pro určení splnění podmínky oprávněným ve smyslu ust. § 43 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb.

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. určil, že [právnická osoba], sídlem [adresa], IČO [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“), poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 000 Kč ve prospěch bankovního účtu č. [č. účtu] žalované [právnická osoba], sídlem [adresa], IČO [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“), a to v souladu s notářským zápisem ze dne 29. 11. 2021, sp. zn. [Anonymizováno] a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalovaných uhradit společně a nerozdílně žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 658 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně dne 16. 5. 2024 podala vůči žalovaným žalobu na určení, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] jakožto úvěrující splnila svůj závazek vyplývající z úvěrové smlouvy vůči společnosti Butterfly factory s.r.o., úvěrované společnosti solidárně zavázané s žalovanými na základě smlouvy o přistoupení k dluhu, ve smyslu § 43 zákona č. 120/2021 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“) poté, co byla zastavena exekuce nařízená na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti pro vymožení pohledávky z dané úvěrové smlouvy z důvodu nedoložení splnění vzájemné povinnosti ze strany úvěrující.

3. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami a z nich učinil následující skutková zjištění.

4. [právnická osoba] jakožto úvěrující společnost a [právnická osoba] jakožto úvěrovaná společnost uzavřely dne 29. 11. 2021 úvěrovou smlouvu, v níž se úvěrující zavázala poskytnout úvěrované na její požádání úvěr až do výše 5 000 000 Kč pod podmínkou, že dojde ke sjednání zástavního práva k nemovitostem, které budou zajišťovat splnění dluhu, k uzavření dohody o přistoupení k dluhu, která bude uzavřena mezi úvěrující, úvěrovanou, [tituly před jménem] [jméno FO], narozeným [datum] jakožto spoludlužníkem 1 a [Jméno žalované A], narozeným [Datum narození žalované A] jakožto spoludlužníkem 2. a k sepsání notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti a na straně druhé se úvěrovaná společnost zavázala vrátit do 31. 12. 2021 částku úvěru spolu s úrokem ve výši 5 % ročně z poskytnuté částky a v případě prodlení spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,3 % denně z nesplacené části úvěru (úvěrová smlouva ze dne 29. 11. 2021).

5. Téhož dne 29. 11. 2021 byla mezi [právnická osoba] jako věřitelem a [právnická osoba] jako dlužníkem, [tituly před jménem] [jméno FO] jako spoludlužníkem 1 a [Jméno žalované A] jako spoludlužníkem 2 uzavřena dohoda o přistoupení k dluhu dlužníka za věřitelem vyplývajícího z uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2021 s tím, že mezi dlužníkem a spoludlužníky vznikne solidární závazek k úhradě dluhu věřiteli (dohoda o přistoupení k dluhu ze dne 29. 11. 2021).

6. Dne 29. 11. 2021 sepsala [tituly před jménem] [jméno FO], notářka v [adresa], notářský zápis sp. zn. NZ 443/2021 ve spojení s pokračováním v notářském zápise ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „notářský zápis“), jehož obsahem byla dohoda společnosti [právnická osoba] (úvěrovaná 1 a povinná 1), [jméno FO] (úvěrovaný 2 a povinný 2) a [Jméno žalované A] (úvěrovaný 3 a povinný 3) jakožto úvěrovaných a současně osob povinných a společnosti [právnická osoba] jakožto úvěrující a současně osoby oprávněné, o splnění dluhu se svolením k vykonatelnosti podle § 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“). Osoba oprávněná i osoby povinné prohlásily, že úvěrující a úvěrovaná 1 uzavřely dne 29. 11. 2021 úvěrovou smlouvu, v níže se úvěrující zavázala poskytnou úvěrované úvěr v celkové výši 5 000 000 Kč způsobem a za podmínek specifikovaných v úvěrové smlouvě (úrok 5 % ročně, úrok z prodlení 0,3 % denně, splatnost jistiny a úroku dne 31. 12. 2021). Osoba oprávněná a osoby povinné 2 a 3 prohlásily, že dne 29. 11. 2021 za účasti osoby povinné 1 uzavřely dohodu o přistoupení osoby povinné 2 a 3 ke všem dluhům a závazkům osoby povinné 1 z úvěrové smlouvy ve smyslu § 1892 o. z. Sepisu notářského zápisu se jako vedlejší účastnice účastnila manželka povinného 3 [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B], která prohlásila, že souhlasí s uzavřením dohody o přistoupení k dluhu mezi osobou oprávněnou a osobami povinnými a že souhlasí, aby dluh z úvěrové smlouvy, k němuž [Jméno žalované A] jako osoba povinná 3 přistoupil, byl zaplacen z prostředků jejich společného jmění manželů. V článku „Za paté“ je obsažena dohoda účastníků o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu ve smyslu § 274 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu, pokud osobě oprávněné nebude řádně a včas zaplacen úvěr, úrok a smluvní úrok z prodlení (příslušný notářský zápis včetně jeho pokračování).

7. Z účtu úvěrující společnosti Elory [právnická osoba]. č. [č. účtu] byla na účet úvěrované společnosti [právnická osoba] č. [č. účtu] převedena dne 29. 11. 2021 částka 800 000 Kč a dne 30. 11. 2021 částka 4 200 000 Kč (výpis z účtu úvěrující společnosti u [právnická osoba].). Exekučním příkazem [tituly před jménem] [jméno FO], soudního exekutora Exekutorského úřadu ve Strakonicích ze dne 13. 9. 2022, č. j. [spisová značka] k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného – úvěrované společnosti [právnická osoba], bylo prokázáno, že majitelem účtu č. [č. účtu] je úvěrovaná společnost. Insolvenční správce úvěrované společnosti [právnická osoba]. v dopise ze dne 6. 3. 2025 potvrdil, že uvedené prostředky byly připsány na účet úvěrované společnosti a dále v dopise ze dne 11. 7. 2024 sdělil, že žalobkyně svoji pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení.

8. Exekuce vedená soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] k vymožení pohledávky úvěrující společnosti na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti byla odložena s tím, že nebylo zákonem předepsaným způsobem doloženo splnění povinnosti ze strany úvěrující společnosti ve smyslu § 43 odst. 2 exekučního řádu a je zde tak předpoklad možného zastavení exekuce (usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 12. 2022, č. j. 20 EXE 2775/2022-25).

9. Předžalobní výzvou ze dne 26. 7. 2023 právní zástupce žalobkyně oznámil žalovaným postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy na žalobkyni s tím, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 26. 6. 2023 byla přílohou této výzvy a současně vyzval žalované k zaplacení dluhu a upozornil je na možnost soudního vymáhání, včetně podání žaloby na určení (předžalobní výzvy ze dne 26. 7. 2023).

10. Řízení o žalobě žalobkyně ze dne 28. 8. 2023 na určení splnění vzájemné povinnosti ze strany věřitele podle smlouvy o úvěru vůči úvěrované společnosti [právnická osoba] (zajištění podkladu pro nařízení exekuce) bylo zastaveno podle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro překážku zahájeného insolvenčního řízení této společnosti (usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 12. 2. 2024, č. j. 37 C 184/2023-35 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2024, č. j. 62 Co 93/2024-47).

11. Shora uvedený skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 43 exekučního řádu a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR (dále též jen „NS“) ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5758/2017 žalobě vyhověl.

12. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní včas odvolání. Namítali především nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když určení se ve vztahu k nim týká neplatného závazku za situace, kdy finanční prostředky nebyly dlužníku vyplaceny při sepsání a podepsání smlouvy o úvěru, smlouvy o přistoupení k dluhu a notářského zápisu, ale až o tři dny později. Dle rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 131/95 je vyloučeno, aby bylo přistoupeno k dluhu, jenž má vzniknout teprve v budoucnu a dle nich je toto rozhodnutí použitelné i pro zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaní nebyli příjemci úvěrových prostředků, tím byl hlavní dlužník a z tohoto důvodu nemohou být ve věci pasivně legitimováni, a to „ani hmotněprávně, ani procesně“. Žaloba měla směřovat vůči hlavnímu dlužníku. Dále měli za to, že nejde o „typickou“ žalobu o určení právního vztahu podle § 43 odst. 2 exekučního řádu, když se žalobkyně domáhá určení, že ona jako povinná splnila povinnosti vůči oprávněnému-dlužníku. Na postavení žalobkyně požadované určení nemůže ničeho změnit. Závěrem ještě poukázali na sjednanou výši úroku z prodlení, kterou považují za amorální. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

13. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázala na rozhodnutí NS ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1362/2016, v němž byl přijat závěr, že lze přistoupit k dluhu, který doposud nevznikl. Žalovaní zaměňují postavení účastníků exekučního řízení. Žalovaní ani nerozvádí, v čem spatřují své postavení oprávněného. Jediným oprávněným je žalobkyně a žalovaní, kteří přistoupili k dluhu úvěrované společnosti, jsou s ní solidárně zavázáni a tudíž vystupují v roli osob povinných. Ustanovení § 43 exekučního řádu se vztahuje na situace, kdy plnění vymáhané povinnosti je vázáno na splnění podmínky nebo vzájemné povinnosti oprávněného, což je v tomto případě splněno a žalobkyně v souladu s tímto ustanovením usiluje o potvrzení, že její závazek byl splněn. Vzhledem k tomu, že žalovaní přistoupili k dluhu a převzali přímou povinnost k úhradě dluhu, jsou ve věci pasivně legitimováni a k tomu odkázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2024. č. j. 62 Co 93/2004-47.

14. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že důvodné je toliko odvolání žalované 2., odvolání žalovaného 1. shledal bezpředmětným.

15. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu vyšel z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku tento správně popsal a pro stručnost na jeho odůvodnění zcela odkazuje (usnesení NS ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). Zopakoval pouze dokazování dohodou o přistoupení k dluhu a notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti ve spojení s jeho pokračováním, z nichž zjistil, že žalovaná 2. nebyla účastnicí dohody o přistoupení k dluhu a nebyla označena ani jako osoba povinná v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti.

16. Podle § 71a odst. 1 notářského řádu notářský zápis o právním jednání, ve kterém se účastník zaváže splnit peněžitý dluh vyplývající ze zakládaného závazkového právního vztahu právním jednáním, o kterém je notářský zápis, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby byl podle tohoto zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být výše dluhu a lhůta pro plnění.

17. Podle § 71b odst. 1 notářského řádu notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.

18. Podle § 71b odst. 3 notářského řádu dohoda účastníků může obsahovat též podmínky nebo doložení času, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno.

19. Podle § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu exekučním titulem je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, sepsaný podle zvláštního právního předpisu.

20. Podle § 43 odst. 1 exekučního řádu jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené doložením času, lze vydat pověření podle § 43a jen tehdy, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připravený splnit, nebo že nastal doložený čas.

21. Podle § 43 odst. 2 exekučního řádu v případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.

22. V souzeném případě je exekučním titulem notářský zápis obsahující dohodu o splnění dluhu se svolením k vykonatelnosti sepsaný ve smyslu § 71b notářského řádu, v němž byly vymezeny skutečnosti, na nichž se pohledávka oprávněné osoby zakládá (právní důvod) v podobě úvěrové smlouvy a dohody o přistoupení k dluhu uzavřené v den sepisu notářského zápisu.

23. Úvěrová smlouva je smlouvou konsensuální a na rozdíl od smlouvy o zápůjčce vzniká již shodou stran na obsahu smlouvy a nikoli až přenecháním peněžních prostředků. Úvěrujícímu vzniká povinnost poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky na požádání a úvěrovanému pak poté vzniká povinnost tyto prostředky vrátit včetně úroku. Závazek z úvěrové smlouvy tak patří mezi tzv. synallagmatické závazky, v nichž jsou poskytnutá plnění vzájemně podmíněná. V době sepisu předmětného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti povinnost úvěrující společnosti poskytnout úvěrované společnosti sjednaný úvěr nebyla dosud splněna.

24. Dohodou o přistoupení k dluhu se modifikuje stávající závazkový vztah tak, že je do něj na dlužnické straně ve vztahu k dotčenému dluhu vtažena přistoupivší osoba, která se spolu s dlužníkem stává povinným z dluhu ze závazku vzniklého a je spolu s ním zavázána společně a nerozdílně. Přistoupivší osoba se tak stává spoludlužníkem dluhu, který je vůči ní alespoň formálně jejím vlastním dluhem, byť materiálně se může jednat o dluh cizí. K námitce žalovaných lze pak uvést, že dřívější judikatura (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 1996, sp. zn. 5 Cmo 131/95), která nepřipouštěla přistoupení k dluhu vzniklému v budoucnu, byla již překonána a judikatura nová již staví najisto, že přistoupit lze i k dluhu, který vznikne teprve v budoucnu (usnesení NS ze dne 15. 11. 2016, sp. z. 32 Cdo 1362/2016). Okamžik přistoupení k budoucímu závazku (tj. okamžik, kdy se přistoupivší osoba stává dlužníkem) je totožný s okamžikem, kdy závazek vznikne.

25. Z uvedeného vyplývá, že solidární povinnost úvěrované společnosti a spoludlužníků je vázána na vzájemné splnění povinnosti úvěrující osoby poskytnout peněžní prostředky. Za této situace je žalobkyně jakožto právní nástupkyně úvěrující společnosti povinna v případě podání exekučního návrhu předložit listinu prokazující, že úvěrující společnost svoji vzájemnou povinnost vůči povinnému (povinným) již splnila a že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je tak formálně vykonatelným exekučním titulem. Exekuci lze totiž nařídit jen pro vykonatelný exekuční titul, přičemž vykonatelný musí být již v okamžiku zahájení exekučního řízení.

26. Splnění vzájemné povinnosti může oprávněná osoba prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem; soukromá listina sama o sobě není způsobilá prokázat splnění vzájemné povinnosti oprávněné osoby. Soudní praxe však dovodila, že uvedená listina vyhovuje požadavkům § 43 odst. 2 exekučního řádu, jestliže podpisy na ní byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny. Pokud povinná osoba neposkytne součinnost v podobě písemného potvrzení o splnění vzájemné povinnosti, má oprávněná osoba možnost podat žalobu o určení, že svou vzájemnou povinnost splnila. Žaloba o určení splnění vzájemné povinnosti oprávněného sjednané v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti přitom není typickou žalobou o určení právního vztahu nebo práva ve smyslu § 80 o. s. ř.; jedná se o specifickou žalobu na určení existence právní skutečnosti mající oporu právě v ustanovení § 43 odst. 2 exekučního řádu. Účelem uvedeného řízení je totiž výlučně zjištění, zda byla splněna jedna z podmínek vykonatelnosti exekučního titulu (notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti) a opatření listiny splňující požadavky § 43 odst. 2 exekučního řádu (srov. rozsudek NS ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5758/2017).

27. Takovou povahu má i žaloba, na základě níž bylo zahájeno toto řízení. Pokud dlužník, či spoludlužníci neposkytli žalobkyni jakožto právní nástupkyni úvěrující společnosti součinnost v podobě písemného potvrzení vyhovujícího požadavkům § 43 odst. 2 exekučního řádu o splnění vzájemné povinnosti, tj. o splnění povinnosti poskytnout úvěr, byla žalobkyně oprávněna tuto žalobu vůči nim podat. Námitky žalovaných vztahující se k povaze žaloby tak neobstojí. Předmětem řízení totiž byl požadavek, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila vzájemnou povinnost poskytnout úvěrované společnosti úvěr ve výši 5 000 000 Kč podle úvěrové smlouvy, přičemž tato právní skutečnost (poskytnutí úvěru) byla v řízení prokázána jak výpisy z účtu banky, tak sdělením insolvenčního správce úvěrované společnosti.

28. Pokud žalovaní namítali, že úvěrová smlouva je neplatná v části týkající se výše úroku z prodlení, pak v tomto řízení, jehož účelem je toliko opatření podkladu pro nařízení exekuce, není vyřešení této otázky významné. Při nařízení exekuce (pověření exekutora provedením exekuce) totiž soud nezkoumá, zda hmotněprávní úkon, na základě něhož vzniká vymáhaný závazek, je či není platný (takový úkon ani nemusí být součástí notářského zápisu). Případná neexistence nároku či jeho části podle hmotného práva je důvodem k zastavení (již nařízené) exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., nikoli k zamítnutí exekučního návrhu. V řízení, jehož předmětem je určení splnění podmínky nebo splnění vzájemné povinnost, proto není důvod zabývat se existencí hmotněprávního nároku oprávněného na plnění (rozsudek NS ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5758/2017).

29. Částečně však shledal odvolací soud důvodnou námitku ohledně nedostatku pasivní legitimace, a to konkrétně u žalované 2. Věcnou legitimaci účastníků exekučního řízení zkoumá soud v intencích exekučního titulu, přičemž jedním ze zákonných požadavků na materiální vykonatelnost notářského zápisu je právě nutnost vymezit osobu povinnou, tedy osobu, jíž exekuční titul ukládá povinnost k plnění a která je pasivně věcně legitimovaným subjektem v exekuci a která by tak měla žalobkyni poskytnout součinnost s opatřením listiny ve smyslu § 43 odst. 2 exekučního řádu o splnění vzájemné povinnosti. Žalovaná 2. však nebyla účastnicí ani úvěrové smlouvy, ani dohody o přistoupení k dluhu a nebyla ani jako osoba povinná označena v notářském zápise, přičemž lze poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu o tom, že i když zákon zavazuje manžele k solidárnímu plnění závazků, nelze na podkladě exekučního titulu, jenž jako povinného označuje jen jednoho z nich, nařídit exekuci proti druhému manželu (srov. usnesení NS ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2304/2002). Pokud jako vedlejší účastník v notářském zápise vyjádřila souhlas, aby její manžel (žalovaný 1.) uzavřel dohodu o přistoupení k dluhu z úvěrové smlouvy a aby dluh, k němuž manžel přistoupil, byl zaplacen z prostředků z jejich společného jmění, neznamená to, že by se žalovaná 2. stala osobou zavázanou k zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy a osobou v exekuci povinnou. Tímto souhlasem toliko umožnila, aby dluh převzatý jedním z manželů (zde žalovaným 1.) za trvání manželství byl v plném rozsahu exekvován ze společného jmění manželů (§ 731 a § 732 o. z.).

30. Pokud žalovaná 2. není osobou povinnou z exekučního titulu (notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti), není ani osobou věcně legitimovanou v řízení týkající se naplnění předpokladů vykonatelnosti tohoto exekučního titulu, neboť není osobou, která by mohla poskytnout žalobkyni součinnost s opatřením listiny ve smyslu § 43 odst. 2 exekučního řádu. Ve vztahu k ní proto odvolací soud považuje žalobu ze nedůvodnou. To však neplatí po žalovaného 1., který je osobou povinnou z exekučního titulu a v řízení je tudíž pasivně legitimován.

31. Ze shora vyložených důvodů odvolací soud výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 2. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému 1. považoval odvolací soud za věcně správný, přesto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. přistoupil k jeho změně, ale jen z toho důvodu, že měl za vhodné, aby vzájemná povinnost, jejíž splnění mělo být ve výroku deklarováno, byla lépe specifikována. Občanské soudní řízení je založeno na zásadě, že soud není povinen držet se doslova uplatněného petitu, musí však předmět řízení vyčerpat a nesmí ho překročit. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí není vázán. Soud tedy neporuší žádné zákonné ustanovení, pokud s použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhá (viz např. rozsudek NS ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 525/2003). Odvolací soud tak sice přistoupil k formulační změně žalobního požadavku, ale je nepochybné, že z hlediska obsahového je v rozsudku vyjádřeno pouze to, čeho se žalobkyně žalobou domáhala.

32. Po změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozhodoval znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., mezi žalobkyní a žalovanými.

33. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná ve vztahu k žalovanému 1., a proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu těchto nákladů. Žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zaplacením soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a náklady v souvislosti se zastoupením advokátem, o jejichž výši bylo rozhodováno podle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 pro úkony poskytnuté do tohoto data a ve znění účinném od 1. 1. 2025 pro úkony poskytnuté od tohoto data (Čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). Náklady zastoupení ve výši 27 658 Kč se sestávají z odměny za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy, sepis repliky ze dne 19. 8. 2024) po 2 500 Kč (tarifní hodnota 35 000 Kč podle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024), z odměny za dva úkony právní služby (účast na jednání dne 4. 3. 2025 a 14. 4. 2025) po 3 700 Kč (tarifní hodnota 65 000 Kč podle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025) – 17 400 Kč, ze čtyř náhrad nákladů hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 – 2 100 Kč, z náhrady za ztrátu času 2 x jízdou k soudu a zpět, tj. 2 x čtyři půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 – 1 200 Kč, z náhrady jízdného k soudu a zpět 2 x 130 km (spotřeba dle údajů VTP) ve výši 2 158 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 4 800 Kč.

34. Žalobkyně však nebyla procesně úspěšná ve vztahu k žalované 2. a té tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalované 2. vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem ve výši 18 332 Kč, které se sestávají z odměny za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 29. 7. 2024) po 2 500 Kč (tarifní hodnota 35 000 Kč podle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024), z odměny za dva úkony právní služby (účast na jednání dne 4. 3. 2025 a 14. 4. 2025) po 3 700 Kč (tarifní hodnota 65 000 Kč podle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025) – 12 400 Kč, ze dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 – 1 500 Kč, z náhrady za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání dne 18. 11. 2024, které se nekonalo, tj ve výši 1 250 Kč podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a z náhrady za 21 % DPH ve výši 3 182 Kč.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř, podle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení ve vztahu k žalovanému 1. procesně úspěšná a náleží jí tak právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Žalobkyni vznikly náklady související se zastoupením advokátem ve výši 13 542 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání 22. 7. 2025) po 3 700 Kč (tarifní hodnota 65 000 Kč podle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025) – 7 400 Kč, z náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 – 900 Kč, z náhrady za ztrátu času jízdou k odvolacímu soudu a zpět, tj. šest půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 – 900 Kč, z náhrady jízdného k odvolacímu soudu a zpět [adresa] a zpět 240 km (spotřeba dle údajů VTP) ve výši 1 992 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 2 350 Kč.

36. Žalobkyně však nebyla procesně úspěšná v odvolacím řízení ve vztahu k žalované 2. a té pak náleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalobkyni. Žalované 2. vznikly náklady v souvislosti se zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč a náklady v souvislosti se zastoupením advokátem ve výši 15 065 Kč, sestávající z odměny za tři úkony právní služby (sepis odvolání, doložená porada nového zástupce s klientem přesahující 2 hodiny dne 3. 6. 2025, účast při odvolacím jednání 22. 7. 2025) po 3 700 Kč (tarifní hodnota 65 000 Kč podle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025), z náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 – 1 350 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 2 615 Kč.

37. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů jsou žalobkyně a žalovaný 1. povinni zaplatit ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalované 2. a advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.