o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 8. 2021, č. j. 9 C 261/2021 - 34

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 592 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 592 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 142,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 698,71 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 205,34 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 290,71 Kč od [datum] do zaplacení, částky 32 096,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 099,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 281,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 318,03 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 318,03 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti části výroku II. s odůvodněním, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že se žalovaný obohatil z titulu smlouvy [číslo] pouze o částku 28 492 Kč, když předmětem smlouvy [číslo] byla částka 31 000 Kč a z titulu smlouvy [číslo] pouze o částku 34 602 Kč, když předmětem smlouvy [číslo] byla částka 40 000 Kč. Žalobkyně je toho názoru, že bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalovanému, nikoliv pouze částku vyplacenou tzv.„ na ruku“ žalovaného. Žalovaný z titulu smlouvy ze dne [datum], resp. smlouvy ze dne [datum] obdržel částku 31 000 Kč, resp. částku 40 000 Kč. Žalovaný neobdržel pouze částku 28 492 Kč, resp. částku 34 602 Kč, která mu byla vyplacena„ na ruku“, jak zcela mylně uvádí soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku. Obohacením je potřeba rozumět celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl„ započten“ na úhradu dluhů žalovaného, přestože tato část nebyla reálně vyplacena„ na ruku“ žalovaného. Za bezdůvodné obohacení je vždy nutno považovat celkovou poskytnutou částku po odečtení úhrad žalovaného. Na základě výše uvedeného má žalobkyně za to, že má z titulu smlouvy ze dne [datum] nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 12 100 Kč (31 000 Kč – 18 900 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 100 Kč od [datum] do zaplacení a z titulu smlouvy ze dne [datum] nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 943 Kč (40 000 Kč – 39 057 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 943 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 143,86 Kč (tj. ve výši 8,5 % od [datum] do [datum] z dlužné jistiny 943 Kč). S ohledem na to žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 508 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 508 Kč od [datum] do zaplacení, dále částku 943 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 943 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 143,86 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku II. a závislém výroku III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Výrok I. nabyl samostatně právní moci.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 64 831,10 Kč spolu s příslušenstvím z titulu smluv o zápůjčce, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], jako věřitelem a žalovaným jako klientem. Dle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč s tím, že z toho částka 2 508 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný se zavázal jemu poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 871 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářní den po uzavření smlouvy a další splátky byly splatné vždy do posledního dne následujícího sedmidenního období. Celková dlužná částka činila 52 210 Kč, z čehož jistina činila 31 000 Kč, úrok 5 545 Kč, poplatek za zpracování 8 002 Kč a poplatek za administrativní činnost 7 663 Kč. Žalovaný následně částku 18 900 Kč z poskytnutých finančních prostředků uhradil. Dále dle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], zavázal přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že z toho částka 5 398 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný se zavázal jemu poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 002 Kč. Celková dlužná částka činila 72 019 Kč, z čehož jistina činila 40 000 Kč, úrok 9 803 Kč, poplatek za zpracování 9 380 Kč a poplatek za administrativní činnost 12 836 Kč. Žalovaný následně částku 39 057 Kč z poskytnutých finančních prostředků uhradil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.

6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu z zápůjčce, na základě které se zavázal žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč s tím, že částka 2 508 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný se zavázal jemu poskytnuté peněžní prostředky ve výši 28 492 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 5 545 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 8 002 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 7 663 Kč právnímu předchůdci žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 871 Kč. Při hodnocení žalovaného jako klienta, právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že žalovaný je zaměstnán jako sanitář v [anonymizováno] nemocnici [obec] a má pravidelný čistý příjem 12 119 Kč. Výdaje žalovaného činí 10 700 Kč, z čehož částka 6 200 Kč připadá na splátky interní a částka 4 500 Kč jsou odhadované měsíční výdaje. Žalovaný s těmito údaji souhlasil, když se pod ně podepsal. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] dále uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu z zápůjčce, na základě které se zavázal žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že částka 5 398 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal jemu poskytnuté peněžní prostředky ve výši 34 602 Kč spolu s úrokem ve výši 9 803 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 9 380 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 12 836 Kč právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč. Při hodnocení žalovaného jako klienta právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že žalovaný je zaměstnán jako sanitář v [anonymizováno] nemocnici [obec], má pravidelný čistý příjem 17 773 Kč a další čisté příjmy domácnosti 22 000 Kč. Výdaje žalovaného činí 13 500 Kč, z čehož částka 4 000 Kč připadá na splátky externích zápůjček, částka 4 000 Kč na splátky interní, částka 5 500 Kč na odhadované výdaje. Žalovaný s těmito údaji souhlasil, když se pod ně podepsal. [právnická osoba] postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn [právnická osoba] prostřednictvím přípisu ze dne [datum]. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k plnění dlužné částky v celkové výši 101 851,29 Kč.

8. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení podle § 2390 o. z., § 2392 o. z. a dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dovodil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly podle § 2390 o. z. uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty částky 31 000 Kč, resp. 40 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšel pouze ze skutečností uvedených žalovaným v zákaznické kartě. Co se týče výdajů žalovaného, tak žalobkyně i přes výzvu soudu prvního stupně dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nedotvrdila a neprokázala, že tyto výdaje skutečně spočívaly v uvedených částkách. Nebylo tedy prokázáno, že žalobkyní uvedené výdaje žalovaného byly jeho skutečnými výdaji. Právní předchůdce žalobkyně se při posuzování výdajů žalovaného omezil pouze na paušální uvedení částek bez jakéhokoliv ověření. Výdaje, ze kterých právní předchůdce žalobkyně vyšel při ověřování úvěruschopnosti, jsou pak dle názoru soudu prvního stupně nepravděpodobně nízké a to s ohledem na již existující zatížení žalovaného v podobě dalších úvěrů. Na základě toho soud prvního stupně dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalovaného přistoupil toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzoval, a proto shledal předmětné smlouvy o zápůjčce dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatné. Jelikož soud prvního stupně shledal smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat, oč se obohatil a to konkrétně částku 9 592 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 28 492 Kč, kterou od žalobkyně obdržel, a částkou 18 900 Kč, kterou již žalobkyni uhradil. Soud prvního stupně tedy shledal žalobu důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 9 592 Kč. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 9 592 Kč od [datum] do zaplacení, jehož výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], jež byla také shledána soudem prvního stupně neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. plněním z právního důvodu, který odpadl, žalovaný je tak povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat, oč se obohatila, a to konkrétně částku 34 602 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku 39 057 Kč, soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný svůj dluh zcela splatil. Žaloba byla v této části z uvedených důvodů shledána jako nedůvodná. Proto soud prvního stupně ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na začátku věty o. s. ř.

9. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má tak za prokázané, že smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] se právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] zavázal žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč s tím, že částka 2 508 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 5 545 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 8 002 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 7 663 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 871 Kč. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 18 900 Kč. Právní předchůdce žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšel z toho, že žalovaný je zaměstnán a má pravidelný čistý příjem 12 119 Kč. Výdaje žalovaného činí 10 700 Kč, z čehož 6 200 Kč připadá na splátky interní a částka 4 500 Kč jsou odhadované měsíční výdaje. Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] se právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] zavázal žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že částka 5 398 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 9 803 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 9 380 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 12 836 Kč splatit v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč. Žalovaný celkem uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 39 057 Kč. Právní předchůdce žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšel z toho, že žalovaný je zaměstnán a má pravidelný čistý příjem 17 773 Kč a další čisté příjmy 22 000 Kč. Výdaje žalovaného činí 13 500 Kč, z čehož částka 4 000 Kč připadá na splátky externích zápůjček, částka 4 000 Kč na splátky interní, částka 5 500 Kč na odhadované výdaje. Právní předchůdce žalobkyně smlouvou ze dne [datum] postoupil své pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost oznámil. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván dopisem zástupce žalobkyně. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Právně je třeba uzavřené smlouvy posoudit nejen podle ustanovení § 2390 o. z., ale s ohledem na jejich spotřebitelský charakter i podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětné smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny dne [datum], resp. [datum].

17. Odvolací soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

18. Odvolací soud má za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

20. Odvolací soud tak shrnuje, že neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání obou smluv o zápůjčce byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětné smlouvy o zápůjčce jako na absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a podpůrně ustanovení o. z. o bezdůvodném obohacení.

21. Protože žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] částku 40 000 Kč, a žalovaný z této částky vrátil pouze 39 057 Kč, vznikla právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2991 odst. 1 o. z. pohledávka vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 943 Kč. Dovodil - li soud prvního stupně, že žalobkyně nemá nárok vůči žalovanému na zaplacení ničeho z této smlouvy o zápůjčce, není jeho úvaha správná. Pokud byla částkou 5 398 Kč refinancována předchozí zápůjčka poskytnutá právním předchůdcem žalobkyně, je nutno i na tuto částku nahlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť za něj bylo plněno, co měl po právu plnit on sám (§ 2991 odst. 1 o. z.). Bezdůvodné obohacení tak spočívá v tom, že u žalovaného nedošlo ke zmenšení majetku, ačkoliv k němu mělo správně dojít splněním jeho dluhu. Dále protože žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] částku 31 000 Kč, a žalovaný z této částky vrátil pouze 18 900 Kč, vznikla právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2991 odst. 1 o. z. pohledávka vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 12 100 Kč. Dovodil - li soud prvního stupně, že žalobkyně má nárok vůči žalovanému na zaplacení pouze částky 9 592 Kč z této smlouvy o zápůjčce, není jeho úvaha správná. Pokud byla částkou 2 508 Kč refinancována předchozí zápůjčka poskytnutá právním předchůdcem žalobkyně, je nutno i na tuto částku nahlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť za něj bylo plněno, co měl po právu plnit on sám (§ 2991 odst. 1 o. z.). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byly tyto pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. To bylo také žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož data. Nejpozději ke dni [datum], resp. [datum] se žalovaný dostal podle § 1968 o. z. do prodlení a je proto povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení, který vychází jednak ze zákonných ustanovení (§ 1970 o. z.) a ustanovení dalších právních předpisů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a z výše reposazby ke dni prodlení.

22. Protože soud prvního stupně přiznal žalobkyni výrokem I. pouze částku 9 592 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni i částku 3 451 Kč (943 Kč + 2 508 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 143,86 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5% z částky 943 Kč od [datum] do [datum]), s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 508 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 943 Kč od [datum] do zaplacení.

23. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

24. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když úspěšnější žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení. Za situace, kdy mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které jí za odvolacího řízení vznikly.

26. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 bodu 3. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 146 Kč uložil odvolací soud žalovanému zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).