o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 10. 2021, č. j. 12 C 192/2021 - 25

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 13 286,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 189,65 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 13 286,22 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 29% ročně z částky 13 286,22 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) .Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání s odůvodněním, že soud vydal elektronický platební rozkaz, tedy podle § 172 odst. 1 o. s. ř. právo muselo vyplývat ze skutečností uvedených žalobkyní v žalobě. Uzavření smlouvy ve formě elektronického dokumentu je v souladu s úpravou občanského zákoníku, který v § 562 odst. 1 o. z. stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Samotné čerpání prokazuje výpis z bankovního účtu. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uloží zaplatit žalobci částku 13 286,22 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 189,65 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 286,22 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9%, úrok 29 % ročně z částky 13286,22 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku 13 286,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci bylo sjednáno vedení běžného účtu a poskytnutí kontokorentního úvěru. Věřitel poskytl žalované úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaná však smluvní ujednání porušovala tím, že překročila povolený úvěrový limit. Následkem bylo převedení na úvěrový účet a umožnění jeho splácení ve splátkách. Žalovaná však splátky nehradila, věřitel úvěr zesplatnil ke dni [datum] a žalované vznikla povinnost zaplatit částku 13 286,22 Kč na jistině a částku 1 189,65 Kč na úroku z prodlení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], a to zároveň s výzvou před podáním žaloby, ani poté žalovaná nic neuhradila.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka [právnická osoba], později [právnická osoba] za žalovanou postoupena žalobkyni a žalované to bylo oznámeno. Skutečnost však, že se [právnická osoba], později [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná písemně dohodli, že věřitel povede žalované běžný účet a zároveň jí poskytne peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, který žalovaná vrátí za dohodnutých podmínek, nebyla prokázána. Ani skutečnost, že žalovaná ze svého běžného účtu vedeného věřitelem čerpala finanční prostředky co do částky 13 286,22 Kč z nekrytého účtu, resp. ve výši 3 286,22 Kč nad poskytnutý úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, nebyla prokázána.

8. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení podle § 2395 o. z. a § 2991 o. z. Dovodil, že žalobkyně sice v řízení prokázala svoji aktivní legitimaci k uplatnění pohledávky proti žalované, nicméně neprokázala žádnou z rozhodujících skutečností pro posouzení uplatněného nároku ve smyslu § 2395 o. z., tedy existenci dohody mezi věřitelem a dlužníkem o poskytnutí finančních prostředků v částce 13 286,22 Kč žalované, o podmínkách jejich vrácení věřiteli a o povinnosti žalované uhradit úroky. Žalobkyně neprokázala ani to, že věřitel žalované prostřednictvím jejího běžného účtu poskytl finanční prostředky v částce 13 286,22 Kč. Nárok žalobkyně proto nebylo možno posoudit ani podle ustanovení § 2991 o. z. Žalobu proto zamítl pro neunesení důkazního břemene. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o bankovních produktech ze dne [datum] a dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum], z nichž zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Smluvní ujednání mezi stranami smlouvy jsou obsažena ve smluvní dokumentaci, kterou tvoří Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky [příjmení], Úrokový lístek [příjmení] a Sazebník Banky. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr Flexikredit s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99% p. a. a RPSN a 28,66%. Celková částka splatná spotřebitelem tak činila 10 636,75 Kč. Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činila 29% p. a. [ulice] poplatek za čerpání povoleného debetního zůstatku byl sjednán ve výši 29 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu činil 13 286,22 Kč.

10. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, odvolací soud má tak za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Dle dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % p. a. a RPSN 28,66 %. Celková částka tak činila 10 636,75 Kč. Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činila 29% p. a. Právní předchůdkyně žalobkyně následně převedla debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet, kde umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovaná však splátky nehradila, právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni [datum] [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalované byla adresována dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] předžalobní upomínka.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. V dané věci byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena podle § 2395 o. z. ve spojení s § 562 odst. 1 o. z. smlouva o úvěru, na základě které vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni jakožto právnímu nástupci původního věřitele pohledávku z kontokorentního úvěru, který byl přečerpán. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaná však smluvní ujednání porušovala tím, že překročila povolený úvěrový limit. Následkem bylo převedení na úvěrový účet a umožnění splácení dlužné částky ve splátkách. Žalovaná však splátky nehradila, právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit částku 13 286,22 Kč. Dle dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] byl nepovolený debetní zůstatek úročen úrokovou sazbou 29% p. a. Pokud tak žalobkyně požaduje dlužnou částku 13 286,22 Kč, a úrok ve výši 29% p. a. z částky 13 286,22 Kč od [datum] do zaplacení, činí tak po právu. Žalobkyni přiznaný úrok z prodlení ve výši 1 189,65 Kč a dále úrok z prodlení z dlužné částky 13 286,22 Kč od [datum] do zaplacení vychází jednak ze zákonných ustanovení (§ 1970 o. z.) a ustanovení dalších právních předpisů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a z výše reposazby ke dni prodlení. Tato pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] (§ 1879 o. z.). Pokud soud prvního stupně žalobu zamítl, pochybil.

15. Protože soud prvního stupně napadeným výrokem I. žalobu zcela zamítl, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 286,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 189,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 13 286,22 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 286,22 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

16. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

17. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla zcela úspěšná.

18. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 1 660 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, kvalifikovanou předžalobní výzvu, sepis žaloby a písemné podání ve věci ze dne [datum] dle § 7 bodu 5. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 286,40 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. když i v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které jí za odvolacího řízení vznikly.

20. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 660 Kč za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 bodu 5. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 743 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).