o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 11. 2021, č. j. 8 C 156/2021 – 45

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 490 Kč od [datum] do zaplacení a ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Má za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, což následně vedlo k nesprávnému právnímu posouzení otázky vzniku povinnosti žalovaného k úhradě odstupného za objednaný zájezd a otázky věcné legitimace žalobkyně k vymáhání tohoto nároku. Zopakovala, že její aktivní legitimace vychází z článku 3. 11. a 3. 15. smlouvy o obchodním zastoupení [anonymizováno] (storno poplatky) za zrušení zájezdu ze strany klienta jsou nárokem cestovní kanceláře [právnická osoba] (dále jen„ cestovní kancelář“), ale dle přílohy [číslo] smlouvy o obchodním zastoupení náleží podíl také žalobkyni a pokud již klient plnil na účet cestovní kanceláře, provede žalobkyně dle přílohy [číslo] smlouvy o obchodním zastoupení finanční vyrovnání s klientem na cestovní kancelář. V případě tohoto soudního sporu však žalovaný neplnil, co měl a žalobkyně v dobré víře, že žalovaný dostojí svým závazkům, plnila za něj sama, čímž na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Soud prvního stupně nesprávně posoudil podání žalobkyně ze dne [datum], když toto podání považoval za změnu žaloby ve smyslu ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. a tuto nepřipustil. Žalobkyně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 944/2006, v němž byl učiněn závěr, že o změnu žaloby nejde, jestliže žalobce na základě téhož skutku mění pouze jeho právní kvalifikaci, např. když nárok na zaplacení určité peněžité částky, kterou původně právně kvalifikoval jako plnění ze smlouvy, následně požaduje z důvodu odpovědnosti za bezdůvodné obohacení. Posouzení skutku po právní stránce je totiž vždy úkolem soudu, žalobkyně nemusí svůj nárok právně kvalifikovat, a pokud tak učiní, není soud jejím právním názorem vázán. Pouhá změna v právní kvalifikaci skutku proto není změnou žaloby. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala proti žalovanému žalobu na zaplacení částky 27 490 Kč s úrokem z prodlení z důvodu neuhrazení ceny zájezdu. Tvrdila, že je obchodním zástupcem cestovní kanceláře na základě smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené dne [datum], jejíž součástí byla plná moc, která ji opravňovala k uzavírání cestovních smluv s klienty cestovní kanceláře, k inkasu cen zájezdu, k zasílání upomínek, výzev, jakož i k následnému vymáhání v případě prodlení zákazníka s úhradou objednaného zájezdu. Dne [datum] byla mezi žalobkyní (v zastoupení cestovní kanceláře) a žalovaným uzavřena smlouva o zájezdu [číslo] na základě níž se žalobkyně (v zastoupení cestovní kanceláře) žalovanému zavázala obstarat zájezd do [anonymizováno] pro tři osoby v termínu od 3. 6. do [datum] za cenu 27 490 Kč. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému e-mailovou zprávu obsahující rozvržení úhrady ceny zájezdu ve výši 28 190 Kč, navýšené o 700 Kč za sjednané parkovné. S ohledem na datum uzavření smlouvy o zájezdu šlo o zájezd typu„ last minute“, u něhož byl žalovaný v souladu se zaslanými platebními podmínkami povinen uhradit cenu zájezdu neprodleně tak, aby žalovaný spolu se zkontrolovaným formulářem smlouvy zaslal i potvrzení o provedené platbě. Žalovaný spolu s autorizací smlouvy zaslal potvrzení o provedené platbě a došlo tedy k uzavření smluvního vztahu. Ve skutečnosti však žalobkyni přišla pouze platba ve výši 700 Kč, ve zbytku cena zájezdu uhrazena nebyla, a proto žalobkyně zaslala žalovanému ve dnech 18. 6. a [datum] výzvy k úhradě, na které žalovaný nereagoval. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Jelikož se žalovaný dostal s úhradou ceny zájezdu do prodlení, nárokovala si žalobkyně i zaplacení zákonného úroku z prodlení.

6. S ohledem na předloženou smlouvu o zájezdu, z níž bylo zjištěno, že smluvním partnerem žalovaného je cestovní kancelář a nikoliv žalobkyně, soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doložení své aktivní věcné legitimace, tedy že je vlastníkem pohledávky za žalovaným.

7. Na to žalobkyně reagovala v podání ze dne [datum] tak, že její aktivní věcná legitimace vychází z článku 3. 11. smlouvy o obchodním zastoupení, resp. z její plné moci, která je přílohou [číslo] k této smlouvě, na základě níž je žalobkyně oprávněna za cestovní kancelář inkasovat platby od klientů, zasílat jim výzvy a upomínky v případě prodlení s úhradou ceny zájezdu. V případě, kdy klienti neuhradí doplatek za zájezd, předává žalobkyně záležitost k vyřešení cestovní kanceláři v souladu s článkem 3. 15. smlouvy o obchodním zastoupení, která žalobkyni informuje o způsobu řešení. V praxi a z důvodu urychlení transakce a rovněž z důvodu, že žalobkyně svým zákazníkům po určitou dobu garantuje určitou cenu zájezdu, uhradí přímo žalobkyně cestovní kanceláři příslušnou částku dříve, než dojde k úhradě zájezdu ze strany klienta. Taktomu bylo i v daném případě, když žalobkyně na základě žalovaným dodaného potvrzení o úhradě zájezdu, uhradila částku odpovídající ceně zájezdu cestovní kanceláři sama. Následně však bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni cenu zájezdu neuhradil, tato nikdy nebyla připsána na účet žalobkyně, ač se k tomu žalovaný smluvně zavázal a předmětný zájezd absolvoval. Žalobkyně v dobré víře, že žalovaný dostojí svým závazků, plnila za něj a žalovaný se tak ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na její úkor obohatil, když za něj bylo plněno, co měl po právu povinnost plnit sám. Žalobkyně svůj nárok tedy uplatnila z důvodu bezdůvodného obohacení žalovaného.

8. Soud prvního stupně změnu skutkového základu nepřipustil usnesením ze dne [datum] a po provedeném dokazování listinami (smlouva o zájezdu ze dne [datum], smlouva o obchodním zastoupení ze dne [datum]) učinil skutková zjištění, že dne [datum] uzavřela cestovní kancelář [právnická osoba], zastoupená na základě plné moci žalobkyní, a žalovaný smlouvu o zájezdu do [anonymizováno] pořádaném ve dnech 3. 6. – [datum] za cenu 27 490 Kč. Dále bylo zjištěno, že cestovní kancelář jako zastoupený a žalobkyně jako obchodní zástupce uzavřely dne [datum] smlouvu o obchodním zastoupení. V čl. II. 1. smlouvy se obchodní zástupce zavázal nabízet a prodávat za provizi jménem zastoupeného a na jeho účet zájezdy a služby cestovního ruchu organizované a prodávané zastoupeným. Žalobkyni byla vystavena plná moc k uzavírání smluv o zájezdu a zasílání výzev/upomínek (příloha 3) a k přebírání finančních plnění ze smluv o zájezdech a poukazovat úhrady na účet cestovní kanceláře (příloha 7). Smlouvu jménem a na účet cestovní kanceláře uzavřela žalobkyně na základě smlouvy o obchodním zastoupení a plné moci, tedy ve formě přímého zastoupení. Dle tvrzení žalobkyně k postoupení pohledávky ze strany cestovní kanceláře na žalobkyni nedošlo.

9. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 2, § [číslo] odst. 1 a § 436 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo ke vzniku závazkového vztahu na základě platně uzavřené smlouvy o zájezdu, podle níž vznikl cestovní kanceláři závazek poskytnout žalovanému soubor služeb cestovního ruchu (zájezd) a žalovanému závazek zaplatit cestovní kanceláři cenu zájezdu. Nositelem práva na zaplacení ceny zájezdu byla cestovní kancelář, nikoliv žalobkyně, když ta uzavírala smlouvu o zájezdu v pozici přímého zástupce jménem a na účet cestovní kanceláře. Pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně byla žaloba zamítnuta, když žalobkyně ani přes poučení soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. nedoložila, že by na ni pohledávka cestovní kanceláře za žalovaným přešla.

10. Z hlediska skutkových zjištění lze plně odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a odvolací soud na něj pro stručnost, v souladu se závěry Nejvyššího soudu přijaté v usnesení sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, odkazuje.

11. Podle ustanovení § 2483 o. z. smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupce provizi (odstavec 1). Smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu (odstavec 2).

12. Podle ustanovení § 436 odst. 1 o. z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

13. Podle ustanovení § 2521 odst. 1 o. z. smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.

14. Soud prvního stupně učinil na základě shora uvedených ustanovení správný závěr, že předmětnou smlouvu o zájezdu uzavřela ve smyslu ustanovení § 2521 a násl. o. z. se žalovaným jako zákazníkem cestovní kancelář jako pořadatel zájezdu zastoupená žalobkyní. Z obsahu smlouvy o obchodním zastoupení je pak zřejmé, že se jednalo o zastoupení přímé, kdy zástupce jedná jménem zastoupeného a na jeho účet. Tomu odpovídá jak obsah plné moci udělené cestovní kanceláří žalobkyni, tak i znění smlouvy o obchodním zastoupení. Z žádného ustanovení smlouvy o obchodním zastoupení nevyplývá, že by se nositelem práva na zaplacení ceny zájezdu namísto cestovní kanceláře stala žalobkyně. Nebyla tvrzena ani žádná skutečnost, s níž by právo spojovalo přechod či převod daného nároku na žalobkyni. Soud prvního stupně proto učinil správný závěr, že žalobkyně mohla cestovní kancelář na základě plné moci zastupovat při sjednávání smluv o zájezdu, případně při inkasování ceny zájezdů, nikoliv však při vymáhání nedoplatku ceny zájezdu vlastním jménem, neboť tento nárok příslušel cestovní kanceláři.

15. Stran argumentace, že žalobkyni přísluší žalovaná částka z titulu bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že žalobkyně v dobré víře, že žalovaný dostojí svým závazkům, plnila za něj cenu zájezdu, je třeba uvést, že v podání ze dne [datum] nešlo jen o změnu právní kvalifikace v žalobě popsaného skutku, ale šlo o změnu skutkových tvrzení. V žalobě byl nárok založen na tvrzení, že žalovaný, ač byla platně uzavřena smlouva o zájezdu, nezaplatil cenu zájezdu. V podání ze dne [datum] však začala žalobkyně tvrdit odlišnou skutkovou verzi, a to že cena zájezdu naopak zaplacena byla, ale hradila ji cestovní kanceláři za žalovaného žalobkyně. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že za jiného bylo plněno, co po právu (dle smlouvy o zájezdu) měl plnit sám, je tak založen na jiných skutkových tvrzeních, než na kterých byl vystavěn nárok uplatněný žalobou a jedná se tak o dva odlišné skutky. Žalobkyně totiž v podání ze dne [datum] požadovala stejné plnění, ale dovozovala ho z jiného skutku, než jak ho vylíčila v žalobě a šlo tak nepochybně o změnu žaloby (změnu skutkových tvrzení). Za situace, kdy soud prvního stupně změnu žaloby podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil, nebylo možné z nich při rozhodování vycházet, naopak bylo nutné vycházet z tvrzení obsažených v žalobě. Poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 944/2006 není přiléhavý s ohledem na to, že řeší odlišnou situaci. V tomto rozsudku totiž plnění vycházelo z totožného skutku, pouze se měnila právní kvalifikace, když plnění žalobou uplatněné ze smlouvy, bylo pro neplatnost této smlouvy přiznáno z titulu bezdůvodného obohacení (plnění z neplatné smlouvy), přičemž stále se jednalo o vztah mezi účastníky neplatné smlouvy (věcná legitimace ať už aktivní či pasivní je dána pouze na straně účastníků smlouvy). To však není souzený případ, kdy závazkový vztah mezi cestovní kanceláří a žalovaným stále trvá z důvodu platnosti smlouvy o zájezdu a nárok na zaplacení ceny zájezdu stále náleží cestovní kanceláři, kdežto nárok na vydání bezdůvodného obohacení vychází z toho, že závazek ze smlouvy o zájezdu za žalovaného plnila žalobkyně. Oba nároky tak vedle sebe obstojí, a to právě proto, že jsou založeny na odlišných skutkových podstatách. V podání ze dne [datum] tak nešlo pouze o odlišné právní posouzení totožného skutku, ale právě o změnu skutkového základu.

16. Odvolací soud proto uzavírá, že žaloba, jíž byl uplatněn nárok na zaplacení ceny zájezdu, byla pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně (není nositelkou tohoto nároku) správně zamítnuta, a proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, o kterém bylo správně rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně v odvolacím řízení úspěšná nebyla a žalovanému náklady této fáze řízení nevznikly.