o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. 8. 2022, č. j. 10 C 97/2022 – 67

1. Rozsudkem pro uznání uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení co do nároku na vyloučení položek [číslo] [číslo] exekuovaných na základě exekučního příkazu [exekutorský úřad], soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], ze dne [datum], v rámci exekuce vedené pod sp. zn. 203 Ex 20796/21 proti [jméno] [příjmení], RČ: [číslo] (výrok I.). Dalším výrokem (II.) z popsané exekuce vyloučil položky sepsané na základě exekučního příkazu ze dne [datum] [číslo] – 11, 13 – 19 a 21. Posledním výrokem (III.) vyslovil, že žalobcům se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

2. Proti tomuto rozsudku, do výroku III., podali včas odvolání žalobci. V odvolání namítají, že využili veškeré možnosti, které jim zákon umožňuje k úspěšnému hájení práva na vydání věcí neoprávněně zabavených v exekučním řízení. Nejenom že okamžitě poté, co vykonavatel exekutora vstoupil do obydlí žalobců, začali prokazovat své vlastnické právo k movitým věcem potřebnými doklady, ale též podali ve lhůtě návrh na vyškrtnutí ze seznamu movitých věcí a v návaznosti na negativní rozhodnutí žalobu na vyloučení movitých věcí z exekuce, které bylo v celém rozsahu vyhověno. Žalobci tak splnili veškeré předpoklady pro přiznání náhrady nákladů ve věci, ve které byli jednoznačně úspěšní. Ustanovení § 150 o. s. ř. lze aplikovat pouze ve výjimečných případech, takových, kdy je nespravedlivé, aby ten, kdo hájí svá ohrožená práva, tedy žalobce, obdržel náhradu nákladů řízení, které při tomto hájení vynaložil. Kritéria, která bere soud při tomto postupu v úvahu, jsou zejména majetkové, osobní a sociální poměry obou účastníků. V této věci zde proti sobě v pozici žalované stojí velká společnost, zavedená a zkušená v řešení právních ale zejména exekučních řízeních, vědoma si všech niancí a zvláštností exekučního řízení a naproti tomu jako žalobci stojí fyzické osoby, hájící poprvé svá porušená práva. Žalovanou společnost, pokud jde o její majetkové poměry, lze hodnotit kladně, nejedná se o společnost, u níž připadá v úvahu postup dle § 150 o. s. ř. při stanovení náhrady nákladů z důvodů majetkových, osobních či sociálních poměrů. Lze předpokládat, že žalovaná je v nepřetržitém kontaktu s exekutorskými úřady, vzhledem k objemu případů, které řeší a má zcela jistě pravidelné informace o aktuálním vývoji svých případů. Naproti tomu u žalobců se jedná o fyzické osoby, žalobce a) je zaměstnán a jeho příjem se pohybuje okolo 32 000 Kč měsíčně čistého, žalovaná b) v současné době pobírá invalidní důchod prvního stupně a v pěstounské péči vychovává svou vnučku. Exekuční úřad [obec] byl v této věci nejlépe seznámen se stavem věci a průběhem exekučního řízení a žalovanou stranu mohl obeznámit se stavem věci i s ohledem na specifičnost daného postupu. Vykonavatelé exekutorského úřadu vstoupili do obydlí žalobců (třetí osoby), kde povinný již neměl od roku 2018 trvalé bydliště, aniž by prokázali jakékoliv závažné indicie opravňující k provedení soupisu movitých věcí v bytě třetích osob. Vlastnictví věcí zahrnutých do soupisu bylo okamžitě prokazováno žalobci již v bytě, včetně rozhodnutí o zrušení trvalého bydliště povinného, avšak bezúspěšně. Nelze klást k tíži žalobců tu skutečnost, že exekutorský úřad postupoval při soupisu movitých věcí v bytě třetí osoby sporně, žalobci tento stav svým chováním nezavinili. Žalobci nenesou žádnou vinu na existenci tohoto řízení a vzniku jeho nákladů a bylo by tak nespravedlivé, aby náhrada nákladů řízení, která jim v souvislosti s tímto řízením vznikla, jim nebyla přiznána. Nejen že bylo zasaženo do majetkové sféry žalobců, tímto zásahem utrpěli i morální a společenskou újmu. Žalobci tak navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně.

3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, které aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. odůvodňují. Soudní exekutor rozhodoval o návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu zcela sám a žalovaná nebyla nijak informována o skutečnosti, že žalobci předmětný návrh podali. Zároveň nebyla ani nijak vyzvána k vyjádření k tomuto návrhu. Žalovaná se poprvé o předmětném návrhu dozvěděla až ke dni [datum], kdy jí byla soudem doručena vylučovací žaloba. S ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/07 je tak tvrzení žalobců, že by jim měla být přiznána náhrada nákladů řízení zcela liché. Žalovaná tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v napadeném výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobci se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] proti žalované domáhali vyloučení celkem 21 movitých věcí z exekuce vedené oprávněnou [osobní údaje žalované], proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. 203 EX 20796/21. Žalobu odůvodnili tím, že věci pojaté do soupisu movitých věcí dne [datum] pod položkami 1 – 21 jsou součástí jejich společného jmění, patří žalobcům a jejich vnučce [jméno] [příjmení] (dceři povinného, svěřené žalobcům do pěstounské péče). Vzhledem k tomu, že soudní exekutor jejich návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu zamítl (s výjimkou dvou položek), žalobcům nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou. K prokázání svého vlastnictví k soudním exekutorem sepsaným movitým věcem žalobci předložili řadu listinných důkazů s tím, že tyto důkazy již předložili soudnímu exekutorovi současně s návrhem na vyškrtnutí věcí ze soupisu.

6. Žalovaná se podáním doručeným soudu prvního stupně dne [datum] k žalobě vyjádřila tak, že s žalobou souhlasí s výjimkou dvou položek, které již byly v minulosti rozhodnutím soudního exekutora ze soupisu vyškrtnuty.

7. Soud prvního stupně za nastalé procesní situace přezkoumávaným rozsudkem rozhodl tak, jak uvedeno výše, přičemž napadeným výrokem vyslovil, že žalobcům se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Tento výrok odůvodnil ustanovením § 150 o. s. ř. a judikaturou Ústavního soudu s tím, že žalovaná důvodně v exekuci hájila svá práva založená řádným exekučním titulem a o sporu byla informována až v souvislosti s podáním žaloby iniciující toto řízení. Zavinění tohoto řízení je pak dáno výlučně postupem soudního exekutora.

8. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

9. Dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

10. Dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

11. Dle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

12. Řízení o vylučovací (tzv. excindační) žalobě není běžným občanskoprávním sporem, nýbrž sporem specifickým, dílčím řízením, které může být vyvoláno v důsledku postupu soudního exekutora, jenž byl pověřen výkonem pravomocného rozhodnutí. Obecně je přitom nutno považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozím řízení osvědčil, že důvodně hájil svá porušená či ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován zaplacením náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná.

13. Soud však smí aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. v řízení o tzv. excindační žalobě pouze tam, kde věřitel (oprávněný) vznik nákladů řízení úspěšné straně nezavinil. Tak je tomu například tehdy, pokud osoba (v tomto případě žalobci), která tvrdí, že má právo k majetku nepřipouštějící výkon rozhodnutí, brání svá práva nikoliv příčiny ležící na straně oprávněného (v tomto případě žalované) nýbrž výlučně v důsledku postupu soudního exekutora.

14. Z usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], ze dne 25. 1. 2022, č. j. 203 Ex 20796/21 – 36 má odvolací soud zjištěno, že jím soudní exekutor zamítl návrh žalobců na vyškrtnutí celkem 19 movitých věcí pojatých do soupisu movitých věcí dne [datum] na podkladě exekučního příkazu ze dne 3. 1. 2022, č. j. 203 Ex 20796/21 – 16, přičemž další dvě položky z tohoto soupisu vyškrtl. Návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu movitých věcí podali žalobci dne [datum], tento návrh řádně odůvodnili a současně s ním předložili řadu důkazů (faktury, dodací listy, účtenky, čestné prohlášení, fotografie, atd.), kterými prokazovali, že všechny sepsané movité věci tvoří vybavení jejich domácnosti, případně slouží potřebám jejich nezletilé vnučky [jméno] [příjmení], svěřené jim do pěstounské výchovy. Současně v tomto návrhu žalobci uvedli, že povinný [příjmení] [příjmení] [datum narození], na adrese, kde byly movité věci sepsány, již dlouhodobě nebydlí, v červnu 2018 mu byl správním orgánem v bydlišti žalobců zrušen trval pobyt, nyní je hlášen na městském úřadu.

15. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě, doručeném soudu prvního stupně dne [datum], uvedla, že o návrhu žalobců na vyškrtnutí věcí ze soupisu nebyla soudním exekutorem vyrozuměna, ten o tomto návrhu rozhodl sám. Pokud by soudní exekutor žalovanou o návrhu žalobců informoval, vyústilo by to s největší pravděpodobností v souhlas žalované, čímž by se předešlo celému řízení o vyloučení věcí z exekuce. Tuto skutečnost však v žádném případě nelze přičítat k tíži žalované.

16. Odvolací soud tento názor žalované nesdílí.

17. Odvolací soud se musí zejména pozastavit nad tím, proč oprávněná, vystupující v tomto řízení jako žalovaná, nemá se soudním exekutorem, kterého si vybrala proto, aby v rámci exekuce vymohl její vykonatelnou pohledávku, takovou konkrétní dohodu, která by jí umožňovala reagovat na podstatná podání ovlivňující průběh exekuce, v tomto případě tedy takovou dohodu, v rámci které by návrh žalobců na vyškrtnutí věcí ze soupisu, před rozhodnutím soudního exekutora byl zaslán oprávněné k vyjádření tak, aby se zjistilo její stanovisko, jež je pro rozhodnutí o vyškrtnutí věci ze soupisu zcela zásadní (§ 68 odst. 3 exekučního řád).

18. Pokud takovouto dohodu oprávněná s exekutorem nemá a bezvýhradně se spoléhá na postup soudního exekutora, nelze na toto její jednání v rámci exekučního řízení hledět jako na jednání řádné, odpovídající jejímu postavení oprávněné.

19. V poměrech projednávané věci to pak znamená, že k podání žaloby došlo nikoliv výlučně z důvodu postupu soudního exekutora ale též z důvodů ležících na straně žalované, v exekučním řízení vystupující jako oprávněná, která si počínala v rámci tohoto exekučního řízení nedůsledně, řádně nehájící své zájmy tak, aby bylo dosaženo účelu exekučního řízení.

20. Odvolací soud tak v projednávané věci neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné předpokládané ustanovením § 150 o. s. ř., pro které by bylo namístě žalobcům náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně nepřiznat.

21. Současně je třeba poukázat i na tu skutečnost, že žalobci již s původním návrhem na vyloučení věcí ze soupisu učiněném soudnímu exekutorovi, předložili a navrhli důkazy k prokázání svého spoluvlastnického práva k předmětným věcem, soudním exekutorem do soupisu pojatým, na základě týchž důkazů pak bylo jejich žalobě (s výjimkou dvou položek, kde bylo řízení zastaveno) vyhověno.

22. Žalobci přitom neměli povinnost žalovanou před podáním žaloby kontaktovat, neboť v tomto případě se nejedná o řízení o splnění povinnosti a ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. tak na tento případ nedopadá.

23. Odvolací soud má tak za to, že při respektování závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/07 je namístě v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšným žalobcům majícím z procesního hlediska neúspěch v jen nepatrné části (tam, kde bylo řízení výrokem I. rozsudku ohledně dvou položek zastaveno), přiznat plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně jim vzniklých tak, jak ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. upravuje.

24. Ustálená judikaturní praxe dovodila, že odměna advokáta za zastupování v řízení o vylučovací žalobě se nestanoví podle ceny věci z exekuce vylučované, nýbrž podle ustanovení § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění.

25. Pokud jde o výši tarifní hodnoty, tak zde judikatura současně rozlišuje, zda je předmětem vyloučení věci nemovité či věci movité a zda dochází k běžnému vyloučení věci z exekuce či k vyloučení věci z v insolvenčním řízení sepsané majetkové podstaty.

26. Odvolací soud má za to, že v této konkrétní věci je namístě při určení tarifní hodnoty za jeden úkon právní služby vyjít z ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, jak např. dovodil Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 30 Cdo 3104/2013, neboť se jedná o vyloučení movité věcí z běžné exekuce. Tomu pak odpovídá sazba mimosmluvní odměny ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, v tomto případě, kdy advokát žalobce zastupuje dvě osoby 1 200 Kč za jeden úkon právní služby.

27. Náklady žalobců vzniklé v řízení před soudem prvního stupně pak představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení sestávající ze tří úkonů (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne [datum]) při zastupování dvou osob po 1 200 Kč dle § 12 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 9 odst. 1 a § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Celkem přiznanou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 10 100 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobcům v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokátky žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšní žalobci mají právo na náhradu nákladů řízení, které jim v této fázi řízení vznikly.

30. Žalobcům přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jejich právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (odvolání do výroku rozsudku nikoliv ve věci samé) při zastupování dvou osob ve výši 600 Kč dle § 12 odst. 4, § 11 odst. 2 písm. c), § 9 odst. 4 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky.

31. Žalobcům celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 500 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit opět v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s ř.) k rukám advokátky žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).