o zaplacení částky 1 175 000 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 175 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 175 000 Kč od 11. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 294,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Posledním výrokem (III.) uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Kutné Hoře, soudní poplatek ve výši 58 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že nesouhlasí se závěrem, že neuhradil kupní cenu v kupní smlouvě předvídaným způsobem a že na něj tedy nepřešlo vlastnické právo k vozidlu. Žalovaný se stal výlučným vlastníkem předmětného vozidla, jelikož sjednanou kupní cenu zaplatil v souladu s článkem IV. kupní smlouvy, tedy ji zaplatil v hotovosti, před podpisem kupní smlouvy. Je třeba také poukázat na to, že sám dlužník, jako prodávající, nikdy po žalovaném kupní cenu žádným způsobem nevymáhal, z čehož je zřejmé, že jí musel považovat za uhrazenou. Lze také zmínit, že v kupní smlouvě nebyla sjednána žádná sankce za případné prodlení kupujícího s úhradou kupní ceny, což také svědčí o tom, že smluvní strany byly při podpisu kupní smlouvy srozuměny s tím, že kupní cena byla žalovaným jako kupujícím uhrazena již před podpisem kupní smlouvy, jak je uvedeno v článku IV. kupní smlouvy. Žalovaný, jako kupující, nemůže odpovídat za to, jakým způsobem je vedeno účetnictví dlužníka, jako prodávajícího, když v účetnictví neeviduje prodej předmětného vozidla a uhrazenou kupní cenu. Na základě uzavřené kupní smlouvy, úhrady kupní ceny a předání vozidla žalovanému, byla provedena změna vlastníka předmětného vozidla v registru vozidel. Celý proces prodeje a koupě vozidla s žalovaným za společnost [Jméno žalobkyně B]., řešil [jméno FO], který byl obchodním partnerem a tichým společníkem [jméno FO], jednatele společnosti. Jestliže žalovaný v korespondenci s žalobkyní uváděl, že společnosti Libovka, a. s., poskytl prostředky ve výši 1 000 000 Kč, které byly vráceny ve formě vozidla a poté tvrdil, že se dohodli, že mu bude kupní cena vozidla započtena na jeho pohledávku za společností [Anonymizováno]., k čemuž však nakonec nedošlo a kupní cenu uhradil v hotovosti k rukám [jméno FO], pak tato tvrzení ve skutečnosti nejsou rozporná či vzájemně se vylučující ale pouze svědčí o složitosti obchodních vztahů a finančních transakcí mezi společností [Jméno žalobkyně B]., [Anonymizováno]., [jméno FO], [jméno FO] a žalovaným. Žalovaný společnosti [Anonymizováno]. skutečně poskytl finanční prostředky v hotovosti, prostřednictvím [jméno FO], kupní cena vozidla měla být započtena na tuto pohledávku, dohoda o započtení pohledávky však nebyla formálně uzavřena, pohledávka byla žalovanému reálně vrácena převodem vlastnického práva k vozidlu. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že žalovaný měl více než dostatečný prostor způsob úhrady kupní ceny řádně vysvětlit a prokázat, a to již v rámci předžalobní komunikace. Jediným relevantním důkazem byl výslech svědka [jméno FO], jehož výpověď je vzhledem k propojení žalovaného a svědka krajně nevěrohodná, skutkový stav neobjasnila, spíše naopak. Z výpovědi svědka se dá učinit závěr, že mezi dlužníkem, žalovaným a svědkem existovaly úzké obchodní vazby s nepřehlednými toky peněz. Ze svědecké výpovědi však nelze učinit závěr, že by kupní cena zaplacena byla, když svědecká výpověď v ničem nepotvrdila skutková tvrzení žalovaného (úhrada vozidla v hotovosti v šesti splátkách). Insolvenční správce veden pochybami o zaplacení kupní ceny vozidla a tedy převodu vlastnického práva dle kupní smlouvy sepsal vozidlo do majetkové podstaty v souladu s účetní evidencí majetku dlužníka a vymáhá zaplacení kupní ceny. Údaj zapsaný v technickém průkazu žádnou důkazní relevanci nemá. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. V doplnění odvolání žalovaný uvedl, že řízení o vyloučení vozidla z majetkové podstaty bylo pravomocně skončeno a vozidlo zůstalo součástí majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný tedy vlastnické právo nenabyl, se zařazením do majetkové podstaty souhlasí a žádná práva k vozidlu neuplatňuje. Tím je vyloučena jeho povinnost plnit kupní cenu. Insolvenční správkyně si nemůže současně ponechat vozidlo v majetkové podstatě a vykonávat dispoziční oprávnění k věci a současně požadovat zaplacení kupní ceny za věc, která nebyla převedena do vlastnictví žalovaného. Takový postup by odporoval systematice volby práv po prohlášení konkursu dle § 260 odst. 1 insolvenčního zákona. Jestliže je nyní postaveno, že žalovaný není vlastníkem vozidla, nepožaduje jeho vydání, respektuje jeho zahrnutí do majetkové podstaty a nevzniká mu tak povinnost poskytnout kupní cenu.

5. Žalobkyně v doplnění vyjádření uvedla, že veškeré jednání žalovaného po uzavření kupní smlouvy po zahájení insolvenčního řízení i po zjištění, že insolvenční správce má výhradu vlastnictví za nesplněnou, se soustředilo v tvrzení, že žalovaný trvá na svém vlastnickém právu, tedy že trvá na kupní smlouvě. Žalovaný byl v úzkém kontaktu s dlužníkem, resp. jeho managementem, podílel se na jeho obchodních aktivitách, konečně i samotné předání vozidla bylo součástí těchto obchodních styků. Žalovaný nejpozději od ledna 2022 věděl o tom, že insolvenční správce dlužníka neeviduje úhradu kupní ceny za vozidlo. Pokud zároveň žalovaný čtyři roky trvá na svém vlastnickém právu, s vozidlem nakládá jako s vlastním, domáhá se jeho vyloučení z majetkové podstaty a teprve po zamítnutí této žaloby akceptuje soupis vozidla a deklaruje volbu práva věc vrátit, jedná se o zjevné zneužití práva, které je v rozporu se zněním § 260 insolvenčního zákona i základními zásadami občanského práva. Nelze akceptovat argumentaci žalovaného, který by tak mohl jako kupující předmětem prodeje disponovat libovolně dlouho a po letech insolvenčního řízení a soudních sporů teprve realizovat volbu práva, která by vedení těchto sporů efektivně zamezila. Akceptovat, že osoba, která se domáhá vyloučení předmětu prodeje z majetkové podstaty, tím zároveň nerealizuje volbu práva dle § 260 insolvenčního zákona tak, že trvá na smlouvě, je zcela absurdní. Po zaplacení kupní ceny nabude vlastnické právo žalovaný a vozidlo bude z majetkové podstaty vyňato.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

7. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 1. 11. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 175 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od 11. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021 byl zjištěn úpadek dlužníka [Jméno žalobkyně B]., IČO [IČO žalobkyně B] a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Žalobkyně byla ustanovena odděleným insolvenčním správcem pro veškeré úkony související s případným vymáháním pohledávek dlužníka za žalovaným. Mezi dlužníkem, jako prodávajícím a žalovaným, jako kupujícím, byla dne 11. 11. 2019 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej vozidla [Anonymizováno], přičemž žalovaný je aktuálně veden jako vlastník a provozovatel vozidla v registru vozidel. Po prohlášení konkursu na majetek dlužníka byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 11. 1. 2022 k doložení, že zaplatil kupní cenu ve výši 1 175 000 Kč. Na tuto výzvu žalovaný reagoval tak, že prodejem vozidla mu měl být dlužníkem uhrazen dluh ve výši 1 000 000 Kč za společnost [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že žalovaný požadovanou částku neuhradil ani poté, co mu byla odeslána předžalobní upomínka, tak žalobkyni jako insolvenčnímu správci nezbývá, s ohledem na znění kupní smlouvy, kde byla sjednána výhrada vlastnického práva, domoci se svých nároků soudní cestou.

8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že je vlastníkem předmětného vozidla, když kupní cenu zaplatil v hotovosti před podpisem kupní smlouvy. Původní dohoda byla taková, že žalovanému bude kupní cena vozidla započtena na jeho pohledávku za společností [Anonymizováno]., k čemuž nakonec nedošlo a kupní cena byla žalovaným uhrazena v hotovosti. Na základě uzavřené kupní smlouvy, úhrady kupní ceny a předání vozidla žalovanému, byla ke dni 2. 2. 2019 provedena změna vlastníka předmětného vozidla v registru vozidel, nyní je jako vlastník vozidla evidován žalovaný.

9. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č. j. MSPH [spisová značka] – [právnická osoba] byl zjištěn úpadek dlužníka [Jméno žalobkyně B]., IČO [IČO žalobkyně B] a na majetek tohoto dlužníka byl prohlášen konkurs.

10. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2021, č. j. MSPH [spisová značka] – B – 17 soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně byla ustanovena odděleným insolvenčním správcem pro veškeré úkony související s vymáháním případných pohledávek dlužníka za osobou žalovaného.

11. Z vyrozumění o soupisu majetku ze dne 7. 11. 2022, učiněného insolvenčním správcem [právnická osoba]., bylo zjištěno, že dne 30. 8. 2021 sepsal insolvenční správce do soupisu majetkové podstaty dlužníka [Jméno žalobkyně B]., [Anonymizováno], RZ [SPZ], VIN: [VIN kód] s tím, že důvodem soupisu je vlastnické právo dlužníka k movitému majetku.

12. Z kupní smlouvy ze dne 11. 11. 2019 soud prvního stupně zjistil, že ta byla uzavřena mezi společností [Jméno žalobkyně B]., zastoupenou jednatelem, jako prodávající a žalovaným, jako kupujícím. Předmětem této smlouvy je vozidlo [Anonymizováno] VIN: [VIN kód], RZ [SPZ]. V článku IV. smlouvy je uvedeno, že kupní cenu ve výši 1 175 000 Kč včetně DPH zaplatí kupující v hotovosti, před podpisem této smlouvy. V ujednání článku V. smlouvy je pak obsaženo, že vlastnické právo přechází na kupujícího okamžikem zaplacení kupní ceny a předání vozidla.

13. Z technického průkazu tohoto vozidla bylo zjištěno, že od 2. 12. 2019 je jako vlastník vozidla veden žalovaný, prvním vlastníkem tohoto vozidla byla společnost [Jméno žalobkyně B].

14. Z e-mailové komunikace z 31. 1. 2022 až 4. 3. 2022 soud prvního stupně zjistil, že žalovaný v reakci na výzvu žalobkyně na zaplacení kupní ceny uvedl, že v roce 2018 - 2019 opakovaně půjčil peníze společnosti [Anonymizováno]. Poté, co chtěl peníze vrátit, mu bylo panem [jméno FO] sděleno, že společnost [Anonymizováno]., má dohodu s dlužníkem, na základě které mu dluh uhradí dlužník. Peníze byly žalovanému vráceny ve formě automobilu.

15. Z e-mailové komunikace ze dne 26. 6. 2023 bylo zjištěno, že [jméno FO] insolvenčnímu správci k dotazu, zda byl [jméno FO] oprávněn zastupovat dlužníka, sdělil, že tento byl partnerem projektu [Anonymizováno] a osoba za něj odpovědná, [jméno FO] dlužníka přímo nezastupoval.

16. [jméno FO], jako svědek, v řízení před soudem prvního stupně vypověděl, že u dlužníka nevykonává a nikdy v minulosti nevykonával žádnou funkci, s dlužníkem spolupracoval na základě nějaké formy ústního partnerství, práci, kterou udělal, vyfakturoval a dostal proplacenou nebo formou nějakých podílů v developerských projektech. Žalovaný byl v minulosti součástí téměř všech jeho developerských projektů, svědek tak žalovaného přizval i do projektu [Anonymizováno], projekt [Anonymizováno]. Všichni měli nějaké majetky a ve chvíli, kdy někde na projektech chyběly peníze, tak je tam doplňovali, ať již svědek, žalovaný nebo [jméno FO], z vlastních kapitálů. Finančních toků bylo značné množství, řešilo se to formou zápůjček různých jednatelů, vkladů jednatelů a někdy se přerozdělily podíly a nějakou formou se to započetlo. Automobil byl poskytnut žalovanému tak, že byla koupena jedna dodávka navíc a žalovaný si ji vzal za finance, které poskytl k financování dnešního projektu U Hvězdy, nějakých 1 000 000 Kč. Dopodepsala se smlouva a žalovaný si přepsal dodávku na sebe.

17. Soud prvního stupně dále provedl důkaz dohodou o narovnání, kterou uzavřelo celkem šest smluvních stran, mimo jiné [jméno FO] a [jméno FO], z této dohody se podává, že mezi subjekty probíhaly finanční toky v řádech několika milionů korun, a to zejména na základě uzavřených smluv o zápůjčkách.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení kupní ceny z titulu kupní smlouvy do 20. 10. 2022, na to odpověděl žalovaný nedatovaným dopisem, kterým sdělil, že kupní cena byla uhrazena v hotovosti, oproti podpisu kupní smlouvy ze dne 11. 11. 2019.

19. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc posoudil dle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z., uzavřel, že žalovaný neprokázal, že by kupní cenu vozidla uhradil, a žalobě tak z tohoto důvodu vyhověl. Současně uznal žalovaného povinným zaplatil žalobkyni náhradu nákladů řízení a státu soudní poplatek z podané žaloby.

20. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, který ostatně nebyl ani odvoláním žalovaného napadán, tak zde odvolací soud plně odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku a výše citované. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil a zjistil z nich správné skutečnosti. Současně dospěl i ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je soud prvního stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal a pro stručnost na rozhodnutí soudu prvního stupně v těchto částech zcela odkazuje, přičemž tak postupuje v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011.

21. Odvolací soud doplnil dokazování spisem Městského soudu v Praze sp. zn. [incidenční spisová značka]. Z tohoto spisu zjistil, že dne 29. 11. 2022 podal žalobce [Jméno žalovaného], ve stádiu před vyhlášením rozsudku proti žalované [tituly před jménem] [jméno FO], žalobu na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka [Jméno žalobkyně B], IČO [IČO žalobkyně B], konkrétně se domáhal vyloučení automobilu [Anonymizováno], RZ [SPZ], VIN: [VIN kód]. V této žalobě žalobce (v současném řízení žalovaný) tvrdil, že kupní cenu vozidla řádně zaplatil a předmětné vozidlo do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 11. 11. 2019 nabyl. Pokud byl majetek žalobce do majetkové podstaty dlužníka zahrnut, stalo se tak neoprávněně.

22. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2025, č. j. [incidenční spisová značka], [spisová značka] odvolací soud zjistil, že tímto rozsudkem byl změněn rozsudek Městského soudu v Praze tak, že žaloba o vyloučení automobilu tovární značky [Anonymizováno], RZ [SPZ], VIN: [VIN kód], ze soupisu majetkové podstaty dlužníka byla zamítnuta. Jak se podává z odůvodnění tohoto rozsudku, důvodem zamítnutí žaloby byla skutečnost, že žalobce v řízení neunesl ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, neboť neprokázal, že by v konkrétní časový okamžik došlo k úhradě kupní ceny a že mu svědčí právo, které by vylučovalo zařazení sporného automobilu do soupisu. Podle kupní smlouvy byl přechod vlastnického práva k automobilu dojednán okamžikem zaplacení kupní ceny, přičemž tato skutečnost prokázána nebyla.

23. Dle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

24. Dle ustanovení § 2079 odst. 2 o. z. neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

25. Dle ustanovení § 2132 o. z. vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.

26. Dle ustanovení § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – dále „i. z.“ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

27. Dle ustanovení § 260 odst. 1 i. z. jestliže dlužník před prohlášením konkursu věc prodal s výhradou vlastnictví a kupujícímu ji předal, může kupující věc vrátit nebo trvat na smlouvě.

28. Z kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem, společností [Jméno žalobkyně B]., jako prodávající a žalovaným, jako kupujícím, má odvolací soud za prokázané, že v článku V. této kupní smlouvy uzavřené dne 11. 11. 2019 byla sjednána výhrada vlastnického práva předpokládaná ustanovením § 2132 o. z. V článku V. je uvedeno, že vlastnické právo přechází na kupujícího okamžikem zaplacení kupní ceny a předání vozidla. Kupní cena pak byla sjednána v článku IV. smlouvy, a to částkou 1 175 500 Kč včetně DPH. Současně je zde uvedeno, že cenu kupující zaplatí v hotovosti, před podpisem této smlouvy.

29. Rozhodnutím Vrchního soudu v Praze výše citovaným bylo ukončeno řízení o vylučovací žalobě, přičemž pro poměry insolvenčního řízení tak bylo s definitivní platností rozhodnuto, že předmětný automobil do majetkové podstaty dlužníka patří, do soupisu byl zahrnut oprávněně, když v tomto insolvenčním řízení žalobce (v současném řízení žalovaný) neprokázal, že by mu svědčilo vlastnické právo k tomuto majetku, neprokázal, že řádně uhradil kupní cenu vozidla a vlastnické právo tak s ohledem na sjednanou výhradu vlastnického práva na něj z dlužníka nepřešlo.

30. Odvolací soud tak vychází ze závěru uvedeného ve výši označeném rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2025, tedy že ke dni vyhlášení rozhodnutí žalovaný nebyl vlastníkem předmětného vozidla, což bylo tímto rozsudkem jednoznačně deklarováno.

31. Tento závěr se pak shoduje se skutkovými zjištěními učiněnými i v tomto řízení, ze kterých jednoznačně vyplývá, že žalovaný kupní cenu předmětného automobilu ve výši 1 175 000 Kč dlužníku neuhradil a nestalo se tak ani po vyhlášení rozsudku Vrchním soudem v Praze.

32. Právní stav je tedy takový, že ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu v této věci žalovaný není vlastníkem předmětného vozidla, když neprokázal úplné zaplacení kupní ceny, přičemž výhrada vlastnického práva přechod vlastnictví na žalovaného, sjednaná v kupní smlouvě, současné vlastnictví žalovaného vylučuje.

33. Dle výše citovaného ustanovení § 260 odst. 1 i. z. má kupující možnost, jestliže mu dlužník před prohlášením konkursu věc prodal s výhradou vlastnictví a kupujícímu jí předal, buď věc vrátit nebo trvat na smlouvě.

34. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný tím, že podal vylučovací žalobu, jednoznačně vyjevil svou vůli trvat na smlouvě, že volbu dle ustanovení § 260 odst. 1 i. z. učinil a pokud po rozhodnutí o vylučovací žalobě byla žalobkyně vyzvána k převzetí vozidla, není již tato skutečnost právně relevantní, přičemž současně byl tento úkon učiněn v rozporu s dobrými mravy.

35. Odvolací soud tento názor nesdílí.

36. Ustanovení § 260 odst. 1 i. z. umožňuje kupujícímu, pokud mu dlužník před prohlášením konkursu věc prodal s výhradou vlastnictví a současně mu jí předal, po prohlášení konkursu učinit výběr ze dvou možností, tedy zda věc vrátí insolvenčnímu správci nebo že bude trvat na smlouvě.

37. Hypotéza ustanovení § 260 odst. 1 i. z. však může být naplněná pouze tehdy, pokud kupní cena věci nebyla zaplacena, přičemž pokud kupující po prohlášení konkursu prohlásí, že na smlouvě trvá, tak současně deklaruje, že za věc zaplatí.

38. V této konkrétní věci však byla skutková situace odlišná, žalovaný v postavení kupujícího vždy tvrdil, že kupní cenu vozidla zcela uhradil a z tohoto důvodu rozhodně nebyl povinen jednu ze dvou variant předpokládaných ustanovením § 260 odst. 1 i. z. zvolit. Žalovaný nebyl povinen do doby, než bylo pravomocně rozhodnuto o tom, zda předmětný automobil byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně či nikoliv, uplatňovat jednu z variant předpokládaných ustanovením § 260 odst. 1 i. z.

39. Teprve právní mocí rozsudku Vrchního soudu, která nastala dne 20. 10. 2025, byť jde o rozhodnutí deklaratorní), bylo rozhodnuto o tom, že se návrh žalobce (v současném řízení žalovaného) o vyloučení automobilu ze soupisu majetkové podstaty zamítá. Žalovaný tak v režimu ustanovení § 260 i. z. do té doby nebyl, jeho tvrzení bylo od začátku komunikace s žalobkyní konstantní, vždy tvrdil, že kupní cenu zaplatil (ať již jakýmkoliv způsobem).

40. Pokud pak žalovaný, jak žalobkyně potvrdila, někdy ke konci roku 2025 (tzn. v průběhu běhu dovolací lhůty nebo těsně po jejím uplynutí), s ohledem na právní moc rozsudku Vrchního soudu dne 20. 10. 2025, žalobkyni vyzval k tomu, aby si vozidlo převzala, tak zcela legitimně dle názoru odvolacího soudu volbu předpokládanou ustanovením § 260 odst. 1 i. z. učinil, přičemž odvolací soud na tomto projevu vůle žalovaného, kterým realizuje svá práva zakotvená v ustanovení § 260 odst. 1 i. z., neshledává nic, co by mělo být v rozporu s dobrými mravy.

41. Jestliže tedy žalovaný učinil první volbu práva věc žalobkyni vrátit v době, kdy mu to zákon umožňoval a vyslovil tak jednoznačnou vůli žalobkyni automobil vrátit, vzdal se tím práva trvat na smlouvě a jeho povinnost zaplatit kupní cenu vozidla, jež je předmětem tohoto řízení, tak není po právu.

42. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to v souladu s ustanovením § 220 o. s. ř.

43. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo odvolacím soudem rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., při respektování ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle ustanovení § 150 o. s. ř.

44. Odvolací soud má za to, že v projednávané věci jsou důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v řízení před soudem prvního stupně úspěšnému žalovanému.

45. Tyto důvody zvláštního zřetele hodné odvolací soud spatřuje v tom, že ačkoliv žalovaný nebyl výslovně stíhán povinností učinit volbu práva dle ustanovení § 260 odst. 1 i. z., tak nepochybně měl možnost např. formou eventuálního projevu vůle tuto volbu uplatnit. Pokud by se tak jednoznačně stalo a svou volbu projevil např. v tom směru, že pro případ, že nebude shledáno jeho vlastnictví, předmětný automobil žalobkyni vydá, tak by tato žaloba vůbec nemusela být podána. Bylo tak zcela v možnostech žalovaného, pokud by aktivně jednal, a to přesto, že k tomu nebyl povinen, zabránit tomuto soudnímu řízení, se kterým jemu samotnému vznikly náklady řízení před soudem prvního stupně.

46. Pokud pak jde o dopad nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně do majetkových práv žalovaného, tak s ohledem na skutečnost, jakými částkami v minulosti žalovaný disponoval, kdy se jednalo o částky v řádech milionů Kč, tak nepřiznání náhrady nákladů této fáze řízení se v majetkových poměrech žalovaného zásadně neprojeví.

47. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. při respektování ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. opět dle ustanovení § 150 o. s. ř. s tím, že důvody zvláštního zřetele hodné, pro které nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, jsou totožné s výše popsanými, pro které žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně.