o zaplacení částky 55 384 Kč s přísl. o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 16. 5. 2024, č. j. 16 C 237/2019 – 853

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně pohledávku ve výši 55 384 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 099 Kč od 24. 11. 2016 do 26. 2. 2018, 15 430 Kč od 27. 2. 2018 do zaplacení, 4 256 Kč od 5. 1. 2017 do zaplacení, 17 798 Kč od 23. 8. 2017 do zaplacení, 15 414 Kč od 15. 2. 2018 do zaplacení, 439 Kč od 21. 3. 2018 do 4. 12. 2018, 205 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení, 178 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení, 2 103 Kč od 12. 4. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně plnou náhradu nákladů řízení ve výši 124 467 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání. V něm namítají, že řízení před soudem prvního stupně bylo vedeno účelově ve prospěch žalobce. Jeho neoprávněný nárok na vodné a stočné byl nezákonně podporován státními orgány, např. vodoprávním úřadem, dozorujícím odborem Ministerstva zemědělství i soudy v jiných řízeních, v nichž byl bez relevantních důkazů přijat závěr o existenci dluhu žalovaných na vodném a stočném, a žalovaným bylo dokonce podsouváno uznání těchto dluhů. Poukázali na nedostatek své pasivní věcné legitimace, na kterou upozornil již Krajský soud v Praze v řízení vedeném o posesorní žalobě pod sp. zn. 27 Co 201/2019 s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4537/2010, neboť smlouvu o odvádění odpadních vod uzavřel s žalobcem pouze žalovaný 1. a smlouvu o dodávce vody pouze žalovaná 2., není tak důvod zavazovat oba žalované společně i[Anonymizováno]k úhradě částek podle smlouvy, kterou uzavřel druhý z nich. Tento názor původně zastával také soud prvního stupně, v napadeném rozsudku ho však popřel a uložil žalovaným společně a nerozdílně povinnost hradit nárokované částky z obou smluv. Svůj názor opřel o usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 652/02, které se však vztahuje k právní úpravě účinné v době před účinností zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích). Zdůraznili, že žalobce požaduje úhradu vodného a stočného převážně podle spotřeby naměřené vodoměrem po uplynutí doby jeho platnosti. Pokud žalobce nechal přezkoušet vodoměr, který již byl v době jeho měření nefunkční, autorizovaným střediskem a vyšel přes neplatnost jeho cejchu z naměřených hodnot, tak takový způsob měření zákon o vodovodech a kanalizacích nepřipouští. Dále poukázali na to, že fakturační vodoměr se nachází v šachtě, která je veřejně přístupná, kde v minulosti došlo k havárii a úniku velkého množství vody na veřejně přístupnou komunikaci do země, a to zejména ve fakturačním období vymezeném fakturou č. [hodnota] a [Anonymizováno], přičemž žalobce odmítá vodoměr přemístit na pozemek žalovaných. Žalovaní odmítají platit za vodu, která nebyla dodaná do odběrného místa. Ani v jiných fakturačních obdobích nelze vyloučit, že docházelo k úniku vody a žalobce se neoprávněně na úkor žalovaných snaží obohatit, přičemž odmítá přemístění vodoměru do žalovanými požadovaného odběrného místa. Žalobce se na úkor žalovaných bezdůvodně obohacuje, neboť žalovaní nevypouští tolik vody do kanalizace, kolik odeberou, v průměru cca 70 m3 vody ročně je spotřebováno například na zalévání zahrady. Žalobce však odmítl za účelem měření osadit a zaplombovat podružný vodoměr pro měření množství vody pro tuto zálivku. Žalovaný 1. vypověděl smlouvu o odvádění odpadních vod, i poté má podle smlouvy povinnost stočné i nadále platit. Dále žalovaní uváděli, že odečty na vodoměru nebyly prováděny na konci prosince nebo 1. ledna, jak je uvedeno ve fakturách, ale v jiných datech. Kalendářní rok není totožný s fakturačním rokem a nelze proto z této spotřeby vyjít. Paušály VDM i nárokovaná částka za výměnu vodoměrné soustavy veřejné části přípojky je neoprávněná, žalobce na ni nemá nárok a měl by ji hradit sám. Žalovaní také odmítají platit paušál VDM určený žalobcem podle jeho ceníku, neboť se jedná o položku, která není účtována jiným odběratelům a žalovaní to vnímají jako diskriminaci. Na nezákonnost účtování paušálu VDM i na nesprávnou fakturaci vodného a stočného v důsledku měření spotřeby vodoměrem s prošlou dobou platnosti upozorňovalo také Ministerstvo zemědělství v rámci prováděné kontroly. Soud prvního stupně vyšel z odůvodnění rozhodnutí v jiných řízeních, vedených u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 8 C 230/2019 nebo 13 C 334/2021 (zejména z rozhodnutí odvolacího soudu), závěry v nich přijaté však byly opřeny o nepravdivá tvrzení a skutečnosti a nelze z nich proto vycházet. Poukázali na existenci dohody účastníků uzavřené na jednání na [Anonymizováno] dne 22. 2. 2018, podle které se pro účely fakturace mělo vycházet ze spotřeby 7 m3 za měsíc, což prokazuje také zvukový záznam z tohoto jednání. Dluh za žalované období tak měl být v důsledku dohody účastníků zaplacen částkou 8 668,80 Kč, která byla vyúčtována v příloze e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] jednajícího za žalobce. Ve vyúčtování [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 2. 2018 sice žádný variabilní symbol nebyl, přímo v e-mailu však byl odkaz na zápis a dohodu z jednání na Krajském úřadu Středočeského kraje, je tedy zřejmé, na jaké období a v jaké částce bylo hrazeno. Jediná nevypořádaná faktura je podle žalovaných faktura č. [hodnota], která však nemůže být uhrazena, neboť si žalobce neoprávněně účtuje částku 28 m3 stočného navíc, které proteklo osazeným a zaplombovaným vodoměrem žalobce do zahrady a bazénu žalovaných. V tomto množství voda nebyla svedena do kanalizace a jsou proto splněny podmínky pro odpočet stočného. U dalších plateb provedených žalovanými je vždy uveden variabilní symbol odpovídající číslu faktury. Žalovaní dále nesouhlasili s výpočtem žalobce provedeným po poučení odvolacím soudem podle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích. Poukázali na proměnlivé hodnoty na fakturačním vodoměru v období předcházejícím spornému období, kdy předmětnou nemovitost, kde se nacházelo odběrné místo, obývalo v tomto období více nájemců než v době, za kterou je proveden alternativní výpočet. Žalovaní dodali přesný výpočet spotřeby vody nájemců podle předávacích protokolů, jejich průměrná měsíční spotřeba činila 2,25 m3 v době od 20. 5. 2015 do 17. 11. 2017, neboť v tomto období většinu času žádný nájemce v nemovitosti nepobýval. Žádný z nájemců neměl v nemovitosti trvalý pobyt, jednalo se o pobyty krátkodobé a žalovaní neměli žádnou oznamovací povinnost o změně jejich počtu nebo délky pronájmu. Do výpočtu směrnými čísly neměly být zahrnuty osoby, které v nemovitosti neměly trvalý pobyt. Žalovaná 2. také neměla ve sporném období v nemovitostech trvalý pobyt, užívala jej pouze příležitostně, nebyl tak důvod ani ji zahrnout do výpočtu směrnými čísly. Žalovaní pobývali většinou v Praze, v rodinném domě v Křeslicích, v místě trvalého bydliště žalované 2., v nemovitosti v Karlíku bydleli pouze příležitostně nebo se tam střídali. Ve smlouvě o dodávce vody přitom není uveden žádný počet osob, které by v domě v Karlíku bydlely. Podle § 8 odst. 16, 17 ve spojení s § 2 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích se přitom za trvale připojené osoby považují pouze osoby, které mají v obci, kde se nachází vodovod nebo kanalizace, trvalý pobyt. Soud prvního stupně tak měl vycházet ze zásady in dubio pro reo, a pokud nezjistil počet osob v odběrném místě, měl žalobu zamítnout. Poslední nájemce v odběrném místě pak nemovitost v Karlíku opustil k 18. 11. 2017 po dohodě se žalovanými z důvodu obavy z přerušení dodávky vody. V době od 31. 8. 2015 do 28. 12. 2016 nebyl v nemovitosti žádný nájemce, nejvyšší naměřené hodnoty na nefunkčním vodoměru z faktury č. [hodnota] jsou způsobeny dlouhodobým únikem vody v nezjištěné míře, z veřejné části přípojky ve veřejně přístupné vodoměrné šachtě, a nikoliv počtem osob v domě žalovaných. Žalovaní také nesouhlasí se směrnými čísly zahrnujícími zálivku zahrady v extrémní výši 180 m3 za rok, kterou žalobce odůvodnil pouze výměrou pozemku. Navíc žalobce vždycky popíral, že by voda nebyla spotřebována odvodem do kanalizace a účtovala vždy částku stočného odpovídající vodnému. Není tedy logické, aby se podle směrných čísel fakturovala zálivka zahrady. Přitom dodání vody speciálně na zalévání zahrady nebylo ve smlouvě sjednáno. Dále poukázali na přerušení dodávky vody, kdy v tomto případě nebylo možné vodu odebírat z vodovodu ani zalévat zahradu. Žalovaní nezalévali zahradu v zimě. V březnu 2019 najednou žalovaní dopustili vodu do bazénu z vodovodu pro zajištění užitkové vody v případě náhlého nezákonného přerušení dodávky vody, jednalo se však o výjimečné jednorázové napouštění. Navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítne a přizná žalovaným právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobce se v rámci vyjádření k odvolání žalovaných ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně. Poukázal na to, že i v případě výpočtu spotřeby vody v době, kdy byla spotřeba měřena vodoměrem s prošlou platností ověření (1. 1. 2016 do 5. 3. 2018), podle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, by dlužná částka byla vyšší než částka požadovaná žalobcem v tomto řízení. Sazba vodného činila do 16. 3. 2017 částku 33,29 Kč/m3 a od 16. 3. 2017 částku 43,41 Kč/m3, sazba stočného pak za celé žalované období činila 31,08 Kč/m3. Při použití výpočtu podle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích byla v době od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 spotřeba vody určena podle faktury č. [hodnota] za dobu od 1. 1. 2015 do 19. 5. 2015 a podle faktury č. [hodnota] za dobu od 20. 5. 2015 do 31. 12. 2015. V době od 20. 5. 2015 do 31. 12. 2015 činila spotřeba vody 192 m3 (vodoměr měl v té době ještě platné ověření), vodné činilo 7 350,43 Kč a stočné 6 862,46 Kč, v roce 2016 pak byla spotřeba vody určena podle spotřeby za předchozí období roku 2015 podle faktury č. [hodnota] a 567176 a činila 305 m3 za rok. Za tuto dobu by vodné bylo stanoveno na částku 11 676,47 Kč a stočné na částku 10 901,31 Kč. Za roky 2017 a 2018 pak žalobce vyšel ze směrných čísel podle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích a prováděcí vyhlášky č. 428/2001 Sb., a určil spotřebu 72 m3 na dvě osoby s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o byty v rodinném domě a rodinný dům, stočné činilo také 72 m3 a vodné za zalévání zahrady vzhledem k velikosti pozemku 1 125 m2 činilo 180 m3 za rok. Celkem se tak jednalo za uvedené období o částku 3 424,47 Kč za vodné za 2 osoby a 8 561,16 Kč za vodné za zalévání zahrady a stočné v částce 2 573,42 Kč včetně DPH. V roce 2018 (do osazení nového vodoměru 5. 3. 2018) bylo vycházeno ze stejných výchozích hodnot (dle směrných čísel), vodné za uvedené období za 2 osoby činilo 630,24 Kč a za zahradu 1 575,60 Kč a stočné 451,23 Kč včetně DPH. Dále (po 5. 3. 2018) již žalobce měřil spotřebu vodoměrem s platným ověřením. S ohledem na uvedené by celková částka, kterou by měli žalovaní zaplatit, činila 63 900,80 Kč. Žalobce pak eviduje úhrady žalovaných v celkové výši 22 260 Kč, dlužná částka by i po přepočtu dosahovala výše 41 640,80 Kč. Dále poukázal na to, že podle smlouvy o provozování vodovodu ze dne 19. 12. 2002 a provozování kanalizace ze dne 19. 4. 2005 vodné a stočné náleží žalobci jako provozovateli vodovodu a kanalizace pro veřejnou potřebu, náleží mu tak i bezdůvodné obohacení. Žalovaní jsou pasivně věcně legitimování podle § 2 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť jsou jako spoluvlastníci nemovitosti odběrateli. Sjednání odběratelské smlouvy je součástí běžné správy společné věci, postačí proto i souhlas nadpoloviční většiny spoluvlastníků počítané podle velikosti spoluvlastnických podílu. Poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 652/02, podle kterého je vlastník nemovitosti -odběratel povinen platit dodavateli úplatu za vodné a stočné i v případě, že se jedná o vztah vzniklý na základě odběru vody bez smlouvy s dodavatelem. Pohledávku vzniklou ze smlouvy pak nelze vymáhat po spoluvlastníkovi, který se k odběratelské smlouvě nezavázal. Z uvedeného neplyne, že by uzavřením smlouvy o dodávce pitné vody nebo odvodu odpadních vod byla vyloučena možnost vymáhat vzniklou pohledávku vůči ostatním spoluvlastníkům, právní nárok pak v tomto případě spočívá ve vydání bezdůvodného obohacení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta první o. s. ř. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je zčásti důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení žalované částky. Žalobu odůvodnil tím, že je provozovatelem vodohospodářské infrastruktury v obci [adresa], žalovaní jsou podle § 2 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích odběrateli jako většinový podíloví spoluvlastníci domu č. p. [adresa] a zároveň vlastníci tří jednotek bytů č. [Anonymizováno], nacházejících se v tomto domě a v tomto odběrném místě odebírali od žalobce vodu a odváděli odpadní vody na základě smlouvy o dodávce vody uzavřené dne 12. 12. 2003 se žalovanou 2. a smlouvy o odvádění odpadních vod uzavřené dne 1. 10. 2006 s žalovaným 1. Smlouva o odvádění odpadních vod byla ukončena výpovědí žalovaného 1. po uplynutí výpovědní doby k 28. 2. 2019. Žalobce vyúčtoval žalovaným vodné a stočné fakturou č. [hodnota] za dobu od 20. 5. 2015 do 9. 11. 2016 v částce 34 099 Kč (z toho činilo vodné částku 17 533,84 Kč, stočné částku 16 369,84 Kč a položka označená jako paušál VDM částku 195,50 Kč), fakturou č. [hodnota] za dobu od 10. 11. 2016 do 30. 6. 2017 v částce 17 798 Kč (z toho činilo vodné 9735,93, stočné 7 970,47 Kč a paušál VDM 92 Kč), fakturou č. [hodnota] za dobu od 1. 7. 2017 do 30. 1. 2018 v částce 15 414 Kč (z toho činilo vodné 8 935,95, stočné 6 397,82 Kč a paušál VDM 80,50 Kč), fakturou č. [hodnota] za dobu od 31. 1. 2018 do 5. 3. 2018 v částce 439 Kč (z toho činilo vodné 249,61, stočné 178,71 Kč a paušál VDM 11,50 Kč), fakturou č. [hodnota] za dobu od 24. 9. 2018 do 23. 11. 2018 v částce 3 535 Kč (z toho činilo vodné 2 046,78 Kč, stočné 1 465,42 Kč a paušál 23 Kč) a fakturou č. [hodnota] za dobu od 2. 3. 2019 do 23. 3. 2019 v částce 2 103 Kč (z toho činilo vodné 1 198,11 Kč, stočné 893,98 Kč a paušál 11,50 Kč). Žalobce požaduje vodné za dobu od 20. 5. 2015 do 23. 3. 2019 v celkové výši 27 919,57 Kč včetně DPH, stočné za uvedené období v celkové výši 22 806,90 Kč včetně DPH, dále paušální platby za uvedené období celkem v částce 414 Kč včetně DPH a platbu za výměnu vodoměrné soustavy podle zakázkového listu č. 216/528 ze dne 20. 12. 2016, vyúčtované fakturou č. [hodnota] ze dne 21. 12. 2016 v částce 4 256 Kč včetně DPH. Žalobce žádá vodné společně a nerozdílně po žalované 2. z titulu smlouvy o dodávce vody a po žalovaném 1. z titulu bezdůvodného obohacení a stočné po žalovaném 1. z titulu uzavřené smlouvy o odvádění odpadních vod a následně z důvodu neoprávněného odběru a po žalované 2. z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaní částečně hradili na fakturu č. [hodnota] částku 18 669 Kč, z této faktury proto žalobce nárokuje pouze částky 7 825,96 Kč za vodné a 7 408,72 Kč za stočné a 195,50 Kč paušál VDM, na fakturu č. [hodnota] částku 234 Kč, z této faktury proto žalobce nárokuje pouze částky ve výši 113,89 Kč za vodné, ve výši 80,43 Kč za stočné a 11, 50 Kč paušál VDM, na fakturu č. [hodnota] částku 3 357 Kč, z této faktury proto žalobce nárokuje pouze částky ve výši 99,72 Kč za vodné a ve výši 55,48 Kč za stočné a paušál VDM v částce 23 Kč. Žalobce měřil spotřebu vody od 1. 1. 2016 do 5. 3. 2018 vodoměrem s neplatným ověřením, přesto požaduje úhradu podle vystavených faktur a naměřených hodnot, neboť v případě výpočtu podle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích by mohl požadovat částku vyšší, navíc podle autorizovaného meteorologického střediska [právnická osoba]. vodoměr prošel touto zkouškou jako způsobilý a splňující zákonné požadavky. Na jednání na [Anonymizováno] dne 22. 2. 2018 se žalobce s žalovanými dohodl pouze na částečné úhradě ve výši 8 669 Kč pro účely znovuobnovení dodávky vody, nedošlo tím ale k žádné dohodě o úhradě celého závazku žalovaných touto částkou. Jelikož částka 8 669 Kč byla žalovanými zaplacena bez uvedení variabilního symbolu, započetl ji žalobce na nejdřív splatnou fakturu č. [hodnota].

6. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Uvedli, že dne 10. 6. 2019 podali soudu na žalobce posesorní žalobu z důvodu nezákonného umístění fakturačního vodoměru ve společné šachtě na veřejném prostranství a neoprávněné fakturace vodného a stočného, které žalovaní nemohli spotřebovat. Nesouhlasili s výkladem § 2 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, o něhož žalobce opřel jejich pasivní věcnou legitimaci ve sporu. Odběratelem nemůže být ten, kdo si nepřeje být smluvním partnerem dodavatele a smlouvu neuzavřel nebo jí vypověděl. Smlouvu na dodávku vody uzavřela pouze žalovaná 2., smlouvu o odvádění odpadních vod pouze žalovaný 1., přičemž skončila 28. 2. 2019 jeho výpovědí, nelze proto zavázat druhého žalovaného k úhradě vodného nebo stočného z titulu bezdůvodného obohacení. V době od 1. 1. 2016 do 5. 3. 2018 žalobce fakturoval žalovaným vodné a stočné podle spotřeby vody naměřené vodoměrem s neplatným cejchováním, navíc žalovaní již v minulosti upozorňovali, že nebyla spotřebována veškerá dodaná voda. Žalovaní neúspěšně žalobce žádali o osazení a zaplombování podružného vodoměru pro měření stočného, což žalobce bezdůvodně odmítl. Žalobce také úmyslně vytvářel podmínky vzniku havárie a odkládal její odstranění, nechal vodu vytékat bezúčelně. Faktura č. [hodnota] byla vystavena neoprávněně, neboť jí byla fakturována částka za havárii na vodovodní přípojce na veřejném prostranství, které má ale podle § 3 odst. 7 zákona o vodovodech a kanalizacích hradit provozovatel vodovodu a kanalizací. Konečně poukázali na to, že na jednání účastníků konaném na Krajském úřadu Středočeského kraje uzavřeli účastníci ústní dohodu o tom, že bude fakturováno podle směrných čísel, žalovaní dohodnutou částku 8 669 Kč žalobci podle jeho vyúčtování uhradili, přesto žalobce existenci dohody popírá a po žalovaných požaduje úhradu dalších žalovaných částek, ke kterým není oprávněn.

7. Ve věci bylo rozhodnuto dne 22. 7. 2021 rozsudkem č. j. 16 C 237/2019-471 tak, že žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, uvedený rozsudek byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 8. 2. 2022, č. j. 22 Co 248/2021–506 s tím, že žaloba je dostatečně určitá a soud prvního stupně byl zavázán provést dokazování k nároku žalobce.

8. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti v katastrálním území [adresa] uvedené na listu vlastnictví č. [hodnota], a to tak, že mají ve společném jmění manželů tři bytové jednotky č. [Anonymizováno] (jednotku č. [Anonymizováno] ve spoluvlastnictví s [jméno FO]) a podíl na pozemku p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno] (v níž jsou jednotky umístěny), v katastrálním území [adresa], o velikosti spoluvlastnického podílu [Anonymizováno] a [jméno FO] je podílovým spoluvlastníkem jednotky č. [Anonymizováno] s podílem [Anonymizováno] a s podílem na pozemku p. č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno]. Dne 12. 12. 2003 uzavřela žalovaná 2. s žalobcem smlouvu o dodávce vody, se sjednaným způsobem měření tohoto odběru vody vodoměrem. Dne 1. 10. 2006 uzavřel žalovaný 1. s žalobcem smlouvu o odvádění odpadních vod. Za celé nárokované období 20. 5. 2016 – 23. 3. 2019 bylo žalobcem vyúčtované vodné a stočné fakturami č. [hodnota]. Fakturou č. [hodnota] vystavenou na žalovaného 1., splatnou 23. 11. 2016, bylo za dobu od 20. 5. 2015 do 9. 11. 2016 vyúčtované vodné v částce 17 533,84 Kč, stočné 16 369,84 Kč a paušál ve výši 195,50 Kč, přičemž na uvedenou fakturu žalobce započítal platby žalovaných ve výši 10 000 Kč (tato platba byla označená variabilním symbolem faktury) a 8 669 Kč. Fakturou č. [hodnota] vystavenou na žalovaného 1., splatnou 22. 8. 2017, bylo fakturováno za dobu od 10. 11. 2016 do 16. 3. 2017 vodné ve výši 9 735,93 Kč a stočné 7 970,47 Kč, paušál byl vyčíslen na částku 92 Kč. Fakturou č. [hodnota] vystavenou na žalovaného 1., splatnou 14. 2. 2018, bylo fakturováno za dobu od 1. 7. 2017 do 30. 1. 2018 vodné v částce 8 935,95 Kč a stočné v částce 6 397,82 Kč, paušál byl vyčíslen na částku 80,5 Kč. Fakturou č. [hodnota] vystavenou na žalovaného 1., splatnou 20. 3. 2018, bylo fakturováno za dobu od 31. 1. 2018 do 5. 3. 2018 vodné ve výši 249,61 Kč, stočné ve výši 178,71 Kč a paušál ve výši 11,50 Kč, na uvedenou fakturu bylo uhrazeno 234 Kč (platba byla označená variabilním symbolem faktury). Fakturou č. [hodnota], vystavenou na oba žalované, splatnou 19. 12. 2018, bylo fakturováno za dobu od 24. 9. 2018 do 23. 11. 2018 vodné v částce 2 046,78 Kč, stočné v částce 1 465,42 Kč a paušál ve výši 23 Kč, na uvedenou fakturu bylo uhrazeno 3 357 Kč (platba byla označená variabilním symbolem faktury). Fakturou č. [hodnota], vystavenou na žalovanou 2., splatnou 11. 4. 2019, bylo fakturováno za dobu od 2. 3. 2019 do 23. 3. 2019 vodné v částce 1 198,11 Kč a stočné 893,98 Kč a paušál v částce 11,50 Kč. Fakturou č. [hodnota] byla žalovaným vyúčtována částka za výměnu vodoměrné soustavy podle zakázkového listu č. [Anonymizováno] ze dne 20. 12. 2016 ve výši 4 256 Kč. V době od 1. 1. 2016 do 5. 3. 2018 byla spotřeba vody měřena vodoměrem s neplatným ověřením. Vodoměr č. [hodnota], kterým byla měřena spotřeba v odběrném místě neměl platné ověření v době od 1. 1. 2016 do 5. 3. 2018, kdy došlo k jeho výměně. Následně byl podroben zkoušce autorizovaného meteorologického střediska [právnická osoba]., prošel jako způsobilý, splňující požadavky na správné měření. Dne 22. 2. 2018 se v budově [Anonymizováno] konalo jednání za přítomnosti [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] za krajský úřad, žalovaných a [tituly před jménem] [adresa] za žalobce, ve věci stížnosti žalovaných na žalobce a zastavení dodávky vody žalobcem. V závěru jednáni bylo dohodnuto, že žalovaní zaplatí část dluhu a žalobce jim pak opětovně pustí vodu. Z tohoto jednání byl vyhotoven protokol. Žalovaní byli vyzýváni k součinnosti k výměně vodoměru. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [adresa] a nahrávky z jednání [Anonymizováno] nevyplývalo, že by byla uzavřena dohoda o fakturaci pomocí směrných čísel. Existovala dohoda o částečné úhradě dluhu žalovaných, podle které měli žalovaní zaplatit část dlužného vodného a stočného a následně jim měla být žalobcem obnovena dodávka vody. Žalovaní byli opakovaně k úhradě vodného a stočného vyzýváni. U Okresního soudu Praha-západ bylo vedeno pod sp. zn. 8 C 230/2019 řízení o žalobě z rušené držby, kterou se žalovaní (v pozici žalobců) domáhali po žalobci (v pozici žalované) zdržet se rušení jejich držby přerušením dodávky pitné vody do jejich nemovitosti v Karlíku a obnovení této dodávky, které skončilo pravomocným zamítnutím žaloby usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, č. j. 27 Co 201/2019-378. Dále je u Okresního soudu Praha-západ vedeno řízení pod sp. zn. 13 C 334/2021 o žalobě žalovaných (v pozici žalobců) proti žalobci (v pozici žalované) o umístění fakturačního vodoměru pro odběrné místo v nemovitosti v Karlíku a obnovení dodávky vody. Řízení skončilo vydáním rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2024, č. j. 28 Co 248/2023-907, kterým byla žaloba zamítnuta. Aktuálně probíhá dovolací řízení. Z dalších důkazů pak soud prvního stupně nevyvodil žádné skutečnosti.

9. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 2 odst. 6, § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích a § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 1970 o. z. a dospěl k závěru o důvodnosti žalobního nároku. Poukázal na to, že v řízení nebylo sporu o obsahu žalobcem předložených faktur, tedy že žalobce fakturoval za sporné období částky vypočtené podle naměřeného množství odebrané vody vodoměrem ani nebylo sporu o tom, že v době od 1. 1. 2016 do 5. 3. 2018 vodoměr neměl platné ověření. Sporným pak zůstalo pouze to, zda měření vodoměrem bez platného ověření je platným měřením a zda došlo nebo nedošlo k uzavření dohody o úhradě dluhu žalovaných. Žalobce žalované opakovaně vyzýval k účasti na výměně vodoměru a následná zkouška jeho vlastností autorizovaným střediskem prokázala přesnost jeho měření. Podstatným pak soud prvního stupně shledal, že i podle náhradního výpočtu provedeného žalobcem podle § 17 odst. 4 písm. c) a) zákona o vodovodech a kanalizacích by částka, kterou by žalobce mohl po žalovaných požadovat, byla vyšší a činila by 80 486 Kč. Žalobce však požadoval částku v nižší výši podle naměřených hodnot. Pokud žalovaní brojili proti počtu osob v nemovitosti, neshledal tuto námitku relevantní, neboť žalovaní neoznámili změnu počtu osob užívajících nemovitost, ačkoliv se k tomu smluvně zavázali a uvedená povinnost jim vyplývala také ze zákona o vodovodech a kanalizacích. Uzavření žalovanými tvrzené dohody o fakturaci pomocí směrných čísel dne 22. 2. 2018 na jednání v budově Krajského úřadu pro Středočeský kraj soud prvního stupně neměl za prokázané. Způsob fakturace nebyl na programu jednání na [Anonymizováno], krajský úřad se touto otázkou odmítl zabývat. Na nahrávce bylo uvedeno, že se jedná pouze o částku, jejíž úhradou je podmíněno ukončení přerušení dodávky vody s tím, že o zbytku budou probíhat další jednání. Navíc pro uvedenou dohodu je nezbytná písemná forma. Neexistenci takové dohody konstatoval i Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 10. 10. 2019, č. j. 27 Co 201/2019–378, vydaném v řízení o žalobě z rušené držby. Soud prvního stupně shledal pasivní věcnou legitimaci v řízení u obou žalovaných, neboť podle § 2 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích jsou odběrateli v případě spoluvlastnictví všichni spoluvlastníci, sjednání odběratelské smlouvy je součástí běžné správy společné věci, pro kterou je rozhodující souhlas nadpoloviční většiny spoluvlastníků počítaný podle velikosti spoluvlastnických podílů. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2021 sp. zn. 33 Cdo 4537/2010 vyplývá, že právní úprava odběratele je ve vztahu k obecné úpravě spoluvlastnictví specifická a smluvním vztahem je vázán pouze ten ze spoluvlastníků, který odběratelskou smlouvu podepsal. Nicméně podle usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 652/02 je vlastník nemovitosti povinen platit úplatu za vodné a stočné i v případě, že se jedná o vztah vzniklý na základě zákonné skutečnosti odběru vody bez smlouvy s dodavatelem. Odběratelskou smlouvu jsou tedy oprávněni uzavřít vlastníci nadpoloviční většiny podílu na nemovitosti, případně osoba, na které se dohodnou, smlouva zavazuje všechny ty, kteří jí podepsali a nelze takovou pohledávku vymáhat po spoluvlastníkovi, který se k odběratelské smlouvě nezavázal. Nároků z uzavřené smlouvy o dodávce pitné vody, případně smlouvy o odvádění odpadních vod není možné domáhat se vůči ostatním spoluvlastníkem nemovitosti, kteří smlouvu neuzavřeli, avšak právním titulem nároku vůči druhému žalovanému je v tomto případě bezdůvodné obohacení. Opačný přístup by znamenal nepřípustnou právní nejistotu vodárenských společností a dodavatelů služeb. Žalobce v podání z 22. 5. 2021 zcela jasně specifikoval, po kom svůj nárok požaduje, z jakého titulu a v jaké výši. Dále poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2024, č. j. 28 Co 248/2023–907, podle kterého bylo stávající osazení hlavního vodoměru v souladu se zákonem a žalovaným z důvodu jejich dluhu nesvědčí právo na obnovení dodávky vody. Z důvodu prodlení žalovaných je také zavázal podle § 1970 k úhradě úroků z prodlení v zákonné výši.

10. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 124 647 Kč.

11. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaných o porušení koncentrace řízení, pokud sám na jednání konaném dne 12. 11. 2024 žalobce poučil podle § 118a o. s. ř. mimo jiné o jeho povinnosti tvrdit a prokázat spotřebu vody v nemovitosti žalovaných v období roku 2015, pro výpočet vodného v roce 2016, případně v roce 2018, v době od osazení nového vodoměru od 5. 3. 2018 do 31. 12. 2018, pro stejné období roku 2017 a v roce 2019 pro období od 1. 1. 2018 do 5. 3. 2018, specifikoval nárok na částku 4 256 Kč požadovanou za výměnu vodoměrné soustavy dle zakázkového listu č. [Anonymizováno] ze dne 20. 12. 2016, vyúčtovanou fakturou č. [hodnota] a na paušál ve výši 414 Kč a uvedl, z jakého ujednání dovozuje oprávněnost tohoto nároku a prokázal jeho důvodnost. Soud prvního stupně žalobce sice poučil na jednání konaném dne 22. 4. 2021 podle § 118a o. s. ř., učinil tak ale ve vztahu k specifikaci fakturované částky, kdy žalobce měl doplnit konkrétní období, za které je účtováno, specifikovat, co je vodné a co stočné, z čeho se skládá celková částka, jakým způsobem došel k výpočtu vodného a stočného (měřením nebo podle zákona). Jednalo se obsahově o poučení k jiné skutečnosti, neboť směřovalo k „vysvětlení“ fakturovaných částek vodného a stočného podle jednotlivých faktur. Poučení odvolacího soudu naproti tomu odpovídalo jeho právnímu názoru, že objem spotřebované vody v době, kdy nebyl osazen fakturační vodoměr s platným ověřením podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii (1. 1. 2016 – 5. 3. 2018), může být určen pouze způsobem podle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích (jak bude dále blíže vysvětleno) a v případě částek, požadovaných jako „paušál VDM“ nebo náklady na výměnu vodoměrné soustavy, žaloba i následné tvrzení žalobce postrádaly právní důvod těchto nárokovaných pohledávek. Soud prvního stupně se těmito nedostatky nezabýval, sám žalobce relevantně nepoučil, ale spokojil se s jeho (nedostatečným) tvrzením a předloženým (nedoloženým) výpočtem, který ale uvedenému zákonnému ustanovení neodpovídal. Jelikož uvedené poučení neučinil již soud prvního stupně, ač tak učinit měl, v souladu s § 213b o. s. ř. sjednal nápravu odvolací soud. Poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. je přitom objektivní povahy. Rozhodné pro ni je, že objektivně (byť až podle názoru odvolacího soudu) takové poučení soud prvního stupně poskytnout měl a neučinil tak (viz Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2024.) Nebylo-li účastníku řízení poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát), nebrání ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil, resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011). V daném případě došlo k porušení ustanovení § 118a o. s. ř. soudem prvního stupně; odvolací soud byl toto porušení povinen zásadně reparovat (viz rozsudek ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 59/2012).

12. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, pokud jde o vlastnické vztahy k nemovitosti v odběrném místě, obsah a smluvní strany smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod, i dobu, kdy byla spotřeba měřena vodoměrem po uplynutí doby jeho ověření podle zákona o metrologii, úhrady žalovaných i neexistenci dohody o změně způsoby úhrady, odvolací soud na tato zjištění odkazuje.

13. Odvolací soud doplnil dokazování smlouvou o provozování veřejného vodovodu svazku obcí „KaLeVod“ ze dne 19. 12. 2002, podle které jsou vlastníky veřejného vodovodu v obci [adresa] sdružené ve svazku obcí „[Anonymizováno]“ a provozovatelem žalobce, předmětem smlouvy byl pronájem a provozování vodohospodářské infrastruktury ve vlastnictví obcí [adresa]. Žalobce byl povinen provádět údržbu a provozní opravy provozovaného majetku, udržovat ho v provozuschopném stavu, opravy investičního charakteru, budování nových řadů, přičemž obnova a modernizace nemohou být součástí kalkulace vodného. Podle článku 4.8. smlouvy měl provozovatel povinnost provádět řádnou fakturaci a odečty vodoměrů a vybírat vodné na svůj účet. Podle smlouvy o provozování veřejné kanalizace v obvodu obce a katastrálního území [adresa] ze dne 19. 4. 2005 je vlastníkem veřejné kanalizace v obci [adresa], předmětem smlouvy bylo provozování veřejné splaškové kanalizace v obci [adresa] žalobcem. Podle článku 4.9. měl provozovatel provádět řádnou fakturaci a vybírat stočné na účet provozovatele. Z emailové komunikace ze dne 23. 2. 2018 mezi [tituly před jménem] [adresa] ředitelem provozu žalobce (z emailové adresy [e-mail]) a žalovanými (z adresy [e-mail]) bylo zjištěno, že s odkazem na jednání z předchozího dne [tituly před jménem] [jméno FO] poslal žalovaným k odsouhlasení požadavek provozovatele na úhradu „[právnická osoba]“ jako podklad pro znovuobnovení dodávek služby (pitné vody). Žádal o potvrzení úhrady s tím, že poté dojde k obnovení dodávky vody a další věci se budou řešit. Přílohou emailu byl výpočet ceny vodného a stočného počítaných ze spotřeby 7 m3 měsíčně, za měsíce prosinec 2016 až únor 2018 s tím, že cena vodného do února 2017 činila 33,29 Kč (38,2835 Kč včetně DPH) a od března 2017 činila 43,41 Kč (49,9215 Kč včetně DPH), celková částka k úhradě činila 8 668,80 Kč. Emailem ze dne 23. 2. 2018 žalovaní odsouhlasili částku a avizovali její úhradu, která byla provedena podle detailu transakce ze stejného dne v částce 8 669 Kč. Z protokolu č. j. [č. účtu] sepsaného Ministerstvem zemědělství bylo zjištěno, že byla přezkoumávána zákonnost přerušení dodávky pitné vody žalobcem do odběrného místa [adresa]. V rámci této kontroly bylo v případě faktury č. [hodnota] zjištěno, že dodávka vody byla v době od 30. 1. 2018 – 23. 2. 2018 přerušena, za fakturované období byla dodávána pouze 11 dní. Ministerstvo konstatovalo, že spotřeba vody byla chybně měřena vodoměrem bez platného ověření a nesprávně nebyl zvolen postup podle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích. Žalobce byl vyzván k úpravě fakturace vodného a stočného. Dále poukázalo na to, že účtování paušálu za pronájem vodoměru je v rozporu s § 20 odst. 8, 9 zákona o vodovodech a kanalizacích a přílohou č. [hodnota] a § 35a odst. 7 vyhlášky č. 428/2001 Sb. a vyzvalo žalobce, aby došlo k ukončení účtování tohoto paušálu žalovaným. Podle faktury č. [hodnota] ze dne 28. 5. 2015 byla za dobu od 1. 1. 2015 do 19. 5. 2015 zjištěna spotřeba vody 113 m3.

14. V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1154/2017, odvolací soud nad rámec výše uvedených zjištění zjistil z důkazů provedených již soudem prvního stupně, že ve smlouvě o odvádění odpadních vod podepsané žalovaným 1. je uveden druh odběru domácnost, počet skutečně bydlících osob 2. Ve smlouvě je uvedeno, že k připojení na kanalizaci došlo k 1/2006, jinak ohledně stočného byl uveden pouze odkaz na platnou právní úpravu. Podle smlouvy o dodávce vody uzavřené s žalovanou 2. (zkratka v. z. u podpisu byla přeškrtnuta) byla smlouva uzavřena pro manželé [jméno FO], je v ní uveden druh odběru domácnost. Obě smlouvy jsou uzavřeny pro odběrné místo [adresa] a byla v nich stanovena oznamovací povinnost všech změn majících vliv na smlouvy (v případě smlouvy o odvádění odpadních vod byla výslovně zmíněna i změna počtu bydlících osob) a písemná forma těchto změn. Podle Informace o pozemku p. č. [Anonymizováno], katastrální území [adresa], je tento pozemek ve společném jmění žalovaných a obklopuje jejich nemovitost (druh pozemku je zahrada), jeho rozloha je 1 125 m2. Podle protokolu č. j. [č. účtu] sepsaného dne 22. 2. 2018 byla předmětem jednání v budově [Anonymizováno] stížnost žalovaných na žalobce jako provozovatele vodovodu a kanalizací a náprava ve věci vodoměru s uplynulou expirací, osazení fakturačního vodoměru na jiné místo – na vlastním pozemku žalovaných a domě, osazení podružného vodoměru z důvodu měření vody nevypouštěné do kanalizace, uzavření nové odběratelské smlouvy, informace o kvalitě dodávané vody a výpočet ceny pro vodné dle § 20 odst. 8 a 9 zákona o vodovodech a kanalizacích. Ze strany žalobce byl navržen postup pro stanovení množství vody dle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích s tím, že poté bude obnovena dodávka vody.

15. Podle § 2 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, odběratelem je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, není-li dále stanoveno jinak; u budov v majetku České republiky je odběratelem organizační složka státu, které přísluší hospodaření s touto budovou podle zvláštního zákona; u budov, u nichž spoluvlastník budovy je vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým spoluvlastníkem společných částí budovy, je odběratelem společenství vlastníků. U pozemků nebo budov předaných pro hospodaření příspěvkových organizací zřízených územními samosprávnými celky jsou odběratelem tyto osoby.

16. Podle § 8 odst. 6 věty první zákona o vodovodech a kanalizacích je vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem.

17. Podle § 8 odst. 13 věty první až třetí zákona o vodovodech a kanalizacích má vlastník vodovodu právo na úplatu za dodávku pitné vody (dále jen „vodné“), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že vodné se platí provozovateli vodovodu (§ 20). Právo na vodné vzniká vtokem vody do potrubí napojeného bezprostředně za vodoměrem, a není-li vodoměr, vtokem vody do vnitřního uzávěru připojeného pozemku nebo stavby, popřípadě do uzávěru hydrantu nebo výtokového stojanu. Vodné je úplatou za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním.

18. Podle § 8 odst. 14 věty první až třetí zákona o vodovodech a kanalizacích má vlastník kanalizace právo na úplatu za odvádění odpadních vod (dále jen „stočné“), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že stočné se platí provozovateli kanalizace (§ 20). Právo na stočné vzniká okamžikem vtoku odpadních vod do kanalizace. Stočné je úplatou za službu spojenou s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod.

19. Podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona o vodovodech a kanalizacích, je neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace je vypouštění a) bez uzavřené písemné smlouvy o odvádění odpadních vod nebo v rozporu s ní. Podle odst. 3 odběratel je povinen nahradit ztráty vzniklé podle odstavců 1 a 2 vlastníkovi vodovodu nebo kanalizace, pokud ve smlouvě uzavřené podle § 8 odst. 2 není stanoveno, že náhrada vzniklé ztráty je příjmem provozovatele; způsob výpočtu těchto ztrát stanoví prováděcí právní předpis.

20. Podle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, zjistí-li se při přezkoušení vodoměru vyžádaném odběratelem, že a) údaje vodoměru nesplňují některý z požadavků stanovených zvláštním právním předpisem, vodoměr se považuje za nefunkční; stanovení množství dodané vody se v tom případě provádí podle skutečného odběru ve stejném období roku předcházejícímu tomu období, které je předmětem reklamace nebo žádosti o přezkoušení vodoměru. V případě, že takové údaje nejsou k dispozici, nebo jsou zjevně zpochybnitelné, stanoví se množství dodané vody podle následného odběru ve stejném období roku nebo podle směrných čísel spotřeby vody a podle odstavce 6, pokud se provozovatel s odběratelem nedohodne jinak, b) údaje vodoměru splňují požadavky stanovené zvláštním právním předpisem, hradí náklady spojené s výměnou a přezkoušením vodoměru odběratel, c) pozbylo platnosti ověření vodoměru podle zvláštního právního předpisu, považuje se vodoměr za nefunkční; stanovení množství dodané vody se v případě nesouhlasu odběratele provede postupem uvedeným v písmenu a).

21. Podle § 19 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, pokud není množství vypouštěných odpadních vod měřeno, předpokládá se, že odběratel, který odebírá vodu z vodovodu, vypouští do kanalizace takové množství vody, které odpovídá zjištění na vodoměru nebo směrným číslům roční potřeby vody, pokud nejsou instalovány vodoměry. V případě, kdy je měřen odběr z vodovodu, ale je také možnost odběru z jiných zdrojů, použijí se ke zjištění spotřeby vody směrná čísla roční potřeby nebo se k naměřenému odběru z vodovodu připočte množství vody získané z jiných, provozovatelem vodovodu měřených zdrojů.

22. Soudní praxe je ustálena v závěru, že práva a povinnosti ze smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod ve vztahu k vlastníku (provozovateli) vodovodu nebo kanalizace přísluší pouze osobě, která ve smlouvě vystupuje jako odběratel. Současná právní úprava zákona o vodovodech a kanalizacích (účinná od 1. 1. 2002) je založena na tom, že práva a povinnosti stran již nevznikají z jiné právní skutečnosti (z odběru vody, popř. ze spoluvlastnictví připojené nemovitosti), ale ze smlouvy uzavřené podle § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012 sp. zn. 33 Cdo 4537/2010). Osobou oprávněnou k odběru vody do odběrného místa a povinnou k placení podle uzavřené smlouvy je ten, kdo jako odběratel smlouvu uzavřel. Pokud smlouvu uzavře jen jeden ze spoluvlastníků připojené nemovitosti, je tento spoluvlastník odběratelem a držitelem práva na odběr vody, ostatní spoluvlastníci nikoli. To platí i pro případ, že jde o manžele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2007 sp. zn. 31 Cdo 677/2005, publikovaný pod č. R 24/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobce uzavřel smlouvu o dodávce vody pouze se žalovanou 2. a smlouvu o odvádění odpadních vod pouze se žalovaným 1. (tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné) v době, kdy právní úprava vznik právního vztahu odběru vody a odvádění odpadních vod na základě zákonné skutečnosti, tj. bez uzavření smlouvy, neumožňovala (srov. § 8 odst. 6, § 36 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích). Subjektem, který je povinen platit úplatu za dodávku vody z vodovodu do vodovodní přípojky a za odvedení odpadních vod z pozemku nebo stavby z kanalizační přípojky do kanalizace (§ 8 odst. 13, 14 zákona č. 274/2001 Sb.), je smluvní odběratel (tedy žalovaný 1. v případě smlouvy o odvádění odpadních vod a žalovaná 2. v případě smlouvy o dodávce vody). Účelem definice pojmu odběratele v § 2 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích bylo přitom zamezit problémům při uzavírání smluv mezi vlastníkem vodovodu nebo kanalizace a odběratelem a při účtování vodného a stočného, tj. odstranit pochybnosti o tom, s kým je vlastník vodovodu a kanalizace povinen uzavřít smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod (§ 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb.), resp. komu svědčí právo takovou smlouvu uzavřít (§ 36 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb.) a kdo je zavázán platit úhradu za odebranou vodu a odvedenou odpadní vodu. Prosazení smluvního principu, na němž je založen právní vztah o dodávce vody a odvodu odpadních vod, znamená, že jiné osoby (spoluvlastníci nebo vlastníci jednotky) neodebírají vodu z vodovodu (nevypouštějí odpadní vodu do kanalizace) neoprávněně (§ 10 odst. 1, 2 zákona o vodovodech a kanalizacích), nemají postavení odběratelů ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích spjaté s povinnostmi platit za dodávku vody příp. odvádění odpadních vod (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2883/2017), případný faktický odběr v důsledku využití práva smluvního odběratele z odběratelské smlouvy na tom nemůže nic změnit. Z tohoto důvodu se žalobce nemůže domáhat z titulu bezdůvodného obohacení úhrady po žalovaném 1. (za vodné) a žalované 2. (za stočné), pokud odběratelskou smlouvu neuzavřeli a neplynou jim tak povinnosti k úhradě vodného (v případě žalovaného 1.) nebo stočného (v případě žalované 2.). V této části tak nárok žalobce vůči žalovanému, který není jeho smluvním partnerem (a není tedy pasivně věcně legitimován ve věci konkrétního nároku na vodné nebo stočné), není důvodný.

23. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, že z provedených důkazů nevyplývá existence dohody o fakturaci vodného a stočného za část sporného období podle směrných čísel. Podle protokolu o jednání před [Anonymizováno] ze dne 22. 2. 2018 i následné emailové komunikace účastníků proběhlé v souvislosti s úhradou částky 8 668,80 Kč, žalobce navrhl postup podle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích v souvislosti s obnovením dodávky vody do odběrného místa žalovaných a poslal žalovaným k odsouhlasení návrh tabulky úhrad s výslednou částkou 8 668,80 Kč jako podklad pro znovuobnovení dodávek pitné vody. Z ničeho se nepodává, že by uvedená částka měla být konečným vypořádáním pohledávek žalobce z dodávky vody a odvádění odpadních vod ve sporném období (resp. v době od prosince 2016 do února 2018), žalobce se podle toho nikdy nechoval, a navíc v souladu se smluvnímu ujednáními ve smlouvě o dodávce vody a odvádění odpadních vod by musela mít tato dohoda písemnou formu. Z tohoto důvodu bylo nadbytečné provádět důkaz nahrávkou jednání z 22. 2. 2018, neboť by nemohla nic změnit na závěru odvolacího soudu, že k platnému ujednání o úhradě závazku žalovaných nedošlo.

24. Soud prvního stupně nesprávně vyšel z předloženého výpočtu žalobce, který neodpovídal určení spotřeby vody podle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích. V době od 1. 1. 2016 do 5. 3. 2018 (kdy došlo k výměně vodoměru) byla spotřeba vody měřena vodoměrem, u něhož pozbylo platnosti jeho ověření podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii. Takový vodoměr se považuje podle zákona za nefunkční (§ 17 odst. 4 písm. c) zákona o vodovodech a kanalizacích), a nelze podle něj měřit spotřebu vody pro účely stanovení vodného a stočného. Zákon o vodovodech a kanalizacích pak uvedenou situaci předvídá a pro tento případ reguluje postup při určení objemu spotřeby vody a vypouštění odpadních vod. Ten primárně vychází ze spotřeby skutečně naměřené v stejném období roku předcházejícím období po ukončení platnosti ověření měřidla nebo období roku následujícím po tomto období, případně podle směrných čísel podle vyhlášky č. 428/2001 Sb. Z tohoto důvodu považoval odvolací soud za nadbytečný důkazní návrh žalobce na znalecký posudek, který by určil spotřebu vody v době, kdy nebyla měřena vodoměrem s platným ověřením. Námitka žalobce, že žalovaní neumožnili výměnu vodoměru po ukončení doby platnosti, odvolací soud nepovažoval ve vztahu k postupu podle § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích za relevantní, neboť zákon nestanoví výjimku z uvedeného postupu zjištění objemu spotřebované vody ve prospěch nefunkčního měřidla (a to ani v případě, že jeho následným přezkoušením autorizovaným střediskem byla ověřena správnost jeho měření). Odvolací soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobce na účtovaný paušál VDM, ani na náklady na výměnu vodoměrné soupravy vyúčtované fakturou č. [hodnota] v částce 4 256 Kč, neboť žalobce ani po poučení odvolacího soudu podle § 118a o. s. ř. v odvolacím řízení nevysvětlil a neprokázal důvodnost těchto jím uplatněných pohledávek. Nezákonnost účtování paušálu byla navíc v rámci kontrolních zjištění konstatována i Ministerstvem zemědělství.

25. Odvolací soud při posouzení důvodnosti výše nároku žalobce (na vodné a stočné) vycházel ze sazeb vodného do 15. 3. 2017 v částce 33,29 Kč/m3 a od 16. 3. 2017 v částce 43,41 Kč/m3 a sazbě stočného 31,08 Kč/ m3, které ani žalovaní nezpochybnili. Fakturou č. [hodnota] bylo žalovaným účtováno vodné a stočné za dobu od 20. 5. 2015 – 9. 11. 2016 celkem v částce 34 099 Kč (vodné 17 533,84 Kč, stočné 16 369,84 Kč a paušál 195,50 Kč). Žalobce z této faktury požadoval pouze částku 7 825,96 na vodném, částku 7 408,72 Kč na stočném a 195,50 Kč paušál. Z původně fakturované částky odečetl částku 10 000 Kč, která byla žalovanými hrazena na uvedenou fakturu zálohově (tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná), a dále částku 8 669 Kč, která byla žalovanými zaplacena po jednání na Krajském úřadě Středočeského kraje. V případě fakturace za rok 2015 (dobu od 20. 5. 2015 do 31. 12. 2015) odvolací soud vyšel z naměřené spotřeby a fakturovaných částek vodného 7 350,43 Kč včetně DPH a stočného 6 862,46 Kč včetně DPH, neboť do 1. 1. 2016 měl vodoměr platné ověření. V případě spotřeby za rok 2016, kdy fakturační vodoměr neměl platné ověření (za dobu od 1. 1. 2016 do 9. 11. 2016) v souladu s § 17 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích byla spotřeba určena podle naměřených hodnot za stejnou dobu předchozího roku, tj. 2015 (podle faktury č. [hodnota] činila v době 1. 1. 2015 – 19. 5. 2015 spotřeba 113 m3 a podle faktury č. [hodnota] za dobu od 20. 5. 2015 do 31. 12. 2015 činila spotřeba 192 m3). Celková roční spotřeba za rok 2016 činila 305 m3 a průměrná denní spotřeba 0,8356 m3 v roce 2016. Spotřeba ve fakturovaném období roku 2016 činila 262,38 m3 za 314 dní a vodné za dobu od 1. 1. 2016 do 9. 11. 2016 s připočtením daně z přidané hodnoty činí 10 044,80 Kč a stočné 9 378 Kč. Celkem byl oprávněný nárok na vodné za dobu podle faktury č. [hodnota] v částce 17 395,20 Kč a stočné částce 16 240,50 Kč. Nepodstatným pro projednávanou věc shledal odvolací soud žalovanými tvrzený únik vody v listopadu roku 2016, neboť v důsledku skončení platnosti ověření vodoměru byla spotřeba stanovena jiným způsobem než měřením, na výpočet vodného nebo stočného tak neměla žádný vliv. Po odečtu částky 10 000 Kč, která byla placena na uvedenou fakturu, pak částka nárokovaná žalobcem nepřesahuje její oprávněný nárok a odvolací soud proto shledal v tomto rozsahu jeho požadavek za oprávněný. Současně je však nutno poukázat na to, že žalobce nesprávně započetl úhradu žalovaných ve výši 8 669 Kč na tuto fakturu, neboť z komunikace účastníků (blíže rozvedené v bodě 13. tohoto rozsudku) je zřejmé, že částka byla určena na úhradu vodného a stočného za dobu od prosince 2016 do února 2018, tedy dobu, která se netýkala označené faktury. Posloupnost plnění je upravena v § 1933 o. z. pro případ, kdy dlužník při plnění neurčí, na který z více závazků plní. V dané věci je však naprosto zřejmé, že žalovaní plnili na základě vzájemného souhlasného stanoviska, které předcházelo platbě, na konkrétní fakturované období v konkrétní výši a celková platba v odsouhlasené výši byla na účet žalobce převedena v přímé časové návaznosti na toto odsouhlasení. Žalobce tak nebyl oprávněn si toto plnění započíst na jiný závazek žalovaných.

26. Fakturou č. [hodnota] bylo žalovaným vyúčtováno za dobu od 10. 11. 2016 – 30. 6. 2017 vodné v částce 9735,93, stočné 7 970,47 Kč a paušál 92 Kč. Za rok 2016 (dobu 10. 11. 2016 – 31. 12. 2016) byla určena spotřeba způsobem podle výpočtu z předchozího bodu rozsudku za 52 dní roku 2016 v množství 43,45 m3, vodné za uvedené období činí 1 663,50 Kč a stočné 1 553 Kč. Za rok 2017 (fakturované období 1. 1. 2017 – 30. 6. 2017) byl výpočet roční spotřeby proveden podle směrných čísel v množství 35 m3/rok na osobu (příloha č. [hodnota] bod. I. vyhlášky č. 428/2001 Sb.), přičemž dle smlouvy činil počet osob 2 a 1 m3/rok na osobu v bytě nacházejícím se v rodinném domě (maximálně tři byty) spojenou s očistou okolí rodinného domu i s očistou osob při aktivitách na zahradě, tedy celkem byla spotřeba vody 72 m3 na 2 osoby a rok, dále byla do výpočtu vodného zahrnuta zahrada (pozemek p. č. 1408/1, katastrální území [adresa] o velikosti 1 125 m2), přičemž výše spotřeby vody za zalévání zahrady byla určena 180 m3/rok (příloha č. [hodnota] vyhlášky č. 428/2001 Sb. bod X., zahrada má rozlohu 1125 m2 a spotřeba podle vyhlášky činí 16 m3 na každých 100 m2). Za dobu od 1. 1. 2017 do 15. 3. 2017 (74 dní) činilo vodné při sazbě 33,29 m2 a spotřebě 51,09 m3 částku 1 700,80 Kč a po změně sazby vodného za dobu od 16. 3. 2017 do 30. 6. 2017 (107 dní) činilo vodné při sazbě 43,41 Kč a spotřebě 73,90 m3 částku 3 208 Kč, stočné pak v době od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 při nezměněné sazbě 31,08 Kč/m3 činilo při spotřebě 35,71 m3 za toto období částku 1 109,80 Kč, celková částka včetně DPH za fakturované období činila za vodné 7 308,60 Kč a stočné 2 829,30 Kč. Z této částky pak v souladu s ujednáním účastníků a úhradou žalovaných (částky 8 669 Kč, která byla hrazena za dobu prosinec 2016–únor 2018 včetně), bylo žalovanými zaplaceno 3 x 38,2835 Kč a 4 x 49,9215 Kč, celkem 314,5365 Kč na vodné a 7 x 35,742 Kč celkem 250,194 Kč na stočné. Oprávněný nárok žalobce za fakturované období činí 6 993,60 Kč vodné a 2 579,11 Kč stočné.

27. Pokud žalovaní namítali, že před skončením platnosti ověření fakturačního vodoměru bydlelo v nemovitosti více nájemníků, spotřeba vody tak byla vyšší než v následujícím období, tak je nutno zdůraznit, že smlouva o dodávce vody i odvádění odpadních vod ukládala žalovaným povinnost oznámit žalobci veškeré skutečnosti mající vliv na změny smlouvy. Smlouva o odvádění odpadních vod výslovně počítala při poskytování této služby se dvěma osobami užívajícími nemovitost. Smlouva o dodávce vody sice konkrétní počet osob neuváděla, vzhledem k jejímu dřívějšímu uzavření (v roce 2003), pro domácnost (odběr pro manžele [jméno FO]), existenci připojení na vodovod i na kanalizaci, a vzájemné provázanosti a závislosti obou smluv (žalovaná jako odběratel dodávky vody zajistila odvádění odpadních vod prostřednictvím smluvního závazku žalovaného 1), které byly takto žalobcem fakturovány a žalovanými vnímány, je jediným logickým závěrem pouze závěr o stejném počtu osob v případě obou smluv. Objem spotřeby dodané vody nebo odvádění odpadních vod přitom nezávisí na trvalém pobytu osob (ani žalované 2.) ale na užívání nemovitosti, do které je tato služba poskytována. Odvolací soud tak považoval za nadbytečné provádět důkazy případnými následně dodanými nájemnými smlouvami nebo dohodami o skončení nájmu, které vzhledem k existenci smluvních ujednání závěr odvolacího soudu nemohly ovlivnit.

28. Fakturou č. [hodnota] bylo žalovaným vyúčtováno za dobu od 1. 7. 2017 do 30. 1. 2018 vodné 8 935,95, stočné 6 397,82 Kč a paušál 80,50 Kč. Za rok 2017 (dobu od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017) celkem 184 dní byla určena spotřeba vody výpočtem podle směrných čísel stejným způsobem jako v předchozích bodech rozsudku. Vodné tak činilo při spotřebě v tomto období 127,04 m3 částku 6 342,03 Kč včetně DPH a stočné při spotřebě 36,30 m3 částku 1 297,40 Kč včetně DPH. Za zbylou fakturovanou dobu 1. 1. 2018 – 30. 1. 2018 odvolací soud vyšel z toho, že voda byla dodávána pouze 29 dní (od 30. 1. 2018 byla podle kontrolních zjištění Ministerstva zemědělství dodávka vody přerušena). Vodné činilo při spotřebě 5,72 m3 částku 285,56 Kč včetně DPH. Odvolací soud do spotřeby vody tentokrát nezapočítal také spotřebu za zalévání zahrady (podle přílohy 12 bod X. vyhlášky č. 428/2001 Sb.), neboť dne 5. 3. 2018 již došlo k osazení nového vodoměru, kterým byla poté měřena spotřeba (nebylo proto možné vyjít z ročního průměru) a je obecně známou skutečností, že v zimních měsících z důvodu vegetačního klidu k zalévání zahrady nedochází. Stočné činilo při spotřebě 5,72 m3 částku 204,45 Kč včetně DPH. Vodné za celé fakturované období činilo 6 627,60 Kč a stočné 1 501,90 Kč včetně DPH. Z této částky pak v souladu s ujednáním účastníků a úhradou žalovaných (částky 8 669 Kč, která byla hrazena za dobu prosinec 2016 až únor 2018 včetně) byla odečtena částečná úhrada 6 x 49,9215 a částka 48,3111 Kč (30 zaplacených dní měsíce ledna 2018), celkem 347,8401 Kč a 6 x 35,742 Kč a částku 34,5890 Kč (30 zaplacených dní měsíce ledna 2018), celkem 249,041 Kč. Oprávněný nárok žalobce za fakturované období činí 6 279,80 Kč vodné a 1 252,90 Kč stočné.

29. Fakturou č. [hodnota] bylo žalovaným vyúčtováno za dobu od 31. 1. 2018 do 5. 3. 2018 (celkem 34 dní) vodné 249,61 Kč, stočné 178,71 Kč a paušál 11,50 Kč. Z kontrolních zjištění Ministerstva zemědělství byla voda v tomto fakturovaném období dodávána pouze 11 dní (jinak byla dodávka vody přerušena). Ohledně spotřeby vody za zalévání zahrady v době vegetačního klidu platí výše uvedené. Oprávněný nárok vodného za celé fakturované období byl 108,33 Kč včetně DPH a stočného 77,51 Kč včetně DPH. Žalovaní na uvedenou fakturu zaplatili částku 234 Kč a dále z částky 8 669 Kč částku 51,5315 Kč jako vodné a 36,895 Kč jako stočné, je zřejmé, že za fakturované období nic nedluží.

30. Fakturou č. [hodnota] z 5. 12. 2018, splatnou 19. 12. 2018, bylo žalovaným vyúčtováno za dobu od 24. 9. 2018 do 23. 11. 2018 (již po osazení nového vodoměru) celkem 61 dní při spotřebě 41 m³ vodné 2 046,78 Kč, stočné 1 465,42 Kč a paušál 23 Kč. Z důvodu částečné úhrady provedené 20. 12. 2018 v částce 3 357 Kč s variabilním symbolem faktury žalobce nárokoval na vodném částku 99,72 Kč a stočném 55,48 Kč.

31. Konečně fakturou 591872 ze dne 28. 3. 2019, splatnou 11. 4. 2019, bylo žalovaným vyúčtováno za dobu od 2. 3. 2019 do 23. 3. 2019 vodné 1 198,27 Kč a stočné 893,98 Kč a paušál 11,50 Kč včetně DPH. Žalovaný 1. však smlouvu o odvádění odpadních vod vypověděl a její platnost tak skončila ke dni 28. 2. 2019. V provozovatelské smlouvě mezi vlastníkem kanalizace a žalobcem nebyla řešena náhrada ztrát způsobených neoprávněným odběrem (bez uzavřené smlouvy), smlouva upravovala pouze nárok na vodné nebo stočné, v souladu s § 10 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích náleží tato částka obci [adresa] (nebo obcím [adresa]) jako vlastníkovi nikoliv žalobci jako provozovateli kanalizace. V případě tohoto nároku tak žalobce postrádá aktivní věcnou legitimaci a oprávněným odvolací soud shledal pouze nárok na vodné požadované vůči žalované 2. v částce 1 198 Kč.

32. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že oprávněný nárok žalobce na vodné vůči žalované 2. činil celkem částku 22 397,40 Kč a na stočné vůči žalovanému 1. činil celkem částku 11 296,20 Kč.

33. Závěrem odvolací soud uvádí, že pokud žalovaní namítali, že fakturační vodoměr je umístěn na veřejně přístupném místě, dochází k haváriím a neoprávněným vstupům a žalobce odmítl tento vodoměr přemístit na nemovitost žalovaných, tak tato argumentace není z hlediska posouzení důvodnosti žalovaných částek podstatná. Žalovaní uvedený argument vznášeli opakované i v jiných řízeních (vedených u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 230/2019 nebo 13 C 334/2021), ačkoliv vodoměr, který je měřidlem podle § 16 zákona o vodovodech a kanalizacích, byl umístěn ve vodoměrné šachtě již v počátku smluvního vztahu účastníků, s tímto umístěním se počítalo i v rámci stavebního a kolaudačního řízení týkajících se přípojek žalovaných (tedy v té době panoval konsensus) a tento stav byl poklidný až do žalovaného fakturovaného období. Žalovaní se domáhají změny v umístění hlavního vodoměru, která podléhá vzájemnému souhlasu účastníků (uvedené bylo konstatováno již v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, č. j. 27 Co 201/2019-378, přičemž účastníky tohoto řízení byli žalobce i žalovaní). Skutečnost, že v žalované době bylo fakturováno podle vodoměru (v době platnosti jeho ověření podle zákona o metrologii), je v souladu s § 16, 17 zákona o vodovodech a kanalizacích.

34. Ani poukaz žalovaných na to, že odebranou vodu zcela nespotřebovali vypouštěním do kanalizace, ale využily ji např. k zalévání zahrady v rozsahu minimálně 70 m3 ročně, nemá vliv na předmět sporu. Zákon o vodovodech a kanalizacích v § 19 odst. 5 reguluje v případě absence měření vypouštění odpadních vod způsob stanovení objemu vypouštěných odpadních vod a primárně vychází z předpokladu, že odběratel, který odebírá vodu z vodovodu, vypouští do kanalizace takové množství vody, které odpovídá zjištění vodoměru. Ustanovení § 7 zákona o vodovodech a kanalizacích pak předpokládá v případě spotřeby vody bez vypouštění do kanalizace prokazatelně vyšší než 30 m3 za rok konsensus stran (včetně smluvní úpravy) o řešení uvedené situace (měřením např. tzv. podružným vodoměrem, o jehož pořízení, instalaci a následné údržbě či výměně se provozovatel s odběratelem dohodnou a odpovídá technickým požadavkům), případně odborným výpočtem, který taktéž předpokládá konsensus stran (předložení a ověření výpočtu). Skutečnost, že žalovaní si stanovili sami spotřebu vody, nevypouštěné do kanalizace a bez dohody se žalobcem si tomu odpovídající stočné odečetli, tak není relevantní, ale je potřeba vycházet z naměřeného objemu spotřebované vody případně (po ukončení platnosti ověření vodoměru) pak ze směrných čísel.

35. Odvolací soud pak neshledal důvodným požadavek žalobce na celý úrok z prodlení, pokud k částce vyúčtované fakturou došlo nesprávným výpočtem na základě výchozích naměřených hodnot vodoměru s ukončenou dobou ověření, navíc v případě vodného pouze fakturami vystavenými na žalovaného 1. (byť je zřejmé, že žalovaná 2. znalost obsahu uvedených faktur měla). Tak tomu bylo u faktur č. [hodnota]. Žalovaní nemohli v důsledku nesprávné fakturace (na kterou nakonec žalobce upozorňoval i kontrolní orgán Ministerstva zemědělství) vědět, jakou správnou částku mají žalobci hradit, přitom částečné úhrady přesto prováděli, i žalobce porušoval své povinnosti vyplývající mu ze zákona o vodovodech a kanalizacích, navíc jde o vztah podnikatel – spotřebitel, v němž jsou na podnikatele kladeny vyšší nároky, pokud jde o srozumitelnost a transparentnost vystupování vůči spotřebiteli. Za této situace nemůže jít k tíži žalovaných, že vyfakturované částky ve lhůtě splatnosti nesprávně účtovaných faktur nezaplatili. Oprávněným tak odvolací soud shledal pouze nárok na úrok z prodlení podle faktur č. [hodnota] a č. [hodnota], které byly vystaveny na oba žalované. V případě žalovaného 1. byl přiznán nárokovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 55,28 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení z faktury č. [hodnota] a žalované 2. úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 99,72 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 198,27 Kč od 12. 4. 2019 do zaplacení, z faktur č. [hodnota] a č. [hodnota], když požadovaná výše úroku z prodlení nepřesáhla výši zákonného úroku z prodlení.

36. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil v části výroku I. tak, že pro částku 21 690,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 099 Kč od 24. 11. 2016 do 26. 2. 2018, ve výši 8,05 % ročně z částky 15 430 Kč od 27. 2. 2018 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 4 256 Kč od 5. 1. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 17 798 Kč od 23. 8. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 15 414 Kč od 15. 2. 2018 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 439 Kč od 21. 3. 2018 do 4. 12. 2018, ve výši 8,05 % ročně z částky 205 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 23 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 904,73 Kč od 12. 4. 2019 do zaplacení, dále pokud jím byla žalovanému 1. uložena povinnost společně a nerozdílně se žalovanou 2. zaplatit žalobci částku 22 397,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 99,72 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 198,27 Kč od 12. 4. 2019 do zaplacení a dále pokud jím byla žalované 2. uložena povinnost společně a nerozdílně se žalovaným 1. zaplatit žalobci částku 11 296,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 55,28 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení, žalobu zamítl; v dalším, pokud jím byla uložena povinnost žalovanému 1. zaplatit žalobci částku 11 296,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 55,28 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení a žalované 2. zaplatit žalobci částku 22 397,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 99,72 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 198,27 Kč od 12. 4. 2019 do zaplacení, pak výrok I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

37. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1 věta první před středníkem a § 142 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Při posouzení poměru procesního úspěchu a neúspěchu vycházel odvolací soud nejen z jistiny pohledávky, ale z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), přičemž zohlednil výši úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (16. 5. 2024). Žalovaní byli v řízení převážně úspěšní, náleží jim tak poměrná část účelně vynaložených nákladů. Žalobce se vůči žalovanému 1. domáhal zaplacení 55 384 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 099 Kč od 24. 11. 2016 do 26. 2. 2018, 15 430 Kč od 27. 2. 2018 do zaplacení, 4 256 Kč od 5. 1. 2017 do zaplacení, 17 798 Kč od 23. 8. 2017 do zaplacení, 15 414 Kč od 15. 2. 2018 do zaplacení, 439 Kč od 21. 3. 2018 do 4. 12. 2018, 205 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení, 178 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení, 2 103 Kč od 12. 4. 2019 do zaplacení a úspěšný byl v částce 11 296,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 55,28 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení, žalovanému 1. náleží 74 % nákladů řízení. Vůči žalované 2. se pak žalobce domáhal zaplacení stejné částky a úspěšný byl v částce 22 397,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 99,72 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 198,27 Kč od 12. 4. 2019 do zaplacení, žalované 2. tak náleží 48 % nákladů řízení.

38. Výše nákladů řízení žalovaného 1. byla určena podle § 1 odst. 1 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za jeden úkon za 38 úkonů, a to za odpor ze dne 19. 8. 2019 včetně jeho odůvodnění z 18. 9. 2019, vyjádření k výzvě soudu z 10. 1. 2020, vyjádření v reakci na doplnění žaloby žalobcem ze dne 6. 7. 2021, vyjádření k odvolání žalobce 13. 10. 2021, vyjádření žalovaných k výpovědi svědka [jméno FO] a k podání žalobce ze dne 20. 1. 2024, závěrečný návrh ze dne 10. 3. 2024, účast na ústních jednáních konaných před soudem prvního stupně ve dnech 17. 8. 2020, 22. 4. 2021, 22. 7. 2021, 2. 6. 2022, 25. 8. 2022, 10. 11. 2022, 1. 12. 2022, 13. 2. 2023, 24. 4. 2023, 12. 6. 2023, 7. 8. 2023, 18. 9. 2023, 20. 11. 2023, 22. 1. 2024, 16. 5. 2024 a dne 8. 2. 2022 před odvolacím soudem před zrušením původního rozsudku a 16 x příprava na jednání, celkem 300 Kč x 38, tedy 11 400 Kč, 74 % nákladů činí 8 436 Kč.

39. Náklady řízení žalované 2. podle stejné vyhlášky byly určeny za 38 úkonů, a to za odpor ze dne 19. 8. 2019 včetně jeho odůvodnění z 18. 9. 2019, vyjádření k výzvě soudu z 2. 1. 2020 doplněné 29. 1. 2020, vyjádření v reakci na doplnění žaloby žalobcem ze dne 2. 7. 2021, vyjádření k odvolání žalobce 12. 10. 2021, vyjádření k výpovědi svědka [jméno FO] a k podání žalobce ze dne 20. 1. 2024, závěrečný návrh ze dne 10. 3. 2024, účast na ústních jednáních konaných před soudem prvního stupně ve dnech 17. 8. 2020, 22. 4. 2021, 22. 7. 2021, 2. 6. 2022, 25. 8. 2022, 10. 11. 2022, 1. 12. 2022, 13. 2. 2023, 24. 4. 2023, 12. 6. 2023, 7. 8. 2023, 18. 9. 2023, 20. 11. 2023, 22. 1. 2024, 16. 5. 2024 a dne 8. 2. 2022 před odvolacím soudem před zrušením původního rozsudku a 16 x příprava na jednání, celkem 300 Kč x 38, tedy 11 400 Kč, 48 % nákladů činí 5 472 Kč.

40. Za další četná podání žalovaných nebyla náhrada přiznána, neboť byly pro řízení nadbytečné (jednalo se o opakující tvrzení), nebo se jednalo pouze o sdělení k smíru apod.

41. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř.; neboť žalovaní byli i v odvolacím řízení převážné úspěšní, náleží jim tak náhrada nákladů řízení v rozsahu 75 % (žalovaný 1.) a 50 % (žalovaná 2.). Náklady řízení žalovaného 1. sestávají z paušálních nákladů po 300 Kč podle § 1 odst. 1 písm. b), c) a f) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za úkony odvolání proti rozsudku, 3 x jednání konané před odvolacím soudem ve dnech 12. 11. 2024, 4. 2. 2025 a 28. 3. 2025 a 3 x příprava na jednání, celkem 300 Kč x 7, tedy 2 100 Kč, 75 % nákladů činí 1 575 Kč. Náklady řízení žalované 2. sestávají také z paušálních nákladů po 300 Kč podle § 1 odst. 1 písm. b), c) a f) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za úkony odvolání proti rozsudku, vyjádření k doplnění žalobce ze dne 16. 3. 2025, 3 x jednání konané před odvolacím soudem ve dnech 12. 11. 2024, 4. 2. 2025 a 28. 3. 2025 a 3 x příprava na jednání, celkem 300 Kč x 8, tedy 2 400 Kč a soudní poplatek 2 770 Kč, 50 % nákladů činí 2 585 Kč.

42. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod.

43. V souladu s § 164 o. s. ř. opravil odvolací soud ve výroku označení procesního postavení žalobce (namísto nesprávného žalobkyně), jak odpovídá záhlaví tohoto rozsudku i rozsudku soudu prvního stupně, neboť se jednalo pouze o zjevnou nesprávnost nemající vliv na správnost rozhodnutí.