o rozvod manželství

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozvedl manželství účastníků uzavřené dne 27. 7. 2001 před Městským úřadem ve [adresa] (výrok I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že manžel se návrhem na zahájení řízení podaným dne 31. 10. 2024 domáhal rozvodu manželství účastníků. Tvrdil, že k rozpadu manželství došlo přibližně v roce 2012, kdy si s manželkou přestali rozumět, více se hádali, a nakonec vyšlo najevo, že manželka navázala mimomanželský poměr, který trval delší dobu. Manželský vztah se jim nepodařilo zachránit, citové vazby ochladly. Společné soužití ukončili na konci roku 2015, neboť se po vzájemné dohodě manžel odstěhoval ze společné domácnosti na novou adresu, kde si pronajal dům. Manželé po dobu 10 let nevedou společnou domácnost, nehospodaří a intimně se nestýkají. O rozvodu komunikují od počátku roku 2016. Manželské soužití již nelze obnovit, když došlo k trvalému rozvratu manželství. Z manželství se narodily 3 děti, [jméno FO] a [Jméno manžela], nyní již zletilí, a dosud nezletilá [jméno FO] [Jméno manželky]. Poměry dětí pro dobu před a po rozvodu manželství manželé upravili dohodou, která byla schválena rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 9. 2016, č. j. [spisová značka] a následně byla upravena v části týkající se výživného na nezletilou dceru rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 10. 2023, č. j. [spisová značka]. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů nebyla doposud uzavřena, a to především z důvodů průtahů na straně manželky.

3. Manželka s uvedenými příčinami rozvratu nesouhlasila. Namítala, že není pravdou, že by navázala mimomanželský poměr, neboť veškerý svůj čas věnovala manželovi, dětem a práci. Poukázala zejména to, že se dcera narodila s těžkou dysfázií, proto se jí věnovala mnohem více než oběma starším dětem. Na to, aby si hledala a udržovala mimomanželský vztah, neměla čas ani pomyšlení, rodinu měla na prvním místě. Péče o rodinu, zejména pak o nezletilou [jméno FO], vedla k tomu, že již neměli s manželem tolik času sami na sebe, docházelo k rozdílným názorům na výchovu a péči o děti, začali se hádat. Manžel zřejmě tuto situaci neusnesl, a proto navrhl, aby si od sebe na chvíli odpočinuli, a za tím účelem si pronajmul byt v Králově Dvoře. K rodině se již nevrátil a navázal nový vztah s kolegyní v práci, před rokem se jim narodila dcera. S manželem má zájem se rozvést, ale až poté, co by se dohodli na vypořádání společného jmění manželů, a proto navrhla klid řízení podle § 392 zákona č. 92/2013, o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. ř. s.) na dobu tří let ode dne přerušení řízení.

4. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 2. 2025, č. j. [spisová značka] byl návrh manželky na přerušení řízení zamítnut. K podanému odvolání manželky bylo toto rozhodnutí přezkoumáno odvolacím soudem, který jej svým usnesením ze dne 31. 3. 2025, č. j. [spisová značka] jako věcně správné potvrdil.

5. Po skutkové stránce vyšel soud prvního stupně z listinných důkazů (oddacího listu, rozsudku Okresního soudu v Berouně ve věci úpravy poměrů k dětem účastníků ze dne 23. 9. 2016, č. j. [spisová značka] a zvýšení výživného na nezletilou dceru [jméno FO] ze dne 24. 10. 2023, č. j. [spisová značka]) a provedeného účastnického výslechu manžela a uzavřel, že účastníci uzavřeli manželství dne 27. 7. 2001 před Městským úřadem [adresa]. U manželky šlo o první manželství, u manžela o manželství druhé. Z manželství se narodily tři děti, [jméno FO] a [jméno FO], kteří jsou již zletilí, a dosud nezletilá [jméno FO]. Z výpovědi manžela bylo zjištěno, že souhlasí s tvrzením manželky, že jejich manželství bylo zprvu harmonické, spokojené a z toho důvodu měli tři děti. Nejmladší dceři byla diagnostikována mozková dysfáze, což vedlo k dohodě mezi manželi, že manželka zůstane doma a bude jí věnovat intenzivní péči. Po výpovědi z armády jí manžel pomáhal hledat nové zaměstnání, včetně nabídky místa v oboru letectví, které odpovídalo její kvalifikaci, ale manželka do práce nenastoupila. V letech 2015-2016 se mezi manželi objevily vážné neshody, což vedlo k zahájení opatrovnického řízení a následnému odchodu manžela z rodinného domu v roce 2016. Nový vztah manžel navázal zhruba 3 roky po odchodu ze společné domácnosti. Manželka začala pracovat cca před třemi nebo čtyřmi roky nejprve na Úřadu civilního letectví, následně na [právnická osoba]. Účastnický výslech manželky soud prvního stupně neprovedl, neboť ta se, ač řádně předvolána, k jednání nedostavila.

6. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti právně posoudil podle § 755, § 756, § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru o trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu manželství účastníků, když je zřejmé, že manželské společenství je dlouhodobě nefunkční, manžel obnovení soužití vylučuje a v řízení nebylo zjištěno nic, z čeho by se dalo usuzovat, že by se situace měla do budoucna zlepšovat. Hlavní příčinu rozvratu manželství účastníků soud spatřuje ve vzájemném citovém odcizení a ve ztrátě vzájemné úcty a důvěry. K námitce manželky, že rozvod manželství by měl být uskutečňován až po uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů, soud prvního stupně uvedl, že taková dohoda není zákonnou podmínkou pro rozvod manželství podle o. z. V případě sporného rozvodu postačuje, je-li prokázáno, že manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené, což ostatně ani jeden z manželů nerozporoval. Vypořádání společného jmění lze provést i po rozvodu, a to buď dohodou nebo rozhodnutím soudu, přičemž zákon stanoví tříletou lhůtu, po jejímž uplynutí nastupuje zákonná domněnka vypořádání. S ohledem na to, že byly splněny podmínky uvedené v § 755 odst. 1 a 2 o. z., soud manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 23 z. ř. s.

7. Proti tomuto rozsudku podala manželka včasné odvolání. V něm poukázala na skutečnost, že se jedná o tzv. sporný rozvod, kdy je třeba prokázat rozvrat manželství. Namítala, že soud prvního stupně manželství rozvedl, aniž by k podanému návrhu manželku vyslechl, čímž porušil její právo na spravedlivý proces zaručený čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť v tomto řízení platí zásada projednací. Manželka obdržela předvolání a požádala o odročení jednání z důvodu dovolené. Žádosti soud prvního stupně nevyhověl a jednal a rozhodl v nepřítomnosti manželky. Je povinností soudu zjišťovat příčiny rozvratu manželství, jak vyplývá z § 756 o. z., neboť na soudem zjištěné příčiny rozvratu manželství mohou mít totiž přímo či nepřímo návaznost další rozhodnutí, zejména o výživném rozvedeného manžela atd. Poukazuje na to, že úkolem soudu prvního stupně je zjistit, zda je manželství hluboce a trvale rozvráceno. To lze však zjistit výslechem obou manželů a provedením důkazů, které oba manželé k prokázání tvrzení navrhnou. Zdůraznila, že by se v rámci svého výslechu chtěla vyjádřit ke všem tvrzením manžela, která považuje za nepravdivá, účelová a zavádějící. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání a novému rozhodnutí ve věci.

8. Manžel v reakci na podané odvolání uvedl, že jej shledává účelovým s cílem prodloužit řízení o rozvod manželství a oddálit vypořádání společného jmění manželů. Namítl, že i předcházející kroky manželky (podání návrhu na přerušení řízení, nedostavení se k prvnímu jednání v této věci dne 10. 6. 2025) vedly k oddálení rozvodu manželství. K jednání odročenému na den 28. 7. 2025 se manželka a ani její právní zástupkyně opět nedostavily s tím, že v den před konáním jednání požádala právní zástupkyně manželky o odročení z důvodu čerpání dovolené, aniž by tuto skutečnost doložila. Ačkoliv soud prvního stupně žádosti o odročení nevyhověl, právní zástupkyně ani manželka se k jednání nedostavily. Poukázal na to, že se manželka k návrhu na rozvod manželství vyjádřila písemně a výslovně uvedla, že by se chtěla rozvést; vyjádřila se též k příčinám rozvratu manželství. Rozvod však podmiňovala dohodou o vypořádání společného jmění manželů. Poukázal na to, že manželka měla možnost se obou jednání o rozvod účastnit, byla řádně obeslána, avšak svého práva nevyužila. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a § 397 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné.

10. Odvolací soud se předně zaobíral námitkou, že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn, neboť manželka nebyla v rozporu s § 389 odst. 1 z. ř. s. vyslechnuta.

11. Ustanovení § 389 odst. 1 z. ř. s. předpokládá, že soud účastníky (tedy manžele) vyslechne. Výjimku představuje pouze situace, kdy je provedení výslechu spojeno s velkými obtížemi. Velkými obtížemi, pro které lze od výslechu účastníků upustit, jsou zejména okolnosti, na jejichž základě není možné v dohledné době očekávat, že výslech bude proveditelný (například dlouhodobě neznámý pobyt manžela, který se soudu nepodařilo přes veškerou rozumnou snahu zjistit, porucha zdraví znemožňující výslech apod.). Míru obtíží (ve smyslu toho, že výslech nelze uskutečnit v dohledné době) soud srovnává se zájmem manžela, který podal návrh na rozvod, na bezprůtahovém rozvodu manželství, jakož i s důvody, které k rozvodu mají vést. Jde o poměřování dvou principiálních požadavků. Jednak povinnosti soudu provést výslech účastníka, který je odrazem zásady zdrženlivosti (akt rozvodu manželství nemá být samozřejmostí), jednak potřeby respektovat existující a legitimní potřeby navrhovatele na rozvodu manželství (viz Svoboda, Karel, Tlášková, Šárka, Vláčil, David, Levý, Jiří, Hromada, Miroslav a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 781).

12. Odvolací soud souhlasí s námitkou manželky potud, že je povinností soudu oba účastníky řízení o rozvod manželství vyslechnout, a to při jednání, k němuž jsou účastníci předvoláni. V daném případě byla manželka předvolána k jednání před soudem prvního stupně dvakrát, a to k jednání dne 10. 6. 2025, k němuž se bez omluvy nedostavila, a k jednání dne 29. 7. 2025, z něhož se omluvila spolu se svojí zástupkyní dopisem doručeným dne 24. 7. 2025 z důvodu dovolené své i své zástupkyně a zároveň požádala o odročení jednání. Soud prvního stupně věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Ačkoliv z faktického počínání manželky v řízení před soudem prvního stupně nesvědčilo o jejím opravdovém zájmu být v řízení vyslechnuta, odvolací soud jí přesto chtěl poskytnout prostor k tomu, aby se mohla v řízení vyjádřit osobně, a proto ji předvolal k výslechu na jednání konané dne 11. 11. 2025. K jednání odvolacího soudu se však manželka rovněž nedostavila, přičemž při jednání předložila její zástupkyně omluvu z důvodu pracovních povinností manželky spolu s potvrzením zaměstnavatele ze dne 7. 11. 2025. Manželka tak sice opakovaně deklarovala zájem být v řízení vyslechnuta, avšak její reálné kroky spíše ukazují na to, že se účasti na jednání a svému výslechu vyhýbá. K prvnímu ve věci nařízenému jednání před soudem prvního stupně se nedostavila bez omluvy, k druhému jednání se nedostavila s omluvou z důvodu dovolené, avšak tuto omluvu nelze považovat za včasnou. Předvolání k jednání nařízeného u soudu prvního stupně na 29. 7. 2025 bylo manželce doručeno dne 23. 6. 2025, její zástupkyni dne 18. 6. 2025, přesto žádost manželky o odročení byla soudu prvního stupně doručena až dne 24. 7. 2025 s odůvodněním dovolené (její a její zástupkyně) na dobu od 28. 7. 2025 do 25. 8. 2025. Nepochybně byla dovolená plánovaná s jistým předstihem, přesto žádost o odročení byla odeslána pouze 5 dnů před termínem jednání a pouhý jeden pracovní den před nástupem na dovolenou (24. 7. 2025 připadl na čtvrtek, 28. 7. 2025 připadlo na pondělí). Ani na základě předvolání odvolacího soudu se manželka k jednání nedostavila, omluvu z jednání předložila až při jeho konání její zástupkyně, přičemž se omluva vztahovala k pracovním povinnostem, které musely být známy manželce nejpozději dne 7. 11. 2025, neboť z tohoto data je potvrzení zaměstnavatele manželky (7. 11. 2025 připadlo na pátek, jednání u odvolacího soudu se konalo v úterý 11. 11. 2025). Při poměření obou shora uvedených zásad, tedy zásady zdrženlivosti na jedné straně (aby akt rozvodu manželství nebyl samozřejmostí) a zásady respektovat existující a legitimní potřeby navrhovatele na straně druhé, dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě byla naplněna zákonná výjimka z povinného provedení výslechu manželky, tedy tzv. velké obtíže spojené s výslechem manželky. Manželka se zjevně opakovaně vyhýbá provedení výslechu, její omluvy nejsou včasné. I za této situace je soud povinen o návrhu manžela rozhodnout, přičemž musí respektovat jeho právo, aby o návrhu bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Povinnost soudu provést výslech manžela nesmí vést ke zneužití tohoto institutu ve prospěch prodlužování řízení, ať už je motiv pro takové jednání jakýkoliv. S přihlédnutím k tomu, že manželka ve svém písemném vyjádření rozvrat manželství potvrdila, přičemž její námitky směřovaly zejména k příčinám rozvratu manželství, které uváděl manžel, avšak soud prvního stupně je do svých skutkových závěrů nepřevzal, a s přihlédnutím k opakovaným nikoliv včasným omluvám manželky z účasti na jednání, dospěl odvolací soud k závěru, že její výslech je spojen s velkými obtížemi, a tudíž od něj lze upustit.

13. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

14. Podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

15. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

16. Podle § 758 o. z. platí, že manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

17. Ve shodě se soudem prvního stupně má i odvolací soud za spolehlivě zjištěný rozvrat manželství účastníků, který lze považovat ve smyslu citovaného § 755 odst. 1 o. z. za hluboký, trvalý a nenapravitelný. Manželé jednoznačně vyloučili možnost obnovení soužití. Odvolatelka proti rozvodu nebrojila a fakticky neuvedla nic, co by svědčilo za nastalé situace pro zachování manželství. Manželství účastníků zjevně neplní v podstatě žádnou ze svých funkcí, není nijak naplňován jeho hlavní účel, jímž je ve smyslu § 655 o. z. založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Vztah mezi manželi je vážně narušený, když tito spolu dlouhodobě nežijí, nekomunikují spolu, nesdílí každodenní život, nepomáhají si, intimně se nestýkají. Nechovají se k sobě se vzájemnou úctou, respektem a láskou, naopak manželská krize se nepodařila zažehnat a v posledních letech se prohlubuje. Aktuálně se jejich komunikace zúžila toliko na problém majetkového vypořádání. Poměry dětí pro dobu před a po rozvodu manželství manželé upravili dohodou, která byla schválena rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 9. 2016, č. j. [spisová značka] a následně byla upravena v části týkající se výživného na nezletilou dceru rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 10. 2023, č. j. [spisová značka]. Při odvolacím jednání bylo potvrzeno, že neproběhla žádná změna ve vztazích mezi účastníky, která by nasvědčovala obnovení jejich soužití a pokusu o nápravu vztahu a lze tedy podpořit závěr soudu prvního stupně, že rozvrat manželského vztahu lze hodnotit jako trvalý, což ostatně manželka ani nerozporovala, nesouhlasila pouze s příčinami rozvratu manželství.

18. Odvolací soud se shoduje i se závěrem soudu prvního stupně o příčině rozvratu manželství spočívající ve vzájemném citovém odcizení a ve ztrátě vzájemné úcty a důvěry. V tomto směru zdůrazňuje, že zjišťování příčin rozvratu manželství je důležité pro rozhodnutí soudu v tom směru, zda je na místě pokusit se příčiny rozvratu odstranit a přispět (např. formou mediace) k obnovení manželského soužití. Soud není povinen v řízení zkoumat veškeré možné příčiny rozvratu manželství, ani který z účastníků se o rozvrat manželství přičinil větší měrou, neboť účel řízení o rozvod manželství by komplikované dokazování všech možných příčin rozvratu manželství přesahovalo. Současně subjektivní vnímání účastníků jejich vztahu a chování druhého manžela znemožňují nalezení objektivní zásadní příčiny. Řízení o rozvod manželství by mělo představovat rychlý a co nejméně traumatizující způsob ukončení vztahu manželů za situace, kdy není možná jeho náprava, zejména pokud je zřejmé, že minimálně jeden z manželů kategoricky odmítá dál v manželství setrvávat.

19. Na základě shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, který odpovídá ustanovení § 23 z. ř. s.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle § 23 věty první z. s. ř., když ani v průběhu odvolacího řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti pro výjimečné přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení ve prospěch procesně úspěšného manžela, ostatně manžel se výslovně vzdal náhrady nákladů řízení.