o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 1. 2022, č. j. 14 C 149/2021 - 59

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 34 464,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 606,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 464,71 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 32 991,66 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaný zaplatil žalobci částku 92 960 Kč. Celková částka úhrad činí 85 763 Kč. Podle žalobce tak činí jeho nárok z titulu bezdůvodného obohacení 90 960 Kč - 85 763 Kč = 5 197 Kč. K početní chybě soudu prvního stupně došlo zápočtem anulací ze strany banky k úhradám žalovaného. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5 197 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 197 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku I. a závislém výroku II. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 34 464,71 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě žádosti ze dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 38 000 Kč. Žalovaný čerpal celkem částku 93 772 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky ve výši 22,68 % ročně spolu s pojistným v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně pak vždy 500 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobce požadoval zaplatit částku 34 464,71 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (32 991,66 Kč), dlužné částky pojistného (479,40 Kč), dlužné částky poplatků (600 Kč) a dlužné částky smluvní pokuty (393,65 Kč), dále kapitalizovaný úrok (3 606,61 Kč), dále úrok ve výši 26,68 % ročně z částky 32 991,66 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 464,71 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil.

6. Žalovaný uvedl, že přišel o práci, zemřela mu matka a dostal se do složité finanční situace. Na kreditní kartu peníze čerpal, už jednou úvěr splatil, ale poté jej opět vybral.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaný a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] sjednali úvěrový rámec (38 000 Kč), pevný úrok (22,68 % ročně), úhradu za pojištění (7,79 % z měsíční splátky úvěru), výši pravidelných měsíčních splátek (5 % z dlužné částky) a dohodli se na dalších smluvních podmínkách. Žalovaný na tuto smlouvu čerpal ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] celkem částku 90 960 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] celkem částku 92 551 Kč. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne [datum] na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl naposled vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum].

8. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení podle § 2395 o. z., § 1879 o. z. a dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dovodil, že žalobce v řízení i přes poučení soudem prvního stupně nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že jeho právní předchůdce (poskytovatel úvěru) posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru se smluvní strany musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. Nelze přitom přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, pojistném, (paušalizovaných) nákladech spojených s vymáháním splatného závazku a smluvní pokutě. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobce. (§ 1879 o. z.). Vzhledem k tomu, že na smlouvu žalovaný uhradil celkem částku 92 960 Kč, byla jistina ve výši 90 960 Kč tímto zcela uhrazena. Na základě toho soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, když poskytnuté plnění již bylo žalovaným zcela uhrazeno.

O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Odvolací soud doplnil dokazování výpisem z úvěrového účtu, ze kterého zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem částku 85 763 Kč.

10. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má tak za prokázané, že smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum] se právní předchůdce žalobce [právnická osoba] zavázal žalovanému poskytnout revolvingový úvěru do úvěrového rámce ve výši 38 000 Kč. Žalovaný čerpal celkem částku 93 772 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky ve výši 22,68 % ročně spolu s pojistným v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně pak vždy 500 Kč. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 85 763 Kč. Právní předchůdce žalobce smlouvou ze dne [datum] postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobce a žalovanému tuto skutečnost oznámil dopisem ze dne [datum]. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván dopisem zástupce žalobce. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Právně je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena dne [datum].

18. Odvolací soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil.

19. Odvolací soud má za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

21. Odvolací soud tak shrnuje, že neprokázal-li žalobce, že při sjednávání smlouvy o revolvingovém úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobci vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a podpůrně ustanovení o. z. o bezdůvodném obohacení.

22. Protože žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] částku 90 960 Kč, a žalovaný z této částky vrátil pouze 85 763 Kč, vznikla právnímu předchůdci žalobce podle § 2991 odst. 1 o. z. pohledávka vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 5 197 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. To bylo také žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dovodil - li soud prvního stupně, že žalobce nemá nárok vůči žalovanému na zaplacení ničeho z této absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru, není jeho úvaha správná. Nejpozději ke dni [datum] se žalovaný dostal podle § 1968 o. z. do prodlení a je proto povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení. Žalobci proto náleží zákonný úrok z prodlení, který vychází jednak ze zákonných ustanovení (§ 1970 o. z.) a ustanovení dalších právních předpisů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a z výše reposazby ke dni prodlení.

23. Protože soud prvního stupně nepřiznal žalobci výrokem I. ničeho, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5 197 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 197 Kč od [datum] do zaplacení.

24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když úspěšnější žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení. Za situace, kdy mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, které mu za odvolacího řízení vznikly.

27. Žalobci přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, náklady jeho právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 bodu 4. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

28. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 356 Kč uložil odvolací soud žalovanému zaplatit žalobci v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).