o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 8. 6. 2021, č. j. 3 C 24/2018 – 210, ve spojení s usnesením ze dne 3. 3. 2022, č. j. 3 C 24/2018 – 237

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) co do částky 150 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení žalobu zamítl. Následujícím výrokem (III.) uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 19 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Předposledním výrokem (IV.) uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha – východ na náhradě nákladů řízení placených státem částku 234 Kč, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení. Posledním výrokem (V.) uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha – východ na náhradě nákladů řízení placených státem částku 156 Kč, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

2. Proti tomuto rozsudku, do výroků I., III., IV. a V., podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že právní posouzení provedené soudem prvního stupně ve vztahu k povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku 100 000 Kč s příslušenstvím, zejména pak posouzení tohoto nároku jako bezdůvodného obohacení, je nesprávné a nemůže obstát. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, finanční prostředky na údajné investice do kavárny, žalobkyně získávala ve všech případech od třetích osob, když sama finančními prostředky v takové výši nedisponovala a nedisponovala ani bankovním účtem na své jméno, neboť byla v rozhodné době v insolvenci. [příjmení] ve výši 100 000 Kč byla přitom zaslána na účet žalovaného z bankovního účtu náležejícího [jméno] [příjmení], tato příchozí transakce však žalovaného žádným způsobem nepřekvapila, neboť byl žalobkyní informován, že tato zajistí investice třetích osob, svých známých, do předmětné kavárny. Žalobkyně opakovaně ve vztahu k žalovanému deklarovala, že zajistí realizaci investic do kavárny třetími osobami, svými kamarády a známými s tím, že s nimi rovněž dohodne podmínky těchto investic. Žalobce věděl, že [jméno] [příjmení] je kamarádkou žalobkyně a proto částku 100 000 Kč považoval právě za takovou investici. Tato částka pak byla na provoz kavárny také použita. Žádná dohoda ohledně těchto prostředků mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným neexistovala, žalobkyní byl nicméně žalovaný ujištěn, že tuto investici zajistila právě ona. Finanční částka 100 000 Kč připsaná na jeho účet z účtu [jméno] [příjmení] nemůže být po právní stránce hodnocena jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného. Daná finanční částka byla součástí částky 200 000 Kč, připsané na účet [jméno] [příjmení] z účtu [jméno] [příjmení]. Připsáním dané částky na účet [jméno] [příjmení] tak daná finanční částka přestala být [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vznikla pohledávka ve vztahu k bance ve výši těchto prostředků připsaných na její účet. Došlo tak k metamofóze těchto finančních prostředků. Pokud posléze žalobkyně využila dispozičního práva k účtu [jméno] [příjmení] a dala příkaz k postoupení pohledávky za bankou žalovanému, nemohlo již z logiky věci mezi ní a žalovaným k žádnému vztahu, bezdůvodnému obohacení dojít. Předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl je, aby si byl v okamžiku, kdy poskytuje plnění, vědom toho, že nemá povinnost plnit. Musí se jednat o vědomost prokázanou, nikoliv jen presumovanou, že plnitel neměl žádných pochybností o tom, že jej k poskytnutí sporných hodnot nic nezavazuje, resp. je nutno bezpečně vyvrátit, že bylo plněno v mylném domnění o tom, že mezi stranami vznikla smlouva. Provedeným dokazováním v dané věci bylo prokázáno, že příchozí platbu na účet žalovaného z účtu [jméno] [příjmení] je třeba právě jako plnění nedluhu hodnotit, neboť tato svědkyně si byla zcela nepochybně vědoma toho, že v daném případě plní bez právního důvodu, tedy že plní bez toho, aniž by měla povinnost plnit, že jí k tomuto plnění nic nezavazuje. To ostatně v rámci svého svědeckého výslechu potvrdila, když uvedla, že se žalovaným v žádném smluvním vztahu nebyla a že vědomě poskytla přístup k financím na svém účtu žalobkyni, aby s nimi nakládala a aby účet a finanční prostředky na něm dlouhodobě používala. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zcela zamítne.

3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že pokud žalovaný ve svém odvolání napadá závěry soudu prvního stupně, pak je třeba zdůraznit, že neunesl důkazní břemeno ohledně nabytí částky 100 000 Kč. K úvahám žalovaného, kdo je majitelem peněz na účtu, je třeba uvést, že k vydání peněz z titulu bezdůvodného obohacení je povinna právě osoba, jejíž majetková sféra se takto bez právního důvodu rozrostla navýšením její pohledávky vůči peněžnímu ústavu. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá, věta druhá písm. a) o. s. ř. v napadených výrocích I., III., IV. a V., dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu, podaným k soudu prvního stupně dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky 250 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení, vše do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu. Žalobu odůvodnila tím, že ve spolupráci s žalovaným vybudovala kavárnu„ [anonymizována dvě slova]“ na adrese [adresa], kterou společně otevřeli dne [datum]. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo domluveno pro účely provozování této kavárny založení společnosti s ručením omezeným s majetkovým podílem žalobkyně jako společníka ve výši 50 %. Žalobkyně se podílela na vybudování provozovny nejen součinností ale rovněž investicí finanční částky ve výši 250 000 Kč do zařízení provozovny a nákupu zařizovacích předmětů. Tuto finanční částku si půjčila od známého [jméno] [příjmení], část této částky ve výši 200 000 Kč byla žalobkyni poskytnuta na účet, část ve výši 50 000 Kč převzala žalobkyně osobně v hotovosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v té době již stoprocentním společníkem a jediným jednatelem společnosti [právnická osoba] s předmětem podnikání hostinská činnost, přesvědčil žalobkyni, že finančně výhodnější a časově úspornější bude provozovat tuto kavárnu pod již existující společností žalovaného s tím, že žalobkyně se stane společníkem a zároveň zaměstnancem této společnosti. Zaměstnancem se žalovaná stala od [datum], investice a nákupy hradila žalobkyně platební kartou, po celou dobu trvání pracovního poměru vyvíjela snahy o to, aby jí byly poskytnuté finanční prostředky stvrzeny jako půjčka písemnou formou nebo aby žalovaný písemnou formou uznal nárok žalobkyně na část obchodního podílu ve společnosti žalovaného. Dne [datum] ukončila společnost žalovaného pracovní poměr žalobkyně výpovědí pro nadbytečnost. Poté, co byl žalovaný žalobkyní vyzýván k zaplacení dlužné částky 250 000 Kč, vždy přislíbil, že tak učiní, avšak svůj slib nikdy nesplnil. Žalobkyni tak nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou.

6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že kategoricky popřel, že by mu ze strany žalobkyně byly kdy finanční prostředky v žalovaném objemu poskytnuty, či že by tyto byly investovány do jeho majetku. Mezi ním a žalobkyní nikdy nebyla uzavřena smlouva o půjčce ani smlouva o investici, jejímž předmětem by byl závazek žalobkyně poskytnout mu ať již přímo či nepřímo jakékoliv finanční prostředky a to ani v ústní ani v písemné formě. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k žalobkyni bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] povoleno oddlužení, žalobkyně nebyla oprávněna přijímat na sebe po dobu oddlužení nové závazky, které nebyla schopna splnit ve lhůtě splatnosti. I z toho je evidentní, že půjčka ze strany [jméno] [příjmení] jí nemohla být objektivně nikdy poskytnuta, částka 200 000 Kč nebyla připsána na účet žalobkyně, nýbrž na účet Mgr. [jméno] [příjmení]. Navíc provozovatelem kavárny ani jejím majitelem nebyl žalovaný ale společnost [právnická osoba]

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že na bankovní účet č. [bankovní účet] na jméno Mgr. [jméno] [příjmení], byla dne [datum] připsána částka 200 000 Kč z účtu [jméno] [příjmení]. Z tohoto účtu pak byla dne [datum] poukázána částka 100 000 Kč, jak potvrdil žalovaný, na jeho účet.

8. Z uznání dluhu ze dne [datum] soud prvního stupně zjistil, že žalovaná uznala svůj dluh, který má vůči [jméno] [příjmení] ve výši 250 000 Kč, vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené ústní formou mezi žalobkyní jako vydlužitelem a [jméno] [příjmení] jako zapůjčitelem. Z částky 250 000 Kč byla částka 200 000 Kč poukázána bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] dne [datum], částka 50 000 Kč pak byla předána v hotovosti žalované dne [datum]. Celkovou dlužnou částku ve výši 250 000 Kč měla žalovaná vrátit zapůjčiteli do [datum], což neučinila.

9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že tento svědek zapůjčil žalobkyni částku 250 000 Kč, 200 000 Kč zaslal na účet, který mu žalobkyně sdělila, 50 000 Kč jí předal v hotovosti s tím, že půjčka měla být vrácena do roka. Svědek byl přítomen jednání žalobkyně a žalovaného kde řešili, že musí dát dohromady peníze, aby se kavárna mohla zprovoznit, k tomu chybělo těch 250 000 Kč, které svědek žalobkyni zapůjčil, neboť ji znal. Investice byly určeny do vybavení a zařízení kavárny. Dle svědka měla žalobkyně s žalovaným dohodu, že peníze budou půjčkou do firmy, žalovaný ale žalobkyni podvedl a peníze odmítl vrátit.

10. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalobkyně je její kamarádkou, svůj bankovní účet jí dala k užívání a to tím způsobem, že žalobkyni poskytla údaje k internetovému bankovnictví a půjčila jí platební kartu k tomuto účtu. Žalobkyně s žalovaným vedli kavárnu a potřebovali peníze k jejímu zařízení. Ví o tom, že [jméno] [příjmení] měl žalované půjčit 250 000 Kč.

11. Svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] shodně vypověděli, že žalobkyně v předmětné kavárně pracovala.

12. Na základě těchto provedených důkazů soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně žalovanému zaslala na jeho účet částku 100 000 Kč dne [datum], přičemž žalovaný neprokázal právní důvod nabytí těchto prostředků.

13. Po právní stránce pak věc posoudil tak, že částka 100 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení vzniklé žalovanému na úkor žalobkyně (§ 2991 o. z.) a proto v této částce napadeným výrokem I. rozsudku žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit spolu s požadovaným úrokem z prodlení od [datum]. Co do zbytku pak výrokem II. žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že by tuto částku skutečně žalovanému poskytla, když provozovatelem kavárny byla společnost [právnická osoba] a žalovaný není ve věci pasivně legitimován.

14. Jestliže soud prvního stupně žalobě vyhověl výrokem I. ve věci samé pro částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, rozhodl správně.

15. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku.

16. I odvolací soud má tak za prokázané, že na běžný účet vedený na jméno Mgr. [jméno] [příjmení], č. [bankovní účet] byla dne [datum] jako příchozí platba připsána částka 200 000 Kč, kterou na tento účet bezhotovostně uhradil [jméno] [příjmení], a to na základě předchozí dohody s žalobkyní, že jí poskytne zápůjčku.

17. Současně má odvolací soud za prokázané, že dne [datum] na účet, jehož majitelem byl žalovaný, odešla částka 100 000 Kč.

18. Z vyrozumění Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] [anonymizováno], místní oddělení [část obce], ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že policejní orgán vyrozuměl žalobkyni o tom, že ve věci jejího podezření ze spáchání trestného činu podvodu osobou žalovaného nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Současně z tohoto vyrozumění odvolací soud zjistil, že výpověď z pracovního poměru obdržela žalobkyně od společnosti [právnická osoba] dne [datum].

19. Z výpisu z insolvenčního rejstříku a z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2015, č. j. MSPH 95 INS 24265/2015 – B – 6 odvolací soud zjistil, že tímto usnesením bylo schváleno oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře, přičemž bylo žalobkyni jako dlužnici uloženo, aby po dobu pěti let počítaných od [datum] platila označeným nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce úhradu jejich pohledávek.

20. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Dle ustanovení § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

24. Dle ustanovení § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

25. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. S ohledem na rozsah podaného odvolání žalovaným do vyhovujícího výroku I. rozsudku ve věci samé (zamítavý výrok II. nabyl samostatně právní moci), se odvolací soud zabýval skutkovými okolnostmi týkajícími se poskytnutí částky 100 000 Kč žalobkyní žalovanému a právním posouzením právního vztahu mezi účastníky tohoto řízení existujícího.

27. Jak se podává z provedených důkazů, je nepochybné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla v minulosti uzavřena dohoda, na jejímž podkladě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet i částku 100 000 Kč. Smyslem této dohody uzavřené v průběhu roku 2016 bylo nepochybně to, aby se žalobkyně mohla podílet na provozování kavárny„ [anonymizována dvě slova]“ na adrese [adresa], a aby z této své činnosti získala benefit a to ať již ve formě příjmu či ve formě zisku. Odvolací soud tak má za prokázané, že žalobkyně částku 100 000 Kč, jež je spolu s úrokem z prodlení předmětem odvolacího řízení, žalovanému poskytla na základě s ním uzavřené dohody v tom směru, že i tato částka bude žalovanému poskytnuta z toho důvodu, že se žalobkyně bude aktivně podílet na chodu kavárny, že se stane zaměstnancem společnosti [právnická osoba], která tuto kavárnu provozuje a jejímž jediným majitelem je žalovaný a že do budoucna na ní žalovaný převede část obchodního podílu v této společnosti.

28. [příjmení] 100 000 Kč, poskytnutá žalovanému na jeho účet, tak žalovanému nebyla poskytnuta bez právního důvodu, jak dovodil soud prvního stupně ale právě na základě uzavřené dohody žalobkyně s žalovaným, že ta se bude na provozu kavárny podílet a z jejího provozu bude profitovat. To, že se na chodu kavárny žalobkyně aktivně podílela, potvrdili v řízení před soudem prvního stupně slyšení svědci, kteří v kavárně též působili, skutečnost, že žalobkyně nastoupila do pracovního poměru ke společnosti [právnická osoba] dne [datum] vyplývá z výše citovaného vyrozumění Policie ČR. Z tohoto vyrozumění má současně odvolací soud za prokázané, že dne [datum] obdržela žalovaná výpověď pro nadbytečnost, přičemž na její pozici byla dosazena tchýně žalovaného.

29. Ke dni [datum] se tak žalobkyně dozvěděla, že z jakéhokoliv profitu získaného při provozování předmětné kavárny bude vyloučena, tímto dnem, kdy byla žalobkyně fakticky od jakýchkoliv finančních toků ve vztahu k předmětné kavárně odstřižena, odpadl právní důvod pro to, aby finanční prostředky ve výši 100 000 Kč žalovanému žalobkyní v minulosti poskytnuté byly nadále v dispozici žalovaného. Tím, že žalobkyni byla dána výpověď, nastala právní skutečnost, která mezi účastníky uzavřenou dohodu fakticky ukončila.

30. Dnem [datum] odpadl právní důvod, na základě kterého byla žalovanému žalobkyní částka 100 000 Kč poskytnuta, tímto dnem se žalovaný na účet žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z.

31. Pokud jde o pasivní legitimaci, tak vzhledem k tomu, že finanční prostředky ve výši 100 000 Kč byly připsány na účet žalovaného, což ten ostatně v průběhu řízení před soudem prvního stupně jednoznačně potvrdil, je nepochybně dána pasivní legitimace žalovaného.

32. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, tak částka 100 000 Kč jako část jí poskytnuté půjčky od [jméno] [příjmení] byla tímto zapůjčitelem žalobkyni jako vydlužiteli zaslána na určený účet. Tímto účtem byl účet Mgr. [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet], ke kterému tato majitelka účtu dala dispoziční údaje žalobkyni tak, aby ta mohla s finančními prostředky na tomto účtu volně disponovat. To, že na žalobkyni bylo vedeno insolvenční řízení, není právně relevantní.

33. Finanční prostředky vložené na bankovní účet jsou ve vlastnictví finančního ústavu, nikoliv ve vlastnictví majitele účtu. [příjmení] [jméno] [příjmení], jako majitelka běžného účtu, považovala finanční prostředky ve výši 100 000 Kč následně zaslané žalobkyní žalovanému na jeho vlastní účet za finanční prostředky žalobkyně, se kterými mohla dle výpovědi [jméno] [příjmení] slyšené jako svědkyně volně nakládat, tak mezi [jméno] [příjmení] jako majitelkou účtu a žalobkyní nepochybně došlo k platnému postoupení pohledávky za bankou na základě uzavřené ústní smlouvy o postoupení pohledávky dle ustanovení § 1890 o. z. Z tohoto pohledu, při respektování toho, že pro smlouvu o postoupení pohledávky již o. z. nestanoví písemnou formu, dospěl odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, k závěru, že aktivní legitimaci žalobkyně na podané žalobě je dána.

34. Současně musí odvolací soud podotknout, že každý případ je třeba posuzovat individuálně a že úlohou soudu je, zvláště posuzuje-li spory mající základ v závazkovém vztahu, nalézt v konkrétním ekonomicko-právním právním vztahu jeho těžiště tak, aby byl nalezen jak optimální užitek pro smluvní strany, tak aby bylo dosaženo rovnovážného, spravedlivého stavu, je-li to možné.

35. Žalobkyně podala původně proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 250 000 Kč, přičemž je nepochybné, že tato částka, ať již se dostala přímo do dispozice žalovaného či do dispozice společnosti [právnická osoba], jejímž byl žalovaný jediným vlastníkem, umožnila žalovanému či jím ovládané společnosti právě touto částkou disponovat, tato částka nepochybně byla investována do společného projektu žalobkyně a žalovaného, do vybudování a rozjezdu kavárny„ [anonymizována dvě slova]“. Z tohoto pohledu je tak třeba posuzovat vzájemný vztah účastníků tohoto řízení, nahlížet na fakticky existující právní vztah žalobkyně a žalovaného, přičemž v tomto širším kontextu tak nelze rozhodnout jinak, než že částka 100 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovanému vzniklé na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu, a pro tuto částku je tak namístě žalobě vyhovět, jak soud prvního stupně učinil.

36. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se dostal do prodlení dnem [datum], kdy tímto dnem dal žalobkyni výpověď a tohoto dne, jemu vzniklé bezdůvodné obohacení, po odpadnutí právního důvodu žalobkyni nevrátil, má žalobkyně současně nárok na přiznaný úrok z prodlení odpovídající jak skutkovým zjištěním, tak ustanovení § 1970 o. z. a výši reposazby platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, jak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

37. Nepochybil-li soud prvního stupně ve výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, ani ve výrocích IV. a V. o náhradě nákladů řízení státu (zde odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění těchto výroků v napadeném rozsudku), tak odvolací soud, s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně ve věcně správném výroku I. ve věci samé, stejně jako v ostatních závislých výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů v této fázi řízení jí vzniklých.

39. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jejího právního zastoupení sestávající z dvou úkonů právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 5 100 Kč z tarifní hodnoty 100 000 Kč, jež byla předmětem odvolacího řízení, dle § 11 odst. 1 písm. k ), g), § 8 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

40. Žalobkyni celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 13 068 Kč uložil odvolací soud žalovanému zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).