o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 C 11/2021 - 91

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 36 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku II. uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 211,36 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání, ve kterém namítají, že žalobkyně netvrdila a neprokázala žalobní nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení. Mají za to, že soud prvního stupně nekriticky přejímal argumentaci a důkazy žalobkyně a že rozhodnutí soudu prvního stupně není řádně odůvodněno, a proto je nepřezkoumatelné, zejména za situace, kdy žalovaný sporoval jak základ nároku, tak jeho výši. Žalovaní se domáhají vrácení předmětných nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba k bydlení [adresa] [anonymizováno], a pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též jen„ nemovitosti“). Nabytí nemovitostí bylo ze strany žalobkyně neoprávněné, když v minulosti nabyla svůj spoluvlastnický podíl od paní [příjmení] (matky účastnic), a to na základě darovací smlouvy, která byla v rozporu se zákonem, o čemž svědčí psychiatrická zpráva ze dne [datum] dokládající demenci převodkyně a šikanózní jednání žalobkyně vůči převodkyni a žalovaným. Žalobkyně žalované účelově poškozuje a tyto chce neoprávněně vyklidit, což je řešeno Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaní pobývali v nemovitostech fakticky do [datum], kdy byli v dopoledních hodinách násilně vystěhováni blíže neurčenými osobami. Podle informací žalovaných měla toto vystěhování organizovat žalobkyně, která se toho dne v místě nacházela s dalšími třemi osobami. Žalobkyně jim odebrala klíče od nemovitosti a další osoby s žalobkyní vyklidili nábytek žalovaných do garáže sousedící s nemovitostí. Ohledně tohoto vyklizení do dnešního dne není vedeno žádné exekuční řízení, dne [datum] bylo podáno trestní oznámení. Žalovaným každý měsíc vznikají náklady ve výši 6 000 Kč za náhradní ubytování, které si museli zajistit z důvodu vystěhování a tyto požadují po žalobkyni, neboť jde o škodu, kterou jim způsobila. Dále žalovaní poukazovali na to, že oba mají zdravotní problémy a dokládali, že vystěhování z domu může vést k jejich zhoršení. Žalovaní se vždy o nemovitosti řádně starali a vynakládali nemalé finanční prostředky na jejich údržbu, současně hradili náklady na spotřebu energií v nemovitosti, přičemž nic z toho žalobkyně nezohlednila. Současně žalovaní sporovali výši nároku, která se dle soudní praxe poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, přičemž ta nebyla zjištěna žádnou odbornou zprávou či znaleckým posudkem a nárok tak byl žalobkyni přiznán v nepřiměřené a chybně zjištěné výši. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Bylo prokázáno, že žalobkyně je od [datum] výlučným vlastníkem nemovitostí na základě soudního rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Oba žalovaní tedy až do vyklizení užívali nemovitosti bez právního důvodu a žalobkyně se proto jejich vyklizení musela domáhat soudní cestou. Přestože věc skončila soudním smírem, v němž se žalovaní zavázali předmětné nemovitosti vyklidit, tento nerespektovali. K výši bezdůvodného obohacení žalobkyně předložila k důkazu ceny ubytoven v dané oblasti, ze kterých vyplývá, že poplatek za ubytování činí cca 190 Kč za noc a osobu, přičemž v této částce jsou zahrnuty i služby. Proto žalobkyně ponížila svůj požadavek a žádala zaplacení cca 100 Kč za dvě osoby a noc. Žalovaní po celou dobu řízení tuto částku nesporovali, neuváděli, proč by tato částka měla být nepřiměřená. Žalovaní byli soudem vyzváni k tomu, aby navrhli důkazy, pokud uvedenou cenu mají za nesprávnou. Pokud v řízení zazněla námitka započtení, žalovaní svoji pohledávku nijak skutkově nevymezili, nebyli konkrétní.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v plném rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro částečnou změnu napadeného rozsudku.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] podala žalobu, jíž se vůči žalovaným domáhala zaplacení částky 36 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem nemovitostí na základě rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. V souladu s tímto řízením byla mezi žalobkyní a žalovanými uzavřena dohoda ze dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala umožnit žalovaným bydlení v předmětných nemovitostech do [datum] a tito se zavázali poté nemovitosti vyklidit. Jelikož závazek z dohody splněn nebyl, žalobkyně dne [datum] zahájila soudní řízení o vyklizení předmětných nemovitostí, které skončilo smírem, v němž se účastníci zavázali předmětné nemovitosti vyklidit do [datum] Ani tento závazek žalovaní nerespektovali. Žalovaní porušili své závazky jak z dohody, tak z uzavřeného smíru a žalobkyně má tak za to, že se na její úkor obohatili, když nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví užívali od [datum] do [datum]. Žalovaní měli v domě výlučně k dispozici dvě místnosti a společně s matkou žalobkyně a bratrem žalobkyně užívali příslušenství, chodbu, sklep, půdu, kolnu, chlív a posezení s krbem, rovněž měli k dispozici zahradu přiléhající k domu a užívali i stodolu. S ohledem na rozsah užívání měla za to, že obvyklé nájemné za užívání těchto prostor představuje částku 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum].

6. Žalovaní nárok žalobkyně neuznávali ani co do základu, ani co do výše.

7. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z listinných důkazů. Ze spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. [spisová značka] zjistil, že šlo o řízení mezi žalobkyní a žalovanou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 5. 2019, č. j. [číslo jednací] bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno a nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyni byla uložena povinnost vyplatit žalované na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 381 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a žalované byla uložena povinnost zaplatit náklady státu ve výši 5 568 Kč a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 104 758 Kč. Jelikož proti rozsudku nebylo podáno odvolání, rozsudek nabyl právní moci dne [datum] a žalobkyně byla na jeho základě zapsána jako výlučná vlastnice nemovitostí (výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu [datum], [list vlastnictví] pro k. ú. [anonymizováno], [územní celek]). Ze spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 14 C 211/2019 bylo zjištěno, že dne [datum] žalobkyně podala proti žalovaným žalobu na vyklizení předmětných nemovitostí. Řízení bylo ukončeno usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. 2. 2020, č. j. [číslo jednací], kterým byl schválen smír účastníků, v němž se žalovaní zavázali vyklidit a vyklizené odevzdat žalobkyni předmětné nemovitosti nejpozději do [datum]. Odvolání proti tomuto usnesení bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 10. 6. 2020, č. j. [číslo jednací] odmítnuto pro věcnou nepřípustnost. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaní užívali nemovitosti do [datum].

8. K poučení soudu prvního stupně podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně k prokázání výše nároku předložila cenovou nabídku za ubytování v turistické ubytovně [příjmení] se sídlem [adresa], podle níž jde o nejlevnější ubytování na [anonymizováno]; orientační cena za lůžko a noc činí 190 Kč a cenovou nabídku ubytovny [anonymizováno] v areálu bývalých kasáren v [obec], podle níž dvojlůžkový pokoj s vlastním sociálním zařízením na 16 a více dní stojí 194 Kč na osobu a den, jednolůžkový 304 Kč na osobu a den. Současně byl předložen e-mail od pracovnice [stát. instituce], z něhož vyplývá, že cena za m2 v městských bytech je 40 Kč/m2 a že cena na ubytovně je fixní 4 300 Kč měsíčně (cca 48 m2). Návrh žalovaných na doplnění dokazování znaleckým posudkem k obvyklé výši nájemného za užívání předmětných nemovitostí nebyl proveden, neboť žalovaní nesložili zálohu na provedení tohoto důkazu.

9. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, k nimž soud prvního stupně dospěl na základě správně provedeného dokazování a na tyto pro stručnost odkazuje. Současně podle ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplnil dokazování o žalobkyní navržené důkazy, a to o dohodu o naplnění rozhodnutí soudu ze dne [datum] a o dopis ze dne [datum]. Žalobkyně a žalovaná poté, co byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, uzavřely dohodu o naplnění rozhodnutí soudu ze dne [datum], v níž si smluvní strany dohodly, že žalobkyně započte proti své povinnosti uhradit žalované částku 381 000 Kč svou pohledávku vůči žalované na náhradě nákladů řízení ve výši 104 758 Kč a dále se žalobkyně zavázala uhradit žalované rozdíl ve výši 276 242 Kč formou poštovní poukázky zaslané na bydliště žalované do 10 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci předmětného rozsudku. Žalobkyně se pak zavázala žalované a žalovanému ponechat možnost užívání a bydlení v předmětných nemovitostech do [datum] a to bez nároku na finanční protiplnění (nájem) za toto užívání a žalovaná společně se svým synem, tedy žalovaným, se zavázala vystěhovat se z předmětných nemovitostí do [datum]. Současně si smluvní strany sjednaly rozvazovací podmínku této smlouvy, a to že v případě, že některá ze smluvních stran podá do kteréhokoliv výroku rozsudku soudu prvního stupně odvolání, pozbývá tato dohoda platnosti. Dále odvolací soud zopakoval dokazování dopisem ze dne [datum], z nějž zjistil, že tímto dopisem žalobkyně vyzvala žalované, aby nejpozději do [datum] uhradili žalované na označený účet bezdůvodného obohacení ve výši 36 000 Kč za užívání nemovitostí. Z úřední činnosti bylo odvolacímu soudu známo, že žaloba žalovaných na obnovu řízení o vyklizení byla pravomocně zamítnuta usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. [číslo jednací]. Dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, č. j. [číslo jednací].

10. Odvolací soud se nejprve zaměřil na posouzení oprávněnosti výtky žalovaných směřující k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. O takové rozhodnutí v posuzované věci rozhodně nejde, neboť soud prvního stupně respektoval zásady § 157 odst. 2 až 4 o. s. ř., svá skutková zjištění učinil z jím provedených konkrétních důkazů a své právní závěry dostatečně jasně formuloval. Ostatně žalovanými tvrzené nedostatky odůvodnění napadeného rozsudku nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění jejich práv (srov. rozsudek NS sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiptávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za jiného bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

12. Podle ustanovení § 2999 odst. 1 věty první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu do výše obvyklé ceny.

13. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je plnění bez právního důvodu, jež může spočívat mimo jiné i v užívání cizí věci (zde nemovitosti) bez patřičného právního titulu k tomu opravňujícího. Uživateli tak vzniká majetkový prospěch, jejž je povinen vydat. Nelze-li spotřebované plnění v podobě užívání cizí věci vrátit, musí je obohacený nahradit peněžitou formou. Majetkovým vyjádřením takového prospěchu je obnos odpovídající částkám vynákládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu formou nájmu, jež by byl nájemce za standardních okolností povinen platit podle nájemní smlouvy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1848/2016 aj.).

14. Po právní stránce soud prvního stupně správně na zjistěný skutkový stav aplikoval ustanovení o bezdůvodném obohacení, pokud bylo zjištěno, že žalovaní bez právního důvodu spoluužívali nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Oproti soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že k užívání nemovitostí žalobkyně žalovanými bez právního důvodu došlo až od [datum], neboť do [datum] žalovaní užívali nemovitost žalobkyně na základě dohody o naplnění rozhodnutí soudu ze dne [datum], v níž bylo mezi žalobkyní a žalovanou ujednáno, a to i ve prospěch žalovaného, že mohou nemovitosti bezplatně užívat do [datum], kdy měli nemovitosti vyklidit. Po dobu od [datum] do [datum] tak žalovaným svědčil právní titul pro užívání nemovitostí žalobkyně a žalobní požadavek na poskytnutí peněžité náhrady za toto období tak shledal odvolací soud nedůvodným. Pokud žalobkyně namítala, že dohoda, co se týče vyklizení, nebyla ze strany žalovaných dodržena, odvolací soud uvádí, že tato skutečnost nemá na posouzení věci žádný vliv. Dohoda mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platně, na základě ní vzniklo žalovaným právo na bezplatné užívání nemovitostí žalobkyně po stanovenou dobu, přičemž účinky této dohody nadále trvaly, když zánik účinků dohody byl vázán pouze na rozvazovací podmínku, že některá ze smluvních stran podá do kteréhokoliv výroku rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví odvolání a nikoli na podmínku, zda žalovaní po stanovené lhůtě nemovitosti vyklidí.

15. Pokud jde však o období od [datum] do [datum] odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že v tomto období se žalovaní na úkor žalobkyně obohatili, pokud spoluužívali nemovitosti v jejím vlastnictví, ačkoliv jim k tomu již nesvědčil žádný právní důvod. Způsob vyklizení na vznik tohoto nároku nemá žádný vliv. Naopak pokud by k vyklizení nedošlo, nárok na vydání bezdůvodného obohacení by se jen navyšoval.

16. Námitku, že k obohacení ze strany žalovaných na úkor žalobkyně nedošlo, neboť ta není vlastníkem předmětných nemovitostí, neshledal odvolací soud důvodnou. Vlastnictví žalobkyně k nemovitostem bylo prokázáno listem vlastnictví s tím, že žalobkyně se stala vlastnicí celé nemovitosti na základě rozsudku soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, pro který platí, že jde o rozhodnutí konstitutivní povahy, ale zejména podle ustanovení § 159a odst. 3 o. s. ř. pro něj platí, že v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení, a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány, tedy i pro soudy rozhodující v jiných (dalších) řízeních.

17. Pokud žalovaní sporovali výši peněžité náhrady s tím, že důkazní břemeno k této otázce leží na žalobkyni a že výše této náhrady nebyla určena odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem, odvolací soud uvádí, že má za to, že žalobkyně si svoji povinnost důkazní splnila. K poučení soudu prvního stupně podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. doložila důkazy v podobě vyjádření [stát. instituce] a cenových nabídek ubytoven v okrese, kde se náchází předmětné nemovitosti, z nichž vyplynulo, že požadovaná výše peněžité náhrady odpovídá, respektive je nižší, než cenová hladina za užívání městských bytů i ubytoven v daném okrese, a to i při odpočtu služeb zahrnutých do cenových nabídek a při srovnání rozsahu užívaných prostor, když cenové nabídky se týkaly jednoho dvoulůžkového pokoje s příslušenstvím, zatímco u žalovaných šlo o užívání dvou místností a společné užívání kuchyně, příslušenství, chodby, sklepa, půdy, kolny, chlívu a pozemku okolo domu a stodoly na dalším pozemku, tedy nevýhoda společného užívání příslušenství je kompenzována počtem obývaných místností a možností užívání pozemku okolo domu a vedlejších staveb. O tom, že požadovaná náhrada 3 000 Kč měsíčně odpovídá částkám vynákládaným obvykle v daném místě a čase za užívání formou nájmu, svědčí i fakt, že žalovaní po opuštění předmětných nemovitostí využívají zajištěné bydlení, za které hradí i se službami cca 6 000 Kč měsíčně, což po odpočtu běžných záloh na služby spojené s užíváním bytu rovněž prokazuje, že žalobou požadovaná peněžitá náhrada za užívání nemovitostí žalobkyně je zcela odpovídající, respektive je nižší než obvykle požadovaná cena za užívání bytů či místností v dané oblasti. Za těchto okolností, i s přihlédnutím k tomu, že za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav věci (§ 125 o. s. ř.), odvolací soud souhlasí s postupem soudu prvního stupně, který vyhodnotil, že v daném případě odborné vyjádření či znalecký posudek není jediným možným důkazním prostředkem k prokázání výše peněžité náhrady.

18. Obranu žalovaných, že mají vůči žalobkyni právo na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na náhradní ubytování, případně že mají nárok na zaplacení částky 6000 Kč představující platbu za služby spojené s užíváním nemovitostí nebo že nebyl zohledněn jejich podíl na správě, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal nedůvodnou.

19. K zániku pohledávky započtením nedochází automaticky, ale ze strany povinné osoby musí být učiněno právní jednání směřující k započtení – kompenzační prohlášení. Z tohoto prohlášení musí být patrné, která pohledávka, z kterého závazkového vztahu, se započítává a vůči které pohledávce je započtení činěno. Jinak řečeno z kompenzačního prohlášení musí být seznatelné, které pohledávky a v jaké výši započtením zanikají. Pokud by tedy započítávaná pohledávka nebyla řádně skutkově vymezena, nebylo by zřejmé, jaká pohledávka z důvodu započtení zaniká. U pohledávky aktivně započítávané (pohledávka strany, která činí kompenzační prohlášení) je požadavek na její přesnou identifikaci bezvýjimečný, nemá-li jít o právní jednání neurčité a tedy zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z. K zániku dochází se zpětnou účinností ex tunc, a to k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení ve smyslu ustanovení § 1982 odst. 2 o. z., tedy k okamžiku splatnosti aktivně započítávané pohledávky pohledávky nebo k okamžiku splnitelnosti pasivně započítávané pohledávky (pohledávky, proti které je započítáváno) podle toho, který z těchto okamžiků nastane později. U aktivně započítávané pohledávky jsou ze započtení vyloučeny pohledávky dosud nesplatné, nevymahatelné u soudu i pohledávky nejisté a neurčité. Aniž by chtěl odvolací soud komentovat určitost kompenzačního prohlášení žalovaných učiněné v rámci řízení, bylo zřejmé, že u pohledávek, které byly žalovanými charakterizovány jako pohledávky na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení (vynaložení nákladů na společnou věc, úhrada nespotřebovaných služeb), nenastala jejich splatnost (což je u aktivně započítávané pohledávky jeden z rozhodujících předpokladů), pokud k jejich zaplacení nebyla žalobkyně ze strany žalovaných vyzvána (jak vyplynulo z dotazu soudu prvního stupně dne [datum] a nic k tomu nebylo tvrzeno ani při odvolacím jednání) vzhledem k tomu, že jak pohledávka na náhradu škody, tak pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení nemá zákonem stanovenu splatnost a ta je tak vázána na výzvu podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Pokud splatnost těchto (neurčitých) pohledávek nenastala, nemohlo být v řízení uplatněné započtení způsobilé vyvolat zánik žalované pohledávky.

20. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni náleží peněžitá náhrada za období od [datum] do [datum] v celkové výši 31 064 Kč (16 dnů v říjnu 2019 - 1 548 Kč, 9 měsíců listopad 2019 až července 2020 - 27 000 Kč a 26 dnů v srpnu 2020 – 2 516 Kč). Odvolací soud proto napadený rozsudek podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu v části týkající se zaplacení částky 4 936 Kč (rozdíl 36 000 Kč – 31 064 Kč) včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zamítl. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 31 064 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 064 Kč od [datum] do zaplacení, odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. Odvolací soud dále podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek v části týkající se zaplacení zákonného úroku z prodlení z celé částky 36 000 Kč za den [datum]. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, proto doba plnění je u nich vázána na výzvu věřitele podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Pokud žalobkyně stanovila ve výzvě ze dne [datum] lhůtu k zaplacení žalovaného nároku do [datum], ocitli se žalovaní v prodlení s jeho plněním až od [datum].

22. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 2 na počátku věty o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný a náleží jí tak pouze právo na poměrnou část náhrady. Žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1800 Kč a náklady za zastoupení advokátkou v celkové výši 18 411 Kč sestávající z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast při jednání dne [datum] a [datum]) po 2 540 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 1 500 Kč, z náhrady za promeškaný čas jízdou k soudu a zpět 2 x 2 půlhodiny po 100 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu – 400 Kč, z jízdného ve výši 616 Kč (2 x 51 km [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem při průměrné spotřebě 5,90 l/100km dle VTP, ceně benzínu dle vyhlášky 27,80 Kč a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km) a z náhrady za 21 % DPH ve výši 3 195 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, ovládaném zásadou„ úspěchu ve věci“, je nezbytné v řízení, jehož předmětem je vedle pohledávky též její příslušenství, při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zohlednit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v 86 % a neúspěšná ve 14 % a odvolací soud jí tak přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 552 Kč (tj. 72 % z celkové náhrady 20 211 Kč).

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 2 na počátku věty o. s. ř., rovněž tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady za zastoupení advokátkou v celkové výši 8 274 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 2 540 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 600 Kč, z náhrady za promeškaný čas jízdou k soudu a zpět 4 půlhodiny po 100 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu – 400 Kč, z jízdného ve výši 758 Kč (110 km [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem při průměrné spotřebě 5,90 l/100km dle VTP, ceně benzínu dle vyhlášky 37,10 Kč a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km) a z náhrady za 21 % DPH ve výši 1 436 Kč. S ohledem na zjištěný poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odvolací soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 957 Kč (tj. 72 % z celkové náhrady 8 274 Kč).

24. Celkovou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).