o zaplacení částky 534 496 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 10. 2023, č. j. 10 C 37/2023 – 59 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 534 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 39 587,30 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II.). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky, která představuje výdaje žalobkyně vynaložené na zajištění náhradního odběru pitné vody v obci [obec] v období od [datum] do [datum]. V uvedeném období byla přerušena v obci [obec] dodávka pitné vody z důvodu investiční akce [právnická osoba] [obec] – [právnická osoba] (dále jen„ Vodárny“), která na základě kupní smlouvy uzavřené s obcí [obec] zásobuje tuto obec pitnou vodou. Provozovatelkou vodovodu (a související vodárenské infrastruktury) provozně souvisejícího s vodovodem v obci [obec], jehož vlastníkem je tato obec a provozovatelkou žalobkyně, je žalovaná. Vzhledem k tomu, že po [právnická osoba] oznámeném přerušení dodávky pitné vody, žalovaná náhradní zdroj pitné vody na své náklady zajistit odmítla, zajistila náhradní dodávku vody žalobkyně, která je však přesvědčena, že náklady, které jí v souvislosti s tím vznikly, by měla nést žalovaná, neboť zajištění náhradního zdroje pitné vody bylo její povinností. Soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě, kdy jsou obě účastnice provozovatelkami vodovodu, je výklad ustanovení § 9 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen ZVK), který povinnosti provozovatele vodovodu upravuje, z pohledu jazykového výkladu nedostatečný, neboť oběma účastnicím svědčí postavení provozovatele ve smyslu uvedeného zákona. Žalobkyně byla v předmětném období provozovatelkou vodovodu ve vlastnictví obce Dobrovíz, žalovaná provozovatelkou vodovodu ve vlastnictví [anonymizováno], provozně souvisejícího s vodovodem ve vlastnictví obce Dobrovíz. Soud prvního stupně tedy vyšel z obsahu dohody uzavřené mezi obcí [obec] a [anonymizováno] dne [datum], ve které se smluvní strany dohodly, že budou plnit všechny povinnosti vlastníka svého vodovodu, přičemž každá ze smluvních stran se zavázala zajistit, že obsah uvedené dohody bude závazný i pro jejího provozovatele, tedy v daném případě pro účastnice daného řízení, které na základě shora uvedené dohody měly uzavřít mezi sebou dohodu, ve které by byly podrobněji dohodnuty všechny další provozní povinnosti, které jsou s dodávkami pitné vody spojené, a které nejsou dohodou upraveny. K uzavření takové dohody však nedošlo. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za stavu, kdy předmětná dohoda nestanoví žalované žádnou povinnost k zajištění náhradního zásobování pitnou vodou s náklady s tím spojenými (a tato povinnost pro žalovanou nevyplývá ani z žádných jiných v řízení před soudem prvního stupně provedených důkazů), a naopak žalobkyně je povinna zajistit náhradní zásobování pitnou vodou v obci [obec] dle smlouvy o provozování vodovodu uzavřené mezi žalobkyní a obcí [obec] dne [datum], nevzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši nákladů vynaložených žalobkyní na zajištění náhradního zdroje pitné vody a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas odvolání žalobkyně, která soudu prvního stupně vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Setrvala na svých tvrzeních uvedených v řízení před soudem prvního stupně, že plnění v podobě náhradních dodávek vody, které by jinak měla zajišťovat či hradit žalovaná jako subjekt, v jehož zájmu došlo k přerušení dodávek vody, poskytla žalobkyně a z tohoto důvodu, tedy na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši žalobkyní vynaložených nákladů. Znovu zdůraznila, že k přerušení dodávky nedošlo z důvodu na straně žalobkyně, ale z důvodu na straně žalované. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen, kdy vznik povinnosti zajistit náhradní zásobování pitnou vodou v souladu s ustanovením § 9 odst. 8 ZVK v případě nemožnosti své smluvní povinnosti dodávky pitné vody vyplývá dle žalované z logického a systematického výkladu § 9 odst. 6-9 ZVK za stavu, kdy žalobkyně má dle tohoto zákonného ustanovení povinnost informovat odběratele o přerušení dodávky vody. Znovu zdůraznila, že žalovaná není ve smluvním vztahu s odběrateli připojenými na vodovod obce Dobrovíz a nemá tedy vůči nim povinnost zajištění dodávky pitné vody ani povinnost zajištění náhradního zásobování pitné vody v případě, že by dodávka pitné vody vodovodem nemohla být realizována. Namítala opožděnost žalobkyní podaného odvolání.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a to v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a obě účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily. Odvolací soud neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

5. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované o opožděnosti žalobkyní podaného odvolání. I když lze souhlasit s tím, že doplněné a odůvodněné odvolání bylo žalobkyní podáno k soudu prvního stupně dne7. 12. 2023, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty k jeho podání (rozsudek byl doručen dne20. 11. 2023), je třeba vycházet z blanketního odvolání, které žalobkyně podala k soudu prvního stupně dne [datum], tedy včas.

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně je provozovatelkou vodovodu (a související vodárenské infrastruktury) v obci [obec] (dále jen„ Vodovod“), jehož vlastníkem je tato obec, a to na základě smlouvy o provozování uzavřené mezi nimi dne [datum]. Žalovaná je provozovatelkou vodovodu (a související vodárenské infrastruktury), jehož vlastníkem je [právnická osoba] [obec] – [právnická osoba], [IČO], a který provozně souvisí s Vodovodem. Obec Dobrovíz je zásobována pitnou vodou na základě kupní smlouvy uzavřené s [anonymizováno] dne [datum], a to z přivaděče [ulice] – [obec], který je součástí provozně související vodárenské infrastruktury vodáren; vládkyní za odebranou vodu obcí [obec] je žalobkyně. Obec Dobrovíz uzavřela dne [datum] s [anonymizováno] dohodu o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků [anonymizováno] souvisejících vodovodů, ve které je deklarováno, že vodovody smluvních stran jsou vzájemně propojeny a tvoří spolu provozně související soubor staveb a zařízení s tím, že z vodovodu vodáren je předávána pitná voda do vodovodu prostřednictvím vodoměrné šachty ve vlastnictví obce Dobrovíz. Obě smluvní strany se dohodly, že práva a povinnosti vyplývající z dohody a vztahující se k provozování vodovodu, budou vykonávány prostřednictvím provozovatelů, a ti uzavřou dohodu, ve které budou dohodnuty všechny další provozní povinnosti spojené s dodávkami pitné vody. Žalovaná k předmětné dohodě vydala souhlasné stanovisko. Mezi žalobkyní a žalovanou (tedy provozovateli obou částí vodovodu) nebyla žádná vzájemná dohoda o úpravě vzájemných práv a povinností provozovatelů provozně souvisejících vodovodu uzavřená. V období od [datum] do [datum] byla v obci [obec] přerušena dodávka pitné vody z důvodu investiční akce [anonymizováno], což bylo žalovanou dne [datum] žalobkyni i obci [obec] písemně oznámeno. Náhradní zásobování pitnou vodou objednala žalobkyně u žalované dne [datum] poté, kdy žalovaná požadavek žalobkyně na zajištění náhradního zásobování pitnou vodou odmítla a rovněž žalobkyně první cenovou nabídku žalované ze dne [datum] na nouzové zásobování vodou obce Dobrovíz odmítla. Žalobkyně uhradila žalované vyfakturovanou částku 534 496 Kč (splátkami ze dne [datum] a [datum]).

7. S takto zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil. Správným shledal i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.) a zákona [číslo] Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen ZVK).

8. Podle ustanovení § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud prvního stupně se v souladu s citovaným zákonným ustanovením zabýval tím, zda finanční částka, kterou žalobkyně uhradila za zajištění náhradního zdroje pitné vody pro obec Dobrovíz je plněním, které bylo plněno za žalovanou, a v tomto rozsahu tedy žalované vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, tedy zda tato povinnost v době přerušení dodávky vody náležela žalované či žalobkyni.

9. V tomto směru soud prvního stupně zcela správně vycházel ze zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu za stavu, kdy obě účastnice byly provozovateli vodovodů (které jsou vzájemně propojeny a tvoří provozně související soubor staveb a zařízení) ve smyslu ustanovení § 2 ZVK. Povinnosti provozovatele vodovodů a kanalizace jsou upraveny ustanovením § 9 ZVK, včetně povinností v případě přerušení dodávky vody. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě, za stavu, kdy obě účastnice jsou provozovateli části předmětného vodovodu, není výklad zákonného ustanovení § 9 ZVK zcela jednoznačný, neboť dle něj nelze stanovit povinnosti v daném případě výlučně jedné z účastnic. Soud prvního stupně tedy zcela správně postupoval tak, že vycházel z obsahu smluv uzavřených mezi účastníky (nejen mezi účastnicemi řízení, ale i mezi vlastníky vodovodů). Stěžejním, jak uzavřel soud prvního stupně, je dohoda uzavřená mezi obcí [obec] a [anonymizováno], ve které se mimo jiné každá ze smluvních stran zavázala zajistit, že obsah dohody bude závazný i pro jejího provozovatele (tedy pro účastnice daného řízení). Ti však následně vzájemnou dohodu upravující vztahy mezi provozovateli neuzavřeli. Z předmětné dohody žádná povinnost [anonymizováno], jako vlastníka části vodovodu, jehož provozovatelem je žalovaná, zajištění náhradního zdroje pitné vody v případě přerušení dodávky nevyplývá. V tomto směru tedy nelze uzavřít, že by taková povinnost za daného stavu byla pro žalovanou stanovena. Naopak ze smlouvy o provozování vodovodu uzavřené mezi obcí [obec] a žalobkyní dne [datum] vyplývá, že je to žalobkyně, která je smluvně zavázána zajistit odstraňování běžných poruch a havárií a při výpadcích způsobených v dodávce vody zajistit náhradní zásobování obyvatelstva obce Dobrovíz a ostatních odběratelů. Odvolací soud se za tohoto stavu ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že povinnost zajistit náhradní zásobování pitnou vodou pro obec Dobrovíz měla v daném případě žalobkyně, a pokud tuto povinnost dostála zajištěním náhradního zdroje od žalované za úplatu, nejedná se u žalované o bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplaceného finančního plnění. Za tohoto stavu je tedy závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby správný.

10. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. ve výroku I. jako správný potvrdil, kdy pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se s ohledem na to, že žalobkyně v odvolání uplatnila shodné námitky a tvrzení jako v řízení před soudem prvního stupně, s námitkami žalované uplatněnými v odvolání již podrobně zabýval a v odůvodnění rozhodnutí se s nimi vypořádal.

11. Rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen podle § 219 o. s. ř. i v nákladovém výroku II., kdy v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. byla v řízení úspěšné žalované přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů, a to nákladů právního zastoupení. Ty byly soudem prvního stupně správně určeny a jejich výše odpovídá vyhlášce [číslo] Sb., advokátního tarifu.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s ustanovením § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalovaná, která má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Žalované vznikly náklady na právní zastoupení, a to odměna za 1 úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání) po 10 460 Kč podle § 7 advokátního tarifu, 1 režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výše 2 260 Kč (po zaokrouhlení). Celková výše nákladů žalované v odvolacím řízení tedy činí 13 020 Kč.

13. Lhůta k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení byla žalobkyni stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1, tedy v délce zákonné třídenní lhůty a platební místo v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované, který je advokátem.