o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 9. 2021, č. j. 209 C 124/2021 - 40

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 139,69 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 798,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 270,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 5 839,54 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 29% ročně z částky 5 839,54 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti části výroku I. a závislému výroku II. s odůvodněním, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaná uhradila částku 502,89 Kč, 808,67 Kč a 6 620,44 Kč a že jí tudíž nezbývá na dluh zaplatit ničeho. Žalovaná uhradila pouze částku 1 700 Kč. Na základě výše uvedeného má žalobkyně za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 5 300 Kč (7 000 Kč – 1 700 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 300 Kč ve výši 9 % p.a. od [datum] do zaplacení. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku I. a závislém výroku II. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku 10 139,69 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 5 302 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a celkového poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena [datum]. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 1 700 Kč. Ke dni [datum] provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení, kdy dlužná jistina činila částku 5 839,54 Kč, a dlužný poplatek činil 4 300,15 Kč. Na žalobkyni přešla pohledávka za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požaduje úhradu celkem částky 10 139,69 Kč sestávající se z dlužné jistiny 5 839,54 Kč a dlužné částky poplatku 4 300,15 Kč, dále kapitalizovaných úroků 1 270,10 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 798,56 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 839,54 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9% ročně z téže částky od [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalovanou o úhradu dluhu vyzvala, před podáním žaloby jí zaslala předžalobní výzvu, žalovaná však nereagovala.

6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč tvořeným úrokem ve výši 932 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 2 728 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 1 642 Kč v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Z tabulky umoření soud prvního stupně dovodil, že dne [datum] byla žalované vyplacena částka 7 000 Kč, dne [datum] žalovanou zaplacena splátka ve výši 502,89 Kč, dne [datum] splátka ve výši 808,67 Kč a dne [datum] splátka ve výši 6 620,44 Kč. Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsali dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum] bylo žalované zasláno včetně informací o zpracování osobních údajů. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužných částek dle shora uvedené smlouvy.

8. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by jí žalovaná dlužila právě částku 10 139,69 Kč a dále kapitalizovaný úrok 1 270,10 Kč a tedy ani úrok a úroky z prodlení jdoucí od [datum] do zaplacení, případně částku jinou. V řízení navíc nebylo žádným způsobem prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované a smlouva proto byla shledána absolutně neplatnou. Soud prvního stupně dále dovodil, že vzhledem k platbám žalované není ani na místě zabývat se otázkou, zda na straně žalované nevzniklo nějaké bezdůvodné obohacení. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Odvolací soud doplnil dokazování tabulkou umoření, ze které zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný dluh částku 1 700 Kč.

10. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má tak za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla částka 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit s částkou 5 302 Kč (úrok ve výši 932 Kč, odměna za zpracování ve výši 2 728 Kč, poplatek za komfortní splácení ve výši 1 642 Kč) v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, poslední splátka splatná dne [datum] Celkem tak byla žalovaná povinna k úhradě částky 12 302 Kč. Při úhradě celkové částky v 45 splátkách činila úroková sazba 29% p.a. K hodnocení úvěruschopnosti žalované při poskytnutí zápůjčky nedoložila žalobkyně ničeho. Žalovaná zaplatila částku 1 700 Kč, jak vyplývá z žalobních tvrzení a z tabulky umoření. [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávky, kterou byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované sděleno dopisem ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Právně je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle ustanovení § 2390 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne [datum].

18. Odvolací soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

19. Odvolací soud má za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

21. Odvolací soud tak shrnuje, že neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o zápůjčce byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dlužnice, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o zápůjčce jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

22. Protože žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 7 000 Kč, a žalovaná z této částky vrátila 1 700 Kč, vznikla právnímu předchůdci žalobkyně podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona č. 257/2016 Sb. pohledávka vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 5 300 Kč. Dovodil - li soud prvního stupně, že žalobkyně nemá nárok vůči žalované na zaplacení ničeho, není jeho úvaha správná. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. To bylo také žalované písemně oznámeno dopisem z téhož data. Nejpozději ke dni [datum] se žalovaná dostala podle § 1968 o. z. do prodlení a je proto povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení, který vychází jednak ze zákonných ustanovení (§ 1970 o. z.) a ustanovení dalších právních předpisů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a výše reposazby ke dni prodlení.

23. Ze všech těchto důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od [datum] do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.

24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když úspěšnější žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení. Za situace, kdy jí žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. když v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které jí za odvolacího řízení vznikly.

27. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 bodu 4. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 356 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).