O určení vlastnického práva k nemovitým věcem

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, aby bylo určeno, že společnost [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „EKOSTAVBY“), je vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] v obci a k. ú. [adresa], výrokem II. zamítl žalobu, aby bylo určeno, že [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] (dále jen „[Jméno žalobce]“), je vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno]/4[Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa] a výrokem III. vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž namítl, že soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. [spisová značka] učinil nesprávný právní závěr, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem. Žalobce se však požadovanou žalobou nedomáhal určení svého vlastnického práva k pozemkům, ale vysvětlil, že důvodem podání žaloby je skutečnost, že halda zeminy (deponie) patří do majetku svěřenského fondu, kterému vzniká umístěním této věci na cizích pozemcích povinnost vydat bezdůvodné obohacení vlastníkům pozemků, na nichž je umístěna a z toho plyne i jeho požadavek na určení, kdo je vlastníkem dotčených pozemků a odkázal na rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]. Současně měl žalobce za to, že nesprávný je i další závěr soudu prvního stupně, a to, že nebylo prokázáno, že vlastnické právo k deponii svědčí žalobci. V tomto je napadený rozsudek v rozporu s procesním rozhodnutím o procesním nástupnictví, jímž soud prvního stupně „přijal“ skutečnost vložení majetku představujícího deponii materiálu do svěřenského fondu žalobce na základě notářského zápisu. Soud prvního stupně při svém skutkovém zjištění o tom, kdo je vlastníkem deponie nesprávně vyšel z rozsudku vydaného ve věci vedené u Okresního soudu [adresa]-západ sp. zn. [spisová značka], v níž soudy řešily otázku vlastnictví deponie v odůvodnění jako otázku předběžnou, aniž by tato otázka byla řešena ve výroku rozhodnutí. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaný poukázal na to, že žalobce prostřednictvím žaloby zpochybňuje platnost kupních smluv ze dne [datum], na základě nichž bylo vloženo vlastnické právo žalovaného k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí. Předmětné kupní smlouvy v článku 8. odst. 2 obsahují rozhodčí doložku o tom, že případné majetkové spory vzniklé mezi smluvními stranami budou řešeny v rozhodčím řízení, a to Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. V souladu s touto rozhodčí doložkou zahájil [Jméno žalobce] dne [datum] rozhodčí řízení o určení vlastnického práva k pozemku p. č. 1382/84 v k. ú. [adresa], která byla pravomocně zamítnuta rozhodčím nálezem ze dne [datum], ve kterém byla otázka existence a platnosti předmětných kupních smluv posuzována. Tímto rozhodčím nálezem tak byla odstraněna jakákoliv nejistota, co se týče vlastnického práva k předmětným pozemkům a na požadovaném určení tak není naléhavý právní zájem. Co se týče vlastnictví deponie umístěné na předmětných pozemcích, žalovaný odkázal nejen na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ale i na řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu-západ ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], týkající se povahy materiálu uloženého na pozemcích coby odpadu a co se týče jeho vlastnictví.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř., podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] podala u soudu prvního stupně žalobu společnost [Anonymizováno] co., s. r.o., IČO [IČO] (dále jen „[Anonymizováno]“ nebo „původní žalobkyně“) proti žalovanému na určení, že třetí osoby, a to společnost [Anonymizováno] a [Jméno žalobce], jsou vlastníky označených pozemků. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byly uzavřeny tři kupní smlouvy. První kupní smlouva byla uzavřena mezi společností [Anonymizováno] a žalovaným, na základě níž bylo na žalovaného převedeno vlastnictví k pozemku p. č. [hodnota] k. ú. [adresa]. Druhá kupní smlouva byla uzavřena mezi [Jméno žalobce] a žalovaným, na základě níž bylo na žalovaného převedeno vlastnictví k pozemkům p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (rozděleno na p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] převedené na Českou republiku a zbylé p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zůstaly ve vlastnictví žalovaného) a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k. ú. [adresa]. Třetí kupní smlouva byla uzavřena mezi společností EKOSTAVBY a žalovaným, na základě níž mělo být převedeno vlastnictví k materiálu uskladněnému na pozemku p. č. [hodnota] k. ú. [adresa] v objemu [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2. Tyto smlouvy obsahovaly ujednání o tom, že zrušením jedné z těchto kupních smluv se ruší kupní smlouvy ostatní. Původní žalobkyně odkázala na to, že v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa]-západ sp. zn. [spisová značka] (žaloba společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] proti [Jméno žalobce] na vyklizení označených pozemků od deponie materiálů) byl přijat k otázce vlastnictví deponie závěr, že vlastnické právo k ní z [Jméno žalobce] na společnost [Anonymizováno] a ze společnosti [Anonymizováno] na žalovaného nepřešlo (věcněprávní účinky převodních smluv nenastaly, pokud byla převáděna neoddělená součást věci) a vlastníkem deponie tak zůstal [Jméno žalobce] jako fyzická osoba, jemuž byla uložena povinnost k vyklizení deponie z pozemků. Pokud kupní smlouva ze dne [datum] o převodu deponie mezi společností [Anonymizováno] a žalovaným byla neplatná, je třeba ji považovat za zrušenou, následkem čehož byly zrušeny o ostatní dvě kupní smlouvy o převodu vlastnictví k pozemkům a vlastníky pozemků jsou tak společnost [Anonymizováno] a [Jméno žalobce] (původní prodávající). Ve vztahu k vlastnictví deponie došlo k tomu, že dne [datum] společnost [Anonymizováno] a [Jméno žalobce] uzavřeli dohodu o odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum] (předmětem kupní smlouvy byl převod vlastnictví k deponii ze společnosti [Anonymizováno] na [Jméno žalobce]) a vlastníkem deponie se stala společnost [Anonymizováno]. Ta, jakožto osoba povinná k vydání bezdůvodného obohacení (umístění deponie na cizích pozemcích bez právního důvodu), má s ohledem na shora uvedené pochybnosti o tom, kdo je vlastníkem pozemků a tedy osobou oprávněnou k přijetí plnění z bezdůvodného obohacení. Proto požadovala, aby soud určil vlastnictví označených třetích osob, které nejsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastníci.

6. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud prvního stupně připustil, aby podle § 107a o. s. ř. na místo žalující společnosti [Anonymizováno] vstoupil [Jméno žalobce] v postavení svěřenského správce spravujícího majetek ve svěřenském fondu Beraun, svěřenský fond, IČO [IČO žalobce], poté, co původní žalobkyně doložila notářský zápis sepsaný dne [datum] notářem [tituly před jménem] [jméno FO] se sídlem v Praze, sp. zn. N 131/2021, NZ 205/2021, z něhož vyplynulo, že společnost STAZ, zakladatelka označeného svěřenského fondu, na základě smlouvy ze dne [datum] navýšila majetek fondu o předmětnou deponii. O vlastnictví deponie je přitom opřen naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k pozemkům, na nichž je deponie umístěna.

7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že společnost [Anonymizováno] i [Jméno žalobce] se u soudu již domáhali určení svého vlastnického práva, přičemž řízení bylo zastaveno z důvodu existence rozhodčí doložky. O otázce vlastnictví těchto osob by tedy měl rozhodovat rozhodčí soud. Nadto uvedl, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem. Věcně se k žalobě vyjádřil tak, že neplatnost a zrušení jsou dva různé instituty, které nelze zaměňovat. Přitom bylo ujednáno, že smluvní strany si nepřejí být vázány ostatními kupními smlouvy jen tehdy, pokud by jedna z nich byla zrušena, nikoli pokud by byla neplatná.

8. Soud prvního stupně předně posoudil, zda žalobce má na požadovaném určení, tedy na určení vlastnického práva třetích osob k označeným pozemkům, naléhavý právní zájem a dospěl k závěru, že nikoli. V tomto směru odkázal na usnesení NS sp. zn. [spisová značka], v němž byl přijat závěr, že pokud se žalobce v důsledku požadovaného určení nestane vlastníkem věci, ani mu na základě toho nevznikne právo na převedení věci do jeho vlastnictví a je-li tímto způsobem pouze dovozováno vlastnické právo na řízení nezúčastněného subjektu, pak naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán.

9. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný je v katastru nemovitostí označen jako vlastník pozemku p. č. [hodnota] k. ú. [adresa] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi společnosti [Anonymizováno] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím (kupní smlouva ze dne [datum], LV č. [hodnota] k. ú. [adresa]) a pozemků p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k. ú. [adresa] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím (kupní smlouva ze dne [datum], LV č. [hodnota] k. ú. [adresa]).

10. V řízení vedeném u Okresního soudu [adresa]-západ pod sp. zn. [spisová značka] bylo mimo jiné rozhodováno o žalobě společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], proti [Jméno žalobce], jakožto fyzické osobě, o jeho povinnosti vyklidit deponii z pozemků žalobkyně. V řízení byla z důvodu posouzení pasivní legitimace vyřešena jako otázka předběžná otázka vlastnictví deponie tak, že jejím vlastníkem je [Jméno žalobce], když věcněprávní účinky smluv o převodu vlastnictví k deponii (smlouvy ze dne [datum] a ze dne [datum]) nenastaly a deponie proto nepřešla z vlastnictví [Jméno žalobce] do vlastnictví dalších subjektů, tj. společnosti EKOSTAVBY a žalovaného. Bylo vyhodnoceno, že vlastnictví k deponii z [Jméno žalobce] nepřešlo ani na společnost [Anonymizováno] v souvislosti s uzavřením dodatku ze dne [datum] ke kupní smlouvě ze dne [datum], dohody o odstoupení od této smlouvy ze dne [datum], dohody o zrušení kupní smlouvy ze dne [datum] (právní jednání mezi [Jméno žalobce] a společností [Anonymizováno]) a ani na základě vydržení či vložení deponie do majetku svěřenského fondu (částečný rozsudek Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a ve znění opravného usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a rozsudku Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

11. Se shora popsaným skutkovým stavem se odvolací soud zcela ztotožňuje, neboť vyplývá z listin provedených k důkazu.

12. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem, když co se týče platební povinnosti žalobce ve vztahu k vlastníkům pozemků nebylo tvrzeno nic o tom, že by ho žalovaný nebo jiná osoba vyzývali k zaplacení pohledávky nebo že by naopak nějaký subjekt odmítal plnění nabízené žalobcem s poukazem, že není vlastníkem pozemků, případně že je vedeno řízení o povinnosti zaplatit peněžní náhradu za užívání pozemků. Pokud by probíhal spor o platební povinnost, soud by si v něm řešil otázku vlastnického práva jako otázku předběžnou. Navíc ani kdyby žalobě bylo vyhověno, žalobce by nedosáhl změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí vzhledem k tomu, že rozsudek je podle § 159a o. s. ř. závazný jen pro účastníky řízení a osoby, jejichž vlastnictví mělo být určeno, účastníky tohoto řízení nebyly. Nad rámec tohoto závěru soud prvního stupně poukázal na to, že otázka vlastnictví k deponii byla řešena ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], v níž byly posuzovány všechny právní úkony týkající se deponie a bylo uzavřeno, že vlastníkem deponie je [Jméno žalobce] jakožto fyzická osoba. Žalobce, který v tomto řízení vystupuje v pozici svěřenského správce svěřenského fondu, by tak nebyl pro podání určovací žaloby ani aktivně legitimován.

13. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

14. V souzeném případě žalobce tvrdí, že jako správce svěřenského fondu, do jehož majetku byla deponie vložena, má naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem pozemků, na nichž je tato deponie umístěna, vzhledem k tomu, že má vůči tomuto vlastníku povinnost vydat mu bezdůvodné obohacení v důsledku toho, že deponie je umístěna na cizím pozemku bez právního důvodu. Předně je nutné upozornit na to, že žalobce [Jméno žalobce] nevystupuje v řízení jako fyzická osoba, ale jako svěřenský správce svěřenského fondu. S každým z těchto postavení se pojí odlišná práva a povinnosti, a to i když v obou případech jedná tentýž člověk (§ 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř., rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]). Pokud tedy žalobce v pozici svěřenského správce požaduje určit vlastnictví [Jméno žalobce] jakožto fyzické osoby, je třeba si uvědomit, že se jedná o odlišné subjekty (svěřenský majetek není součástí osobního majetku svěřenského správce, nýbrž představuje oddělený majetek, který je oddělen od osobního majetku jak správce, tak zakladatele).

15. Úspěšně může podat určovací žalobu jen ten, kdo má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.). Naléhavý právní zájem není třeba tvrdit a prokazovat, opírá-li se určovací žaloba o zvláštní ustanovení zákona. To však není souzený případ. Za situace, kdy žalobce netvrdil, že by byl osobou, jejíž vlastnické právo k pozemkům je dotčeno, nejedná se o určovací žalobu opírající se o ustanovení § 985 a § 986 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), která není podmíněna existencí naléhavého právního zájmu, ale typickou určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř.

16. Předpokladem úspěšnosti určovací žaloby po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Oba tyto předpoklady musí být splněny a nedostatek jednoho z nich je důvodem k zamítnutí žaloby. O existenci naléhavého právního zájmu lze uvažovat v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu a bude závazný pro všechny jeho subjekty (jichž se má týkat). Tak tomu může být jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou účastníky příslušného soudního řízení (jestliže je za ně označí žalobce), neboť výrok pravomocného rozsudku je ve smyslu § 159a odst. 1 o. s. ř. závazný jen pro účastníky řízení (usnesení NS sp. zn. [spisová značka]).

17. Určovací žaloba je totiž preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a jejím prostřednictvím dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Možnost soudního výroku (o určení vlastnického práva k pozemkům zapsaným v katastru nemovitostí) ovlivnit ohrožené či nejisté právo nebo právní vztah se pojí s hlediskem subjektovým. Podmínka naléhavého právního zájmu bude splněna pouze tehdy, pokud účastníkem řízení bude i osoba, jejíž vlastnické právo má být soudem určeno a na základě soudního rozhodnutí zapsáno do katastru nemovitostí. Pokud osoba, jejíž vlastnictví má být soudem určeno, není žalobcem označena jako účastník řízení a účastníkem řízení tedy není, nemůže mít žalobce na určení jejího vlastnického práva naléhavý právní zájem, neboť bez jejího účastenství v řízení nebude pro ni soudní rozhodnutí závazné, a tedy způsobilé přivodit změnu evidence vlastnických práv v katastru nemovitostí (viz usnesení NS sp. zn. [spisová značka]). Bez takového zápisu pak nebude odstraněna nejistota v právním postavení ani žalovaného, ani žalobce, neboť otázka vlastnictví nebude mezi žalovaným a třetími osobami závazně vyřešena a nadále se bude prosazovat domněnka zakotvená v § 980 odst. 2 věta první o. z. Tomu zcela koresponduje i rozsudek NS sp. z. [SPZ] 1723/2015, na nějž žalobce v odvolání poukazoval, když oproti tomuto řízení v označené věci byla účastníkem řízení na straně žalované jak osoba, která byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník, tak osoba, která na základě soudního rozhodnutí měla být do katastru nemovitostí jako vlastník zapsána.

18. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že pokud účastníky tohoto řízení nebyly osoby, jejichž vlastnické právo k pozemkům mělo být soudem určeno a na základě soudního rozhodnutí zapsáno do katastru nemovitostí, soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. a žaloba tak byla správně zamítnuta.

19. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení procesně úspěšný. Žalovanému tak náleží náhrada nákladů řízení vzniklých za zastupování advokátem ve výši [částka] sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka] (počítáno z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po [částka] ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - [částka] a z náhrady za 21 % DPH ve výši [částka]. Tuto náhradu je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.