o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 11. 2021, č. j. 20 C 187/2021 - 91

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky 792 269,76 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 60 343 Kč k rukám právního zástupce žalované ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž uvedl, že se soud prvého stupně v rozsudku nevypořádal s aplikací obchodních zvyklostí. Dále namítl, že některé důkazy nebyly vůbec provedeny s tím, že na ně odkázal v jiném řízení. Uvedl, že k řádnému uzavření nové písemné nájemní smlouvy nedošlo. Proto byl žalobce v právní nejistotě, resp. vůbec nevěděl, že byla nová nájemní smlouva konkludentním způsobem uzavřena a ani její existenci předpokládat nemohl, když o tomto autoritativně rozhodl až soud prvního stupně spolu se soudem odvolacím. Promlčecí doba tedy začala běžet nejdříve od pravomocného rozhodnutí ve věci. Žalobce svůj žalobní návrh podal v průběhu běhu promlčecí lhůty, tedy oprávněně. Za neoprávněné užívání objektu [anonymizováno] za měsíc červen 2018 byla žalobcem vystavena faktura v červenci 2018, kdy ačkoliv měla žalovaná na základě platné výpovědi předmět nájmu vyklidit a předat, předmět nájmu dále neoprávněně zabíral. Faktura byla vystavena v souladu se zněním a v cenových hodnotách, které byly písemně ujednány na základě nájemní smlouvy ze dne [datum]. Nárok na zaplacení nájemného jednou vznikl a nestává se neplatným ani tehdy, pokud je uplatněn po několika letech, neboť uplatněn dříve být nemohl. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání.

3. Žalovaná k podanému odvolání uvedla, že soud prvního stupně správně zjistil skutkové okolnosti věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 792 269,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení na základě faktury č. FV [číslo] splatné dne [datum], kterou dne [datum] vystavil žalované k úhradě nájemného za užívání haly [anonymizováno] v [příjmení] [příjmení] v [část obce] u [obec] v období od [datum] do [datum]. Předmětnou halu byla žalovaná oprávněna užívat na základě konkludentně uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum], jak konstatoval i Okresní soud v Mladé Boleslavi v rozsudku ze dne 14.5.2020 č. j. 20 C 294/2018-231. Žalobce byl připraven předat žalované prostory v hale [anonymizováno] k užívání již dne [datum], žalovaná však stěhování podmiňovala kolaudačním souhlasem. Tento souhlas jí byl doručen emailem dne [datum] Ani poté se bez prodlevy do haly nenastěhovala a učinila tak až k datu [datum]. Při jednání dne [datum] se zástupce žalované dokonce vyjádřil tak, že posunutí termínu stěhování do haly [anonymizováno] naopak vítá, jeho výrobu mu to nijak nenarušuje. Žalovaná však fakturované nájemné ani částečně neuhradila, byť k uvedenému byla vyzvána upomínkou ze [datum]. Ačkoliv je účtováno dlužné nájemné za období od [datum] do [datum], nebylo dřívější vystavení faktury než [datum] možné s ohledem na probíhající soudní spor ve věci sp. zn. 20 C 294/2018 a právní nejistotu ohledně existence závazkového vztahu mezi účastníky řízení.

6. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že nájemní smlouva s předmětem nájmu„ hala [anonymizováno]“ byla mezi účastníky uzavřena, nicméně v době do [datum] ji žalovaná nemohla z důvodu prodlení žalobce s jejím předáním užívat. Konkrétně žalobce neumožnil žalované dřívější užívání haly, když uvedené podmiňoval předchozí úhradou faktur [spisová značka] a [spisová značka] za nadužívané metry skladové plochy, o čemž bylo mezi účastníky sporu. [příjmení] [anonymizováno] byla a je nadále bezpečností službou střežený uzamčený objekt, který nebylo možné bez součinnosti žalobce začít užívat. Žalovaná namítla promlčení, neboť žalobce se dostal s vystavením faktury do prodlení.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu ve spojení s Dodatkem [číslo] z [datum], na základě které žalobce poskytl žalované k užívání halu [anonymizováno] v [příjmení] [příjmení] v [část obce], posléze dodatkem nájemní smlouvy halu [anonymizováno]. Nájem objektu [anonymizováno] byl ukončen výpovědí žalobce ze [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14.5.2020 č. j. 20 C 294/2018-231 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.1.2021 č.j. 25 Co 238/2020-276 byla zamítnuta žaloba [právnická osoba] stavební družstvo na zaplacení částky 850 000 Kč s příslušenstvím a částky 221 257,12 Kč s příslušenstvím. Jako předběžnou otázku řešil soud v tomto řízení existenci užívacího práva žalované [právnická osoba] ve vztahu k hale [anonymizováno], kdy dospěl k závěru, že ke dni [datum] uzavřeli účastníci řízení nájemní smlouvu, a to akceptací emailového návrhu žalobce z [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna užívat prostory haly [anonymizováno] v [příjmení] [příjmení] v [část obce] u [obec] na pozemku parc. č. st. [číslo] v době od [datum] do [datum]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Kolaudační souhlas ke stavbě haly [anonymizováno] byl vydán [stát. instituce] dne [datum]. Žalovaná se do objektu [anonymizováno] přestěhovala dne [datum]. Dne [datum] se zástupci účastníků sešli za účelem seznámení se se stavem dokončovacích prací v hale [anonymizováno] s tím, že bylo konstatováno dvouměsíční zpoždění s vydáním stavebního povolení. Termín dokončení byl posunut na leden 2018. Žalovaná se v zápisu z jednání vyjádřila tak, že posun v termínu dokončení stavby jí nenarušuje prováděnou službu pro [anonymizováno] a naopak jí dokonce termín stěhování vyhovuje lépe v měsíci lednu 2018. Žalobce fakturou č. 2018 z [datum] ve spojení s výpisem z peněžního účtu [číslo] doložil, že v období leden – únor 2018 mu společnost [právnická osoba] účtovala provozní náklady pronajaté haly [anonymizováno], kterou žalobce dále přenechával v tomto období k užívaní žalované, ve výši 565 469,17 Kč. Účtovanou částku žalobce uhradil dne [datum] bezhotovostním převodem. Z emailové korespondence účastníků ze dne [datum] a [datum] vzal soud prvního stupně za zjištěné, že žalobce jednající [jméno] [příjmení] informoval žalovanou o předpokládaném termínu kolaudace haly [anonymizováno] dne [datum] a vyzval k pověření osoby oprávněné za žalovanou převzít halu H9 dne [datum]. Emailem ze dne [datum] informoval žalobce žalovanou o úspěšné kolaudaci předmětných skladových prostor. Emailem ze dne [datum] byl žalobce informován panem [jméno] [příjmení] za [právnická osoba] [příjmení] [jméno] o tom, že žalovaná k uvedenému datu dosud nevyklidila skladovací prostory v hale [anonymizováno] v [příjmení] [příjmení] [jméno] a odstěhování podmiňuje předložením kolaudačního souhlasu pro objekt, do něhož se má přesunout. Emailovou korespondencí z období od [datum] [datum] prokazovala žalovaná, že již v této době deklarovala připravenost ke stěhování do nového objektu [anonymizováno]. Nárok na žalovanou částku 792 269,76 Kč prokazoval žalobce daňovým dokladem č. FV [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum]. Uvedená částka je dle obsahu faktury nájemným za období [datum] – [datum] souvisejícím s nájemním vztahem k objektu [anonymizováno] v [příjmení] [příjmení] [jméno] na základě nájemní smlouvy z [datum]. Skutečnost, že k zaplacení této částky po její splatnosti byla žalovaná před zahájením soudního řízení upomenuta, vzal soud prvního stupně za zjištěnou z písemné výzvy žalobce ze dne [datum] Touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě vzniklého dluhu do 7 dnů od doručení této výzvy.

8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 609 a § 619 o. z. tak, že akceptací návrhu nájemní smlouvy dne [datum] poskytl žalobce žalované k užívání skladovací prostory v hale [anonymizováno] na pozemku parc. č. st. [číslo] v [příjmení] [příjmení] v [část obce] na dobu od [datum] do [datum]. S odkazem na citovanou nájemní smlouvu vyúčtoval žalobce žalované nájemné ve výši 792 269,76 Kč za období [datum] – [datum], jehož úhrady se žalobou domáhal. Žalovaná fakticky započala s užíváním těchto prostor až dne [datum]. Důvod, pro který žalovaná nezačala užívat halu [anonymizováno] v souladu s nájemní smlouvou, tedy počínaje dne [datum], neshledal soud prvního stupně za relevantní s ohledem na prodlení žalobce s vystavením předmětné faktury. Právo žalobce na úhradu nájemného jakožto majetkové právo podléhá obecné tříleté promlčecí lhůtě dle § 609 o.z. Podle návrhu nájemní smlouvy ze dne [datum], stvrzeného žalovanou dne následujícího, se účastníci řízení o úhradě nájemného dohodli tak, že nájemné se hradí vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního měsíce, za který se nájemné platí, resp. k tomuto datu vystaví pronajímatel (tj. žalobce) fakturu na sjednanou částku nájemného splatnou do 30 dnů od jejího doručení nájemci. To v daném případě znamená, že za období [datum] – [datum] měly být faktury dle smluvních ujednání vystaveny pro každý kalendářní měsíc zvlášť, naposledy k [datum]. Při zohlednění 30denní lhůty splatnosti a toho, že faktura k úhradě nájemného měla být vystavena [datum], byla žaloba o zaplacení doručená soudu prvního stupně dne [datum] podána po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. S obranou žalobce, že s vystavením faktury musel vyčkat do pravomocného soudního rozhodnutí ve věci sp. zn. 20 C 294/2018, se soud prvního stupně neztotožnil. I pokud si žalobce, potažmo i žalovaná do doby meritorního rozhodnutí nebyli jisti právním titulem, na základě kterého žalovaná halu H9 v rozhodném období užívala, fakticky k užívání haly docházelo a žalobce byl oprávněn po právu účtovat úplatu za užívání bez ohledu na právní kvalifikaci. I pokud by soud prvního stupně nevycházel z ujednání návrhu nájemní smlouvy ze dne [datum], uplatní se ustanovení § 1963 o.z., podle kterého je nutné vycházet ze splatnosti peněžitého plnění do 30 dnů od poskytnutí služby (užívání haly [anonymizováno]), tj. do 30 dnů od [datum]. Nárok žalobce je tak promlčen. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku, které považuje pro rozhodnutí ve věci za zcela dostačující. Pokud proto soud prvního stupně pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení] k okolnostem spojeným se stěhováním žalované do haly [anonymizováno] a fakturou žalované č. [anonymizováno] [rok] za prodlení s jejím přemístěním do skladovacích prostor v době od [datum] do [datum], nepochybil.

10. I odvolací soud má tak za prokázané, že na základě emailového návrhu žalobce z [datum], který žalovaná akceptovala emailem dne [datum] byla žalovaná oprávněna užívat prostory haly [anonymizováno] ve vlastnictví žalobce v [příjmení] [příjmení] v [část obce] po dobu od [datum] do [datum]. Žalovaná fakticky započala s užíváním předmětu nájmu [datum]. Žalobce vystavil dne [datum] fakturu č. FV [číslo], kterou žalované vyúčtoval nájemné za halu [anonymizováno] za období od [datum] do [datum]. Splatnost faktury nastala [datum]. Žalovaná přes písemnou výzvu žalobce ze dne [datum] ničeho neuhradila.

11. Podle § 2302 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

12. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plní-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

13. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

14. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

15. Podle § 1963 odst. 1 o. z. je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo službu za úplatu, je cena splatná, aniž je zapotřebí výzvy k placení, do třiceti dnů ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy, anebo ode dne obdržení zboží nebo služby, podle toho, který z těchto dnů nastal později. Bylo-li však ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě ověření, zda bylo řádně splněno, je cena splatná do třiceti dnů ode dne převzetí, popřípadě ověření. To platí i pro závazek podnikatele a veřejnoprávní korporace, popřípadě právnické osoby touto korporací založené, i když nejsou podnikateli.

16. Odvolací soud dovodil shodně se soudem prvního stupně, že dne [datum] uzavřeli účastníci řízení nájemní smlouvu na dobu určitou do [datum] s účinností od [datum]. Proces kontraktace dle ustanovení § 1740 o. z. mezi účastníky proběhl tak, že žalovaná e-mailem z [datum] akceptovala návrh žalobce na uzavření nové nájemní smlouvy učiněný emailem ze dne [datum] pouze s dílčími úpravami, které podstatně neměnily podmínky nabídky. Došlo tak k uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor, resp. prostor sloužících k podnikání dle § 2302 o. z., která nevyžaduje písemnou formu, a lze ji tedy uzavřít i ústně. Na základě této nájemní smlouvy byla žalovaná oprávněna užívat skladovací prostory v hale [anonymizováno] na pozemku parc. č. st. [číslo] v [příjmení] [příjmení] v [část obce] v období od [datum] do [datum]. To, zda tak fakticky činila, není v dané věci relevantní. Na základě této nájemní smlouvy vyúčtoval žalobce žalované nájemné ve výši 792 269,76 Kč za období od [datum] do [datum] fakturou č. FV [číslo] vystavenou dne [datum] a splatnou dne [datum].

17. [příjmení] otázkou při posouzení uplatněného nároku byla námitka promlčení nároku žalobce, kterou žalovaná vznesla již ve vyjádření k žalobě. Samotná námitka promlčení přitom byla v dané věci zásadní pro zánik nároku žalobce uplatněného proti žalované. Podle návrhu nájemní smlouvy ze dne [datum], stvrzeného žalovanou dne [datum] měla být úhrada nájemného provedena tak, že vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního měsíce, za který se nájemné platí, vystaví žalobce fakturu na sjednanou částku nájemného, která bude splatná do 30 dnů od jejího doručení žalované. To v daném případě znamená, že za období od [datum] do [datum] měly být vystaveny tři faktury za každý kalendářní měsíc, naposledy k [datum] se splatností 30 dní. Splatnost poslední faktury tak měla nastat dne [datum]. Pokud žalobce nárok proti žalované uplatnil u soudu až dne [datum], učinil tak po uplynutí tříleté promlčecí lhůty (§ 629 odst. 1 o. z.).

18. K námitce žalobce, že promlčecí lhůta začala běžet nejdříve od pravomocného rozhodnutí ve věci, neboť žalobce do té doby vůbec nevěděl, že byla nová nájemní smlouva konkludentním způsobem uzavřena a ani její existenci předpokládat nemohl, odvolací soud uvádí, že promlčecí lhůta začala běžet dnem následujícím po uplynutí lhůty splatnosti v délce 30 dnů po vystavení faktury, tj. [datum]. V tento den muselo být žalobci známo, že žalovaná předmět nájmu užívá, neboť ho dne 12 4. 2018 na základě předávacího protokolu oficiálně převzala do užívání. Žalobce ostatně žalované následně vystavoval faktury, např. v červenci 2018 za užívání haly [anonymizováno] za měsíc červen 2018, jak sám v odvolání uvádí.

19. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že i pokud by soud nevycházel z ujednání návrhu nájemní smlouvy ze dne [datum], je nutné aplikovat ustanovení § 1963 o. z., podle kterého je nájemné splatné, aniž je zapotřebí výzvy k placení, do třiceti dnů ode dne, kdy byla žalované doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy. I v takovém případě by byl nárok uplatněný žalobou promlčen.

20. Nepochybil-li soud prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde odvolací soud odkazuje na odůvodnění nákladového výroku v napadeném rozsudku), tak odvolací soud s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř, když v odvolacím řízení zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, které jí za odvolacího řízení vznikly. Žalované přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jejího právního zastoupení, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 11 500 Kč za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dle § 7 bodu 6. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhlášky“) a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

22. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 28 556 Kč uložil odvolací soud žalobci zaplatit žalované v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.