2023 - 213

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru u žalované ze dne 23. 9. 2022, dané jí z důvodu dle § 52 písm. e) zákoníku práce. Tvrdila, že dne 22. 7. 2021 utrpěla pracovní úraz, následná pracovní neschopnost trvala až do 20. 7. 2022, a poté jí byl přiznán invalidní důchod. Podle lékařského posudku lékaře určeného žalovanou žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost z důvodu pracovního úrazu, přesto jí byla dána výpověď pro skutkově odlišný výpovědní důvod.

2. Okresní soud Praha - východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) určil, že „rozvázání pracovního poměru dané žalobkyni dne 23. 9. 2022, je neplatné“ (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 33 902,51 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.) a dále žalované uložil zaplatit České republice, na účet Okresního soudu Praha – východ, na nákladech řízení státu částku, „jejíž výše a lhůta k plnění bude stanovena v samostatném usnesení“ (výrok III.). Usnesením ze dne 19. 11. 2024, č. j. 9 C 17/2023 - 221, pak soud prvního stupně rozhodl, že „výše nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha – východ do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, činí 4 294 Kč.

3. Soud prvního stupně uzavřel, že dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně pozbyla pracovní způsobilost v důsledku pracovního úrazu, který utrpěla dne 22. 7. 2021, a jestliže s ní žalovaná rozvázala pracovní poměr z důvodu uvedeném v § 52 písm. e) zákoníku práce, tedy z důvodu, že pozbyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb, dlouhodobě zdravotní způsobilost z důvodu obecného onemocnění, nebyly pro takové rozvázání pracovního poměru shledány důvody.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Namítala, že má pochybnosti o tom, zda žalobkyně dne 22. 7. 2021 skutečně utrpěla pracovní úraz. Vytýkala soudu prvního stupně a znalci [tituly před jménem] [jméno FO], že dostatečně nezkoumali, zda některá poranění nemohla být způsobena následně po pracovním úrazu z 22. 7. 2021, kdy i znalec zmínil, že nelze vyloučit jiné příčiny, například pád při chůzi s berlemi. Poukazovala na to, že odpověď na tuto otázku neplyne ze samotného obsahu znaleckého posudku, ani z navazujícího výslechu znalce. Vytýkala soudu prvního stupně, že za této situace zamítl jí navrhovaný důkaz revizním znaleckým posudkem. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, vrátil věc k dalšímu řízení soudu prvního stupně, a „zavázal ho svým právním názorem ve věci vypracování revizního znaleckého posudku“.

5. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobkyni byla dne 30. 9. 2022 doručena výpověď z pracovního poměru u žalované s odkazem na ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce s tím, že na základě lékařského posudku ze dne 22. 8. 2022 vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb pozbyla dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci.

8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 11. 2022, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 358/2022 Sb. (dále jen „zákoník práce“).

9. Podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.

10. Podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,

11. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

12. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobci, aby prokázal zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že ze žalované strany došlo k právnímu jednání směřujícímu k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného úkonu skončit. Na žalovaném pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobci řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným. Je-li předmětem řízení namítaná neplatnost rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, pak je na žalovaném zaměstnavateli, aby zejména prokázal, že ke dni úkonu směřujícího k rozvázání pracovního poměru s žalobcem existoval uplatněný (v tomto úkonu skutkově vymezený) důvod, který lze podřadit pod některý ze zákonem upravených důvodů skončení pracovního poměru [§ 52 písm. a) – h) resp. § 55 odst. 1 zákoníku práce].

13. Soud prvního stupně sice chybně vycházel z data vyhotovení výpovědi (23. 9. 2022), jako dne jejího doručení (srov. odstavec 41 odůvodnění napadeného rozsudku), namísto správného dne 30. 9. 2022, kdy žalobkyně převzala poštovní zásilku s výpovědí (srov. č. l. 60 spisu), nicméně správně posoudil otázku zachování dvouměsíční lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce, když pracovní poměr žalobkyně měl skončit uplynutím výpovědní doby dnem 30. 11. 2022 a žaloba byla u soudu podána dne 30. 1. 2023.

14. Z obsahu soudního spisu se podává, že žalobkyně byla ode dne [datum] zaměstnankyní žalované, ode dne [datum] na pozici zástupce vedoucího prodejny ve [adresa], kde také dne [datum] utrpěla pracovní úraz. Po skončení dlouhodobé pracovní neschopnosti se žalobkyně na výzvu žalované podrobila pracovnělékařské prohlídce se závěrem dne 22. 8. 2022 vydaného lékařského posudku [tituly před jménem] [jméno FO], praktické lékařky ([právnická osoba]), že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost a nemůže konat dosavadní práci z důvodu pracovního úrazu. Žalovaná téhož dne (22. 8. 2022) požádala o přezkoumání lékařského posudku, což se nestalo, neboť žalobkyně se k lékařce již nedostavila. Na to žalovaná vydala předmětnou výpověď z pracovního poměru. Z ničeho nevyplývá, zda za daných okolností poskytovatel pracovnělékařských služeb postoupil přezkoumání posudku příslušnému správnímu orgánu (srov. § 46 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách) a ten nějak rozhodl.

15. Vzhledem k zejména žalovanou vyjadřovaným pochybnostem o tom, zda pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně vykonávat práci dle pracovní smlouvy je skutečně důsledkem jejího pracovního úrazu ze dne 22. 7. 2021, za situace, že při úrazu mělo (dle záznamu o pracovním úrazu) primárně dojít k poranění kotníku, ovšem aktuální obtíže žalobkyně spočívají v bolesti zad a s ohledem na to, že přes včasnou žádost žalované nedošlo k přezkoumání vydaného lékařského posudku, soud prvního stupně správně k návrhu žalované nařídil doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, posudkového lékařství. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] pak dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla způsobilost k výkonu práce, kterou u žalované vykonávala, přičemž toto pozbytí je důsledkem pracovního úrazu ze dne 22. 7. 2021, který je jedinou příčinou pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně spočívající v lumboischiadickém syndromu I. dx (bolesti bederní páteře se šířením do pravé končetiny na podkladě výhřezu mezi obratlové ploténky v bederním úseku páteře, jež byla operována dne 18. 1. 2022). Při svém výslechu před soudem znalec na dotazy zástupce žalované uvedl, že sice se 100 % jistotou nemůže říci, že potíže s páteří nastaly jako důsledek pracovního úrazu, ale činí tak s vysokou pravděpodobností se zřetelem k tomu, že závažné problémy s páteří u žalobkyně nastaly až po úrazu, přičemž dle její lékařské dokumentace předtím nikdy netrpěla žádnými obtížemi s páteří. Tento průběh rozvoje lumboischiadického syndromu sice není typický, ale je běžný. Současně nebyla zdokumentována žádná jiná událost, která by ke vzniku těchto obtíží žalobkyně, tj. vzniku lumboischiadického syndromu, přispěla. Podle znalce přitom lze očekávat, že pokud by žalobkyně v době po pracovním úrazu ze dne 22. 7. 2021 utrpěla úraz další, který by vyvolal lumboischiadický syndrom, projevující se akutně a silnými bolestmi, žalobkyně by pro tento akutní stav vyhledala lékaře.

16. Soud prvního stupně nepochybil, pokud na základě provedeného dokazování a za daných okolností nevyhověl návrhu žalované na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem a uzavřel, že pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně konat dosavadní práci je důsledkem pracovního úrazu ze dne 22. 7. 2021, použitý výpovědní důvod dle § 52 písm. e) zákoníku práce není přiléhavý a žalobkyni z tohoto důvodu daná výpověď ze dne 23. 9. 2022 je neplatná.

17. I podle odvolacího soudu jsou závěry posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] Lorence jednoznačné a nebyly zpochybněny ani jeho výslechem. Z toho, že znalec připustil teoretickou možnost, že by aktuální potíže žalobkyně vyvolávající její zdravotní nezpůsobilost konat práci podle pracovní smlouvy, mohly být vyvolány nějakou jinou událostí (úrazem odlišným od pracovního úrazu ze dne 22. 7. 2021), která ovšem není nikde zdokumentována, tj. z ničeho nevyplývá, nelze dovozovat, že by znalec svoje závěry nějak významně zrelativizoval. Ani žalovaná nepřednesla (netvrdí) žádné konkrétní poznatky o nějaké (dosud neznámé) události, která by mohla mít vliv na aktuální zdravotní stav žalobkyně, a kterou by bylo namístě podrobit zkoumání. Za tohoto stavu by navrhovaný revizní znalecký posudek vycházel ze stejných podkladů jako posudek [tituly před jménem] [jméno FO] Lorence – zdravotní dokumentace žalobkyně, ve které není žádný další úraz v období po 22. 7. 2021 zdokumentován, a proto je nařízení revizního znaleckého posudku, toliko na základě ničím nepodložených hypotetických domněnek, nadbytečné a představovalo by jen nehospodárné navyšování nákladů řízení.

18. Na základě výše uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil ve všech jeho výrocích.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada vzniklých nákladů řízení za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny za jeden úkon (účast na jednání odvolacího soudu) ve výši 3 700 Kč [§ 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], paušální náhrady hotových výloh ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), paušální náhrady za ztrátu času, a to deseti půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 AT) a cestovného zástupkyně žalobkyně při cestě ze sídla její kanceláře ve Slavkově u Brna k odvolacímu soudu a zpět, celkem 458 km osobním automobilem reg. zn. [SPZ], s kombinovanou spotřebou paliva BA95 6,7 l/100 km, při sazbě základní náhrady ve výši 5,80 Kč na jeden kilometr a ceně paliva 35,80 Kč/l [vyhláška č. 475/2024 Sb., § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce], celkem cestovné 3 754,95 Kč. Celková výše náhrady po zaokrouhlení činí 9 405 Kč.