o zaplacení 34 000 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobci po žalovaném domáhali zaplacení částky 34 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 000 Kč od 27. 8. 2023 do zaplacení a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 16 698 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. V něm uvedli, že soud prvního stupně provedl nesprávný výklad článku VII. 3. kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod bytové jednotky č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno], [adresa] v obci [adresa] (dále též jen „bytová jednotka“). Dospěl totiž k závěru, že v daném článku žalovaný na sebe převzal pouze závazek odhlásit trvalý pobyt třetích osob z bytové jednotky, která byla předmětem převodu a že žalobci netvrdili, ani neprokázali, že [jméno FO] a [jméno FO] měli zřízený údaj o místu trvalého pobytu z titulu užívacího či nájemního práva právě k této bytové jednotce, a proto jim nevzniklo právo na smluvní pokutu. Při výkladu předmětného článku soud prvního stupně vyšel z toho, že pokud by se zmíněný závazek týkal povinnosti žalovaného odhlásit trvalý pobyt či sídlo své a všech třetích osob z celého domu č. p. 430, jednalo by se o plnění nemožné a tedy neplatné. S tím však žalobci nesouhlasí. Aby závazek mohl být shledán neplatným dle § 580 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), musí jít o plnění nemožné od počátku. Přitom zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“) mu umožňoval splnění závazku (podat návrh na zrušení trvalého pobytu) minimálně do doby, dokdy byl žalovaný ještě vlastníkem některé z bytových jednotek v domě č. p. [Anonymizováno], tedy do 2. 11. 2022, kdy prodal bytovou jednotku č. [Anonymizováno] a byl proveden zápis převodu. Nejedná se proto o formu plnění od počátku objektivně nemožného. Výklad, který přijal soud prvního stupně, popírá autonomii vůle smluvních stran. Žalobci v řízení opakovaně uváděli, že porušení smluvní povinnosti zrušit trvalý pobyt sobě nebo třetím osobám spatřují právě jen ve vztahu k osobám, které v domě bydlely na základě nájemních smluv ještě předtím, než se žalovaný rozhodl bytový dům rozdělit na bytové jednotky a tyto prodat, avšak v době rozhodné již v domě nebydlely a neměly k domu, ani k žádné jeho části žádné užívací právo. Skutečnost, že právě ve vztahu k těmto osobám žalovaný nenavrhl zrušení údaje o místu jejich trvalého pobytu, je základem podané žaloby, když takto byla povinnost mezi stranami konstruována a zamýšlena. Výše smluvní pokuty se pak odvíjí od osob, u nichž došlo ke zrušení trvalého pobytu nejpozději. Mají za to, že soud prvního stupně pominul § 556 o. z., když nehodnotil, jaký záměr strany tímto ujednáním sledovaly. Byl to žalovaný, kdo oslovil realitního zprostředkovatele, aby pro něj připravil smluvní dokumentaci a pokud nechtěl, aby takové ujednání bylo do kupní smlouvy vloženo, případně chtěl, aby bylo formulováno odlišně, nic mu nebránilo, aby realitního zprostředkovatele požádal o úpravu smluvní dokumentace. Jestliže tak žalovaný neučinil, pak v dané podobě závazek převzal a byl povinen mu dostát. Z e-mailové komunikace jasně plyne, že žalovaný sám aktivně neřešil a nebyl ani nápomocen žalobcům a dalším novým majitelům bytových jednotek při řešení situace, kdy v domě bylo nadále hlášeno pět osob, které již k němu neměly žádné užívací právo. Žalobci zastávají názor, že nebyli povinni tvrdit a prokazovat, že [jméno FO] a [jméno FO] bydleli právě v bytové jednotce, kterou zakoupili, ale že postačilo, aby tito měli hlášen trvalý pobyt na adrese domu, čemuž odpovídá i zákon o evidenci obyvatel, který pracuje s údajem o místu trvalého pobytu, kterým je však pouze adresa místa, nikoli konkrétní bytová jednotka. Tímto se soud nezabýval. Podle nich nesprávnost závěru o tom, že neunesli břemeno tvrzení a důkazní, vyplývá i ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, konkrétně z bodu 62. odůvodnění, v němž je uvedeno, že „povinností věřitele ze smluvní pokuty (jakékoli) je pouze tvrdit a prokázat, že smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši a následně porušena“. Této povinnosti žalobci dostáli. V případě moderace je to žalovaný, koho tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty. Ve vztahu k okolnostem, které případně mohou odůvodňovat moderaci smluvní pokuty a její rozsah, uvedli, že dle nich má sjednaná smluvní pokuta funkci sankční, což vyplývá jednak z charakteru zajišťované povinnosti a jednak z toho, že smluvní pokuta v tomto případě nemá a fakticky nemůže mít funkci „paušalizační“, je-li utvrzována povinnost, při jejímž porušení nehrozí žádná škoda. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Z doslovného znění článku VII. 3. kupní smlouvy vyplývá, že počátek lhůty pro provedení změny trvalého pobytu je den právní moci rozhodnutí katastrálního úřadu o změně vlastnictví nemovité věci, a proto žalovaný nemohl změnu provést, neboť § 10 a § 12 zákona o evidenci obyvatel dává toto právo pouze vlastníkovi nemovitosti. Z tohoto důvodu byl žalovaný zavázán k plnění nemožnému.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobci dne 13. 9. 2023 podali žalobu proti žalovanému na zaplacení částky 34 000 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky od 27. 8. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnili tím, že mezi nimi byla uzavřena kupní smlouva na bytovou jednotku a že dle článku VIII. 5. kupní smlouvy jim vznikl nárok na smluvní pokutu, když žalovaný porušil povinnost sjednanou v článku VII. 3. této kupní smlouvy spočívající v tom, že po uplynutí stanovené lhůty zůstala adresa [adresa] evidována jako trvalý pobyt pěti osob - [jméno FO] a [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a [jméno FO].

6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Měl za to, že smluvní pokuta byla sjednána za porušení povinnosti, jejíž splnění bylo nemožné s ohledem na § 10 a § 12 zákona o evidenci obyvatel.

7. Soud prvního stupně učinil z listinných důkazů následující skutková zjištění.

8. Žalobci jako kupující uzavřeli s žalovaným jako prodávajícím kupní smlouvu a smlouvu o úschově kupní ceny ze dne 4. 5. 2022, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. [Anonymizováno] vymezená v pozemku p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] v části obce [adresa] (bytový dům) včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [Anonymizováno] na pozemku p. č. [Anonymizováno] a spoluvlastnického podílu o velikosti [Anonymizováno] na pozemku p. č. [Anonymizováno], vše zapsáno na LV [Anonymizováno] a [Anonymizováno] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], pro k. ú. [Anonymizováno] a obec [adresa] za kupní cenu 5 990 000 Kč. Smlouva byla uzavřena za účasti dalších dvou osob, a to zprostředkovatele [právnická osoba] a schovatele [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta (kupní smlouva ze dne 4. 5. 2022). Vlastnické právo k bytové jednotce bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky zápisu k okamžiku 21. 6. 2022, zápis byl proveden 9. 8. 2022 (LV č. [hodnota] pro k. ú. [Anonymizováno], obec [adresa]).

9. Kupní smlouva obsahovala článek VII. 3., podle něhož se strana prodávající (žalovaný) zavázala, že ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva strany kupující (žalobců) k předmětu převodu dle této smlouvy do katastru nemovitostí provede změnu trvalého pobytu tak, aby nadále nebyla adresa předmětu převodu vedena jako trvalý pobyt či sídlo strany prodávající nebo třetích osob. V článku VIII. 5. kupní smlouvy pak bylo ujednáno, že pokud strana prodávající (žalovaný) nesplní povinnost vyplývající z článku VII. odst. 3 kupní smlouvy, je povinna zaplatit druhé smluvní straně (žalobcům) smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení týkající se změny trvalého pobytu tak, aby nadále nebyla adresa předmětu převodu vedena jako trvalý pobyt či sídlo strany prodávající (žalovaného) nebo třetích osob.

10. Žalovaný byl vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] na adrese [adresa], nejméně do 24. 8. 2022, kdy nastaly právní účinky zápisu vlastnického práva na základě kupní smlouvy ze dne 10. 6. 2022, kterou žalovaný převedl tuto bytovou jednotku na nové majitele [Anonymizováno] a [jméno FO]; zápis byl proveden 2. 11. 2022 (LV č. [hodnota] pro k. ú. [Anonymizováno], obec [adresa] stav ke dni 15. 12. 2022).

11. Dne 29. 8. 2022 byl žalovaný upozorněn emailem [jméno FO], že na předmětné adrese má hlášen trvalý pobyt rodina [jméno FO] (email ze dne 29. 8. 2022).

12. Dne 6. 9. 2022 byl žalovaný emailem [jméno FO] upozorněn, že na předmětné adrese mají hlášen trvalý pobyt [jméno FO] a [jméno FO] (email ze dne 6. 9. 2022).

13. [právnická osoba] [adresa] dne 17. 10. 2022 k žádosti [jméno FO], trvalé hlášené na adrese [Adresa žalobce], zrušil podle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona o evidenci obyvatel údaj o místu trvalého pobytu [právnická osoba], nar. [datum]. Náhledem do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že [jméno FO] je oprávněná k podání návrhu. Slyšený svědek uvedl, že [právnická osoba] se na uvedené adrese nezdržuje, nemá zde své osobní věci, odstěhoval se před 30. 9. 2021; v bytě, kde bydlel, bydlí nový majitel. Jelikož bylo potvrzeno, že se dotyčný v bytě nezdržuje, bylo konstatováno, že podmínky § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel byly splněny, a proto byl údaj o místu jeho trvalého pobytu zrušen (rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne 17. 10. 2022, č. j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci 16. 11. 2022).

14. [právnická osoba] [adresa] dne 17. 10. 2022 k žádosti [jméno FO], trvalé hlášené na adrese [Adresa žalobce], zrušil podle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona o evidenci obyvatel údaj o místu trvalého pobytu [jméno FO], nar. [datum]. Náhledem do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že [jméno FO] je oprávněná k podání návrhu. Slyšený svědek uvedl, že [jméno FO] se na uvedené adrese nezdržuje, nemá zde své osobní věci, odstěhovala se před 30. 9. 2021; v bytě, kde bydlela, bydlí nový majitel. Jelikož bylo potvrzeno, že se dotyčná v bytě nezdržuje, bylo konstatováno, že podmínky § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel byly splněny, a proto byl údaj o místu jejího trvalého pobytu zrušen (rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne 17. 10. 2022, č. j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci 16. 11. 2022).

15. [právnická osoba] [adresa] dne 17. 10. 2022 k žádosti [jméno FO], trvalé hlášené na adrese [Adresa žalobce], zrušil podle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona o evidenci obyvatel údaj o místu trvalého pobytu [jméno FO], nar. [datum]. Náhledem do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že [jméno FO] je oprávněná k podání návrhu. Slyšený svědek uvedl, že [jméno FO] se na uvedené adrese nezdržuje, nemá zde své osobní věci, odstěhovala se před 30. 9. 2021; v bytě, kde bydlela, bydlí nový majitel. Jelikož bylo potvrzeno, že se dotyčná v bytě nezdržuje, bylo konstatováno, že podmínky § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel byly splněny, a proto byl údaj o místu jejího trvalého pobytu zrušen (rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne 17. 10. 2022, č. j. [Anonymizováno]). Bylo nesporné, že [jméno FO] sama k datu 26. 10. 2022 změnila údaj o místu svého trvalého pobytu. Dále [právnická osoba] [adresa] usnesením ze dne 17. 10. 2022 zastavil správní řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu [jméno FO] a [jméno FO] vzhledem k tomu, že oba změnili trvalý pobyt na jinou adresu (příslušná usnesení).

16. [jméno FO] (jako zájemce) uzavřela s žalovaným dohodu o smlouvě budoucí kupní ohledně bytové jednotky č. [Anonymizováno] (byt), v budově č. [hodnota], část obce [adresa], v k. ú. [Anonymizováno], zapsaná na LV č. [hodnota] s podílem na společných částech [Anonymizováno] (dohoda o koupi nemovitosti ze dne 22. 7. 2021 a smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 29. 10. 2021).

17. Právní zástupce žalobců vyzval žalovaného k úhradě částky 34 000 Kč s příslušenstvím z titulu vzniku nároku na smluvní pokutu sjednanou v kupní smlouvě ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy; předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 19. 7. 2023 (dopis ze dne 10. 7. 2022 a dodejka).

18. Přes poučení soudu prvního stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nebylo ze strany žalobců tvrzeno a prokázáno, která z osob uvedených v žalobě měla v návaznosti na své užívací právo k bytové jednotce č. [Anonymizováno] evidován trvalý pobyt na adrese [adresa]. Žalobci totiž měli za to, s ohledem na svůj výklad předmětného článku kupní smlouvy, že tato konkretizace není nutná.

19. Při výkladu obsahu článku VII. 3. kupní smlouvy, podle nějž měl žalovaný provést změnu trvalého pobytu tak, aby adresa předmětu převodu nadále nebyla vedená jako trvalý pobyt žalovaného či třetích osob, soud prvního stupně posuzoval, zda se uvedená povinnost vztahuje k adrese jako takové, tedy vlastně k celému bytovému domu, potažmo ke všem bytovým jednotkám, nebo pouze k bytové jednotce, která byla předmětem kupní smlouvy. Vzal v úvahu, že předmětem kupní smlouvy byla pouze konkrétní bytová jednotka a nikoliv všechny bytové jednotky v bytovém domě a tedy že povinnost by se měla logicky vztahovat pouze k této jednotce. Dále vyhodnotil, že byl-li by text článku vyložen doslovně, pak by povinností žalovaného bylo odhlásit nadále trvalý pobyt nejen svůj, ale i všech třetích osob z celého domu, míněno všech osob bez ohledu na jejich vlastnické či užívací právo k dalším bytovým jednotkám, přičemž takový výklad by vedl k tomu, že předmětem příslušného článku by bylo plnění od počátku nemožné a tedy neplatné. Z tohoto důvodu soud prvního stupně dal přednost výkladu, který nečiní uvedené ujednání neplatným a na základě něho dospěl k závěru, že povinnost žalovaného vymezená v článku VII. 3. kupní smlouvy, tedy povinnost odhlásit trvalý pobyt jeho a třetích osob, se týká bytové jednotky, která byla předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky. Jelikož žalobci přes poučení netvrdili a neprokázali, která z označených osob měla na základě užívání bytové jednotky, která byla předmětem kupní smlouvy, hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa], měl soud prvního stupně za to, že žalobci neprokázali, že by žalovaný porušil v kupní smlouvě sjednanou povinnost. Žalobu na zaplacení smluvní pokuty proto zamítl (§ 2048 o. z.).

20. Vzhledem k odvolací námitce odvolací soud přezkoumal obsah příslušného článku kupní smlouvy a dospěl k závěru, že neshledává důvodnou námitku, že by soud prvního stupně zjistil obsah příslušného ujednání nesprávně.

21. Obsahem závazku jsou práva a povinnosti, a to jednak ty, které se vztahují k základním náležitostem určitého závazkového typu a jednak ty, které se vztahují k vedlejším ujednáním. Dle ustálené soudní praxe platí, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, tj. činí-li z obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 555 a násl. o. z., zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno (tj. k čemu směřovala jejich vůle), dospívá ke skutkovým zjištěním. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního jednání konkrétní práva a povinnosti (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1548/97 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000). Použití zákonných výkladových pravidel směřuje k tomu, aby obsah právního jednání vyjádřeného slovy, které učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich ujednání. Citovaná výkladová pravidla se uplatní zejména v situaci, kdy účastníci řízení interpretují obsah smluvních ujednání odlišným způsobem; taková situace ovšem bez dalšího neznamená, že právní jednání vyložit nelze, neboť jejich zájmy a postoje projevené v průběhu soudního řízení již nemusejí odpovídat vůli, kterou projevili při právním jednání. Pro výklad je určující skutečná vůle (úmysl) jednajících a je třeba ji upřednostnit před jejím vnějším projevem. Nelze-li skutečnou vůli zjistit, musí soud ujednání vyložit normativním výkladem, jaký význam by mu zpravidla přikládala rozumná osoba za daných okolností.

22. Podle § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v základním registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci (dále jen „objekt“). V případech stanovených tímto zákonem může být místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny nebo sídlo zvláštní matriky, které je v informačním systému označeno jako adresa úřadu.

23. Podle § 12 zákona o evidenci obyvatel ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, a) byl-li zápis proveden na základě pozměněných, neplatných, neúplných nebo padělaných dokladů nebo nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností, b) byl-li objekt, na jehož adrese je občan hlášen k trvalému pobytu, odstraněn nebo zanikl nebo je podle zvláštních právních předpisů nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení, nebo c) zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část (odstavec 1). Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místě trvalého pobytu podle odstavce 1 písm. c) jen na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh oprávněné osoby uvedené v § 10 odst. 6 písm. c). Navrhovatel je v takovém případě povinen existenci důvodů uvedených v odstavci 1 písm. c) ohlašovně prokázat (odstavec 2).

24. V řízení vyšlo najevo, že žalovaný byl majitelem domu, kde bylo pět bytových jednotek, které pronajímal. Následně se rozhodl v domě tyto bytové jednotky vymezit a prodat, což učinil ve spolupráci se zprostředkovatelem, který připravil smluvní dokumentaci se standardním obsahem. Ujednání o dané smluvní pokutě tak nebylo do kupní smlouvy začleněno na výslovné přání žádného z účastníků, nýbrž ji tam zapracoval právník zprostředkovatele jako standardní součást převodních smluv, účastníci do znění článku nijak nezasahovali. Při výkladu článku proto nebylo možno vycházet z úmyslu smluvních stran, ale bylo třeba vycházet z toho, jaký význam by mu přikládala rozumná osoba za daných okolnost. Zároveň bylo nutné akcentovat zásadu, že výklad je třeba provést tak, aby na ujednání bylo možno pohlížet jako na ujednání platné než jako na neplatné, neboť úmyslem účastníků nepochybně bylo sjednat kupní smlouvu platnou v celém jejím obsahu (§ 574 o. z.).

25. Důvod, proč jsou do převodních smluv začleňována ujednání o povinnosti prodávajícího provést změnu trvalého pobytu, je ten, že trvalý pobyt jiné osoby v objektu může pro nového vlastníka znamenat rizika, zejména v případě, že tato osoba má dluhy či jiné nedořešené závazky, nebo dokonce exekuce (doručování písemností, návštěvy věřitelů nebo vymáhajících osob a zjišťování, zda v místě užívání nezanechala osoba dlužníka nějaké postižitelné věci apod.).

26. Podle § 10 odst. 6 písm. c) zákona o evidenci obyvatel je třeba při ohlášení změny místa trvalého pobytu mimo jiné doložit vlastnictví bytu nebo domu, nebo doložit oprávněnost užívání bytu, anebo předložit úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu. Z uvedeného je zřejmé, že místem trvalého pobytu je sice adresa konkrétního objektu, avšak evidence tohoto místa je navázána na oprávněnost užívání takového objektu nebo jeho části (bytu, obytné místnosti apod.). Rovněž tak zrušení místa trvalého pobytu je vázáno na zánik užívacího práva k objektu nebo jeho vymezené části (vedle toho pak kumulativně na skutečnost, že daná osoba objekt či jeho část již fakticky neužívá). Lze proto uzavřít, že evidence osoby k trvalému pobytu na adrese bytového domu je vázána na její užívací právo ke konkrétnímu bytu. I shora popsaná případná rizika se vztahují k bytu (prostoru), který dlužník fakticky užíval. Smyslem ujednání tak nepochybně bylo, aby bytová jednotka byla převedena tzv. „čistá“, tedy aby její dřívější užívání nebylo důvodem evidence trvalého pobytu.

27. V souladu s tím je pak výklad soudu prvního stupně, který povinnost provést změnu místa trvalého pobytu vztáhl k převáděné bytové jednotce, neboť právě z důvodu převodu vlastnického práva k bytové jednotce zaniká užívací právo k ní nejen u žalovaného jako prodávajícího, ale i u třetích osob, které své užívací právo, a na to navazující právo zaevidovat se k trvalému pobytu, odvozovaly od žalovaného.

28. Odvolací soud souhlasí i s tím, že pokud by byl článek vykládán doslovně a po žalovaném by bylo požadováno, aby provedl změnu trvalého pobytu tak, aby adresa [adresa] nebyla vedena jako trvalý pobyt třetích osob, šlo by o povinnost nesplnitelnou, neboť těžko by mohl žalovaný zrušit trvalý pobyt vlastníkům ostatních bytových jednotek nebo nájemcům či jiným uživatelům oprávněným k jejich užívání. To je důvod, proč soud prvního stupně hovořil o nemožnosti plnění a přistoupil k výkladu, který mu umožnil nahlížet na ujednání jako na platné, tedy že povinnost žalovaného provést změnu trvalého pobytu se váže k převáděné bytové jednotce. Jinak řečeno, soud prvního stupně dospěl ke zjištění, že dle článku VII. 3. kupní smlouvy bylo povinností žalovaného provést změnu trvalého pobytu u sebe jako dosavadního vlastníka a u osob, které v minulosti od jeho práva odvozovaly právo užívat předmět převodu (bývalí nájemci a jiní uživatelé). Takovou povinnost považoval soud prvního stupně za objektivně splnitelnou, s čímž se odvolací soud ztotožňuje. Proto argumentace žalobců týkající se neplatnosti ujednání z důvodu počáteční nemožnosti plnění byla nepřiléhavá, neboť na ní svůj skutkový závěr o obsahu článku soud prvního stupně nezaložil. Že doslovný výklad článku neobstojí si byli vědomi i sami žalobci, protože jinak by oproti slovnímu vyjádření předmětného článku nepřicházeli s vlastním upřesňujícím výkladem, kterých třetích osob se povinnost žalovaného měla týkat. Dle nich se totiž povinnost měla týkat osob, které v rozhodné době neměly v domě užívací právo a již tam nebydlely. Příslušný článek však stanoví pouze nejzazší termín, do kterého měl žalovaný svoji povinnost splnit, žádnou rozhodnou dobu nevymezuje, přitom žalobci vymezená skupina třetích osob se mohla v čase měnit (ke dni uzavření kupní smlouvy, ke dni účinnosti vkladu vlastnického práva k bytové jednotce, ke dni rozhodnutí katastrálního úřadu).

29. To vše jsou důvody, proč odvolací soud shledal správným skutkové zjištění, že v článku VII. 3. kupní smlouvy obsažená povinnost žalovaného provést změnu místa trvalého pobytu se váže k převáděné bytové jednotce. Právo na smluvní pokutu by žalobcům vzniklo v případě, že by tvrdili a prokázali, která z označených osob měla hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa], na základě dřívějšího užívání převáděné bytové jednotky.

30. Odvolací soud se ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně, který pro nadbytečnost neprovedl dokazování výslechem svědků [jméno FO], [jméno FO] [adresa] [jméno FO], neboť jejich výslech navrhoval žalovaný k otázce existence dohody žalovaného s paní [jméno FO] a k otázce komunikace žalovaného s [jméno FO], přičemž vyřešení těchto otázek nemělo na rozhodnutí věci žádný vliv.

31. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

32. Na základě shora vyloženého se odvolací soud ztotožňuje s právním posouzením zjištěného skutkového stavu ze strany soudu prvního stupně, tedy že žalobcům právo na zaplacení smluvní pokuty dle článku VIII. 5. kupní smlouvy nevzniklo, pokud k poučení soudu prvního stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. netvrdili a tedy ani neprokázali, jaká osoba měla na adrese [adresa] evidován údaj o místě trvalého pobytu z důvodu dřívějšího užívání převáděné bytové jednotky, následkem čehož nebylo prokázáno porušení povinnosti sjednané v článku VII. 3. kupní smlouvy. Žalobcům přitom nic nebránilo, aby k důkazu navrhli dotaz na příslušný správní úřad, výslech evidovaných osob, případně svědka, který o poměrech v domě vypovídal v řízení před správním úřadem. Odkaz žalobců na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 nebyl případný, neboť ten se týkal moderace smluvní pokuty, zatímco závěr odvolacího soudu je založen na tom, že žalobci neprokázali porušení smluvní povinnosti ze strany žalovaného.

33. Ze shora uvedených důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správném výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

34. Věcně správným shledal odvolací soud i výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalovaný byl ve věci v plném rozsahu úspěšný, a proto mu náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že co do struktury a výše přiznané odměny odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobci nebyli úspěšní ani v této fázi řízení. Žalovanému vznikly náklady za zastoupení advokátem v celkové výši 7 042 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud postupoval podle advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 vzhledem k tomu, že úkony právní služby ze strany advokáta žalovaného byly činěny po tomto datu. Náklady zastoupení advokátem se sestávají z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 2 460 Kč (tarifní hodnota 34 000 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 450 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 900 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 1 222 Kč.

36. Náhradu nákladů odvolacího řízení jsou žalobci povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.