o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 10. 2021, č. j. 207 C 164/2021 – 27

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. zamítl žalobu ohledně úroku ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a ve výroku III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku II., podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítá, že soud prvního stupně nevzal v potaz smlouvu o půjčce (zápůjčce), kde je v článku V. obsaženo ujednání o tom, že smluvní strany se dohodly, že v případě, že se dlužník dostane do prodlení se zaplacením dluhu, dlužník se zavazuje uhradit věřiteli smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně za každý i jen započatý den prodlení s plněním této povinnosti, a to ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu až do zaplacení. Žalobce vysvětluje, že použil obecnějšího pojmu úroku, který možná není tak přesný, ale na druhou stranu není nikterak nesprávný a je jasně písemně smluvený a specifikovaný. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. ve věcném výroku II. a v závislém nákladovém výroku III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro změnu nákladového výroku, odvolání do výroku o věci samé však shledal nedůvodným.

5. Výrok I. nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobce podal proti žalované žalobu na zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne [datum] podepsána smlouva o půjčce a uznání dluhu, v nichž bylo sjednáno, že žalobce poukáže žalované 10 000 Kč na ve smlouvě označený bankovní účet, a žalovaná se zavázala za poskytnutí půjčky uhradit poplatek ve výši 2 000 Kč a celkovou částku 12 000 Kč měla vrátit ve 12 měsíčních splátkách počínaje [datum] a konče [datum]. Žalobce vyzval žalovanou dne [datum] k úhradě dluhu, na což nebylo ze strany žalované reagováno.

7. Na základě listinných důkazů soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] účastníci podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce ([anonymizováno]), v níž se žalobce zavázal žalované poskytnout částku 10 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala půjčenou částku vrátit spolu s odměnou ve výši 2 000 Kč. Celkovou částku 12 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách, které nebyly blíže sjednány. V případě prodlení s úhradou byť jediné splátky měl žalobce právo požadovat splacení celého dluhu. Současně se žalovaná zavázala, že v případě, že se dostane do prodlení se zaplacením dluhu, uhradí žalobci smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně za každý i započatý den prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu až do úplného zaplacení. Účastníci se dohodli, že veškeré písemnosti si budou zasílat na poštovní adresy uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že změnu adresy byli povinni si neprodleně oznámit.

8. Z uznání dluhu (podepsaného oběma účastníky) ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 12 000 Kč z titulu shora uvedené smlouvy o půjčce, který se zavázala splatit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč počínaje dnem [datum] a konče dnem [datum]. Pro případ prodlení žalované s úhradou některé ze splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Pro případ, že by se žalovaná zpozdila se splátkou o více než 10 dní bylo sjednáno, že dluh se stane splatný ihned.

9. Z výpisu z bankovního účtu žalobce bylo zjištěno, že žalobce dne [datum] na účet žalované č. [bankovní účet] poukázal částku 10 000 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], odeslané dle podacího lístku dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce žalovanou písemně vyzval k úhradě dluhu 12 000 Kč spolu se smluvní pokutou (úrokem z prodlení) z titulu smlouvy o půjčce a uznání dluhu ze dne [datum], a to nejpozději do [datum].

11. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § [číslo], § 2048 odst. 1, § 513, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a dospěl k závěru, že mezi účastníky platně vznikl závazkový vztah na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce, z níž žalované vznikla povinnost vrátit zápůjčku ve výši 10 000 Kč spolu s odměnou za poskytnutí peněz ve výši 2 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Protože bylo sjednáno právo žalobce požadovat úhradu celého dluhu v případě prodlení žalované s platbou byť jediné splátky a žalovaná neuhradila již první splátku splatnou [datum], přiznal soud prvního stupně žalobci nárok na zaplacení částky 12 000 Kč včetně práva na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud prvního stupně zamítl žalobu, co se týče nároku na zaplacení úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od [datum] do zaplacení, neboť shledal, že takovýto nárok nebyl ve smlouvě sjednán. Ve smlouvě byl v této výši dohodnut úrok z prodlení. Ten však představuje odlišnou kategorii příslušenství ve smyslu ustanovení § 513 o. z. A pokud jde o uznání dluhu, v tomto právním jednání si účastníci sjednali v dané výši smluvní pokutu ve smyslu ustanovení § 2048 o. z., nikoliv však úrok. Smluvní pokuta pak v žalobě, kterou je soud vázán, uplatněna nebyla. Jelikož nárok na požadovaný úrok nebyl mezi účastníky sjednán, nebyl žalobci soudem prvního stupně přiznán.

12. Při přezkumu zamítavého výroku napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, který soud prvního stupně zjistil na základě správně provedeného dokazování. Ke zjištěnému skutkovému stavu účastníci neměli žádné výhrady a odvolací soud proto na něj pro stručnost odkazuje.

13. Podle ustanovení § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

14. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právním hodnocením soudu prvního stupně. Mezi účastníky vznikl platně závazkový vztah na základě smlouvy o zápůjčce. Peněžitá zápůjčka je ze zákona bezúplatná. [příjmení] se stala úplatnou, musí být úplata sjednána ve smlouvě. Touto úplatou jsou ve smyslu ustanovení § 2392 odst. 1 věta první o. z. úroky. Z hlediska ekonomického úroky představují cenu za přenechání peněžitých prostředků a mohou být sjednány jak sazbou procentní (procentem z jistiny), tak sazbou pevnou (pevnou částkou). Ve smlouvě o zápůjčce byla sjednána úplata v podobě odměny ve výši 2 000 Kč, jiná úplata (úroky) ať už v procentní sazbě či pevné sazbě ve smlouvě o zápůjčce či v uznání dluhu sjednána nebyla. Správně proto soud prvního stupně vyhověl žalobě na vrácení jistiny a na zaplacení odměny a úroku z prodlení (vzhledem k tomu, že žalovaná se ocitla v prodlení s plněním svých smluvních povinností) a správně pak bylo rozhodnuto i o zamítnutí nároku na zaplacení požadovaného úroku, když takovéto právo ve smlouvě o zápůjčce či v uznání dluhu sjednáno nebylo a nárok na něj tak žalobci nemohl vzniknout. Je třeba si totiž uvědomit, že ustanovení § 513 o. z. rozlišuje ve vztahu k pohledávce různé druhy příslušenství, kam patří i úroky a úroky z prodlení. Soudní praxe přitom dovodila, že soud je vázán tím, jaký druh příslušenství je v žalobě požadován, přičemž požadavek na změnu druhu příslušenství (namísto úroku požadován úrok z prodlení a naopak, namísto úroku z prodlení požadován poplatek z prodlení a naopak), nebo požadavek, aby žalovaná částka byla přiznána jako samostatný nárok a nikoliv jako původně uplatněné příslušenství pohledávky (namísto úroku z prodlení požadována smluvní pokuta a naopak) je změnou žaloby; nejde o otázku pouhé právní kvalifikace (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2890/2012, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 683/2004, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 247/2001 aj.). Z uvedeného vyplývá, že jednotlivé druhy příslušenství nelze mezi sebou zaměňovat a jak správně uvedl soud prvního stupně, soud je vázán tím, jaký druh příslušenství je žalobou požadován. Pokud tedy žalobce nárokoval určité plnění jako úrok, nemůže mu soud, pokud není navržena změna žaloby, přiznat uvedené plnění z titulu úroku z prodlení. Bylo na žalobci, aby v žalobě přesně označil, jaký druh příslušenství požaduje a pokud následně názor změnil a chtěl jiný druh příslušenství (případně plnění požadoval z titulu smluvní pokuty), měl soudu prvního stupně v tomto smyslu navrhnout změnu žaloby.

19. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správném výroku II. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Odvolací soud přistoupil ke změně nákladového výroku III. Při rozhodování o nákladech řízení ovládané zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) je nezbytné v řízení, jehož předmětem je vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zohlednit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Odvolací soud provedl přepočet (jistiny a příslušenství) a zjistil, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl v řízení téměř shodný. Neobstojí tak závěr soudu prvního stupně, že neúspěch žalobce byl pouze nepatrný (§ 142 odst. 3 o. s. ř.) Odvolací soud proto podle ustanovení § 142 odst. 2 na konci věty o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a v tomto smyslu změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok III. napadeného rozsudku.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce v odvolacím řízení úspěšný nebyl a žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.