o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. 10. 2021, č. j. 16 C 192/2021 - 59

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 506,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 506,28 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení částky 19 017 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 541,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 412,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 273,71 Kč od [datum] do [datum] a z částky 5 767,43 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 17 273,71 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti části výroku II. s odůvodněním, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaná uhradila celkem 10 493,72 Kč a že jí tudíž zbývá zaplatit částku 11 506,28 Kč. Žalovaná totiž na dluh uhradila pouze 8 100 Kč. Na základě toho má žalobkyně za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 13 900 Kč (22 000 Kč - 8 100 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 900 Kč ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do zaplacení. S ohledem na to žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 393,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 393,72 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku II. a závislém výroku III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované uhradit částku 30 523,28 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 541,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 412,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 17 273,71 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 17 273,71 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl zápůjčku ve výši 22 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč tvořeným úrokem ve výši 3 935 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 5 384 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 9 698 Kč v 60 týdenních splátkách po 684 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalované poskytnuté finanční prostředky vrátit, a to na základě informací získaných od žalované uvedených v zákaznické kartě. Žalovaná splátky řádně a včas nehradila. Poslední platba byla provedena dne [datum]. Žalovaná uhradila celkem 8 100 Kč. Ke dni [datum] tak činila dlužná jistina ze smlouvy částku 17 273,71 Kč a dlužný poplatek částku 13 249,57 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila.

6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč tvořeným úrokem ve výši 3 935 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 5 384 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 9 698 Kč v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Strany sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že žalovaná obdržela celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázala se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně v místě svého bydliště. Žalovaná v článku 11 smluvních podmínek prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Dne [datum] žalovaná podepsala zákaznickou kartu, v níž uvedla, že bydlí s rodiči, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, je majitelem auta a je zaměstnána ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO], kde vykonává pomocné práce na prodejně. Její čistý měsíční příjem činí 11 323 Kč a skládá se z částek 4 023 Kč (čistý příjem žadatele) a 7 300 Kč (jiný příjem). Odhadované výdaje činí 5 000 Kč, žalovaná je vlastníkem kreditní karty, nemá zápůjčky u jiné společnosti a je vlastníkem bankovního účtu. Uvedené údaje byly dokládány pracovní smlouvou, třemi výplatními páskami za prosinec 2016 a leden a únor 2017 a rozhodnutím o přiznání dávky. Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsali dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora citované smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum] bylo žalované zasláno dne [datum] včetně informací o zpracování osobních údajů. Žalované byla dne [datum] odeslána zástupcem žalobkyně výzva k úhradě dlužných částek dle shora uvedené smlouvy.

8. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení podle § 2390 o. z., § 2392 o. z. a dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dovodil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla podle § 2390 o. z. uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 22 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaná je zaměstnána ve [právnická osoba] s.r.o., kde vykonává pomocné práce na prodejně, její příjem ve výši 11 323 měl být ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami. Tyto dokumenty však nebyly v průběhu řízení žalobkyní předloženy. Nijak rovněž nebyl konkretizován další příjem žalované ve výši 7 300 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje žalované, byly uvedeny pouze obecně v odhadované výši 5 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, čím jsou tvořeny a jak byly právním předchůdcem žalobkyně ověřeny. Přestože žalovaná uváděla, že vyživuje jednu osobu, nebylo zjišťováno, v jaké výši hradí výživné a zda se o tuto osobu stará. S ohledem na uvedené tak soud prvního stupně uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně poskytl ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva absolutně neplatná. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 22 000 Kč z neplatné smlouvy o zápůjčce, čímž se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná uhradila na dluh ze smlouvy celkem 10 493,72 Kč, na základě čehož je žalovaná povinna žalobkyni vydat částku 11 506,28 Kč, o kterou se na její úkor bezdůvodně obohatila. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Výzva byla odeslána dne [datum]. Od [datum] je tak žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud prvního stupně proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. úrok z prodlení, a to v požadované výši 8,05 % ročně, která nepřevyšuje nárok dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na začátku věty o. s. ř.

9. Odvolací soud doplnil dokazování tabulkou umoření, z něhož zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný dluh částku 8 100 Kč.

10. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má tak za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla částka 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit s částkou 19 017 Kč (úrok 3 935 Kč, odměna za zpracování 5 384 Kč, náklady na splácení v hotovosti 9 698 Kč) v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, poslední splátka splatná dne [datum] Celkem tak byla žalovaná povinna k úhradě částky 41 017 Kč. Při úhradě celkové částky v 60 splátkách činila úroková sazba 29 % p. a. K hodnocení úvěruschopnosti žalované při poskytnutí zápůjčky nedoložila žalobkyně kromě zákaznické karty ničeho. Žalovaná zaplatila částku 8 100 Kč, jak vyplývá z žalobních tvrzení a z tabulky umoření. [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávky, kterou byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované sděleno dopisem ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva dopisem právního zástupce žalobkyně z [datum].

11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Právně je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle ustanovení § 2390 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona [číslo] 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne [datum].

18. Odvolací soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

19. Odvolací soud má za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

21. Odvolací soud tak shrnuje, že neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o zápůjčce byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dlužnice, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o zápůjčce jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

22. Protože žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 22 000 Kč, a žalovaná z této částky vrátila 8 100 Kč, vznikla právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2991 odst. 1 o. z. pohledávka vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 13 900 Kč. Dovodil - li soud prvního stupně, že žalobkyně má nárok vůči žalované na zaplacení pouze částky 11 506,28 Kč, není jeho úvaha správná. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. To bylo také žalované písemně oznámeno dopisem z téhož data. Nejpozději ke dni [datum] se žalovaná dostala podle § 1968 o. z. do prodlení a je proto povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení, který vychází jednak ze zákonných ustanovení (§ 1970 o. z.) a ustanovení dalších právních předpisů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a výše reposazby ke dni prodlení.

23. Protože soud prvního stupně přiznal žalobkyni výrokem I. pouze částku 11 506,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni i částku 2 393,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 393,72 Kč od [datum] do zaplacení.

24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když úspěšnější žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení. Za situace, kdy jí žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. když v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které jí za odvolacího řízení vznikly.

27. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 bodu 3. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 146 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).