o zaplacení částky 430 324 Kč

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 430 324 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 79 374 Kč k rukám zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení žalované částky s tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 16. 7. 2021 smlouvu o dílo, kterou se žalovaný zavázal do 30. 9. 2021 pro žalobce zhotovit stavbu zděného bazénu na klíč 8,2 x 4 x 1,5 – [adresa], podle specifikace a rozpočtu, které tvořily přílohu smlouvy a žalobce se zavázal zaplatit mu za to odměnu ve výši 476 619 Kč. V den podpisu smlouvy žalovaný obdržel od žalobce zálohu na pořízení materiálu a zajištění subdodávky výkopových prací ve výši 95 324 Kč. Pro případ prodlení se zhotovením díla si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč denně za každý den prodlení. Žalovaný zahájil pouze výkopové práce, ani ty ale nedokončil. Účastníci dne 1. 10. 2021 podepsali předávací protokol, ve kterém byly všechny nedodělky zaznamenány. Žalobce i po tomto datu opakovaně žalovaného vyzýval k dokončení díla, žalovaný však přestal komunikovat, žalobce proto uzavřel novou smlouvu o dílo na stavbu bazénu se společností [Anonymizováno] Dopisem ze dne 3. 10. 2022 žalobce odstoupil od smlouvy o dílo ze dne 16. 7. 2021 a vyzval žalovaného k vrácení zálohy 95 324 Kč a zaplacení smluvní pokuty za období od 1. 10. 2021 do 1. 9. 2022 v částce 335 000 Kč. Výši nárokované smluvní pokuty považoval za přiměřenou vzhledem ke zvýšení cen stavebních prací a dlouhodobému prodlení žalovaného.

3. Žalovaný nárok žalobce odmítl, neboť žalobce neprokázal předání zálohy na provedení díla ve výši 95 324 Kč. Nárok na smluvní pokutu považoval za nepřiměřeně vysoký a navrhl jeho moderaci.

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že účastníci uzavřeli dne 16. 7. 2021 smlouvu o dílo, kterou se žalovaný do 30. 9. 2021 zavázal pro žalobce zhotovit stavbu zděného bazénu na klíč 8,2 x 4 x 1,5 – [adresa], podle specifikace a rozpočtu, uvedených v příloze smlouvy o dílo, za cenu 476 619 Kč. Text smlouvy vyhotovil žalovaný a obsahoval ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalobce s úhradou ceny díla i pro případ prodlení žalovaného se zhotovením díla, v obou případech ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Dne 16. 7. 2021 zaplatil žalobce žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě, číslo účtu [č. účtu], zálohu ve výši 95 324 Kč. Žalovaný zahájil pouze výkopové práce. Účastníci sepsali dne 1. 10. 2021 předávací protokol, ve kterém veškeré nedodělky uvedli. V období července 2021 až března 2022 žalobce opakovaně žalovaného v elektronické komunikaci vyzýval k dokončení díla, na urgence žalovaný sděloval různé rodinné důvody a reagoval ujištěním, že bude v pracích pokračovat. Od poloviny ledna pak žalovaný přestal komunikovat úplně. Žalobce v květnu 2022 jednal se společností [Anonymizováno] o uzavření smlouvy o dílo na stavbu předmětného bazénu za cenu 512 650 Kč, za tímto účelem zaplatil dne 25. 5. 2022 zálohu celkem v částce 90 000 Kč. Dopisem ze dne 3. 10. 2022 oznámil žalobce žalovanému, že od smlouvy odstupuje z důvodu nedokončení díla.

5. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti právně posoudil podle § 2002 odst. 1, § 2004, § 2005, § 2048, § 2049, § 2590 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo spočívající v provedení stavby bazénu dle přiložené specifikace. Žalobce zaplatil žalovanému zálohu na stavbu v částce 92 324 Kč, žalovaný však dílo neprovedl, pouze zahájil část přípravných prací. Žalobce dne 3. 10. 2022 odstoupil od smlouvy pro její podstatné porušení, žalobci tak vznikl nárok na vrácení zálohy z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by byla provedena část díla, která by byla započitatelná na pohledávku ze vzniklého bezdůvodného obohacení. Současně shledal oprávněným i nárok na smluvní pokutu 1 000 Kč za každý den prodlení se zhotovením díla za celé nárokované období od 1. 10. 2021 do 1. 9. 2022, neboť žalovaný měl dílo dokončit do 30. 9. 2021 a dne 1. 10. 2021 se tak dostal do prodlení. Námitku nepřiměřenosti smluvní pokuty vznesenou žalovaným soud prvního stupně neshledal důvodnou, neboť smluvní pokuta byla sjednána v přiměřené výši 0,21 % z ceny díla za každý den prodlení, přičemž uvedené ujednání včlenil do smlouvy sám žalovaný. Skutečnost, že výše smluvní pokuty je důsledkem dlouhodobého prodlení žalovaného, nečiní výši smluvní pokuty nepřiměřenou vzhledem k jinak přiměřené denní sazbě. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, č. j. 31 Cdo 2273/2022 uvedl, že v daném případě smluvní pokuta plnila preventivní funkci, neboť motivovala dlužníka k plnění povinností, dále funkci sankční a paušalizační. Žalobce z důvodu chování žalovaného neměl více jak dva a půl roku dokončenou stavbu bazénu, byl nucen uzavřít novou smlouvu o dílo s jiným dodavatelem za vyšší cenu. Shledal tudíž celý nárok žalobce opodstatněným a žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení.

6. Proti tomuto rozsudku, pouze do části výroku I., pro částku 335 000 Kč a výroku II., podal žalovaný včasné odvolání. V něm namítal, že přiznaný nárok na smluvní pokutu je nepřiměřeně vysoký a v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 mělo proto dojít k jeho moderaci. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že smluvní pokutu sníží, případně rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobce se ztotožnil se závěry rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že podle jeho názoru nejsou předpoklady pro moderaci smluvní pokuty a také nesouhlasil s tím, že by k ukončení závazkového vztahu účastníků došlo dříve než odstoupením žalobce od smlouvy, neboť žalovaného vyzýval ke splnění jeho závazku i poté, co uzavřel smlouvu se společností [Anonymizováno]. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v napadené části výroku I. a ve výroku II. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správné skutkové závěry, pokud jde o obsah smlouvy ze dne 16. 7. 2021, neprovedení stavby k datu 30. 9. 2021, obsah následné emailové komunikace účastníků ohledně dodatečného zhotovení bazénu, která byla ukončena v březnu 2022, jednání žalobce o uzavření smlouvy o dílo na stavbu bazénu se společností [Anonymizováno]. a za tímto účelem zaplacení zálohy 90 000 Kč na tuto stavbu v květnu 2022, odvolací soud na tato zjištění odkazuje.

10. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

11. Podle § 1981 o. z. stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

12. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla dne 16. 7. 2021 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla stavba bazénu, žalovaný se dostal dne 1. 10. 2021 do prodlení se splněním svého závazku, i že došlo k ukončení závazkového vztahu účastníků, nikoliv však se závěrem, že k tomuto ukončení došlo až odstoupením žalobce od smlouvy dne 3. 10. 2022. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný stavbu bazénu přes opakované výzvy žalobce neprovedl a od poloviny ledna 2022 přestal se žalobcem zcela komunikovat. Od konce března 2022 se ani žalobce po žalovaném splnění jeho závazku nedomáhal, nejpozději dne 25. 5. 2025 uzavřel se společností [Anonymizováno]. smlouvu o dílo na tutéž stavbu, když uvedeného dne za tímto účelem složil novým zhotovitelem požadovanou zálohu na stavbu ve výši 90 000 Kč. Z chování účastníků je zřejmé, že jejich shodná vůle směřovala k ukončení shora uvedené smlouvy konkludentní dohodou podle § 1981 o. z., neboť ani jeden z nich již po datu 25. 5. 2022 neprojevil zájem v závazkovém vztahu dále pokračovat. Smlouva mezi účastníky byla uzavřena v písemné formě, v souladu s § 564 o. z. ji tak bylo možné změnit (i zrušit) v jakékoliv formě (i konkludentním způsobem zvoleným účastníky), žádná odchylná ujednání účastníků nebyla zjištěna. Zrušením smlouvy zanikly závazky účastníků z ní plynoucí a vznikla jim povinnost vrátit si vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 o. z.), neboť se jedná o plnění z právního důvodu, který dodatečně odpadl zrušením smlouvy. Tomu odpovídal i výrok I. rozsudku v části týkající se zálohy 95 324 Kč, v kterém byla uložena žalovanému povinnost vrátit žalobcem zaplacenou zálohu na budoucí stavbu bazénu, která nebyla odvoláním napadena a nabyla tak samostatně právní moci. Pokud žalobce po uvedeném datu ještě odstoupil od smlouvy pro její podstatné porušení, nemělo jeho právní jednání pro vztah účastníků už žádné relevantní právní následky.

15. Povinnost žalovaného provést dílo řádně a včas byla utvrzena smluvní pokutou sjednanou ve smlouvě o dílo pro případ prodlení žalovaného se zhotovením díla. Z akcesority smluvní pokuty (jejího navázání na primární utvrzovanou povinnost) vyplývá, že bez existence hlavního (zajišťovaného) závazku nemůže platně vzniknout ani vedlejší (zajišťovací) závazek z dohody o smluvní pokutě a v případě zániku smluvní pokutou utvrzeného hlavního závazku, nemůže nadále nově vzniknout ani nárok na smluvní pokutu. Nárok na smluvní pokutu vzniklý do okamžiku zrušení smlouvy však jejím zrušením nezaniká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 33 Odo 131/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2637/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2463/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2615/2017). Z uvedeného vyplývá, že v důsledku zániku závazku žalovaného provést stavbu bazénu po zrušení smlouvy konkludentní dohodou podle § 1981 o. z. (po datu 25. 5. 2022) již nadále žalobci z důvodu neexistence utvrzeného závazku nárok na smluvní pokutu 1 000 Kč za každý den prodlení vzniknout nemohl. Pokud žalobce namítal, že neměl vůli až do odstoupení od smlouvy závazkový vztah se žalovaným ukončit, a žalovaného i po uzavření smlouvy s novým zhotovitelem o jeho splnění upomínal, tak z obsahu spisu, jeho tvrzení i předložených důkazů (do koncentrace řízení) jím uváděné skutečnosti nevyplývají, naopak žalobce jednal a poté uzavřel smlouvu na totožnou stavbu se společností [Anonymizováno] Je zřejmé, že ani žalobce se necítil smlouvou o dílo ze dne 16. 7. 2021 nadále vázán. Smluvní pokuta tak byla nárokovaná oprávněně pouze za období od 1. 10. 2021 do 25. 5. 2022 (žalovaný dřívější ukončení smlouvy netvrdil), za toto období činí částku 237 000 Kč (237 dní po 1 000 Kč), v částce 98 000 Kč je pak požadována neoprávněně.

16. Žalovaný v průběhu řízení namítal nepřiměřenou výši smluvní pokuty a navrhl její snížení. Soud prvního stupně správně zdůraznil, že pouhá skutečnost, že v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka dosáhla smluvní pokuta ve svém součtu určité výše, neznamená sama o sobě důvod pro její moderaci. Správně také odkázal na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 76/2023, podle kterého je při úvaze o moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. předmětem zkoumání nikoliv přiměřenost ujednání (o smluvní pokutě), ale konkrétní pohledávka na smluvní pokutu. Současně však relevantní okolnosti svědčící o přiměřenosti či nepřiměřenost žalobcova nároku na smluvní pokutu nezjišťoval a nehodnotil. Omezil se pouze na konstatování, že smluvní pokuta plnila funkci preventivní, neboť motivovala žalovaného k řádnému splnění závazku, a dále funkce paušalizační a sankční, aniž by rozvedl, na základě jakých skutečností k tomuto závěru dospěl. Jinak pouze uvedl, že žalobce dva a půl roku neměl postavený bazén a byl nucen vyhledat služby jiného zhotovitele.

17. Podle výše zmíněného rozsudku (R 76/2023) je přitom při úvaze o moderaci podstatným nejprve podle výkladových pravidel upravených v § 555 a § 556 o. z. určit, jaké funkce měla smluvní pokuta plnit a s přihlédnutím ke zjištěným funkcím smluvní pokuty pak posoudit všechny okolnosti konkrétního případu. Je nutné zohlednit nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ (rozsah následků porušené smluvní povinnosti) a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Také je potřeba přihlédnout k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. V případě, že je vzhledem k výše uvedeným skutečnostem smluvní pokuta nepřiměřená, sníží ji soud na přiměřenou výši (spravedlivou) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Soud je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. V případě smluvní pokuty sjednané sazbou za každý den prodlení vzniká samostatné právo na smluvní pokutu každý den, kdy dochází k opětovnému porušování smluvní povinnosti. Umožňuje tak při posouzení přiměřenosti uplatněného nároku (součtu výše jednotlivých nároků) soudu přihlížet ke změnám rozhodných okolností, ke kterým došlo v průběhu prodlení dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1206/2023 nebo rozsudek ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1567/2024).

18. Z hlediska rozdělení břemena tvrzení a břemena důkazního je to věřitel, který – chce-li být úspěšný – musí v řízení tvrdit a prokázat, že určitá smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši (sazbě) a následně byla porušena. Dlužníka naopak tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Vedle tvrzení o konkrétní funkci smluvní pokuty a označení důkazů k jejímu prokázání je proto dále na dlužníkovi, aby v řízení tvrdil a prokazoval skutečnosti týkající se výše škody vzniklé věřiteli, případné naplnění liberačních důvodů či okolnosti týkající se zavinění, jakož i další skutečnosti, jež jsou z hlediska vážení zájmů dlužníka a věřitele při porušení povinnosti relevantní v konkrétním případě. Nepodaří-li se v řízení objasnit okolnosti, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu, nemůže soud využít svého moderačního oprávnění a nárok na konkrétní smluvní pokutu snížit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. 23 Cdo 767/2024 nebo ze dne 14. 7. 2025, sp. zn. 23 Cdo 730/2024).

19. Žalovaný byl odvolacím soudem poučen podle § 118a o. s. ř. o své povinnosti tvrdit a prokázat konkrétní skutečnosti svědčící pro nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu, zejména jaké funkce měla smluvní pokuta plnit, jakým způsobem se dotklo porušení utvrzené povinnosti zájmů žalobce, vznik újmy na straně žalobce, jaké okolnosti existovaly v době sjednání smluvní pokuty, v době porušení závazku, případně následně vzniklé okolnosti, pokud mohly ovlivnit závěr o přiměřenosti nároku na smluvní pokutu. Současně byl poučen o následcích neunesení této povinnosti. Žalovaný však žádné další skutečnosti netvrdil. V dané věci tak lze pouze uzavřít, že smluvní pokuta plnila funkci preventivní (nátlakovou), neboť vytvářela na žalovaného dodatečný nátlak, aby smluvní povinnost neporušil. S tím souvisí také nutnost ve výši smluvní pokuty zohlednit narušení zájmů žalobce spočívajících v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2025, sp. zn. 23 Cdo 730/2024). Smluvní pokuta plnila částečně i paušalizační funkci, neboť vzhledem k absenci ujednání vylučujícího postup podle § 2050 o. z. představovala také paušalizovanou náhradu škody, jež však podle tvrzení žalobce spočívala pouze ve zvýšení ceny stavebních prací (což v daném případě činilo cca 40 000 Kč). Smluvní pokuta konečně mohla plnit zčásti i funkci sankční, neboť prostřednictvím utvrzení primárního závazku žalovaného chránila zájem žalobce na řádné a včas provedené stavbě bazénu. Důvody prodlení žalovaného s celým závazkem (neboť žalovaný se stavbou bazénu ani nezačal) však v řízení objasněny nebyly a nebyl zjištěn ani žádný závažný důvod liberace (např. podle § 2913 odst. 2 o. z.), jenž by měl význam pro závěr o nepřiměřené pokutě. Žalovanému se tak v řízení nepodařily prokázat okolnosti, z nichž by odvolací soud mohl usoudit na nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu, k moderaci smluvní pokuty proto nepřistoupil.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu pro částku 98 000 Kč zamítl; v dalším ho v tomto výroku pro částku 237 000 Kč podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšný, má tak právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 54,45 %. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna určená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6., § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) vypočtená z tarifní hodnoty 430 324 Kč v sazbě 10 060 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupkyně žalobce učinila 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), g) advokátního tarifu, a to převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ze dne 30. 6. 2024, účast u ústních jednání konaných ve dnech 3. 6. 2024 a 22. 7. 2024. K nákladům řízení dále náleží 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024. Součástí nákladů řízení je i zaplacený soudní poplatek ve výši 17 214 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobce činí 79 374 Kč, poměrná část těchto nákladů pak 43 219 Kč.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalobce převážně úspěšný, má tak právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 54,45 %. Náklady odvolacího řízení žalobce tvoří náklady právního zastoupení advokátkou, které náleží odměna určená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6., § 8 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 335 000 Kč v sazbě 9 660 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu (účast na jednání před odvolacím soudem) a jedna paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Náklady odvolacího řízení žalobce činí 10 110 Kč a jejich poměrná část 5 505 Kč.

23. Lhůta k plnění všech uložených povinností byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.