o zaplacení částky 53 072 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 072 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76 852 Kč od 24. 11. 2022 do 10. 1. 2023, z částky 73 072 Kč od 11. 1. 2023 do 26. 5. 2023, z částky 63 072 Kč od 27. 5. 2023 do 13. 11. 2023 a z částky 53 072 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 053,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm namítá, že z provedených důkazů nelze dovodit vznik povinnosti žalované zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství za dodání 11 kusů stožárů. Dodací list č. [hodnota], který měl prokazovat dodání zboží, je opatřen pouze nečitelným podpisem, není zřejmé, komu mělo být zboží předáno, přičemž žalovaná převzetí zboží popírá. Pokud soud prvního stupně argumentoval částečnými úhradami žalované, která zaplatila dne 26. 5. 2023 částku 10 000 Kč a dne 13. 11. 2023 částku 10 000 Kč, tak uvedené částky byly hrazeny na závazky žalované vyplývající z dřívějších obchodních vztahů mezi účastnicemi a nevztahovaly se k závazkovému vztahu, jenž je předmětem tohoto řízení. Částky, které byly připsány na účet žalobkyně nebo společnosti [právnická osoba]., nebyly ani účelově určeny na předmětnou jistinu nebo na příslušenství, nejsou označeny variabilním symbolem faktury, kterou bylo zboží vyúčtováno. Za tímto účelem žalovaná navrhovala zprávu společnosti [právnická osoba]., a k okolnostem uzavření smlouvy a dodání zboží výslech jednatele žalované [jméno FO]. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprovedl, aniž by zdůvodnil, z jakého důvodu považoval dosud provedené důkazy za dostatečné a na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že fakturované zboží bylo skutečně dodáno. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že se ztotožnila se závěry rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně neeviduje (a ani v minulosti neevidovala) žádnou jinou pohledávku za žalovanou, jak žalovaná účelově tvrdí. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou soudu prvního stupně dne 8. 3. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 53 072 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76 852 Kč od 24. 11. 2022 do 10. 1. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 072 Kč od 11. 1. 2023 do 26. 5. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 072 Kč od 27. 5. 2023 do 13. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 072 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě objednávky žalované jí žalobkyně dne 21. 10. 2022 dodala 11 ks stožárů za sjednanou cenu 73 071,90 Kč včetně DPH. Fakturou č. [hodnota], splatnou 23. 11. 2023 žalobkyně žalované vyúčtovala částku 76 852 Kč, která zahrnovala kupní cenu stožárů v částce 73 072 Kč a poplatek za paletu ve výši 3 780 Kč. Žalovaná paletu vrátila dne 10. 1. 2023, následně uhradila žalobkyni dne 26. 5. 2023 částku 10 000 Kč prostřednictvím společnosti [právnická osoba]., která pro žalobkyni zajišťuje vymáhání pohledávek a dne 13. 11. 2023 částku 10 000 Kč v reakci na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 23. 10. 2023. Mezi účastníky nebyl jiný závazkový vztah, je nepochybné, že platby byly hrazeny na částečnou úhradu tohoto dluhu.

6. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Zpochybnila dodání zboží žalované, neboť na dodacím listě je pouze nečitelný podpis a není zřejmé, komu mělo být zboží předáno. Žalobkyni tak nevzniklo právo na zaplacení ceny zboží. Potvrdila, že žalobkyni zaplatila dvě částky po 10 000 Kč, nejednalo se však o platby na tuto pohledávku ale na jiný obchodní závazkový vztah, který však nekonkretizovala.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaná dne 19. 10. 2022 objednala u žalobkyně dodání 11 kusů stožárů za částku 73 071,90 Kč včetně DPH. Podle dodacího listu č. [hodnota] bylo 11 kusů stožárů žalované dodáno dne 20. 10. 2022 na adresu [adresa], na dodacím listu je telefonický kontakt na [jméno FO] (jednatele žalované), za odběratele byl dodací list podepsán nečitelným podpisem. Na dodacím listu je ručně dopsaná poznámka o vrácení palety. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou č. [hodnota] ze dne 24. 10. 2022, splatnou dne 23. 11. 2022 částku 76 852 Kč, která v sobě zahrnovala cenu 11 kusů stožárů ve výši 73 071,90 Kč včetně DPH a dále paletu trubkovou v hodnotě 3 780 Kč. Podle salda pohledávek žalobkyně eviduje pouze závazek žalované k zaplacení ceny stožárů, je v něm uvedeno, že dne 10. 1. 2023 bylo hrazeno 3 780 Kč, dne 26. 5. 2023 byla zaplacena částka 10 000 Kč a 13. 11. 2023 částka 10 000 Kč, aktuální dluh činí 53 072 Kč. Dne 17. 5. 2023 informovala společnost [právnická osoba]. žalobkyni, že od žalované obdrželi platbu ve výši 10 000 Kč a zbývající dluh činí 63 072 Kč. Na účet žalobkyně u [právnická osoba]., č. ú. [Anonymizováno] byla dne 26. 5. 2023 připsána částka 10 000 Kč od společnosti [právnická osoba]., dále dne 13. 11. 2023 byla připsána částka 10 000 Kč od [jméno FO] s poznámkou splátka [právnická osoba]. Pro nadbytečnost soud prvního stupně neprovedl navržený důkaz zprávou společnosti [právnická osoba]., ani účastnickým výslechem jednatele žalované, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn.

8. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti právně posoudil podle § 2053 a § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že částečnou opakovanou úhradou ze strany žalované uznala žalovaná i zbytek dluhu vůči žalobkyni, neboť neučinila žádné jednání, z něhož by bylo možné dovodit, že dluh ve zbytku neuznává. Odkázal na komentářovou literaturu, podle které uhradí-li dlužník věřiteli část ceny dodaného zboží, aniž by před nebo při placení zpochybnil zbývající dluh nebo namítl nedodání zboží, jeho kvalitu, množství nebo cenu, lze z tohoto jednání dovodit i uznání zbytku dluhu, přičemž tento způsob uznání má za následek vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání a počátek běhu nové promlčecí doby. Soud prvního stupně zároveň vyhodnotil jako účelové tvrzení žalované, že uhrazené částky byly určeny na jiný závazek žalované, neboť žalovaná uplatnila tuto obranu až následně při ústním jednání, přičemž nespecifikovala, o jaký jiný závazkový vztah mezi účastníky se mělo jednat. Navíc z přípisu společnosti [právnická osoba]. ze dne 17. 5. 2023 jednoznačně vyplývá, že se jedná o dluh, který je předmětem řízení, neboť zbývající jistina po zaplacení odpovídá žalované částce navýšené o 10 000 Kč, která byla před podáním žaloby žalobkyni dne 13. 11. 2023 žalovanou uhrazena v návaznosti na předžalobní výzvu doručenou žalované dne 23. 10. 2023. Soud prvního stupně proto uzavřel, že došlo ke konkludentnímu uznání dluhu a uplatní se vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání (nejpozději ke dni 13. 11. 2023) v neuhrazené výši trval, žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že dluh zanikl, z tohoto důvodu žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení, požadovaného v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti dluhu podle faktury.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 22 053,40 Kč. Náklady řízení sestávaly podle § 137 o. s. ř. ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 654 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), účinného do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty 53 072 Kč za čtyři úkony právní služby v sazbě po 3 260 Kč, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby a účast na ústním jednání konaném dne 12. 6. 2024, čtyři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále cestovné na trase [adresa] a zpět osobním vozidlem s průměrnou spotřebou 5,8 litru na 100 km a ceně nafty 38,70 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a náhrada za opotřebení dle stejné vyhlášky v ceně 5,60 Kč/km ve výši 1 443 Kč, náhrada za promeškaný čas v rozsahu tří hodin podle § 14 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny a náhrad, které je zástupce žalobkyně plátcem.

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a dospěl k správným skutkovým zjištěním, pokud jde o obsah objednávky žalované, existenci a obsah dodacího listu i částečné úhrady žalovanou na předmětný závazek, odvolací soud na ně odkazuje.

11. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odst. 2 neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

12. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Podle § 2054 odst. 2 o. z. platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Odstavec 3 pak uvádí, že ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

14. Základní povinností prodávajícího vyplývající z § 2079 o. z. je odevzdat kupujícímu předmět koupě a převést na něj vlastnické právo, čemu odpovídá povinnost kupujícího předmět koupě převzít a zaplatit za něj sjednanou kupní cenu. V projednávané věci nebylo mezi účastníky sporu, že žalovaná u žalobkyně objednala 11 kusů stožárů za kupní cenu 73 052 Kč, ani že po vystavení faktury zaplatila následně po částce 10 000 Kč. Žalovaná však zpochybňovala předání zboží podle dodacího listu a tvrdila, že částečné platby byly určeny na jiný její závazek vůči žalobkyni.

15. Ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. upravuje konkludentní uznání dluhu částečným plněním. Takové plnění má účinky uznání zbytku dluhu pouze v případě, lze-li ze všech okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vztahující se k uznání závazku částečným plněním dospěl k závěru, že při hodnocení toho, zda lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku, je třeba vycházet z celkového jednání dlužníka. Ustanovení § 407 odst. 3 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., účinného do 31. 12. 2013 (nyní § 2054 odst. 2 o. z.) neukládá dlužníkovi, zda a kdy má projevit či jinak vyjádřit vůči věřiteli svůj nesouhlas s výší celkové pohledávky. V každém jednotlivém případě je tedy na místě posuzovat, zda z celkového jednání dlužníka bylo zřejmé, že částečným plnění dluhu uznává i zbytek závazku či nikoli. K zabránění účinků uznání dluhu částečným plněním přitom není vyžadováno ani vyjádření výslovného nesouhlasu. Postačí, pokud lze z celkového jednání dlužníka a okolností předcházejících částečnému plnění dovodit alespoň implicitní nesouhlas dlužníka s dluhem či záměr dlužníka, že nehodlá uhradit celkovou výši dluhu, např. pokud dlužník uplatnil vady plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 4777/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2016, sp. zn. 23 Cdo 2914/2015). Naopak v případě, že dlužník proti dluhu nevznesl žádné námitky a ani z okolností nijak nevyplývá, že by dlužník nehodlal uhradit celý dluh, dojde částečným plněním ke konkludentnímu uznání dluhu již bez dalšího. K závěru, že dlužník částečným plněním uznává i zbytek dluhu, se nevyžaduje jiné aktivní jednání dlužníka či důkaz toho, že kromě částečného plnění existovaly jiné okolnosti, které by nasvědčovaly souhlasnému postoji dlužníka vůči dluhu. Pokud tedy dlužník částečně plní na svůj dluh, aniž by zpochybnil zbytek dluhu a současně ani z okolností nevyplývá nesouhlas dlužníka, uznává tím dluh v celé jeho zbývající výši (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 33 Cdo 1377/2017 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2018, sp. zn. 23 Cdo 3740/2018).

16. Při aplikaci výše uvedených judikatorních závěrů na posouzení, zda z celkového chování žalované bylo možné usuzovat na to, že částečným plněním žalovaná uznává i zbytek závazku, odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Ačkoliv žalovaná v řízení zpochybnila dodání zboží podle dodacího listu s poukazem na jeho nečitelný podpis, následně provedla částečnou úhradu kupní ceny dvěma platbami po 10 000 Kč. Žalovaná sice tvrdila, že částečné úhrady byly určeny na její dřívější závazek vůči žalobkyni, v průběhu řízení (před soudem prvního stupně ani v odvolacím) však tato tvrzení nekonkretizovala a žalobkyně existenci jiného závazku mezi účastnicemi popřela. Žalovaná se z jednání před odvolacím soudem omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Odvolací soud ji proto nemohl poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o její povinnosti doplnit (konkretizovat) tvrzení o existenci dalšího závazku mezi účastnicemi a o tom, že plnění bylo určeno na tento jiný závazek a navrhnout důkazy k jeho prokázání. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. přitom soud plní při jednání, při jiném úkonu soud toto poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Svým procesním postupem se tak žalovaná sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o svém břemenu tvrzení a důkazním břemenu i o následku nesplnění této povinnosti. Za tohoto stavu (absence konkretizace dalšího závazku žalované) nelze vytknout soudu prvního stupně, že neprovedl pro nadbytečnost důkaz zprávou vymáhající společnosti [právnická osoba]. nebo výslechem jednatele žalované, zda byla platba žalované označena, když vzhledem k absenci jiných závazků označená společnost neměla důvod vymáhat po žalované splnění jiného než předmětného závazku a i výše zbytku dlužné jistiny kupní ceny korespondovala (po částečné úhradě) s částkou uvedenou ve zprávě společnosti [právnická osoba]. Taktéž nebyl důvod vyslýchat jednatele žalované k okolnostem uzavření smlouvy nebo dodání zboží, když žádné konkrétní okolnosti (vyjma zpochybnění dodání zboží) žalovaná netvrdila. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná částečné úhrady provedla v situaci, kdy nebyla prokázána existence jiného jejího závazku vůči žalobkyni než závazku k úhradě kupní ceny 11 kusů stožárů vyúčtovaných fakturou č. [hodnota] ze dne 24. 10. 2022 a učinila tak v návaznosti na výzvy společnosti [právnická osoba]. nebo žalobkyně k zaplacení kupní ceny, přičemž (jak vyplývá i ze zprávy společnosti [právnická osoba]. i žaloby) o vymoženou částečnou úhradu se snížil závazek žalované k úhradě kupní ceny. Z provedených důkazů také nevyplývalo, že by žalovaná (až do vyjádření k žalobě) jakkoliv zpochybnila nebo odmítla alespoň částečně hradit kupní cenu stožárů vyúčtovanou fakturou č. [hodnota] ze dne 24. 10. 2022. Žalovaná až do svého vyjádření v průběhu soudního řízení také nevznesla žádné výtky k dodání zboží, jeho ceně či kvalitě a ani jiným způsobem nezpochybňovala řádné splnění závazku žalobkyní a neuváděla jiné skutečnosti, z nichž by dovozovala absenci svého závazku zaplatit celou nebo část kupní ceny dodaných stožárů.

17. Za této situace je nutné přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že žalovaná částečným plněním na kupní cenu 11 kusů stožárů v souladu s § 2054 odst. 2 o. z. uznala závazek k úhradě ceny dodaného zboží vyúčtované fakturou č. [hodnota], přičemž neprokázala (v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou), že ji závazek v žalované části nevznikl nebo zanikl, a uložil žalované povinnost zbytek kupní ceny žalobkyni zaplatit. Správně soud prvního stupně také přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti faktury podle § 1968 a § 1970 o. z. z postupně snižující se částky dluhu žalované v souladu s jejími částečnými úhradami.

18. Na základě shora uvedeného, odvolací soud výroky I. a II. soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když pochybení neshledal odvolací soud ani v nákladovém výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, odůvodněného v bodě 9. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, náleží ji tak náhrada nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně tvoří náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokáta za 1 úkon právní služby podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu (účinného od 1. 1. 2025) za úkon účast na ústním jednání před odvolacím soudem konaném dne 7. 1. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) vypočtená z tarifní hodnoty 53 072 Kč a v sazbě za jeden úkon právní služby ve výši 3 260 Kč. Dále žalobkyni náleží jedna náhrada hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, cestovné na trase [adresa] a zpět (184 km) za účelem dostavení se k jednání u odvolacího soudu, konanému dne 7. 1. 2025 vozidlem [Anonymizováno] s průměrnou spotřebou 5,8 l/100 km, při ceně motorové nafty dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 34,70 Kč/litr, náhrada za opotřebení vozidla 5,80 Kč/km (1 067 Kč), náhrada za ztrátu času stráveného na cestě v trvání šesti půlhodin v celkové výši 900 Kč podle § 14 advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH, které je zástupce žalobkyně plátcem. Náklady odvolacího řízení žalobkyně tak činí 7 317 Kč.

20. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.