Žaloba o zaplacení částky 393 346 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům a), b) a c) každému z nich částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci d) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

2. Všechny dále uvedené nemovité věci se nachází v k. ú. a obci [adresa].

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Činí nesporným, že užívá pozemky parc. č. 89/1, 89/4, st. 217 a 598 tak, že na předmětných pozemcích se nachází objekt pošty, fotbalové hřiště a autobusová zastávka, které provozuje ve veřejném zájmu občanů obce, nesouhlasí však s tím, že by k užívání těchto pozemků nedisponovala žádným právním titulem a že by byla povinna vydat žalobcům bezdůvodné obohacení. Žalované totiž svědčí věcné břemeno v podobě služebnosti užívacího práva spočívajícího v právu žalované osobně či prostřednictvím svých oprávněných zástupců, zaměstnanců nebo jím pověřených osob, zatížené pozemky užívat, na zatížených pozemcích se zdržovat, vjíždět na zatížené pozemky motorovými i nemotorovými vozidly, po zatížených pozemcích chodit, v nezbytném rozsahu na nich parkovat motorovými vozidly. Má za to, že soud prvního stupně učinil nesprávné skutkové zjištění, že žalovaná nemohla být oprávněným držitelem tohoto práva, když neexistoval žádný, byť jen domnělý soukromoprávní titul, na základě kterého by mohla dané právo vydržet a že takovým titulem nemůže být veřejnoprávní rozhodnutí, např. stavební povolení či kolaudační rozhodnutí. Dle ní však soud prvního stupně nevzal v potaz rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. [spisová značka], v němž byl přijat závěr, že rozporují-li žalobci existenci užívacího práva (věcného břemene) žalované k jejich pozemkům za účelem provozu dotčených staveb žalované, měli by za daných okolností především oni prokázat, že žalované takové užívací právo nesvědčí, tedy že důkazní břemeno je na straně žalobců. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval argumentací žalované, která v řízení poukazovala na to, že byť se konkrétní listiny o převedení pozemků do správy a užívání žalované s největší pravděpodobností nedochovaly, tak s ohledem na řadu nepřímých důkazů, jako je kopie listu vlastnictví, ve kterém byla žalovaná označena jako uživatel předmětných pozemků, dále rozhodnutí o umístění staveb, stavební povolení, kolaudační rozhodnutí, je zřejmé, že takové listiny existovaly a opravňovaly žalovanou k užívání pozemků. Ustanovení § 58 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, v tehdy platném znění (dále jen „stavební zákon“), vyžadovalo, aby žádost stavebníka o vydání stavebního povolení obsahovala doklad o vlastnictví k pozemku, kterého se výstavba týkala, nebo o užívacím právu k pozemku. Bez takového dokladu by stavební úřad stavební povolení, potažmo následné kolaudační rozhodnutí, nevydal. V tomto směru žalovaná poukazovala na judikaturu NS sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], která hovoří o tom, že existenci písemné smlouvy, která se nedochovala, lze prokázat i nepřímými důkazy, přitom je třeba přihlížet také k chování účastníků při uzavření tvrzené smlouvy. Smlouva, jakožto právní titul užívání, je obdobným titulem jako povolení/převedení pozemku do správy žalované s ohledem na právní a politické poměry v předmětné době. Chování žalované po převedení pozemků do její správy/užívání napovídá o existenci platného právního důvodu užívání pozemků. S touto argumentací se soud prvního stupně nevypořádal. Dále žalovaná nesouhlasí s nákladovým výrokem, neboť má za to, že soud prvního stupně nesprávně určil tarifní hodnotu, když vycházel z celkové částky [částka] ve vztahu ke každému z žalobců, přičemž každému z žalobců měla náležet pouze částka dle jejich spoluvlastnických podílů. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dle jejich názoru žalovaná opakuje argumenty, se kterými se soudy již vypořádaly v řadě dřívějších identických sporů, byť se týkaly jiného časového období. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, na základě jakých konkrétních důkazů a nesporných tvrzení dospěl soud prvního stupně ke svému rozhodnutí. Co se týče nákladů řízení, soud prvního stupně správně vycházel při určení tarifní hodnoty z ustanovení § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Je zřejmé, že výše peněžitého plnění, o nějž se v době započetí příslušného úkonu právní služby jednalo, činila [částka], přičemž advokát činil společné úkony za celkem čtyři zastupované osoby.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro změnu nákladového výroku, jinak shledal odvolání žalované nedůvodným.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobci podali k soudu prvního stupně žalobu, jíž se vůči žalované domáhali zaplacení peněžité částky z důvodu, že žalovaná užívá pozemky v jejich spoluvlastnictví za účelem umístění budovy pošty, autobusové zastávky a provozování fotbalového hřiště, aniž by platila za toto užívání náhradu. Nárokovali si hodnotu odpovídající obvyklému nájemnému za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] s tím, že každému z žalobců náleží tato náhrada dle výše jejich spoluvlastnických podílů. K zaplacení peněžité náhrady byla žalovaná vyzvána.

7. Žalovaná nesporovala to, že pozemky žalobců užívá k danému účelu. Nesouhlasila však s tím, že by k jejich užívání neměla žádný právní titul. Tímto titulem je služebnost bezplatného užívacího práva. Pozemky nabyli žalobci do svého vlastnictví na základě dědění, resp. jejich právní předchůdci na základě restituce. V době vybudování staveb byl vlastníkem stát, jde o stavby vybudované ve veřejném zájmu, dle veřejných předpisů byly označovány jako „občanská vybavenost“. S ohledem na data vybudování má za to, že žalovaná, jakožto vlastník budovy pošty a jakožto správce a provozovatel fotbalového hřiště a zastávky autobusu, vydržel služebnost bezplatného užívání pozemků za účelem umístění a užívání těchto staveb. Držbu užívání lze tedy popsat jako řádnou, poctivou a pravou. Každopádně za časově neomezené právo stavebníka k pozemku je možné považovat užívací instituty minulých právních úprav, které nebyly prostřednictvím zákona transformovány na nájem nebo vlastnické právo. Užívací právo vzniklé v minulosti tedy odpovídá svým obsahem právu služebnosti, proto není žalovaná povinna žalobcům platit žádnou náhradu.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: Pozemky parc. č. 89/1 ostatní plocha, sportoviště a rekreační plocha o výměře 8 987 m2, parc. č. 89/4 ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 87 m2, parc. č. st. 217 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 84 m2, parc. č. [hodnota] orná půda o výměře 20 482 m2, jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a), žalobce b) a žalobce c) s podílem o velikosti 1/12 a žalobce d) s podílem o velikosti ¾. Žalobci a ) a c) a právní předchůdkyně žalobce b) nabyli své spoluvlastnické podíly na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], žalobce d) na základě usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a žalobce b) pak na základě usnesení Okresního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (list vlastnictví č. [hodnota] a [adresa] k. ú. a obec [adresa]).

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná všechny pozemky užívá, když na pozemku parc. č. st. 217 je umístěna budova pošty č. p. 59 v jejím vlastnictví, pozemek parc. č. 89/4 žalovaná užívá za účelem provozu autobusové zastávky a pozemek parc. č. 89/1 a část pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 1 678 m2 užívá za účelem provozu fotbalového hřiště.

10. K budově pošty bylo zjištěno, že rozhodnutím Stavebního úřadu [adresa] ze dne [datum], č. j. Výst. 328/1-480/85-Km bylo rozhodnuto o umístění stavby – přístavby budovy MNV a pošty na části pozemku č. k. 89/1 k. ú. [adresa]. Na základě stavebního povolení Stavebního úřadu MNV [adresa] ze dne [datum] č. j. Výst. 332/2-837/85-Km bylo rozhodnuto o tom, že se povoluje přístavba a přestavba budovy MNV [adresa]. Kolaudačním rozhodnutím Stavebního úřadu MNV [adresa] ze dne [datum], č. j. Výst. 332/2-269/87-Km bylo povoleno užívání stavby: přístavba budovy MNV – úřadovna pošty (zjištěno z daných rozhodnutí založených ve spise soudu prvního stupně sp. zn. [spisová značka]).

11. Dle výpisu z pozemkového katastru - identifikace parcel, ze dne [datum], dle knihovní vložky č. [hodnota] pozemkového katastru pozemek parc. č. 89/1 odpovídá v evidenci nemovitostí mimo jiné pozemkům parc. č. 89/1, 89/4, st. 217, které jsou zapsány na listu vlastnictví č. [hodnota] a jsou v užívání MNV [adresa]. Z kopie listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa] (digitalizace LV vz 105/95, 106/95) plyne mimo jiné, že pozemky parc. č. 89/1, st. 217 (pol. výk. změn 3/87) byli ve vlastnictví [jméno FO] (1/2) a [jméno FO] (1/2); v oddíle D je uvedeno, že „ostatní pozemky v kat. území [adresa] včetně st.p. 49 jsou v užívání soc. org.“ a jsou zde nečitelně uvedeny položky výk. změn. Dle kopie záznamu podrobného měření změn – polního náčrtu č. [hodnota] z roku 1979, položka výkazu změn 54/79, byl zaměřen na pozemku parc. č. 89/1, původně výměra 9 158 m2 ostatní ploch. (hřiště), vjezd autobusu, nově část označena jako parc. č. 89/4. Dle kopie záznamu podrobného měření změn – polního náčrtu č. [hodnota] z roku 1987, položka výkazu změn č. 3/87, byla na pozemku parc. č. 89/1 ost. pl. výměra 9 071 m2 a st. p. 1 zast. pl. výměra 446 m2 zaměřena přístavba MNV (listiny založené ve spise soudu prvního stupně sp. zn. [spisová značka]).

12. Znalec [tituly před jménem] Arch. [jméno FO] ve svém znaleckém posudku č. 2656/31/2022 stanovil na základě porovnávací metody tržní hodnotu pozemků (část parc. č. [hodnota] stanovena planimetricky) částkou [částka], za pomoci tzv. simulovaného nájemného pak stanovil obvyklé nájemné částkou [částka]/m2/ročně, tj. celkem nájemné [částka]. Znalecký posudek obsahoval doložku dle ustanovení § 127a o. s. ř. Z faktury a příjmového pokladního dokladu vyplývá, že za vypracování znaleckého posudku byla znalci vyplacena částka [částka].

13. Žalobci vyzvali žalovanou ve výzvě ze dne [datum] k zaplacení náhrady za užívání pozemků za období od 1. 1. do [datum] ve výši [částka], a to do [datum]. Výzva byla žalované doručena dne [datum].

14. Ze spisu soudu prvního stupně vedeného pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaná podala proti žalobcům žalobu na určení existence věcného břemene v podobě služebnosti bezplatného užívacího práva k pozemkům, když tvrdila, že předmětné pozemky užívá již od osmdesátých let jako vlastník staveb či zařízení na nich umístěných a věcné břemeno v podobě bezplatného užívacího práva tak vydržela, ať již na základě mimořádného vydržení či již na základě vydržení řádného. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byla zamítnuta žaloba na určení výrokem I. že vlastníku stavby č. p. 59 umístěné na pozemcích parc. č. st. 1 a st. 217 svědčí věcné břemeno pozemkové služebnosti bezplatného užívacího práva k pozemku parc. č. st. 217, výrokem II. že žalované svědčí osobní věcné břemeno v podobě služebnosti bezplatného užívacího práva k pozemku parc. č. 89/1 a části pozemku parc. č. [hodnota] za účelem provozu fotbalového hřiště a výrokem III. že žalované svědčí osobní věcné břemeno v podobě bezplatného užívacího práva k pozemku parc. č. 89/4 za účelem provozu zastávky autobusu, výrokem IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalovaná si podala odvolání pouze proti výroku I. a závislému výroku IV. O odvolání žalované rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a IV. potvrzuje. Oba soudy vyšly z toho, že sporné pozemky jsou užívány žalovanou a slouží veřejnosti, jak bylo popsáno shora i v tomto řízení, a že v minulosti bylo již pravomocně rozhodnuto o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům bezdůvodné obohacení za užívání pozemků za období od února 2013 do [datum]. Oba soudy v rámci svého právního posouzení dospěly k závěru, že předpoklady pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni podle ustanovení § 130 odst. 1, § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do [datum] (dále jen „obč. zák.“) nebyly naplněny, když žalovaná neprokázala existenci titulu, na základě kterého by dané právo vykonávala v dobré víře, že jí toto právo náleží, když takovým titulem nejsou veřejnoprávní rozhodnutí jako je stavební povolení či kolaudační rozhodnutí, kterými byla stavba a následně její užívání povoleno. Dále se shodly, že nebyly naplněny ani předpoklady mimořádného vydržení práva podle ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), podle něhož je pro mimořádné vydržení stanovena vydržecí doba v trvání 20 let (navíc dle o. z. nemohla skončit dříve než 5 let po účinnosti o. z.), po kterou musí držitel právo držet, aniž by musel prokazovat právní důvod, na němž se jeho držba zakládá; to však neplatí, je-li držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Soudy se shodly, že bylo prokázáno, že žalovaná nebyla po celou tuto mimořádnou vydržecí dobu poctivým držitelem služebnosti bezplatného užívacího práva, když v soudních řízeních, probíhajících v letech 2016 až 2020 a týkajících se náhrad za užívání pozemků bez právního důvodu, neuvedla žádné tvrzení o tom, že by držitelkou takového práva byla.

15. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] podali žalobci či jejich právní předchůdci proti žalované žalobu na zaplacení bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání totožných pozemků bez právního důvodu za období od 1. 1. do [datum] s tím, že co do základu bylo žalobě vyhověno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

16. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] žalobci podali proti žalované žalobu na zaplacení bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání pozemků parc. č. 89/1, 89/4, 598, st. 217 a st. 220 a st. 221/1 bez právního důvodu za období od 1. 1. do [datum]. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo žalobě vyhověno ohledně náhrady za užívání pozemků parc. č. 89/1, 89/4, 598, st. 217 vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by byly tyto pozemky užívány na základě určitého právního důvodu a ohledně pozemků parc. č. st 220 a st. 221/1 byla žaloba zamítnuta s tím, že tyto pozemky jsou užívány z titulu existence zákonného věcného břemene dle ustanovení § 59a zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění účinném od [datum].

17. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 1260 odst. 1, § 1089 odst. 1, § 1095 o. z. ve spojení s ustanovením § 3066 o. z. Dospěl k závěru, že mimořádné vydržení služebnosti bezplatného užívání pozemků nepřichází do úvahy, neboť nebyla splněna vydržecí doba, která musela trvat ve smyslu ustanovení § 3066 o. z. ještě pět let po účinnosti občanského zákoníku z roku 2012, tedy do [datum], přičemž v předchozích řízeních o zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemků se žalovaná nebránila tvrzením, že by jí takové právo svědčilo, a proto jí bylo uloženo, aby bezdůvodné obohacení zaplatila. Dané právo jí nemohlo vzniknout ani na základě tzv. řádného vydržení, které bylo třeba posuzovat podle právních předpisů učiněných v době, kdy mělo dojít k počátku běhu vydržecí doby (§ 3028 odst. 2 o. z.), tedy podle ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák. K řádnému vydržení podle tohoto ustanovení nemohlo dojít, neboť žalovaná nebyla v dobré víře, že jí takové právo náleží, když neexistoval žádný, byť jen domnělý soukromoprávní titul, na základě kterého by mohla mít žalovaná za to, že jí takovéto právo náleží. Veřejnoprávní rozhodnutí v podobě stavebního povolení či kolaudačního rozhodnutí takovým titulem není. Nebyly doloženy žádné listiny o převedení předmětných pozemků do správy žalované. Žalovaná tedy neprokázala tvrzení o oprávněnosti držby daného práva. Závěrem soud prvního stupně uzavřel, že pozemky jsou žalovanou užívány bez právního důvodu, a proto podle ustanovení § 2991 o. z. přiznal žalobcům náhradu za toto užívání odpovídající obvyklému nájemnému, jehož výši zjistil z předloženého znaleckého posudku.

18. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci vyšel z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku tento správně popsal, a pro stručnost na jeho odůvodnění zcela odkazuje (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). K odvolací námitce, že soud prvního stupně učinil nesprávné skutkové zjištění, že žalovaná nemohla být oprávněným držitelem práva odpovídajícího věcnému břemeni, se odvolací soud vyjadřuje níže.

19. Ve vztahu k právnímu posouzení, zda žalovaná je osobou oprávněnou z věcného břemene (služebnosti) bezplatného užívání pozemků v důsledku řádného vydržení, odvolací soud shodně jako soud prvního stupně vycházel za použití ustanovení § 3028 odst. 1, 2 o. z. z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném od [datum] do [datum], ve znění účinném od [datum] do [datum] a ve znění účinném od [datum] do [datum] vzhledem k tomu, že žalovaná se chopila držby pozemků dle svého tvrzení na konci sedmdesátých a v osmdesátých letech minulého století.

20. Obč. zák. účinný od [datum] do [datum] institut vydržení ani držbu neznal a právo odpovídající věcnému břemeni tak nebylo možno tímto způsobem nabýt. Institut vydržení vlastnického práva či práva odpovídajícího věcnému břemeni zakotvila až novela obč. zák., provedená zákonem č. 131/1982 Sb., s účinností od [datum] do [datum], v ustanovení § 135a, avšak s tím, že subjektem vydržení mohl být pouze občan. Podle ustanovení § 132a odst. 1 a 2 obč. zák. sice právnická osoba mohla být subjektem oprávněné držby (zákon žádný subjekt práva z držby nevylučoval), podle ustanovení § 135a však tato držba právnické osoby či státu nemohla vyústit v nabytí vlastnictví či vznik práva odpovídajícího věcnému břemeni a navíc podle ustanovení § 135a odst. 3 nebylo možno nabýt vlastnictví či právo odpovídající věcnému břemeni k pozemku, který je v socialistickém vlastnictví (bez ohledu na jeho formy) nebo ke kterému má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. Žalovaná, potažmo MNV a jeho prostřednictvím stát, tak nebyly až do [datum] způsobilými subjekty vydržení. To umožnila až novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od [datum] do [datum]. Jakmile uvedené omezení odpadlo, uplatnily se právní důsledky oprávněné držby, které zákon až doposud vylučoval. Ve vztahu k ustanovení § 868 obč. zák. (přechodné ustanovení k úpravám účinným od [datum]) bylo judikováno (rozhodnutí NS sp. z. [spisová značka] aj.), že vlastníkem nemovitosti se počínaje dnem [datum] stane právnická osoba (i stát), která má nemovitost v oprávněné držbě nepřetržitě po dobu deseti let, a to i v případě, že se stala oprávněným držitelem před [datum].

21. Podle ustanovení 151o odst. 1 obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemeni lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

22. Podle ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

23. Podle ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, je-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitosti

24. Podle ustanovení § 134 odst. 3 obč. zák. do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

25. Podmínkami pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni je existence nemovitosti, která podle práva může být věcným břemenem zatížena, oprávněná držba práva odpovídajícího věcnému břemeni a uplynutí desetileté vydržecí doby a tyto podmínky musí být splněny kumulativně.

26. Oprávněná držba práva odpovídajícího věcnému břemeni se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je subjektem vykonávaného práva, ačkoliv není. Právo nevyžaduje k oprávněné držbě práva žádný titul, pouze jde o to, aby držitel byl při uchopení držby práva se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je subjektem práva, které vykonává, respektive, že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva.

27. Dle konstantní judikatury k naplnění dobré víry nestačí, když tvrzené právo k nemovitosti bylo dlouhodobě vykonáváno, aniž vlastník nemovitosti jeho výkonu bránil, popřípadě, že bylo vykonáváno „od nepaměti“. Nabyvatelovo přesvědčení o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží, že nejedná bezprávně, musí být podloženo důvodem opravňujícím k takovému přesvědčení, tedy okolnostmi svědčícími o poctivosti nabytí; právo odpovídající věcnému břemeni může být vydrženo na základě právního titulu, který bez dalšího sjednaná práva a povinnosti nezakládá, ale obecně vzato je způsobilý je založit (rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]). Oprávněná držba práva odpovídajícího věcnému břemeni vychází z omluvitelného omylu ohledně existence právní skutečnosti (titulu), která má za následek vznik daného věcného práva. Taková držba se proto nemůže opírat o pouhou skutečnost, že obsah určitého práva je dlouhodobě fakticky vykonáván (rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]).

28. Na základě shora uvedeného odvolací soud souhlasí s tím, že základní podmínka pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni, a to oprávněná držba tohoto práva, nebyla naplněna, pokud žalovaná odvíjela svou dobrou víru v existenci tohoto věcného práva jen od jeho dlouhodobého výkonu, aniž by tvrdila důvod způsobilý přivodit vznik takového práva. K vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni nestačí, aby bylo tvrzeno, že v minulosti nastala právní skutečnost, která byla způsobilá přivodit vznik jakéhokoliv užívacího práva (a to včetně užívacích institutů socialistických, které byly do našeho právních řádu zakotveny v letech 1948 – 1990), ale že byla způsobilá přivodit právě vznik práva odpovídajícího věcnému břemeni. Pokud tedy žalovaná naznačovala, že v minulosti svědčilo Místnímu národnímu výboru (MNV) [adresa] užívací právo na základě některého ze socialistických užívacích institutů (aniž by však uvedla kterého konkrétně), pak na základě existence takové právní skutečnosti mohli být MNV [adresa] a následně žalovaná přesvědčeni, že jsou subjektem tohoto jiného užívacího práva, těžko však mohli být v dobré víře, že jsou subjektem práva odpovídajícího věcnému břemeni.

29. Rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka] není na věc použitelné, neboť se týkalo vypořádání neoprávněné stavby a řešila se v něm tedy otázka oprávněnosti či neoprávněnosti stavby, přitom je třeba si uvědomit, že právo stavby se v minulosti neodvíjelo jen od souhlasu vlastníka pozemku (úplatného či bezúplatného), ale právo stavby bylo i součástí například institutu družstevního užívání či součástí práva hospodaření nebo trvalého užívání, případně i dočasného užívání. V projednávané věci však předmětem řízení není otázka, zda vybudovaný objekt pošty je stavbou oprávněnou či nikoliv. Z listin předložených žalovanou navíc lze těžko dovodit, co bylo důvodem pro umístění stavby pošty, zda žalovanou tvrzené věcné břemeno bezplatného užívání nebo jiný právní institut.

30. [adresa] víra ve vztahu ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni nevyplývá ani z vydání stavebního povolení či kolaudačního rozhodnutí, neboť to nejsou skutečnosti, s nimiž by právní předpisy vznik takového práva spojovaly. Stavební zákon sice v ustanovení § 58 odst. 2 stanoví jako podmínku pro vydání stavebního povolení povinnost stavebníka prokázat, že je vlastníkem pozemku určeného k zastavění nebo že má k takovému pozemku jiné právo, které jej opravňuje zřídit na něm požadovanou stavbu, ale jak bylo shora uvedeno, právo stavby mohlo vyplývat i z jiných právních institutů. Nelze tedy ze samotného stavebního povolení či kolaudačního rozhodnutí dovodit existenci věcného břemene bezplatného užívání pozemku, na němž měla být stavba zřízena.

31. Žalovaná netvrdila, že by jí pro užívání pozemků svědčil jiný užívací titul. Je třeba připomenout, že místní národní výbory, jakožto orgány socialistické státní moci a správy v obcích, zanikly, přičemž jejich práva a závazky podle ustanovení § 68 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), přešly na obce, které spravovaly, tedy přešlo na ně i případné právo hospodaření s majetkem státu, případně jiný užívací titul. Z předložených listin vyplývá, že předmětné pozemky, byť MNV byl evidován jako jejich uživatel, byly stále zapsány na listu vlastnictví č. [hodnota], tedy fyzických osob a není tedy zřejmé, zda ze strany MNV [adresa] šlo o užívání pozemků ve vlastnictví státu či jiného vlastníka a o jaký konkrétní užívací titul se mělo jednat. Pokud by šlo o vlastnictví státu, jeví se jako nepravděpodobné, že by v rámci restituce byl vydáván pozemek zastavěný, když právě zastavění pozemku po přechodu na stát byl překážkou pro vydání pozemku v rámci restituce (viz např. § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.) a navíc by do úvahy přicházela transformace vlastnictví podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Z listin předložených žalovanou tak vůbec nebylo možno zjistit nic k tomu, na základě jakého titulu MNV [adresa] pozemky užíval, zda šlo o smlouvu o vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni, smlouvu o právu hospodaření či smlouvu o jiném užívacím titulu jako bylo dočasné užívání apod. Závěr obsažený v rozhodnutích NS sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], týkající se možnosti prokázat existenci písemné smlouvy nepřímými důkazy, tak nebyl pro danou věc použitelný.

32. Podle ustanovení § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatní, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

33. Podle ustanovení 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskoční dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde- li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

34. Podle ustanovení § 498 odst. 1 věta první o. z. nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon.

35. Odvolací soud souhlasí i s tím, že služebnost bezplatného užívání nemohla vzniknout ani na základě mimořádného vydržení upraveného v ustanovení § 1095 ve spojení s ustanovením § 3066 o. z., jak bylo již předběžně vyřešeno i v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn [spisová značka]. Předběžně byla tato otázka vyřešena i v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], když ve věci totožného nároku, byť za odlišné období roku 2021, byla náhrada za bezdůvodné obohacení přiznána, přičemž rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Odvolací soud opakuje, že podmínky mimořádného vydržení práva podle ustanovení § 1095 o. z. nemohly být naplněny s ohledem na ustanovení § 3066 o. z., podle něhož doba potřebná pro mimořádné vydržení nesmí skončit dříve než za pět let od účinností o. z. , tj. od [datum]. Podmínka této vydržecí doby nebyla naplněna, když již v roce 2016 byl ze strany vlastníků pozemků vůči žalované vznesen soudní požadavek na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání těchto pozemků pro neexistenci právního titulu a žalobě bylo vyhověno, nepochybně tak od doručení žaloby muselo dojít k zániku držby práva „nikoli v nepoctivém úmyslu“. Odvolací soud proto ve smysl ustanovení § 13 o. z. neměl důvod se odchylovat od toho, jak byla otázka mimořádného vydržení práva posouzena v předchozích soudních rozhodnutích.

36. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkoví prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za jiného bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

37. Podle ustanovení § 2999 odst. 1 věty první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu do výše obvyklé ceny.

38. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je plnění bez právního důvodu, jež může spočívat mimo jiné i v užívání cizí věci (zde pozemků) bez patřičného právního titulu k tomu opravňujícího. Uživateli tak vzniká majetkový prospěch, jejž je povinen vydat. Nelze-li spotřebované plnění v podobě užívání cizí věci vrátit, musí je obohacený nahradit peněžitou formou. Majetkovým vyjádřením takového prospěchu je obnos odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu formou nájmu, jež by byl nájemce za standardních okolností povinen platit podle nájemní smlouvy (viz např. rozsudek NS sp. zn. [spisová značka] a jiné).

39. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že by žalovaná užívala pozemky na základě služebnosti bezplatného užívání pozemků a netvrdila a neprokázala ani jiný právní titul pro bezplatné užívání, vzniklo jí na úkor žalobců bezdůvodné obohacení, které je povinna jim vydat v návaznosti na velikost jejich spoluvlastnických podílů. Výše obvyklého nájemného za užívání pozemků v roce 2022, která je majetkovým vyjádřením bezdůvodného obohacení, byla stanovena znaleckým posudkem, proti jehož závěrům nebyly vzneseny žádné námitky. [adresa] 346 Kč představující obvyklé nájemné za rok 2022 byla rozdělena a jednotlivým žalobcům bylo přisouzeno bezdůvodné obohacení podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů, tedy žalobcům a), b) a c) ve výši [částka] a žalobci d) ve výši [částka]. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, proto doba plnění je u nich vázána na výzvu podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., zde na výzvu ze dne [datum]. Pokud nebyla pohledávka v dané lhůtě zaplacena, vzniklo žalobcům i právo na úrok z prodlení z uvedených částek v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

40. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

41. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. v nákladovém výroku III., neboť soud prvního stupně správně žalobcům přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neurčil však správně výši této náhrady. Při rozhodování o nákladech zastoupení žalobců advokátem odvolací soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). V řízení byli žalobci zastoupeni jedním advokátem, přičemž v usnesení NS sp. zn. [spisová značka] byl přijat závěr, že „při stanovení mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta zastupujícího tři žalobce, z nichž každý uplatňuje v jednom řízení jím žalovanou částku sám pro sebe, náleží za každou takto zastupovanou osobu samostatná mimosmluvní odměna vypočtená podle tarifní hodnoty připadající na každého žalobce, snížená o 20%. V této situaci nelze použít ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu, které se vztahuje na případ více nároků uplatněných v jednom řízení jedním účastníkem nebo více účastníky oprávněnými společně a nerozdílně nebo vystupujícími v řízení jako nerozluční společníci. V daném případě je vyloučeno určení mimosmluvní odměny součtem odměn za všechny projednávané nároky v předmětné věci, neboť jde o odlišné samostatné nároky více osob, byť jsou projednávány ve společném řízení, a tomu musí odpovídat i odlišná (od výše toho kterého nároku odvozená) náhrada odměny advokáta připadající na jednotlivé žalobce“.

42. Odvolací soud proto při určení výše mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem každého z žalobců vycházel u každého z žalobců z jím požadovaného plnění; u žalobců a), b) a c) činí odměna za jeden úkon právní služby [částka] (odměna z tarifní hodnoty [částka] snížená o 20 %) a u žalobce d) činí odměna za jeden úkon právní služby [částka] (odměna z tarifní hodnoty [částka] snížená o 20 %) dle ustanovení § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a 6. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu. V řízení bylo ze strany advokáta žalobcům poskytnuto těchto pět společných úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva se skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření žalované, jednání u soudu prvního stupně dne [datum]. [právnická osoba] s usnesením NS sp. zn. [spisová značka] pak při zastupování více osob náleží ke každému společnému úkonu pouze jedna paušální částka náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, odvolací soud proto přiznal ke každému úkonu právní služby pouze příslušný podíl této náhrady podle počtu podatelů. Žalobcům dále vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] a náklady za znalecký posudek ve výši [částka] (doloženo fakturou).

43. Žalobcům a), b) a c) náleží každému z nich náhrada nákladů řízení, která se skládá z náhrady nákladů za zastoupení advokátem sestávající z pěti úkonů právní služby po [částka], z náhrady hotových výdajů po [částka] (1/12 z [částka]) ke každému z úkonů právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. celkem [částka] a z náhrady za 21 % DPH ve výši [částka], z náhrady za poměrnou část soudního poplatku ve výši [částka] (1/12 z [částka]) a z náhrady za poměrnou část nákladů za znalecký posudek ve výši [částka] (1/12 z [částka]).

44. Žalobci d) náleží náhrada nákladů řízení, která se skládá z náhrady na zastoupení advokátem sestávající z pěti úkonů právní služby po [částka], z náhrady hotových výdajů po [částka] (3/4 z [částka]) ke každému z úkonů právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. celkem [částka] a z náhrady za 21 % DPH ve výši [částka], z náhrady za poměrnou část soudního poplatku ve výši [částka] (3/4 z [částka]) a z náhrady za poměrnou část nákladů za znalecký posudek ve výši [částka] (3/4 z [částka]).

45. V návaznosti na shora uvedené odvolací soud výrok III. napadeného rozsudku podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobcům a), b) a c) každému částku [částka] a žalobci d) částku [částka].

46. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když v odvolacím řízení byli žalobci úspěšní co do věci samé a co do základu nároku na náhradu nákladů řízení, neúspěšní byli pouze ve výši náhrady nákladů řízení, což považuje odvolací soud z hlediska celého předmětu odvolacího řízení za úspěch pouze nepatrný, a proto žalobcům přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Každému z žalobců a), b) a c) vznikly náklady za zastoupení advokátem v celkové výši [částka] sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka], z náhrady hotových výdajů po [částka] ke každému z úkonů právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. celkem [částka] a z náhrady za 21 % DPH ve výši [částka] a žalobci d) v celkové výši [částka] sestávající z odměny za dva úkony právní služby po [částka], z náhrady hotových výdajů po [částka] ke každému z úkonů právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. celkem [částka] a z náhrady za 21 % DPH ve výši [částka]

47. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v obecné pariční lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalobců podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.