o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 8. 2021, č. j. 3 C 50/2021 – 50, ve znění usnesení ze dne 19. 1. 2022, č. j. 3 C 50/2021 – 72

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně uhradit žalobkyni částku 126 406 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovaným zavázaným společně a nerozdílně povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 36 420,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalovaní. V odvolání namítají, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že žalobce uhradil za žalované daň z nabytí nemovitých věcí, ač je tento závěr v přímém rozporu s ujednáními jak smlouvy o jistotním účtu, jehož majitelem byl jeden ze žalovaných, tak i s ujednáními kupní smlouvy ohledně platebních podmínek, zejména článku III. 3. 5. kupní smlouvy, podle kterého jednoznačně úhrada žalovaných na účet finančního úřadu byla povinností žalovaných. Soud prvního stupně se dostatečně a přesvědčivě nevypořádal s námitkami žalovaných, zejména srozumitelně a přesvědčivě nevysvětlil, proč by mělo převážit jediné ujednání kupní smlouvy nad několika ostatními ujednáními kupní smlouvy a smlouvy o jistotním účtu, která jsou s tímto jediným ujednáním, o které se opírá soud prvního stupně v rozporu, ve spojení se zjištěnými skutečnostmi, že žalovaní složili předmětné peněžní prostředky na jistotní účet, jehož majitelem byl jeden ze žalovaných a z tohoto jistotního účtu byly předmětné peněžní prostředky převedeny na účet finančního úřadu. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v odst. 16. je nesrozumitelné, soud prvního stupně zde dovozuje zjevné závěry, které nemají podporu v provedeném dokazování, jedná se pouze o spekulace soudu prvního stupně. Žalovaní současně spatřují nesprávné právní posouzení i v tom, že soud prvního stupně aplikoval na zjištěný skutkový právní vztah ustanovení § 1888 a násl. o. z., veřejnoprávní povinnost však nemůže přejít na jinou osobu v důsledku právního jednání zavázané osoby. Na to pamatuje ustanovení § 241 daňového řádu zákazem přenosu daňové povinnosti. Vzhledem k tomu, že placení daní není závazek ve smyslu občanského práva, nemohla ani žalobkyně platně převzít placení daně za žalované jako dluh ve smyslu ustanovení § 1888 a § 1889 o. z. Nadto ani ujednání článku VIII. 8. 1. kupní smlouvy podle názoru žalovaných neobsahuje projev vůle odpovídající převzetí dluhu za jiného, není v něm ani uvedeno, že by žalobkyně přebírala úhradu daně za žalované a měla tak nastoupit na jejich místo nebo že by se žalobkyně zavazovala vůči žalovaným, že splní jejich dluh. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní uhradili předmětnou částku daně z nabytí nemovitých věcí, když složili předmětné finanční prostředky na jistotní účet, jehož majitelem byl jeden ze žalovaných a z tohoto jistotního účtu byly předmětné peněžní prostředky převedeny na účet finančního úřadu v souladu se závazkem podle článku III. 3. 5. kupní smlouvy, podle kterého jednoznačně úhrada žalovaných na účet finančního úřadu byla povinností žalovaných. Soud prvního stupně se ani nevypořádal s námitkou žalovaných, jak byly povinnosti ohledně kupní ceny vyjádřeny v kupní smlouvě, i z toho pohledu že kupní smlouva je smlouvou spotřebitelskou a pro žalované jako spotřebitele je třeba použít výklad nejpříznivější. Ujednání článku VIII. 8. 1. kupní smlouvy je v přímém rozporu s ujednáním článku III. 3. 5. kupní smlouvy a také s tím, že předmětná částka daně podle ujednání ve smlouvě o jistotním účtu byla hrazena z účtu, jehož majitelem byl jeden ze žalovaných. Soud prvního stupně se ve svém posouzení přesvědčivě nevypořádal ani s námitkou žalovaných, že pokud by bance, která vedla jistotní účet, nebylo předloženo daňové přiznání, příslušná částka by se i podle kupní smlouvy vracela žalovaným, ať už z jakéhokoliv důvodu, mezi které bezpochyby patří i to, že nevznikla povinnost podat daňové přiznání a daň odvést nebo by byli žalovaní od daně osvobozeni. Z uvedeného ujednání článku III. 3. 2. písm. b) kupní smlouvy je zcela zřejmá vůle smluvních stran reflektující to, že poplatníky daně byli žalovaní, kteří jsou povinni daň hradit a hradí ji, pokud daňová povinnost nevznikne či nepodají daňové přiznání či jsou od daně osvobozeni, částka určená k uhrazení daně, složená na jistotním účtu, náleží žalovaným a nikoliv žalobkyni. Současně žalovaní trvají na své námitce, že žalobkyně neprokázala, že by se její majetek zmenšil, když dle ujednání kupní smlouvy obdržela to, co obdržet měla. V doplnění svého odvolání pak žalovaní uvedli, že rozsudek soudu prvního stupně nevyhovuje požadavku na náležitosti rozhodnutí, soud prvního stupně v rozsudku zejména stručně a jasně neuvedl, jaké důkazy hodnotil, a to zejména co se týče protichůdných ujednání kupní smlouvy a smlouvy o jistotním účtu ve smyslu toho, že ujednání článku VIII. 8. 1. kupní smlouvy je v přímém rozporu s ujednáním článku III. 3. 5. kupní smlouvy. Žalovaní tak navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že ve smlouvě nešlo o přenesení veřejnoprávní povinnosti ale o sjednání soukromoprávního závazku. Žalobkyně se k úhradě daně smluvně zavázala vůči žalovaným, přičemž sjednání takového závazku je s odkazem na základní zásady o. z. zcela jistě možné. To, že žalobkyně svůj závazek k úhradě splnila, je patrné i ze shodných vyjádření účastníků, kteří uvádějí, že daň byla hrazena příslušnému finančnímu úřadu z jistotního účtu a tedy způsobem sjednaným v předmětné kupní smlouvy. Jelikož fakticky daň za žalované uhradila žalobkyně ze svého výnosu z prodeje nemovitostí, požádala žalované o vydání bezdůvodného obohacení, neboť na straně žalovaných se jednalo prospěch získaný obohacením na úkor žalobkyně. Pokud žalovaní uvádějí, že bylo prokázáno, že uhradili předmětnou částku daně, když složili peníze na jistotní účet, pak žalobkyně uvádí, že na jistotní účet byl složen doplatek kupní ceny. Ani z ustanovení článku III. 3. 5. kupní smlouvy, na který žalovaní odkazují, nelze dovodit, že by žalovaní uhradili kupní cenu a zároveň daň z nabytí nemovitých věcí. Naopak to byla žalobkyně, která prostřednictvím jistotního účtu inkasovala kupní cenu a zároveň plnila svou smluvní povinnost k úhradě příslušné daně. Ve věci jde o vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv o požadavek další platby. Žalobkyně se jako prodávající za žalované jako kupující zavázala uhradit daň z nabytí nemovitých věcí. Pokud žalobkyně dle kupní smlouvy plnila za žalované, přičemž se následně ukázalo, že tato povinnost žalovaným vzniknout neměla a finanční úřad skutečně takto uhrazenou daň vrátil, pak jsou žalovaní povinni ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. vydat majetkový prospěch, kterého se jim v tomto důsledku dostalo. Pokud žalobkyně za žalované uhradila částku 148 342 Kč, která byla součástí doplatku kupní ceny a tuto částku poukázala na účet finančního úřadu, tak se výnos žalobkyně o tuto částku snížil. Naproti tomu žalovaní daň fakticky neuhradili. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v celém rozsahu, dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu prvního stupně dne [datum] domáhala po žalovaných zaplacení částky 126 406 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 126 406 Kč od [datum] do zaplacení, do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu. Žalobu odůvodnila tím, že jako prodávající uzavřela s žalovanými jako kupujícími dne [datum] kupní smlouvu o převodu nemovitostí, jejímž předmětem byl prodej bytové jednotky [číslo] vymezené v pozemku st. [číslo] v k. ú. [obec] a podílů o velikosti [číslo] na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Kupní cena nemovitostí byla sjednána ve výši 3 708 550 Kč a byla vypořádána prostřednictvím bankovní úschovy u [právnická osoba] Dle článku VIII. 8. 1. smlouvy se smluvní strany dohodly, že daň z nabytí nemovitých věcí zaplatí žalobkyně prostřednictvím bankovní úschovy. Dle ustanovení článku III. 3. 2. písm. b) smlouvy měla být částka ve výši 148 342 Kč odpovídající dani vyplacena z úschovy nejpozději do pěti pracovních dnů od předložení kopie daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí s dokladem o doručení příslušnému finančnímu úřadu, na účet Finančního úřadu pro [územní celek]. Pokud by kopie daňového přiznání nebyla předložena, měla být částka převedena na účet žalovaných. Ve věci došlo k převodu nemovitosti dle smlouvy a část kupní ceny byla v souladu se smlouvou vyplacena příslušnému finančnímu úřadu. V reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu změnila finanční správa své stanovisko ohledně osvobození převodu jednotky vymezené v rodinném domě od daně z nabytí nemovitých věcí. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně nechala připravit dodatečné daňové přiznání, týkající se převáděné jednotky [číslo] požádala žalované o součinnost s jeho podáním. Žalovaní dodatečné daňové přiznání podali a finanční úřad jim vrátil částku ve výši 126 406 Kč. Jelikož finanční úřad již uhrazenou daň vrátil žalovaným jako poplatníkům daně, tak odpadl právní důvod, na základě kterého bylo ze strany žalobkyně plněno a proto žalobkyně žalované dopisem ze dne [datum] vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaní žalobkyni odmítli jim vrácený přeplatek daně vrátit, žalobkyni nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou.

6. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že k žádnému bezdůvodnému obohacení na jejich straně nedošlo, neboť oni veškeré povinnosti vyplývající z kupní smlouvy splnili. Žalobkyně jako plnění obdržela vše, co obdržet měla. Pokud žalovaným jako poplatníkům daně byla v důsledku osvobození část daně vrácena, nemůže jít o bezdůvodné obohacení na jejich straně, jde o vrácení daně, k němuž existuje právní důvod. Daň z nabytí nemovitých věcí nehradila žalobkyně, nýbrž žalovaní, když příslušnou částku složili na jistotní účet vedený u [právnická osoba], jehož majitelem byl jeden ze žalovaných. Žalobkyni se nemohl zmenšit její majetek, neboť dle kupní smlouvy obdržela smluvené plnění na kupní ceně. I pokud by kupní smlouva umožňovala různý výklad, vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou, je třeba použít pro žalované jako spotřebitele výklad nejpříznivější.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, dle které se žalobkyně jako prodávající zavázala prodat žalovaným jako kupujícím bytovou jednotku [číslo] vymezenou v pozemku st. [číslo] v k. ú. [obec], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec] (dále jen„ bytová jednotka“). Sjednaná kupní cena činila 3 708 550 Kč, ta byla v rozsahu částky 479 000 Kč uhrazena žalovanými žalobkyni formou zálohy před uzavřením kupní smlouvy, zbývající část kupní ceny ve výši 3 229 550 Kč se žalovaní zavázali hradit žalobkyni prostřednictvím jistotního účtu vedeného u [právnická osoba] Současně z kupní smlouvy soud prvního stupně zjistil, že ta obsahuje ujednání účastníků, na základě něhož se žalobkyně jako prodávající zavazuje uhradit za žalované jako kupující daň z nabytí nemovitých věcí v předpokládané výši 148 342 Kč s tím, že bude-li daňová povinnost vyšší, uhradí žalobkyně i případný rozdíl zjištěný správcem daně přímo správci daně. Toto ujednání je pak odraženo i v závazku žalobkyně uhradit z kupní ceny prostřednictvím jistotního účtu veškeré závazky vztahující se k převáděné bytové jednotce, tedy i závazek ve výši 148 342 Kč k úhradě daně z nabytí nemovitých věcí, odpovídající daňové povinnosti žalovaných.

8. Ze smlouvy o jistotním běžném účtu v české měně ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba], jako bankou, žalovanými jako kupujícími a žalobkyní jako prodávající, soud prvního stupně zjistil, že banka se zavázala přijmout v souvislosti s kupní smlouvou na svůj účet částku 3 229 550 Kč a zavázala se s ní naložit na základě společných pokynů, účastníky sporu jí udělených, obsažených ve smlouvě o jistotním účtu. Účastníci řízení zavázali banku, aby vyplatila částku 148 342 Kč, jako úhradu daně z nabytí nemovitých věcí přímo na účet finančního úřadu.

9. Z dodatečného daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí ze dne [datum] soud prvního stupně zjistil, že žalovaní podali toto dodatečné daňové přiznání k Finančnímu úřadu pro [územní celek] v návaznosti na změnu výkladu zákona o dani z nabytí nemovitých věcí, čímž jim vznikl přeplatek na již dříve uhrazené dani ve výši 126 406 Kč, která jim byla finančním úřadem vyplacena.

10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně za žalované převzala závazek uhradit daň z nabytí nemovitých věcí ve smyslu ustanovení § 1888 a § 1889 o. z., přičemž tento závazek odesláním částky 148 342 Kč dle ujednání v kupní smlouvě za žalované též splnila. Pokud pak daňová povinnost v důsledku podání dodatečného daňového přiznání žalovaným odpadla, vzniklo žalovaným na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť původní právní důvod odpadl a dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. jsou tak žalovaní povinni žalobkyni jako ochuzené jim vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 126 406 Kč vrátit. Z těchto důvodů tak soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení a současně v řízení před soudem prvního stupně úspěšné žalobkyni přiznal též plnou náhradu nákladů řízení.

11. Jestliže soud prvního stupně žalobě vyhověl, rozhodl nesprávně.

12. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku, stejně jako na další důkazy níže uvedené.

13. Z kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že tu uzavřela žalobkyně jako prodávající a žalovaní manželé jako kupující. Jejím předmětem byl prodej bytové jednotky prodávající kupujícím za celkovou kupní cenu ve výši 3 708 550 Kč. Po zohlednění zálohy ve výši 779 000 Kč, článek III. 3. 2. upravoval úhradu doplatku kupní ceny ve výši 3 229 550 Kč. Doplatek v této výši měl být uhrazen prostřednictvím úvěrující banky, tj. [právnická osoba], poukázáním částky v celkové výši 3 229 550 Kč do bankovní úschovy u [právnická osoba] Z bankovní úschovy pak měla být složená část kupní ceny vyplacena bezhotovostním převodem v souladu se smlouvou o jistotním běžném účtu tak, že banka vyplatí částku celkem 3 081 208 Kč na dva v kupní smlouvě specifikované účty a dle článku III. 3. 2. b) částku ve výši 148 342 Kč nejpozději do pěti pracovních dnů od předložení kopie daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí ohledně předmětu převodu s dokladem o doručení příslušnému finančnímu úřadu bezhotovostním bankovním převodem na účet správce daně, tj. Finančního úřadu pro [územní celek] č. [bankovní účet]. V případě, že bance nebude předložena kopie daňového přiznání nejpozději do pěti pracovních dní před koncem třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl proveden vklad vlastnického práva k předmětu převodu do katastru nemovitostí dle smlouvy, bude částka ve výši 148 342 Kč převedena na určený účet kupujících.

14. Článek III. 3. 4. kupní smlouvy pak obsahuje ujednání o tom, že nebude-li doplatek kupní ceny poukázán do bankovní úschovy u [právnická osoba], ani přes písemnou výzvu prodávajícího, je ten oprávněn od kupní smlouvy odstoupit. Článek III. 3. 5. pak stanoví, že závazek kupujících k úhradě kupní ceny je splněn připsáním doplatku kupní ceny na výše v odst. 3. 2. písm. a) a písm. b) uvedené účty. V článku VIII. 8. 1. je pak ujednání smluvních stran, že daň z nabytí nemovitých věcí zaplatí prodávající prostřednictvím bankovní úschovy v souladu s ujednáním článku III. 3. 2. písm. b) této smlouvy, čímž není dotčena povinnost kupujících jako poplatníků daně podat řádně a včas přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí. Současně je v tomto článku ujednáno, že bude-li daňová povinnost vyšší, než předpokládaná, zaplatí prodávající rozdíl ihned po jejím zjištění, přímo správci daně.

15. Ze smlouvy o jistotním běžném účtu v české měně má odvolací soud za zjištěné, že tu dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] jako banka, žalobkyně jako prodávající a žalovaní jako kupující. Článek V 1. B. této smlouvy upravuje podmínky výplaty úhrady daně z nabytí nemovitostí přímo na účet finančního úřadu tak, že částka 148 342 Kč bude poukázána na účet příjemce platby č. [bankovní účet] tak, že tato částka bude vyplacena po podání daňového přiznání každého poplatníka daně z nabytí nemovitých věcí s potvrzením jeho přijetí příslušným finančním úřadem či platebního výměru vystaveného příslušným finančním úřadem, přičemž prodávající i kupující výslovně souhlasí s tímto uvedeným způsobem úhrady zbývající části částky k vypořádání.

16. Odvolací soud doplnil dokazování výpisem [číslo] z jistotního běžného účtu č. [bankovní účet] s názvem účtu [jméno] [příjmení], ze kterého zjistil, že částka 148 342 Kč odpovídající předpokládané daňové povinnosti uvedené v kupní smlouvě o převodu bytové jednotky byla poukázána na v kupní smlouvě uvedený účet finančního úřadu dne [datum].

17. Z dodatečného daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí ze dne [datum] má odvolací soud za zjištěné, že toto daňové přiznání podali žalovaní, přičemž dle něj jim měla být snížena původní daňová povinnost ve výši 128 998 Kč na částku 2 592 Kč a mělo jim být tak vyplaceno celkem 126 406 Kč. Důvodem pro podání tohoto dodatečného daňového přiznání byla skutečnost, že [anonymizováno] správa ČR změnila otázku posuzování osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí tak, že se toto osvobození vztahuje i na první úplatné nabytí vlastnického práva k jednotce v rodinném domě, což bylo právě předmětem kupní smlouvy mezi účastníky dne [datum] uzavřené.

18. Z nerozporovaných tvrzení účastníků má odvolací soud za prokázané, že částka 126 406 Kč byla žalovaným skutečně vyplacena, ti ji odmítli žalobkyni na její výzvu zaplatit.

19. Dle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

20. Z výše provedených důkazů a shodných skutkových tvrzení má odvolací soud za prokázané, že veškeré povinnosti, které žalobkyni jako prodávající a žalovaným jako kupujícím, z uzavřené kupní smlouvy vyplývaly, byly těmito účastníky smlouvy a současně účastníky tohoto řízení bezezbytku splněny.

21. Kupní smlouva mezi účastníky dne [datum] uzavřená nebyla žádnými dodatky později učiněnými změněna.

22. Pokud jde o žalované, tak těm na základě uzavřené kupní smlouvy vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kupní cenu ve výši 3 708 550 Kč tak, jak tato kupní cena za převod bytové jednotky byla upravena v článku II. smlouvy. Konkrétní platební podmínky pak obsahoval článek III. kupní smlouvy. Článek III. 3. 2. obsahuje ujednání smluvních stran o tom, že kupující se zavazuje uhradit doplatek kupní ceny ve výši 3 229 550 Kč prostřednictvím úvěrující banky, tj. [právnická osoba], v určené lhůtě, a to poukázáním částky v celkové výši 3 229 550 Kč do bankovní úschovy u [právnická osoba] Současně tento článek obsahuje ujednání, že z bankovní úschovy bude složená část kupní ceny vyplacena bezhotovostním převodem v souladu se smlouvou o jistotním běžném účtu tak, že banka vyplatí celkem částku 3 081 208 Kč, rozdělenou na dvě splátky na dva určené účty. Článek III. 3. 2. b) pak upravuje následné vypořádání kupní ceny z bankovní úschovy tak, že částka ve výši 148 342 Kč bude vyplacena do pěti dnů ode dne předložení kopie daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí ohledně předmětu převodu s dokladem o doručení příslušnému finančnímu úřadu bezhotovostním bankovním převodem, na určený účet správce daně. Pokud bance nebude předložena kopie daňového přiznání v určené lhůtě, bude částka ve výši 148 342 Kč převedena na účet kupujících. Článek III. 3. 4. smlouvy pak upravuje možnost od smlouvy odstoupit tak, že v případě, že nebude-li doplatek kupní ceny poukázán do bankovní úschovy u [právnická osoba], ani přes písemnou výzvu prodávajícího, je prodávající oprávněn od této smlouvy odstoupit. Článek III. 3. 5. pak stanoví, že závazek kupujících k úhradě kupní ceny je splněn připsáním doplatku kupní ceny na výše v odst. 3. 2. písm. a), písm. b), uvedené účty.

23. Smlouva o jistotním běžném účtu v české měně uzavřená dne [datum] mezi [právnická osoba], jako bankou, žalovanými jako kupujícími a žalobkyní jako prodávající obsahuje v článku V 1. B. ujednání o tom, že z jistotního účtu, jehož majitelem je žalovaný 2. jak v této smlouvě uvedeno, bude vyplacena na v kupní smlouvě určený účet finančního úřadu částka 148 342 Kč, jako úhrada daně z nabytí nemovitých věcí.

24. Dne [datum], jak odvolací soud zjistil z výpisu z jistotního běžného účtu, pak tato částka na účet finančního úřadu skutečně odešla.

25. Smlouva o jistotním běžném účtu slouží k hladkému a bezpečnému převodu peněz mezi prodávajícím a kupujícím, dle stávající judikatury (např. usnesení NS ČR sp. zn. 33 Cdo 344/2018) se jedná o tzv. svěřeneckou smlouvu, která představuje inominátní kontrakt dle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. Bankovní jistotní účet svěřeneckého správce, v tomto případě [právnická osoba], se dle uzavřené kupní smlouvy mezi účastníky stal místem plnění kupní ceny, jak upraveno v článku III. 3. 2. tak, že závazek kupujících zaplatit kupní cenu dle uzavřené kupní smlouvy s prodávající žalobkyní zanikl již složením dohodnuté částky 3 229 550 Kč na jistotní účet.

26. Tímto okamžikem žalovaní splnili svou povinnost z uzavřené kupní smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou kupní cenu dohodnutou v částce 3 708 550 Kč. Žalovaní tak žalobkyni zaplatili kupní cenu na základě platného právního jednání z uzavřené kupní smlouvy dne [datum], tato uzavřená kupní smlouva byla důvodem, proč žalovaní žalobkyni kupní cenu za převod bytové jednotky zaplatili.

27. Jestliže pak žalobkyně jako kupující s kupní cenou dobrovolně naložila tak, že fakticky za žalované uhradila jejich tehdy existující daňovou povinnost dle daně z nabytí nemovitých věcí, byla to již jen její vůle, jak ona sama s kupní cenou, kterou obdržela, naloží.

28. Pokud žalovaní zaplatili na kupní ceně i částku 148 342 Kč, kterou byli povinni jako poplatníci daně z nabytí nemovitých věcí uhradit finančnímu úřadu (§ 1 odst. 1 zákonného opatření senátu č. 340/2013 Sb., v rozhodném znění), tak právě o tuto částku byla navýšena kupní cena a to právě proto, že následně dle dohody v kupní smlouvě za žalované jako poplatníky daně z nabytí nemovitých věcí technicky tuto částku fakticky zaplatila žalobkyně. Tomu ostatně odpovídá i znění článku VIII. 8. 1. kupní smlouvy, který deklaruje, že daň z nabytí nemovitých věcí zaplatí prodávající prostřednictvím bankovní úschovy, tedy z jemu poskytnuté kupní ceny, zahrnující též příslušnou částku daně, k jejíž úhradě svědčí povinnost žalovaným.

29. Přitom i pokud by odvolací soud připustil, že k úhradě kupní ceny žalovanými žalobkyni došlo až v souladu s ujednáním v článku III. 3. 5. smlouvy připsáním částky 148 342 Kč odpovídající předpokládané daňové povinnosti žalovaných, na účet finančního úřadu, když toto ujednání je dle názoru odvolacího soudu v rozporu s předchozím ujednáním o úhradě kupní ceny tím, že poukázání částky v celkové výši 3 229 550 Kč do bankovní úschovy u [obec] spořitelny, bude představovat doplacení kupní ceny, na což je též vázána možnost prodávající žalobkyně odstoupit od smlouvy dle článku III. 3. 4. smlouvy, tak i z tohoto pohledu nepochybně závazek kupujících žalovaných zaplatit žalobkyni kupní cenu, splněn byl.

30. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Dle ustanovení § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

33. Jestliže ze strany žalovaných jako kupujících byla žalobkyni jako prodávající zaplacena kupní cena žalobkyní požadovaná a v kupní smlouvě mezi účastníky uzavřené sjednaná, zahrnující v sobě též částku připadající na splnění daňové povinnosti žalovaných v důsledku toho, že jsou poplatníky daně z nabytí nemovitých věcí, tak žalovaní tuto kupní cenu zaplatili v důsledku platného právního jednání, uzavřené kupní smlouvy. Právní důvod, na základě kterého žalovaní žalobkyni uhradili kupní cenu, tak neodpadl, za takovýto právní důvod není možné považovat skutečnost, že v důsledku změny praxe finančního úřadu žalovaní v době uzavření kupní smlouvy neměli povinnost daň z nabytí nemovitých věcí platit. Pokud žalovaní následně podali dodatečné daňové přiznání, na základě kterého jim jako poplatníkům daně správce daně vrátil vratitelný přeplatek, nevzniklo žalovaným bezdůvodné obohacení dle soukromoprávní úpravy o. z., nýbrž jim byla dle veřejnoprávní úpravy vrácena, na základě jejich v minulosti domnělé daňové povinnosti, částečně daň ve výši 126 406 Kč.

34. Vrácením přeplatku na dani ve výši 126 406 Kč žalovaným pak nemohlo dojít ani k ochuzení žalobkyně, neboť ta jí požadovanou a v kupní smlouvě dohodnutou kupní cenu zahrnující v sobě právě též původně předpokládanou daň z nabytí nemovitých věcí též bezezbytku obdržela.

35. To, že částka 126 406 Kč náleží žalovaným, pak podporuje i znění článku III. 3. 2. b) smlouvy v poslední větě, kde je uvedeno, že v případě, že bance nebude předložena shora uvedené kopie daňového přiznání nejpozději do pěti pracovních dnů před koncem třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl proveden vklad vlastnického práva k předmětu převodu do katastru nemovitostí dle této smlouvy, bude částka ve výši 148 342 Kč převedena na účet kupujících. I z tohoto ujednání je jednoznačně patrné, že v případě, pokud by žalovaní jako poplatníci daně z nabytí nemovitých věcí svou povinnost tuto daň zaplatit nesplnili, resp. nesplnili povinnost podat daňové přiznání, bude s částkou 148 342 Kč jako částí žalovanými žalobkyni zaplacené kupní ceny naloženo tak, že ta bude žalobkyní žalovaným vrácena. Takovýto postup pak lze samozřejmě vztáhnout i na ty případy, kdy by žalovaným daňová povinnost vůbec nevznikla tak, jak se v této věci následně stalo.

36. Pro úplnost pak musí odvolací soud uvést, že pokud by žalovaní sami dodatečné daňové přiznání nepodali, tak by se žalobkyně nikdy k finančním prostředkům, jež jsou předmětem sporu, nedostala, dle soukromoprávní úpravy o. z., stejně jako dle veřejnoprávní úpravy v daňovém řádu (§ 20 odst. 1 a § 155b odst. 1 zákon č. 280/2009 Sb.) by na částku 126 406 Kč neměla nikdy žádný právní důvod.

37. Závěrem pak musí odvolací soud konstatovat, že pokud žalobkyně z obdržené kupní ceny uhradila ve prospěch žalovaných částku 148 342 Kč jako tehdy domněle existující daňovou povinnost finančnímu úřadu na základě dohodnutých podmínek v uzavřené kupní smlouvě tak tímto jejím jednáním rozhodně nedošlo k převzetí dluhu dle ustanovení § 1888 odst. 1 o. z. a násl., s modifikací uvedenou v ustanovení § 1889 o. z., z textu kupní smlouvy změna osoby dlužníka ve vztahu k finančnímu úřadu nevyplývá.

38. Ze všech těchto důvodů tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

39. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně jim vzniklých.

40. Žalovaným přiznaná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně představuje náklady jejich právního zastoupení sestávající ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu ze dne [datum], vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum]) při zastupování dvou osob po 4 944 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 7 bod 5., § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění), čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky, náhrady za promeškaný čas za čtyři půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky a cestovného ve výši 150 Kč, jak upravuje § 13 odst. 5 vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

41. Žalovaným celkem přiznanou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v částce 49 975 Kč uložil odvolací soud žalobkyni zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení měli žalovaní plný úspěch.

43. Žalovaným přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje zaplacený soudní poplatek z podaného odvolání ve výši 5 057 Kč a náklady jejich právního zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (odvolání z [datum], účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) při zastupování dvou osob po 4 944 Kč (§ 11 odst. 1 písm. k ), g), § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Součástí žalovaným přiznané náhrady nákladů odvolacího řízení je i v tomto případě 21 % náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, jak uvedeno výše.

44. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 29 712 Kč uložil odvolací soud žalobkyni zaplatit žalovaným, opět v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).