o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 12. 5. 2021, č. j. 22 C 198/2021 - 49

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 828,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 146,16 Kč, s úrokem z prodlení z částky 10 828,17 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem 29% ročně z částky 5 828,17 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni úrok ve výši 29% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to do části výroku II. s odůvodněním, že v dispozicích ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla sjednána úroková sazba pro povolený limit [anonymizováno] 21,99% p.a. Jedná se o tak úrok z povoleného debetu 5 000 Kč, který byl sjednán přímo ve smlouvě. Od doby poskytnutí peněžních prostředků je žalovaná povinna platit z nich úroky ve sjednané výši, a to až do vrácení těchto poskytnutých peněžních prostředků 5 000 Kč. S ohledem na to, že soud prvního stupně uzavřel, že režim peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč odpovídajících povolenému debetu (úvěru) se řídí § 2395 a násl. o. z., pak je dle názoru žalobkyně zcela nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že na úrok z povoleného úvěru žalobkyně nemá nárok. Povolený úvěr 5 000 Kč žalovaná neuhradila. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni úrok 21,99% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku II. a závislém výroku III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku 10 828,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly [anonymizováno] ke kontokorentnímu úvěru, [anonymizováno] podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, Všeobecné obchodní podmínky [příjmení], Úrokový lístek [příjmení] a Sazebník Banky, se kterými se žalovaná dle prohlášení ve smlouvě seznámila. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalované poskytnut úvěrový limit 5 000 Kč. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v dispozicích ke smlouvě. Ve smlouvě a v dispozicích ke smlouvě se žalovaná zavázala, že běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání [anonymizováno], že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaná porušila závazky ze smlouvy zejména tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] proto využila svého práva ze smlouvy a podmínek a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno]. Debetní zůstatek z běžného účtu 11 180,77 Kč převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku 11 180,77 Kč na zvláštní úvěrový účet umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalované jeho splácení ve splátkách. Žalovaná byla dle ujednání ve smlouvě ve spojení s podmínkami povinna hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle sazebníku. Dlužná částka však nebyla žalovanou řádně a včas splácena. [příjmení] proto využila svého práva a v souladu se smlouvou a podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne [datum] zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 11 180,70 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalované řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 29% ročně dle úrokového lístku platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě, tj. [datum] požadovala žalobkyně také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 10 974,33 Kč. Za období od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby nebylo na pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru 10 828,17 Kč, úroků z prodlení 146,16 Kč kapitalizovaných ke dni [datum], úroků z úvěru 29% p. a. z dlužné jistiny úvěru 10 828,17 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % p. a. z dlužné částky 10 828,17 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum]. Dlužná částka nebyla uhrazena.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Smluvní ujednání mezi stranami smlouvy jsou obsažena ve smluvní dokumentaci, kterou tvoří [anonymizováno] ke kontokorentnímu úvěru, [anonymizováno] podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky [příjmení], Úrokový lístek [příjmení] a Sazebník Banky. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] s úvěrovým limitem 5 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99% p. a. a RPSN a 33,12%. Celková částka splatná spotřebitelem tak činila 5 361,89 Kč. Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činila 29% p. a. [ulice] poplatek za čerpání povoleného debetního zůstatku byl sjednán ve výši 29 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] soud prvního stupně zjistil, že konečný zůstatek na účtu činil 10 828,17 Kč. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru č. [bankovní účet]. Současně byla vyzvána k zaplacení částky 11 180,77 Kč [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou uvedená v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalované byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], jehož obsahem je předžalobní výzva k úhradě dlužné částky.

8. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení podle § 2395 o. z., § 1879 o. z. a § 2991 o. z. Dovodil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala rezervovat žalované finanční prostředky, a to formou povolení debetního zůstatku na běžném účtu žalované. Žalovaná měla právo tyto finanční prostředky kdykoliv čerpat až do sjednaného limitu 5 000 Kč. Žalovaná čerpala částku 10 828,17 Kč, kdy v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na uvedenou částku plnila. Žalovaná je tak povinna žalobkyni tuto částku 10 828,17 Kč zaplatit, z čehož částku 5 000 Kč je žalovaná povinna plnit v režimu § 2395 o. z. a částku 5 828,17 Kč je povinna plnit v režimu § 2991 o. z. Soud prvního stupně dovodil, že sjednaný úrok z úvěru ve výši 29 % p. a. je nutno posuzovat jako sankci za nepovolené přečerpání úvěrového rámce a nelze jej tedy aplikovat na část úvěru, kterou žalovaná čerpala oprávněně, tedy do výše 5 000 Kč. Soud prvního stupně tak žalobkyni přiznal úrok ve výši 29 % p. a. pouze z částky 5 828,17 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalované soudem prvního stupně uložen z částky 10 828,17 Kč od [datum] do zaplacení, jelikož žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě celé dlužné částky a byla si tak vědoma toho, že je povinna celou dlužnou jistinu uhradit, jinak se dostane do prodlení. Co se týká kapitalizovaného úroku z prodlení, tak tento byl žalované uložen soudem prvního stupně ve výši 146,16 Kč O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř.

9. Odvolací soud zopakoval dokazování dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum], z nichž zjistil, že k běžnému účtu č. [bankovní účet] byla sjednána výše povoleného limitu 5 000 Kč, kdy úroková sazba z tohoto povoleného debetu činí 21,99% ročně.

10. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má tak za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Dle dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] s úvěrovým limitem 5 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % p. a. a RPSN 33,12 %. Celková částka tak činila 5 361,89 Kč. Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činila 29% p. a. Právní předchůdkyně žalobkyně následně převedla debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 11 180,77 Kč na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet], kde zůstatek ke dni [datum] činil 10 828,17 Kč. Ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru. [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalované byla adresována dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] předžalobní upomínka.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. V dané věci nebylo mezi účastníky sporu, že mezi nimi byla uzavřena podle § 2395 o. z. smlouva o úvěru, na základě které vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni jakožto právní nástupkyni původní věřitelky pohledávku z kontokorentního úvěru, který byl přečerpán. Dle dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] byl povolený debetní zůstatek úročen úrokovou sazbou pro povolený debet ve výši 21,99% ročně. Pokud tak žalobkyně požaduje úrok ve výši 21,99% p. a. z povoleného debetu 5 000 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. [datum] do zaplacení, činí tak po právu. Tato úroková pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] (§ 1879 o. z.). Pokud soud prvního stupně žalobkyni úrok ve výši 21,99% ročně z povoleného debetu ve výši 5 000 Kč nepřiznal, pochybil.

14. Protože soud prvního stupně napadeným výrokem II. zamítl žalobu co do úroku ve výši 29% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. tak, že uložil žalované povinnost doplatit žalobkyni úrok ve výši 21,99% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

15. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

16. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 3 na začátku věty o. s. ř., když žalobkyně byla neúspěšná v poměrně nepatrné části.

17. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, kvalifikovanou předžalobní výzvu, sepis žaloby dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem přiznanou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 252 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. když v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které jí za odvolacího řízení vznikly.

19. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dne [datum] dle § 7 bodu 4. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

20. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).