o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 12. 2021, č. j. 12 C 64/2021 - 194

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 26 441 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu o zaplacení částky 14 553,56 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 4 475,52 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 8 984,15 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 13 492,78 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 18 001,41 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 22 510,04 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 27 018,67 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 31 527,3 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 36 035,93 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 40 544,56 Kč od [datum] do [datum], z částky 14 103,56 Kč od [datum] do zaplacení a zaplacení částky 10 864,71 Kč. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž napadl výrok II. rozsudku a závislý výrok III. rozsudku. V něm namítl, že žalovanou částku uplatňoval z titulu odpovědnosti žalované za škodu způsobenou tím, že zcela vědomě vyvolala existenci skutečnosti zakládající neplatnost právního jednání, předmětné úvěrové smlouvy, aniž by poskytovatel úvěru o této neplanosti, natož jejích možných následcích v okamžiku uzavření předmětné úvěrové smlouvy věděl. Soud prvního stupně se nicméně takto uplatňovanou právní kvalifikací v napadeném rozsudku vůbec nezabýval, a proto je podle žalobce právní posouzení věci v tomto ohledu neúplné, a tím i věcně nesprávné. Na straně poskytovatele úvěru, resp. později žalobce vznikla újma, a to i v části spočívající v neuhrazeném dalším smluvním plnění ze strany úvěrované žalované. Za obvyklého chodu věcí by žalobce, nebýt protiprávního jednání žalované, měl na veškerá tato další smluvně sjednaná plnění nárok, a to přesně v tom rozsahu, v jakém své„ závazky“ z předmětné úvěrové smlouvy neplnila žalovaná. Kromě toho je napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vynesení předcházelo, stiženo další vadou, když se nalézací soud vůbec nevypořádal s doplněnými skutkovými tvrzeními a k nim označeným důkazům uplatněným v rámci podání ze dne [datum]. Konkrétně se jednalo o doplnění žalobních tvrzení týkajících se zaplacení částky 33 286 Kč, kterou žalobce uhradil původní žalované podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu, a to z titulu povinnosti nahradit původní žalované náklady dosavadního řízení právě v této částce, když byl žalobce po zjištění podvodného jednání nynější žalované nucen navrhnout záměnu původní žalované za osobu žalované nynější. Zaplacením této částky vznikla žalobci další majetková újma, za níž nynější žalovaná plně odpovídá jako za škodu konsekventní, tedy jako za škodu bezprostředně způsobenou coby vedlejší následek shora popsaného podvodného jednání nynější žalované. Tento nárok žalobce uplatnil prostřednictvím uvedeného podání ze dne [datum], se kterým zároveň spojil účinky hmotněprávní výzvy k náhradě této škody, adresované nynější žalované, se splatností ode dne následujícího po jejím doručení soudu, s tím že žalobce požadoval uložit povinnost k úhradě této částky maximálně v rozsahu žalované částky. Nicméně přestože tato alternativa nastala, když soud prvního stupně zamítl zbylé žalované částky jako nemající oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, nárokem na náhradu škody způsobené zaplacením nákladů řízení původní žalované ve výši 33 286 Kč se nalézací soud vůbec nezabýval. Navrhl, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že bude žalobě i v této části zcela vyhověno a v návaznosti na výsledek odvolacího řízení že bude příslušným způsobem změněn též závislý výrok III. o náhradě nákladů prvostupňového řízení.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v odvoláním napadeném výroku II. a v závislém výroku III. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po původní žalované [jméno] [příjmení], narozené dne [datum] zaplacení částky 51 859,27 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobce – [právnická osoba] - smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalované částku 40 000 Kč za sjednaný úrok a poplatky. Pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávky převedena žalobci, o tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutou půjčku a souhrnný poplatek, nesplácela však řádně a včas, dosud dluží žalovanou částku, a to přes výzvy k úhradě.

6. Původní žalovaná [jméno] [příjmení] uvedla, že úvěrovou smlouvu neuzavřela, tuto smlouvu ve skutečnosti uzavřela její matka [jméno] [příjmení], když zneužila její osobní doklady a zfalšovala doklady o zaměstnání. Prostředky takto získanými žalovaná [jméno] [příjmení] nikdy nedisponovala.

7. Při prvním ústním jednání dne [datum] byli účastníci řádně poučeni o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř., která nastala uplynutím 30 dnů ode dne konání tohoto ústního jednání, tj. dne [datum]. K tomuto okamžiku byl žalobní nárok vymezen tak, že žalobce uplatnil nárok proti původní žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum].

8. Usnesením ze dne 10. 6. 2021, č. j. 12 C 64/2021 - 153 soud prvního stupně na návrh žalobce připustil, aby z řízení vystoupila dosavadní žalovaná [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], a na její místo vstoupila nová žalovaná, [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]). Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit dosavadní žalované na náhradě nákladů řízení částku 30 999 Kč, k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci usnesení. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021 č. j. 27 Co 162/2021 - 172 bylo usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. potvrzeno a žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 287 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci usnesení.

9. V podání ze dne [datum] žalobce uplatnil alternativně k žalobnímu nároku nárok na náhradu škody vzniklé zaplacením nákladů řízení do částky 33 286 Kč, kterou uhradil zástupci původní žalované na základě usnesení ze dne 10. 6. 2021, č. j. 12 C 64/2021 - 153 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021 č. j. 27 Co 162/2021 - 172.

10. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že fyzická osoba označená jménem [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to distančním způsobem. Totožnost fyzické osoby úvěrovaného byla ověřena osobními doklady - cestovním dokladem a občanským průkazem. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, který se původní žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli zpět, a to ve 12 měsíčních splátkách po 4 508,63 Kč. Spolu s poskytnutým úvěrem měla původní žalovaná povinnost původnímu věřiteli uhradit i dohodnutý poplatek, který se skládal z úroku za dobu úvěru a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 103,56 Kč Částku úvěru 40 000 Kč právní předchůdce žalobce původní žalované poskytl bezhotovostní formou na bankovní účet u [obec] spořitelny, a s. č. [bankovní účet], a to pod variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo původní žalované. Majitelem tohoto účtu ke dni [datum] byla [jméno] [příjmení], dispoziční právo k účtu ke dni [datum] měla [jméno] [příjmení]. Původní žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy studovala, do prvního zaměstnání nastoupila až dne [datum] u [právnická osoba], poté následovalo zaměstnání od [datum] do [datum] v ZŠ [obec] a od [datum] v ZŠ [obec]. Od [datum] do [datum] byla původní žalovaná evidována na Úřadu práce bez vyplácení podpory a od [datum] do [datum] byla původní žalovaná evidována na Úřadu práce s vyplácením podpory. [anonymizováno] pojištěna byla původní žalovaná u [obec] průmyslové ZP. Úvěruschopnost původní žalované byla předchůdcem žalobce ověřena potvrzením [jméno] [příjmení] o pracovním poměru trvajícím od [datum] a průměrném příjmu 41 092 Kč. Výše příjmu vyplývala i z předložených výplatních pásek [jméno] [příjmení] za červenec a září 2018 a leden 2019 (čistá mzda ve výších 43 123 Kč, 40 741 Kč a 37 535 Kč). Telefonní číslo ([číslo]), využité při uzavírání úvěrové smlouvy, bylo anonymní předplacená karta. Policie ČR potvrdila, že žalovaná [jméno] [příjmení] je šetřena pro [anonymizováno] činnost spočívající v řadě úvěrových podvodů; žalující společnost se dosud do [anonymizováno] řízení jako poškozená nepřipojila. Původní žalovaná se dostala do prodlení se splacením úvěru včetně dohodnutého poplatku, proto právní předchůdce žalobce zaslal původní žalované upomínky, ve kterých ji vyzval ke splnění povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy. Původní žalovaná však na tyto upomínky nereagovala, svůj závazek vůči původnímu věřiteli nesplnila a na svůj dluh uhradila celkem pouze 13 559 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] z původního věřitele na [právnická osoba] OÜ, se sídlem [adresa], [anonymizována tři slova], [ulice] republika, registrační číslo: [číslo], a následně, opět smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalobci. Žalobce pak žalobou uplatnil nesplacenou jistinu úvěru a úrokem a poplatkem, poplatky za upomínání a smluvní pokutu v celkové výši 10 864,71 Kč, a to podle článku VIII. odst. 1. písm. c. úvěrové smlouvy (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, vždy z částky, ohledně které je dlužník v prodlení, od prvního dne prodlení jednotlivé splátky až do dne podání tohoto návrhu). Před podáním žaloby zaslal žalobce původní žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Ze zprávy [obec] spořitelny a.s. ze dne [datum] soud prvního stupně zjistil, že účet č. [bankovní účet], byl založen [datum] na majitele [jméno] [příjmení], [datum narození], a to do [datum]. [příjmení] s dispozičním právem k tomuto účtu byla od [datum] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Podle přiložené tabulky pohybů na účtu byly transakce prováděny v rozmezí [datum] až [datum], kromě transakcí, u kterých se nezjišťuje zadavatel transakce, šlo v uvedeném období u transakcí s uvedením zadavatele vždy o výběry na pokladně, a to v roce 2009 a 2010 majitelkou účtu [jméno] [příjmení], dále v roce 2011 [jméno] [příjmení] (disponentka účtu), v roce 2012 [jméno] [příjmení] a od roku 2013 výhradně [jméno] [příjmení].

11. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu vypověděla, že na dceru [jméno] [příjmení], původní žalovanou uzavřela hodně smluv, věc šetří policie. Využila doklady dcery, protože tehdy bydlely společně, a založila na jméno dcery účet, k němuž měla po celou dobu také přístup. Založila i e-mail, v úvěrové smlouvě uvedený, sama upravila doklady k posouzení úvěruschopnosti. [příjmení] [jméno] [příjmení] jako původní žalovaná z této půjčky žádný prospěch neměla.

12. Z obsahu spisů vedených Okresním soudem v Benešově proti téže původní žalované pod sp. zn. 5 C 356/2020, 4 C 230/2020 a 6 C 260/2020, soud prvního stupně zjistil, že řízení vedená ve věcech sp. zn. 5 C 356/2020 a 6 C 260/2020 byla zastavena pro zpětvzetí žaloby (usnesení ze dne 22. 6. 2021 č. j. 5 C 356/2020 - 107, právní moc dne [datum], a ze dne 10. 12. 2020, č. j. 6 C 260/2020 - 59, právní moc dne [datum]). Pokud jde o řízení ve věci 4 C 230/2020, toto bylo přerušeno do výsledku šetření Policie ČR usnesením ze dne 8. 2. 2021, č. j. 4 C 230/2020 - 150, právní moc dne [datum].

13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 583 o. z., § 2991 o. z. tak, že právní předchůdce žalobce poskytl původní žalované úvěr ve výši 40 000 Kč dne [datum] na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, ačkoli tyto okolnosti nemohl rozpoznat, po řádném a správném vyhodnocení úvěruschopnosti na základě předložených dokladů, které však nebyly pravé. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že smlouvu uzavřela jiná osoba, totiž žalovaná [jméno] [příjmení], než která byla ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm jako úvěrovaná osoba (původní žalovaná [jméno] [příjmení]). [jméno] [příjmení] měla prospěch z tohoto jednání, kterým uvedla úvěrujícího (právní předchůdce žalobce) v omyl. Jelikož žalovaná částku 40 000 Kč skutečně obdržela, stalo se tak bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 40 000 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud vrátila žalobci pouze 13 559 Kč, je povinna vydat žalobci ještě zbylých 26 441 Kč. Ohledně této částky soud prvního stupně žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby dne [datum], neboť tu lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalované. Žalobci proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Protože zbylé požadované částky, 14 553,56 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši a smluvní pokuta ve výši 10 864,71 Kč nemají oporu v zákoně ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, soud prvního stupně v této části žalobu zamítl. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř.

14. I odvolací soud má tak za prokázané, že společnost [právnická osoba] a fyzická osoba označená jako [jméno] [příjmení] uzavřeli dne [datum] distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala fyzické osobě označené [jméno] [příjmení] vyplatit částku 40 000 Kč. Takto poskytnuté plnění se fyzická osoba označená [jméno] [příjmení] po navýšení o poplatek za poskytnutí ve výši 14 103,56 Kč včetně úroku ve výši 35% ročně, zavázala splatit ve 12 splátkách po 4 508,63 Kč. K uzavření smlouvy došlo tak, že [jméno] [příjmení], matka [jméno] [příjmení] zneužila doklady dcery, protože tehdy bydlely společně a na jméno dcery založila účet, k němuž ale měla po celou dobu také přístup. Na dceru [jméno] [příjmení], původní žalovanou, žalovaná uzavřela hodně smluv, věc šetří policie. Založila i e-mail, v úvěrové smlouvě uvedený a sama upravila doklady k posouzení úvěruschopnosti. Sjednané plnění ve výši 40 000 Kč poskytl právní předchůdce žalobce na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Majitelem tohoto účtu ke dni [datum] byla [jméno] [příjmení], dispoziční právo k účtu ke dni [datum] měla [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] jako původní žalovaná z těchto finančních prostředků žádný prospěch neměla. Z částky 40 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobce vrácena částka 13 559 Kč [právnická osoba] jako původní věřitel pak pohledávku ze smlouvy [číslo] převedla na [právnická osoba] [anonymizováno] jako na druhého postupitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Společnost [anonymizována dvě slova] jako druhý postupitel pak pohledávku ze smlouvy [číslo] převedla na žalobce na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum].

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Právní jednání je projev vůle, který směřuje k vyvolání právních následků. Vůle jednajícího je základem každého právního jednání, bez vůle nemůže právní jednání vzniknout. Vůle je vnitřní psychický vztah jednajícího k zamýšlenému (chtěnému) právnímu následku. Vůle je založena na tom, jaké právní následky chce účastník svým jednáním vyvolat. Samotná vůle však ke vzniku právního jednání nevede, k tomu, aby se vůle stala právně relevantní, musí být projevena navenek určitým objektivně poznatelným způsobem. Právní jednání je založeno na jednotě vůle a jejího projevu, základním pojmovým znakem každého právního jednání je projev vůle. O právní jednání nejde, chybí-li vůle jednajícího, stejně tak o právní jednání nejde, pokud vůle nechybí, avšak není navenek projevena. Takové právní jednání je nicotné (zdánlivé). O případ, kdy chybí vůle jednajícího, jde tehdy, když jednající formálně učiní určitý projev, aniž by však takový projev spočíval na jeho vůli. Podstatou, základem, právního jednání je tak vůle projevená navenek. Vůle jednajícího musí být pravá, totiž skutečná, musí existovat. Chybí-li vůle, nelze mluvit o právním jednání. Jednání, ke kterým se pro rozpor se zákonem nepřihlíží, se co do podstaty neliší od jednání, která jsou pro rozpor se zákonem (absolutně) neplatná.

20. V daném případě je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako dvoustranné právní jednání zdánlivé. Ačkoliv ze strany právního předchůdce žalobce došlo k řádnému projevení vůle k uzavření této smlouvy, ze strany [jméno] [příjmení] nikoliv. K učinění právního jednání vůči právnímu předchůdci žalobce směřujícím k uzavření smlouvy došlo tak, že [jméno] [příjmení], matka [jméno] [příjmení] zneužila doklady dcery a účet založený na jméno dcery, k němuž měla po celou dobu také přístup. Právní jednání směřující k uzavření úvěrové smlouvy tak neučinila [jméno] [příjmení], s níž měla být smlouva uzavřena, nýbrž osoba třetí, žalovaná [jméno] [příjmení], aniž by tak však činila v zastoupení původní žalované. Vzhledem k tomu, že vůle jednajícího je základem každého právního jednání, nemohlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a [jméno] [příjmení] dojít. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tak zdánlivé právní jednání (§ 551 o. z.).

21. Protože žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 40 000 Kč ([jméno] [anonymizováno] z poskytnuté částky žádný prospěch neměla), a právnímu předchůdci žalobce byla vrácena pouze částka 13 559 Kč, vznikla právnímu předchůdci žalobce podle § 2991 odst. 1 o. z. pohledávka vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 26 441 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Nejpozději ke dni [datum] se žalovaná na základě doručení žaloby dostala podle § 1968 o. z. do prodlení, a je proto povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení. Žalobci proto náleží zákonný úrok z prodlení, který vychází jednak ze zákonných ustanovení (§ 1970 o. z.) a ustanovení dalších právních předpisů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a výše reposazby ke dni prodlení.

22. K námitce žalobce, že soud prvního stupně se nevypořádal s tím, že v podání ze dne [datum] žalobce doplnil skutková tvrzení a důkazy a uplatnil alternativně k žalobnímu nároku nárok na náhradu škody vzniklé zaplacením nákladů řízení do částky 33 286 Kč, odvolací soud uvádí, že o alternativní petit jde v případě, kdy hmotné právo stanoví, že dlužník má právo volby mezi několika možnostmi plnění. Nezvolí-li si dlužník způsob plnění před zahájením řízení, musí věřitel, který se domáhá splnění této povinnosti v řízení před soudem, respektovat možnost volby plnění dlužníkem i v žalobním petitu. V takovém případě jde o tzv. alternativní petit, který obsahuje všechna plnění, ze kterých může žalovaný volit, oddělené spojkou„ nebo“. V daném případě ani ze smlouvy, ani ze zákona neplyne právo volby dlužníka mezi několika možnostmi plnění. Proto se o alternativní petit nejedná.

23. Pokud by se mělo jednat o nový nárok uplatněný v průběhu řízení vůči žalované [jméno] [příjmení], musel by žalobce navrhnout odpovídající změnu žaloby, o které by rozhodoval soud prvního stupně podle § 95 o. s. ř. V odvolacím řízení už tak učinit nelze, neboť by se jednalo o nový nárok (§ 216 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce však takový návrh v průběhu řízení před soudem prvního stupně neučinil. Vzhledem k tomu, že žalobce byl zastoupen advokátem, nebyl soud prvního stupně povinen poskytnout žalobci v tomto směru poučení (§ 118a odst. 4 o. s. ř.).

24. Změna žaloby je projevem dispoziční zásady, podle které je žalobce ve sporném řízení oprávněn svými úkony určit mimo jiné předmět řízení. Podle ustálené judikatury jde o změnu žaloby ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř. nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že sice i nadále požaduje stejné plnění (určení), ale na základě jiného – než v žalobě vylíčeného – skutkového stavu, a to buď zcela nového, nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, sp. zn. 33 Cdo 3236/2008, sp. zn. 33 Cdo 1373/2012).

25. Není přitom pochyb, že v podání ze dne [datum], kterým došlo k alternativnímu uplatnění nároku na náhradu škodu, došlo alternativně ke změně rozhodujících skutkových tvrzení ze strany žalobce. Původně byla žalována [jméno] [příjmení] z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podání ze dne [datum] přitom žalobce uplatnil alternativně nárok proti [jméno] [příjmení] z titulu odpovědnosti za škodu. Žalobce se proto mýlí, pokud v odvolání namítá, že žalobou uplatňoval nárok na zaplacení z titulu odpovědnosti žalované za způsobenou škodu, neboť takovému nároku neodpovídalo vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě. Změnu žaloby přitom žalobce nenavrhl.

26. I pokud by však návrh na změnu žaloby byl učiněn a tato soudem prvního stupně připuštěna, nebyly by dotčeny účinky koncentrace nastalé dne [datum] (§ 118b odst. 2 věta první o. s. ř.). Ke skutečnostem uplatněným po [datum] by však nebylo možné přihlédnout s výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 o. s. ř. Ze shodného důvodu tak není možné přihlédnout ke skutečnostem nově uváděným žalobcem v podání ze dne [datum].

27. Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno dispoziční zásadou, podle níž je soud vázán žalobou (vyjma věcí vyjmenovaných v § 153 odst. 2 o. s. ř.), tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení (nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním návrhem /petitem/), soud prvního stupně nepochybil, když se nezabýval skutkovými tvrzeními uplatněnými po koncentraci řízení v rozporu s § 118b odst. 1 o. s. ř. Nad rámec částky přiznané žalobci výrokem I. tak žalobci na základě jím uplatněného žalobního nároku nic nepřísluší.

28. Nepochybil-li soud prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení (zde odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění nákladového výroku III. v napadeném rozsudku), tak odvolací soud s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích II. a III. potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšné žalované v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly.