o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 7. 2021, č. j. 14 C 114/2021 - 53

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 8 491,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 107,79 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 1 984,04 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení částky 7 920 Kč a ve výroku III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II. a III., podal žalobce včas odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že ujednání o smluvní pokutě je rozporné s ustanovením § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Úvahy, které jej k němu vedly, považuje za nepřezkoumatelné. Pro závěr o nepřiměřené povaze ujednání, musí být naplněn předpoklad, že ujednání zakládá nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, přičemž tato nerovnováha musí být významná. Soud prvního stupně však splnění všech podmínek nezkoumal, navíc doktrína se shoduje v názoru, že důkazní břemeno k prokázání všech předpokladů ustanovení § 1813 o. z. tíží spotřebitele. Není přípustné, aby ze strany soudu byla procesní aktivita žalované nahrazována. Soud prvního stupně nezdůvodnil, čím byla založena nerovnováha práv a povinností. Toliko konstatuje, že obdobné ujednání nepostihuje žalobce, avšak opomíjí, že povinnosti žalobce utvrzují jiné právní instituty. Pokud soud prvního stupně konstatoval, že smluvní pokuta není vázána na povinnost žalované odebrat určité (minimální) množství elektřiny, opomíjí povinnosti žalované, které jí vznikají ze smlouvy bez ohledu na to, zda elektřinu skutečně odebírá či nikoliv (stálé měsíční platy za připojení odběrného místa k distribuční soustavě a je připraveno kdykoliv zahájit dodávku elektřiny). Podstatným není hypotetická škoda, ale to, zda ke vzniku škody došlo v důsledku porušení smluvních povinností. Vymezuje se i proti tomu, jak soud prvního stupně užívá pojem„ podnikatelské riziko“. Podle něj za ně nelze považovat následky porušení smluvních povinností. Právo na volbu a bezplatnou změnu dodavatele elektřiny nelze považovat za zákonný průlom do soukromoprávních závazkových vztahů. Zákazník má právo takovou volbu uskutečnit, to však samo o sobě neznamená, že takovou svobodnou změnou dodavatele nemůže být porušen soukromoprávní závazek vůči stávajícímu dodavateli. Podle ustanovení § 11 odst. 4 energetického zákona platí, že uplatněním práva na změnu dodavatele v rozporu se sjednanými podmínkami ukončení smlouvy se stávajícím dodavatelem není dotčena odpovědnost zákazníka za způsobenou škodu. Úvaha soudu o chování běžného spotřebitele rovněž neodpovídá skutečnosti, neboť sdružení zabývající se ochranou spotřebitelů, spotřebitelské weby i samotný [anonymizováno] regulační úřad šíří mezi spotřebiteli potřebnou osvětu, a to nejen o rozdílech smluv uzavíraných na dobu určitou a neurčitou, ale i o smluvních pokutách u jednotlivých dodavatelů a upozorňují na možná rizika. S ohledem na obdobnou smluvní praxi i u jiných dodavatelů nelze považovat ujednání o smluvní pokutě za překvapivé. Dále poukázal na to, že soud prvního stupně porušil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování, když aniž by nařídil jednání, nárok žalobce posoudil jinak oproti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, kterým bylo žalobě vyhověno a žalobce neseznámil s právním názorem tak, aby na něj mohl reagovat. Při odvolacím jednání pak doplnil, že žalovaná dluh uznala a že výši smluvní pokuty nelze hodnotit jako nepřiměřenou s ohledem na sjednanou dobu závazku. Navrhl, aby odvoláním napadený rozsudek byl ve výrocích II. a III. zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby odvoláním napadený věcný výrok byl změněn a žalobě bylo vyhověno.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Výrok I. nebyl odvolání dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v napadených výrocích II. a III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Soud prvního stupně v řízení provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], s výší záloh 2 500 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců s tím, že ji nelze předčasně vypovědět a současně bylo sjednáno, že v případě, že kterákoliv ze smluvních stran písemně neoznámí druhé smluvní straně nejpozději 40 dnů před uplynutím doby trvání smlouvy, že trvá na ukončení smlouvy v aktuálně platném termínu jejího ukončení, prodlužuje se marným uplynutím této lhůty doba trvání smlouvy bez dalšího vždy o 24 měsíců (prolongace) navazujících na základní dobu nebo prolongaci počínaje následujícím dnem po jejich uplynutí, a to i opakovaně. Předmětem smlouvy byla dodávka produktové řady elektřina [anonymizováno]. Žalobce se zavázal dodávat žalované elektřinu a zajistit službu distribuční soustavy a žalovaná se zavázala zaplatit žalobci za dodanou elektřinu cenu stanovenou v ceníku a cenu služeb dle ceníku služeb platných v den podpisu smlouvy. Na straně smlouvy označené jako„ 1/2“ obsahující hutný text, napsaný malým písmem, bez podpisu žalované, bylo v článku nazvaném jako„ Ostatní ujednání“ obsaženo ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokuty, a to pouze ze strany zákazníka (žalované). Za prvé byla sjednána pro žalovanou (kategorie [anonymizováno]) smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč pro případ porušení povinnosti poskytnout innogy veškerou součinnost nezbytnou k zahájení dodávky na základě smlouvy a stejná pokuta byla uložena, pokud by žalovaná uvedla innogy v omyl tím, že ukončí smlouvu dohodou a v rozporu s deklarovaným důvodem pro její sjednání bude ve stejném odběrném místě pokračovat v odběru u jiného dodavatele. Za druhé byla sjednána smluvní pokuta pro žalovanou ve výši 400 Kč, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od innogy do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace), zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny, pro případ, že„ zákazník učiní bez souhlasu innogy jakýkoli právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen nebo doručen innogy, zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je smlouva/dodávka následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo vedoucí k ukončení dodávky od innogy (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení smlouvy dohodou) a/nebo zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost vyplývající ze smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany innogy) a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky. Za třetí byla sjednána smluvní pokuta pro žalovanou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této smlouvy přesahující 10 dní. Na druhé straně smlouvy označené jako„ 2/2“ je text opatřený podpisem žalované, obsahující označení účastníků smlouvy, adresu pro doručování, platební podmínky, smluvní a technické podmínky (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], informace pro zákazníka – spotřebitele, plná moc).

7. Dopisem ze dne [datum] oznámil žalobce žalované, že pokud neuhradí dlužné zálohy splatné dne [datum] a [datum], přeruší žalobce dodávku elektřiny (oznámení o přerušení dodávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). Dne [datum] byla ukončena dodávka elektřiny.

8. Dopisem ze dne [datum] oznámil žalobce žalované, že z důvodu opakovaného porušení platebních povinností odstupuje od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a že tato smlouva zanikne dnem doručení žalované (odstoupení ze dne [datum], arch podací knihy).

9. Fakturou [variabilní symbol] vystavenou dne [datum] žalobce vyúčtoval žalované smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy (27 měsíců x 400 Kč) ve výši 10 800 Kč, přičemž v žalobě byla požadována pouze ve výši 7 920 Kč (přílušná faktura).

10. Fakturou [variabilní symbol] vystavenou dne [datum] na částku 6 207,79 Kč splatnou [datum] vyúčtoval žalobce žalované cenu za dodávku elektřiny za období od [datum] do [datum] ve výši 11 007,79 Kč, po započtení uhrazených záloh ve výši 5 000 Kč, tedy 6 107,79 Kč, smluvní pokutu 2 x 100 Kč za prodlení s úhradou záloh za leden a únor 2020 s tím, že žalobce požadoval v žalobě zaplacení pouze jedné smluvní pokuty (příslušná faktura).

11. Dne [datum] žalovaná podepsala s žalobcem dohodu o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu, ve které je uvedeno, že uznává co do důvodu i výše svůj dluh vůči věřiteli a to v částce 17 307,79 Kč obsahující jak dluh za dodávku elektřiny a smluvní pokuty za prodlení s platbou záloh, tak smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy a dále uznala i částku 300 Kč jako poplatek za uzavření dohody o splátkách (dohoda o splátkách dluhu ze dne [datum]).

12. Dne [datum] byla vydána doplňující faktura [variabilní symbol] na částku 1 984,04 Kč splatnou [datum], kterou byla žalované vyúčtována dodávka elektřiny za období od [datum] do [datum] na základě doplňujících informací distributora o objemu odběru (opravné vyúčtování).

13. Fakturou [variabilní symbol] vystavenou dne [datum] žalobce vyúčtoval žalované smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s úhradou faktury [variabilní symbol] (příslušná faktura).

14. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 16 711,83 Kč (předžalobní upomínka ze dne [datum], arch podací knihy ze dne [datum]).

15. Soud prvního stupně posoudil daný skutkový stav po právní stránce podle ustanovení § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ energetický zákon“) ve spojení s ustanovením § 2048, § [číslo], § 1815 o. z. Učinil právní závěr, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené dle energetického zákona, přičemž žalovaná si nesplnila svůj závazek řádně a včas uhradit cenu za dodávku elektřiny. Proto jí soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit žalobci cenu za odebranou elektřinu 6 107,73 Kč + 1 984,04 Kč, včetně úroku z prodlení stanoveného v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud prvního stupně přiznal žalobci nárok na dvě smluvní pokuty po 100 Kč za prodlení s jednotlivými platebními povinnostmi (platba zálohy a faktury), když ujednání o zaplacení této smluvní pokuty shledal v souladu s ustanovením § 2048 o. z. a dále přiznal žalobci poplatek za uzavření dohody o splátkách.

16. Jako nedůvodný byl zamítnut nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 920 Kč, když soud prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání o této smluvní pokutě zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. Dle jeho názoru jde o sjednání jakéhosi„ odstupného“ za předčasné ukončení smluvního vztahu a na žalovanou je tak vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednávané a automaticky prolongované doby trvání smluvního vztahu v rozporu s právem zákazníka na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny.

17. Předně odvolací soud uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za srozumitelný a dostatečně odůvodněný tak, aby byl přezkoumatelný. Je zřejmé, na základě jakých úvah soud prvního stupně dospěl ke svému rozhodnutí; ostatně k těmto úvahám se žalobce ve svém odvolání vyjadřuje a polemizuje s nimi. Důvod pro zrušení napadeného rozsudku tak není dán vzhledem k tomu, že případné nedostatky odůvodnění rozsudku nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv žalobce.

18. Jde-li o námitku nekonzistentnosti v postupu soudu prvního stupně, pokud nejprve vydal elektronický platební rozkaz a následně žalobu v části zamítl, odvolací soud poukazuje na to, že soud elektronický platební rozkaz nevydává na základě hodnocení předložených listinných důkazů, neboť před jeho vydáním dokazování neprovádí. Hodnotí pouze to, zda uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených v žalobě (§ 172 odst. 1 věty první a § 174a odst. 3 o. s. ř.). Pokud žalobce v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdil, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě platně uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a že žalovaná si neplnila své povinnosti z ní vyplývající, když neplatila zálohy či vyúčtování služeb a v důsledku neplnění platebních povinností jí vznikla i povinnosti zaplatit žalobci úrok z prodlení či sjednanou smluvní pokutu, byly naplněny předpoklady pro vydání elektronického platebního rozkazu. Nelze však v důsledku jeho vydání následně v případě jeho zrušení očekávat, že žalobě musí být vyhověno, když skutečnosti uvedené v žalobě musí být prokázány a následně dle příslušné právní normy posouzeny.

19. Ustanovení § 115a o. s. ř. stanoví, že k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Smyslem ustanovení § 115a o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení v případě, že všechna potřebná skutková zjištění lze zjistit přímo z účastníky předložených listinných důkazů; ustanovení § 115a o. s. ř. přitom ale nestanoví nic o tom, že by soud v takovémto případě měl (musel) žalobě vyhovět (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Z povahy tohoto ustanovení plyne, že soud nesmí rozhodnout bez nařízení jednání pouze v těch případech, kdy by rozhodnutí bylo založeno na tom, že některý z účastníků neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, což ale není souzený případ.

20. Při právním posouzení nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 920 Kč vycházel odvolací soud ze skutkového stavu, který byl soudem prvního stupně zjištěn správně na základě správně provedeného dokazování.

21. Odvolací soud nemá výhrady ani k právnímu závěru soudu prvního stupně, který správně na zjištěný skutkový stav aplikoval, s ohledem na datum uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, příslušná ustanovení energetického zákona a o. z.

22. Podle ustanovení § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona zákazník má právo na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny.

23. Podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. d) energetického zákona obchodník s elektřinou má právo ukončit nebo přerušit dodávku elektřiny zákazníkům při neoprávněném odběru elektřiny.

24. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. Zákon v ustanovení § 1810 o. z. vymezuje jako spotřebitelské ty smlouvy, jež jsou uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem.

26. Podle ustanovení § 1813 věty první o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

27. Podle ustanovení § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

28. V posuzovaném případě žalovaná jako spotřebitel uzavřela s žalobcem jako podnikatelem smlouvu na dobu určitou za účelem dodávky elektřiny do odběrného místa za cenu pevně stanovenou po celou dobu trvání smlouvy. S ohledem na povahu účastníků smlouvy jde nepochybně o smlouvu svým charakterem spotřebitelskou, jejíž strany jsou v nerovném postavení a v níž je spotřebitel chráněn, a to i s přihlédnutím k tomu, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, tedy prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohla mít žalovaná žádný vliv. Jelikož ustanovení § 1813 o. z. patří mezi ustanovení určená k ochraně spotřebitele jakožto fakticky slabší smluvní strany v rámci soukromoprávního styku s podnikateli, je soudní praxe jednotná v tom, že aby taková ochrana byla účinná, musí ji soudy poskytovat z úřední povinnosti (není tedy vázána na aktivitu spotřebitele).

29. Do smlouvy bylo vtěleno vedlejší ujednání nazvané jako„ Ostatní ujednání“ obsahující komplex smluvních pokut, které stíhají výlučně žalovanou a které jsou vázány nejen na porušení smluvních povinností, ale i na různé další právní skutečnosti.

30. Pro porušení platebních povinností, ať již jde o povinnost platit zálohy či vyúčtovanou cenu dodávky, byla zcela jednoznačně sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou po dobu delší než 10 dnů. Takovéto ujednání považuje odvolací soud za souladné se smyslem a účelem ustanovení § 2048 a násl. o. z., neboť je v něm srozumitelně vymezena povinnost, jejíž porušení je sankcionováno smluvní pokutou a jejíž výši nelze považovat za nepřiměřenou s ohledem na výši sjednaných záloh (předpokládanou cenu za měsíční spotřebu elektřiny a související služby).

31. Pokud však jde o předpřipravené složitě formulované ujednání o zaplacení smluvní pokuty, jejíž vznik se dle žalobních tvrzení váže na opakované porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy (tedy jde o možné prodlení s platbou jak záloh a vyúčtování, tak s platbou smluvní pokuty uvedené shora) a u které se způsob určení její výše vůbec neodvíjí od povahy porušované povinnosti, jak je typické pro smluvní pokutu, souhlasí odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, že toto ujednání s ohledem na níže popsané aspekty naplňuje znaky nepřiměřeného ujednání podle ustanovení § 1813 o. z., v důsledku čehož k němu nelze ve smyslu ustanovení § 1815 o. z. přihlížet. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalované ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. svědčí to, že institut smluvní pokuty je ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalovano. Zatímco porušení platebních povinností žalované je sankcionováno kumulativně, a to každé jednotlivé prodlení delší 10 dnů zvlášť a poté společně ve dvojici s případným dalším prodlením (opakováním), nedodržení povinností ze strany žalobce (např. nedodržení standardu dodávky nebo nedodržení standardu přepravy a distribuce) smluvní pokutou utvrzováno není, přičemž je třeba připomenout, že za protiprávní a protiústavní bylo Ústavním soudem označováno právě takové ujednání ve spotřebitelské smlouvě, v němž byly kumulovány sankce výlučně pro spotřebitele (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Takový přístup neospravedlňuje ani skutečnost, že žalobce může být pro neplnění svých povinností sankcionován jinými subjekty (správními úřady), neboť ve vztahu k druhé smluvní straně tyto prostředky nemohou zcela nahradit funkci smluvní pokuty (např. její reparační funkci). Nepřiměřenost daného ujednání spatřuje odvolací soud i v tom, že jeho účelem je zjevně něco jiného, než je v něm deklarováno. Mezi vymezením smluvní povinnosti, jejíž porušení má být sankcionováno, a účelem, k němuž má smluvní pokuta sloužit, je totiž zjevný rozpor. S ohledem na to, jak je koncipován způsob určení výše této smluvní pokuty (400 Kč za každý i započatý měsíc období po ukončení dodávky plynu, v němž ještě měl trvat původně sjednaný smluvní vztah na dobu určitou, ale netrval v důsledku odstoupení žalobce od smlouvy), je zřejmé, že účelem daného ujednání není utvrzování (sankcionování) žalované v plnění platebních povinností, k tomu slouží již shora zmíněná smluvní pokuta ve výši 100 Kč, ale jde spíše o finanční vyrovnání při předčasném ukončení závazkového vztahu na dobu určitou, ať již z jakéhokoliv důvodu (viz skutkové předpoklady, na něž se váže vznik totožné smluvní pokuty). Ujednání o zaplacení žalované částky pak nelze posoudit ani podle ustanovení o odstupném, neboť z textu ujednání není možné dovodit, že by v důsledku zaplacené„ smluvní pokuty“ mělo dojít k zániku závazkového vztahu mezi účastníky.

32. Problematika závazků na dobu určitou byla v minulosti již řešena na úseku telekomunikačních služeb v poměrech zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti plynárenství a energetiky je však otázka posílení ochrany spotřebitelů (uzavírání smluv distančním způsobem, obnovování smluv, maximální délka smluv uzavřených na dobu určitou, ukončování závazků ze smluv v případech, kdy spotřebiteli zaniklo vlastnické nebo užívací právo k odběrnému místu apod.) teprve projednávána. Jak bylo shora uvedeno, posuzované ujednání má obsahovou souvislost především s ujednáním o časovém závazku žalované setrvat ve smluvním vztahu, přičemž i k tomuto ujednání má odvolací soud z pohledu ochrany spotřebitele výhrady vzhledem k tomu, že závazek je automaticky prolongován, bez nutnosti vyrozumění zákazníka o konci trvání smlouvy a jeho souhlasu, na další poměrně dlouhou dobu, a to i opakovaně. To, jak je tento institut automatické prolongace závazku koncipován, nesvědčí o tom, že by jeho smyslem byla ochrana spotřebitele před tím, aby nezůstal bez dodávky elektřiny, naopak vede k tomu, že spotřebitel je po nepřiměřeně dlouhou dobu vázán na jediného dodavatele dané komodity a je tak omezován v právu na změnu dodavatele z hlediska nabídek lepších či výhodnějších služeb, což ve svém důsledku vede k paralyzaci účinků hospodářské soutěže. Takovou praxi nemůže odůvodňovat ani skutečnost, že v rámci produktů poskytovaných toliko žalobcem, (nikoli jinými dodavateli) je ten, který se váže na smlouvu na dobu určitou cenově nejvýhodnější. Na závěru o nepřiměřenosti daného ujednání v důsledku shora popsaných nedostatků nemůže nic změnit ani případná shodná praxe jiných obchodníků (nutno poznamenat, že odvolací soud se v soudní praxi s takovým nárokem jiných dodavatelů zatím nesetkal).

33. Všechny shora popsané aspekty obsahu předmětné smlouvy vedou i odvolací soud k závěru, že k ujednání o smluvní pokutě, o něž žalobce opírá svůj nárok, nelze podle ustanovení § 1815 o. z. přihlédnout a že žaloba o zaplacení smluvní pokuty proto byla správně zamítnuta.

34. Institut uznání dluhu (§ 2053 o. z.) vede k posílení procesní situace žalobce, neboť zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době, kdy k uznání došlo, existoval. Není však právním titulem vzniku takového závazku, a pokud byl v řízení učiněn závěr, že dluh (nárok na smluvní pokutu) nevznikl, nemá uznávací prohlášení na výsledek sporu žádný vliv, neboť uznat lze pouze dluh existující.

35. Pokud žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, pak tento není na danou věc použitelný vzhledem k tomu, že je v něm řešen závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, přičemž otázka ochrany spotřebitele zde nebyla vůbec posuzována.

36. Ke stejným závěrům pak dospěl odvolací soud již v obdobných věcech stejného žalobce vedených pod sp. zn. 103 Co 16/2018, 30 Co 108/2021 nebo 27 Co 157/2021. Pokud žalobce poukazoval na rozhodnutí jiných odvolacích soudů, je třeba uvést, že ke sjednocení soudní praxe je povolán Nejvyšší soud (§ 21 zákona č. 6/2002 Sb.).

37. Na základě shora vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správném výroku II. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

38. Soud prvního stupně správně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť takové rozhodnutí je odrazem aplikace ustanovení § 142 odst. 2 na konci věty o. s. ř. za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byla obdobná. Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i nákladový výrok III.

39. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce v odvolacím řízení úspěšný nebyl a žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.