o zaplacení částky 17 859,77 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost uhradit žalobci a), žalobkyni b), částku 17 859,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 859,77 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci a) částku 2 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a žalobkyni b) částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že podanou žalobou se žalobci domáhali zaplacení částky uvedené v bodě 1. tohoto rozsudku jako poloviny nákladů na stavbu plotu postaveného na hranici pozemků p. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobců a p. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalované v katastrálním území [adresa]. Účastníci se v roce 2021 ústně dohodli na výstavbě společného drátěného oplocení o výšce 170 cm včetně betonové podhrabové desky, aby vizuálně navazovalo na oplocení okolních staveb a na společné úhradě nákladů na tuto výstavbu. Plot měl být realizován svépomocí, nákup a dopravu materiálu zajišťovali žalobci. Stavba plotu byla dokončena dne 31. 7. 2022. V souladu s § 1024 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), tvoří plot rozhradu mezi pozemky, z tohoto důvodu spadá do spoluvlastnictví účastníků a o náklady na vybudování plotu by se měli účastníci dělit stejným dílem. Žalobci vynaložili na zhotovení plotu celkem částku 35 719,54 Kč a dopisem ze dne 1. 8. 2022 vyzvali žalovanou k zaplacení poloviny této částky do sedmi dnů od doručení výzvy. Žalovaná odmítla uvedenou částku zaplatit z důvodu, že po předchozím přívalovém dešti došlo ke stečení dešťové vody z pozemku žalobců na pozemek žalované, s čím žalované vznikly další náklady.

3. Žalovaná nárok žalobců rozporovala s tím, že jí žádná povinnost k úhradě nákladů na stavbu plotu nevznikla. Odmítla, že by mezi účastníky byla uzavřena dohoda o společné výstavbě plotu, žalovaná se také nikdy nezavázala podílet na stavbě plotu finančně a neobdržela k ní dokumentaci ani rozpočet. Není jí známo, že by žalobci disponovali stavebním povolením. Výstavbu plotu provedli výhradně žalobci na hranicích pozemků účastníků, žalovaná ani její partner se jí neúčastnili. Ustanovení § 1024 o. z. stanoví pouze vyvratitelnou právní domněnku společného vlastnictví rozhrady, nelze ho ale založit jednostranným jednáním, bez vůle žalované. Postavením plotu zčásti na pozemku žalované se tak žalovaná nemohla bezdůvodně obohatit, navíc je sporná i výše nákladů na výstavbu plotu.

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobci jsou vlastníci (v režimu společného jmění manželů) pozemku p. č. st. [Anonymizováno] a pozemku [Anonymizováno] katastrální území [adresa] a žalovaná je vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] a pozemku [Anonymizováno] katastrální území [adresa]. Na hranici pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] byl v létě 2022 žalobci postaven plot s betonovým základem, do něhož byly vloženy sloupky spojené drátěným pletivem. Před započetím výstavby byly zaměřeny hranice pozemků účastníků a byly vyznačeny geodetické body. V červenci 2022 proběhla elektronická komunikace mezi žalobcem a) a žalovanou, v rámci které bylo řešeno přetékání nádrže žalobců a současně žalobce a) oznamoval žalované posun termínu stavby plotu z důvodu poruchy motoru vozidla žalobců. Žalovaná v reakci na změnu termínu sdělovala, že je to v pořádku a že se jedná o jejich věc. Dne 23. 8. 2022 žalovaná (po provedení stavby) sdělila žalobci a), že nebyl dán souhlas k postavení plotu na společné hranici pozemků účastníků. Stavbě plotu byl přítomen tehdejší partner žalované [jméno FO] (s ním žalovaná vedla do roku 2024 rodinnou domácnost), který spolupracoval s žalobcem a) při vymezení hranice pozemků za účelem umístění plotu a pomáhal mu se složením materiálu, jinak se na stavbě on ani žalovaná nepodíleli (viz fotodokumentace ve spojení s výpovědí svědka). Žalovaná nikdy neměla zájem se podílet na nákladech na výstavbu plotu. Dopisem ze dne 1. 8. 2022 žalobci vyzvali žalovanou k úhradě nákladů společného oplocení do 7 dnů od doručení výzvy. Žalobce dne 9. 6. 2022 zaplatil společnosti [právnická osoba], za materiál na plot částku 16 654 Kč (podle faktury č. [Anonymizováno]), částku 132 Kč (podle faktury č. [Anonymizováno]), částku 8 939,54 Kč (podle faktury č. [č. účtu]) a částku 4 564 Kč (podle faktury č. [Anonymizováno]), společnosti [právnická osoba] částku 516 Kč v hotovosti (podle dokladu č. [hodnota]), společnosti [právnická osoba] částku 922 Kč za pronájem jamkovače (podle faktury č. [hodnota]) a společnosti [právnická osoba] částku 992 Kč v hotovosti za dodávku betonu (podle daňového dokladu č. [Anonymizováno]).

5. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 1024, § 1084 a § 2991 o. z. a uzavřel, že mezi účastníky nebyla prokázána existence dohody o společné výstavbě plotu, ani o úhradě nákladů na tuto výstavbu, plot však byl postaven na hranici pozemků účastníků, jedná se tak o rozhradu ve smyslu § 1024 o. z. a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4043/2018 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2005/2010 se za absence dohody uplatní právní domněnka společného vlastnictví účastníků. Žalovaná má podle § 2991 o. z. povinnost plnit, oč se výstavbou rozhrady obohatila. Námitku žalované, že se nestala spoluvlastníkem plotu, neboť žalobci plot vybudovali sami za své vlastní finanční prostředky a bez dohody s žalovanou, neshledal důvodnou, neboť se jedná o stavbu spojenou se zemí pevným základem, která se nezapisuje do katastru nemovitostí a jako stavba zřízená na cizím pozemku připadá podle § 1084 o. z. vlastníku pozemku. S ohledem na uplatnění zásady superficies solo cedit se stavba stala součástí pozemku, a tedy žalovaná je povinna k úhradě poloviny nákladů na výstavbu rozhrady v prokázané výši 17 859,77 Kč. Současně žalobcům přiznal i úrok z prodlení z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšným žalobcům přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm uvádí, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o povinnosti žalované hradit náklady poloviny plotu z titulu nově vzniklého spoluvlastnictví. Žalobci postavili plot na své náklady bez jakékoliv dohody s žalovanou, nemůže se tak uplatnit právní domněnka podle § 1024 o. z. o společném vlastnictví plotu. Žalovaná nikdy neprojevila vůli k výstavbě plotu, plot vybudovali a finančně se na něm podíleli pouze žalobci, nabyli tak vlastnictví k plotu originárním způsobem. Rozsudky, na které soud prvního stupně odkazuje ve svém odůvodnění, se vztahují k obecnému zákoníku občanskému, řešila se v nich letitá stavba, u které z důvodu stáří nebylo zřejmé, kdo je jejím vlastníkem, mohla se tak uplatnit vyvratitelná domněnka. V posuzované věci však byl současný plot vybudován za účinnosti o. z. Na poměry účastníků nelze aplikovat právní domněnku společného vlastnictví. Spoluvlastnictví nelze založit jednostranným jednáním bez vůle žalované. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

8. Žalobci se ve vyjádření k odvolání ztotožnili s rozsudkem soudu prvního stupně. Žalovaná se na stavbě plotu podílela minimálně konkludentně, nevyjádřila žádný nesouhlas se stavbou až do doby, kdy byl vůči ní uplatněn nárok na částečnou náhradu nákladů stavby. Jednalo se o oplocení, které bylo totožné s oplocením postaveným mezi pozemky žalobců a pozemky jejich dalších sousedů. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že výstavbou došlo k obohacení žalované, neboť plot je užíván jako společný a zvýšil užitnou hodnotu nemovitosti žalované. Žalobcům tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., přičemž výše požadovaných nákladů činí polovinu skutečně vynaložených nákladů. Pokud žalovaná poukazovala na WhatsAppovou komunikaci, kterou sdělovala žalobci a), že se jedná o jejich věc, tak podle žalobců nelze přesně určit, zda její sdělení směřovalo k informaci o poruše motoru nebo stavbě oplocení, neboť tato zpráva byla doručena až poté, co již dohoda o stavbě společného oplocení vznikla. Žalobci tak považují argumenty žalované za účelové. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 o. s. ř. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

10. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům, pokud jde o vlastnictví pozemků, provedení stavby plotu žalobci a jeho konkrétní podobu, i umístění na společné hranici pozemků účastníků, odvolací soud na ně odkazuje. Odvolací soud zopakoval dokazování WhatsAppovou komunikací mezi žalobcem a) a žalovanou (o čem nebylo mezi účastníky sporu), podle které dne 8. 7. 2022 sdělil žalobce a) žalované, že stavbu plotu musí posunout na srpen, neboť z důvodu poruchy motoru na vozidle nemůže dovézt beton. Žalovaná na zprávu reagovala, že je to v pohodě, a hlavně jejich věc, ona má spoustu práce se zahradou. Až dne 23. 8. 2022 pak vytýkala žalobci a) absenci souhlasu se stavbou plotu na společné hranici s tím, že ho bude muset postavit na svém pozemku. Z této komunikace, z předložených fotografií průběhu realizace stavby plotu (zachycujících přítomnost svědka [jméno FO] při výstavbě plotu) i výpovědi svědka [jméno FO] (tak jak je interpretována soudem prvního stupně v bodě 17. napadeného rozsudku) plyne, že společná hranice pozemků účastníků byla před provedením stavby zaměřena (byly vyznačeny geodetické body), tehdejší partner žalované svědek [jméno FO] participoval na určení konkrétního místa pro výstavbu plotu na hranici pozemků účastníků, kde byl podle nesporných tvrzení účastníků plot také následně postaven a stavba zasahuje do obou těchto pozemků. Žalovaná o plánované stavbě plotu včetně jeho umístění na společné hranici pozemků účastníků věděla a aktivně se (prostřednictvím svědka [jméno FO]) určení této hranice pozemků účastnila, je tedy zřejmé, že s umístěním stavby na hranici pozemků účastníků minimálně konkludentně souhlasila a svůj souhlas začala zpochybňovat až po vyhrocení vztahů účastníků. Odvolací soud se však shoduje se soudem prvního stupně v tom, že mezi účastníky nebyla současně uzavřena dohoda, která by zavazovala žalovanou se finančně na stavbě plotu podílet.

11. Podle § 1024 odst. 1 o. z. má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.

12. Podle § 1084 odst. 1 o. z. stavba zřízená na cizím pozemku připadá vlastníkovi pozemku. Podle odst. 2 vlastník pozemku nahradí osobě, která zřídila na cizím pozemku stavbu v dobré víře, účelně vynaložené náklady. Osoba, která v dobré víře nebyla, má táž práva a povinnosti jako nepřikázaný jednatel.

13. Rozhradou ve smyslu § 1024 o. z. je přirozené nebo umělé rozhraničení mezi dvěma pozemky stojící na obou těchto sousedních pozemcích, resp. přesně na jejich společné hranici (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3009/2018). Citované ustanovení řadí příkladmo mezi rozhrady i plot, pokud tato kritéria splňuje (nachází se na společné hranici a sousední pozemky odděluje).

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že plot postavený žalobci na hranici pozemků účastníků naplňuje znaky rozhrady ve smyslu § 1024 o. z., jeho závěr o absenci titulu ke stavbě plotu i na pozemku žalované a o způsobu vypořádání vztahů účastníků ze zřízení této stavby podle § 1084 odst. 2 o. z. však není správný. Předně je potřeba zdůraznit, že ani z funkčního vymezení rozhrady jako rozhraničení dvou sousedních pozemků nelze dovozovat, že by ji bylo možné zřídit, byť pouze její částí, na cizím (sousedním) pozemku, bez titulu umožňujícího na cizím pozemku stavět (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2071/2017). Zasáhne-li vlastník jednoho pozemku stavbou oplocení nedovoleně na pozemek souseda (cizí pozemek), jedná se o neoprávněnou stavbu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1028/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3765/2015). Neoprávněnou stavbu (stavbu zřízenou na cizím pozemku bez právního titulu) lze vypořádat postupem podle § 1084 odst. 2 o. z., předpokladem přiznání nároku na účelně vynaložené náklady podle uvedeného ustanovení je však existence dobré víry stavebníka ohledně titulu ke zřízení stavby (i) na pozemku jiného vlastníka. Soud prvního stupně, pokud měl za to, že titul ke stavbě plotu neexistuje, se však uvedeným nezabýval, přičemž uvedený postup nelze obejít vypořádáním vzájemných vztahů podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), jak následně soud prvního stupně učinil.

15. Oproti závěru soudu prvního stupně o absenci titulu k stavbě plotu na pozemku žalované (na společné hranici pozemků) je však odvolací soud přesvědčen (viz bod 10. tohoto rozsudku), že žalovaná s výstavbou plotu na hranicích pozemků účastníků alespoň konkludentně souhlasila, nejednalo se tak o stavbu neoprávněnou. Zákon stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že jednoduché rozhrady mezi pozemky jsou společné. Stojí-li rozhrada na hranici pozemků tak, že zasahuje do obou sousedních pozemků, tvoří společnou součást dvou či více věcí (pozemků); pak není samostatnou věcí a ohledně její správy se použijí pravidla o spoluvlastnictví (k tomu podobně viz Melzer, F., Tégl P, Občanský zákoník, komentář, Leges, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1064/2020). Právní následek v podobě stavby jako součásti pozemku nastupuje ex lege zřízením stavby bez nutnosti projevu vůle stavebníka, vlastníka pozemku nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci. Tento základní následek nelze dohodou vyloučit vzhledem ke kogentní povaze § 506 a § 1084 odst. 1 o. z. (viz Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021).

16. Žalobci jako zřizovatelé stavby tak plot zřídili na základě platného existujícího titulu (souhlasu žalované se stavbou i na jejím pozemku), který ale žádný finanční závazek žalované vztahující se ke kompenzaci nákladů žalobců jako zřizovatelů stavby neobsahoval, naopak i svědek [jméno FO] potvrdil, že žalovaná se nikdy neměla na stavbě plotu finančně podílet. Zřízení stavby ve prospěch vlastníka pozemku přitom nemusí být nijak kompenzováno. V těchto případech pak nebude uplatnitelná generální klauzule bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., neboť pomocí institutu bezdůvodného obohacení nelze korigovat nevýhodnost uzavřené dohody (k tomu srov. Melzer, F., Tégl P, Občanský zákoník, komentář, Leges). Ustanovení § 1084 odst. 2 o. z. v těchto případech použít nelze, protože stavebník nezřizoval stavbu ani v dobré, ani ve zlé víře, ale na základě existujícího právního titulu (viz. Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021). Pokud pak žalobci v odvolacím řízení ve vztahu k výpovědi svědka [jméno FO] namítali, že i oni mohli navrhnout svědky, kteří by dohodu o společném financování naopak prokázali, lze pouze konstatovat, že tato možnost jim soudem prvního stupně byla dána, neboť byli na jednání konaném dne 3. 7. 2024 poučeni podle § 118a o. s. ř. o své povinnosti prokázat konkrétní ujednání účastníků o úhradě nákladů na stavbu plotu, žádné relevantní důkazy prokazující jejich skutkovou verzi však nenavrhli.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobu o povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku 17 859,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 31. 8. 2022 do zaplacení, zamítl.

18. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a také o nákladech řízení odvolacího. Žalovaná byla ve sporu procesně úspěšná, má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 11 725 Kč. Náklady řízení žalované představují náklady právního zastoupení, konkrétně odměna advokáta vypočtená z tarifní hodnoty 17 859,77 Kč za pět úkonů právní služby v sazbě po 1 820 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) účinné do 31. 12. 2024, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 10. 1. 2024, účast na jednání konaném dne 3. 7. 2024 a 4. 10. 2024 a na jednání konaném dne 11. 10. 2024, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku, za které náleží odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu), pět paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalované plátcem.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, náleží jí tak plná náhrada nákladů řízení. Náklady žalované v odvolacím řízení představují náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem vypočtené z tarifní hodnoty 17 859,77 Kč, a to odměna za dva úkony právní služby ve výši 1 820 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu, jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za odvolání z 25. 11. 2024 podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za účast na jednání konaném dne 22. 4. 2025 podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalované plátcem, celkem v částce 6 312 Kč.

20. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod a místo plnění náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.