o zaplacení 148 585,60 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 101 580,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 101 580,97 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu do částky 47 004,63 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 671,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 22 789,22 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 130 900 Kč od 30. 7. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 15 %, zákonného úroku z prodlení z částky 29 319,03 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, úroku 29,49 % ročně z částky 130 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Ve výroku IV. pak rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře doplatek soudního poplatku ve výši 1 309 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 148 585,60 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], IČO [IČO], uzavřela s žalovaným dne 24. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se zavázala umožnit žalovanému čerpat bezúčelový úvěr až do výše úvěrového rámce 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr splácet spolu se smluvním úrokem, poplatky a dalšími náklady v minimálních měsíčních splátkách v souladu se smlouvou do doby úplné úhrady celé dlužné částky, přičemž informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb byly žalovanému sdělovány prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu [Anonymizováno] a byl o něm vyrozuměn i emailem. Právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému úvěr čerpat až do výše úvěrového rámce opakovaně bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se do prodlení, z tohoto důvodu právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 28. 12. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. m

4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a žalobkyně svou neúčast omluvila.

5. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat bezúčelový úvěr opakovaně do výše 130 000 Kč bezhotovostně, převodem na účet uvedený ve smlouvě. Vyčerpaný úvěr se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem, poplatky a sjednanými náklady ve splátkách, jejichž výše, počet a splatnost mu měly být sděleny každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb na jeho klientském účtu založeném na webových stránkách www.creditea.cz. O vystavení tohoto rozpisu byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Žalovaný řádně svůj závazek nesplácel, uhradil celkem částku 28 419,03 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 28. 12. 2023. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

6. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 588, § 2390, § 2991, § 2993, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) a § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru o spotřebitelském charakteru závazkového vztahu, neboť na rozdíl od právní předchůdkyně žalobkyně žalovaný smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti. Z tohoto důvodu se z úřední povinnosti zabýval také tím, zda byla před uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost poskytovatele úvěru ověřit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného spotřebitele. Žalobkyně v řízení předložila pouze smlouvu o spotřebitelském úvěru, neoznačila však žádné důkazy k prokázání provedení kontroly příjmů a výdajů žalovaného. Z důvodu nepřítomnosti žalobkyně u ústního jednání nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., o svém důkazním břemenu, neboť toto poučení je možno dát pouze na jednání, k němuž se žalobkyně nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zkoumána, smlouvu v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnotil jako absolutně neplatnou a přiznal žalobkyni pouze nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 101 580,97 Kč, jako rozdílu poskytnuté částky 130 000 Kč a úhrad žalovaného ve výši 28 419,03 Kč. Z tohoto důvodu žalobě vyhověl v částce 101 580,97 Kč, přičemž úrok z prodlení přiznal žalobkyni ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění uvedené v předžalobní výzvě ze dne 31. 10. 2024, odeslané žalovanému dne 1. 11. 2024. Ve zbytku pak žalobu zamítl. Aktivní legitimaci žalobkyně dovodil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne stejného dne.

7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení z důvodu přibližně stejného poměru úspěchu ve věci. Výrokem IV. pak rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku v částce 1 309 Kč podle položky 1 bod 1. písm. b) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků.

8. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II., pouze do částky 9 874,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 874,81 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že nebrojí proti závěru soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a z tohoto důvodu přiznaného nároku pouze na bezdůvodné obohacení, nesouhlasí však s výší takto přiznaného nároku. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o revolvingovém úvěru, žalovaný měl stanovený limit 130 000 Kč, v případě, že tuto částku vyčerpal a částečně hradil, mohl čerpat opětovně až do výše limitu 130 000 Kč. Z transakčního výpisu, který byl soudu zaslán jako příloha žaloby, je zjevné, že žalovaný vyčerpal celkem částku 139 874,81 Kč a zaplatil částku 28 419,03 Kč (z důvodu částečných úhrad čerpal opakovaně). Bezdůvodné obohacení žalobkyně tak činí 111 455,78 Kč. Soud prvního stupně rozhodl nesprávně, pokud dospěl k závěru, že žalovaný čerpal pouze částku 130 000 Kč odpovídající sjednanému limitu. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni také částku 9 874,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 874,81 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení a přizná žalobkyni také právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v napadené části výroku II. a ve výroku III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Výroky I., IV. a výrok II. v nenapadnuté části pak nabyly samostatně právní moci.

11. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vyvodil z něho správné závěry, pokud jde o uzavření smlouvy o úvěru, výzvu k plnění a žalovaným provedené úhrady, odvolací soud na tyto závěry odkazuje.

12. Odvolací soud zopakoval dokazování tabulkou umoření (transakčním výpisem), který byl přílohou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, podle které žalovaný dne 24. 4. 2023 čerpal částku 130 000 Kč, dne 11. 7. 2023 čerpal částku 5 513,61 Kč, dne 14. 8. 2023 čerpal částku 1 869,15 Kč a dne 1. 9. 2023 čerpal částku 2 492,05 Kč, a naopak zaplatil dne 23. 5. 2023 částku 7 109,71 Kč, dne 22. 6. 2023 částku 7 109,71 Kč, dne 28. 7. 2023 částku 7 119,43 Kč a dne 28. 8. 2023 částku 7 080,18 Kč.

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Uvedený závěr soud prvního stupně pak zohlednil ve výroku II. rozsudku, přičemž žalobkyně proti uvedenému závěru nebrojila a výrok II. tak v nenapadnuté části nabyl samostatně právní moci. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy, je plněním bez právního důvodu, které je povinen vrátit ve lhůtě dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, na jiné plnění tak žalobkyně nárok nemá. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka 139 874,81 Kč, z které vrátil 28 419,03 Kč, výše bezdůvodného obohacení tak činí částku 111 455,78 Kč. Uvedená skutečnost přitom vyplývala z důkazu předloženého žalobkyní soudu prvního stupně společně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl v řízení před soudem prvního stupně proveden k důkazu (byla z něho čerpána informace o výši žalovaným zaplacené částky). V daném případě pochybení soudu prvního stupně spočívá v nesprávném stanovení výše čerpané a dosud nevrácené jistiny, kdy namísto částky 111 455,78 Kč (tvořící skutečný rozdíl mezi prokázanou výší poskytnuté částky a výší úhrad) přiznal soud prvního stupně výrokem I. pouze částku 101 580,97 Kč s příslušenstvím a ve zbytku (v rámci rozsáhlejšího výroku II.) i oprávněnou část nároku žalobkyně zamítl. Odvolací soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené pochybení soudu prvního stupně napravil.

18. Odvolací soud shledal důvodným i požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z přiznané částky od (v odvolání) požadovaného data v návaznosti na zaslanou předžalobní upomínku, odeslanou žalovanému 1. 11. 2024. Žalovaný nárok žalobkyně co do požadavku na úrok z prodlení, odvislý od jeho majetkových poměrů vůbec nesporoval, v řízení se v tomto směru vůbec nebránil ani nesdělil žádné informace ke svým (dřívějším) možnostem splácet dluh, naopak v průběhu celého řízení zůstal pasivní. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na úrok z prodlení od 12. 11. 2024 není za této situace nepřiměřený a v rozporu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Z tohoto důvodu odvolací soud výrok II. rozsudku soudu prvního stupně v napadené části podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Při zjišťování poměru procesního úspěchu ve věci odvolací soud do své úvahy zahrnul v souladu s platnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) i příslušenství pohledávky (kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšná, má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 8,68 %. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna určená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) z tarifní hodnoty (jistiny) 130 900 Kč v sazbě po 6 340 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), g) advokátního tarifu, a to převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a podání žaloby. K nákladům řízení dále náleží 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a náhrada za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. Součástí nákladů řízení je i zaplacený soudní poplatek ve výši 6 545 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobce činí 30 648,20 Kč a jejich poměrná výše 2 660 Kč.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, náleží jí tak nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně představují náklady za vynaložený soudní poplatek 1 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem, a to odměna vypočtená z tarifní hodnoty 9 874,81 Kč za dva úkony právní služby po 1 500 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 2, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu), za odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. Náklady odvolacího řízení žalobkyně činí 5 719 Kč.

22. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.