o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 2. 2022, č. j. 5 C 224/2016 - 377

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví určil soud prvního stupně, že žalobci jsou podíloví spoluvlastníci, a to v rozsahu každý jedné ideální poloviny nově vzniklých pozemků parc. [číslo] o výměře 50 m2 a parc. [číslo] o výměře 31 m2, v k. ú. a obci [obec], které vznikly oddělením od pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], na základě geometrického plánu [číslo] vypracovaného zhotovitelem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.). Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení částku 100 007 Kč k rukám právní zástupkyně žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení částku 16 598 Kč do 3 od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání původní žalovaná, [jméno] [příjmení], s odůvodněním, že soud prvního stupně neprovedl důkazy navržené k prokázání jejích tvrzení, ačkoliv tyto důkazy byly řádně označeny. Předmětné nemovitosti nabyla původní žalovaná do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] v dobré víře, jakož i v důvěře v zápisy ve veřejném seznamu u [stát. instituce], [stát. instituce], a to ve smyslu ustanovení § 980 o. z. V minulosti neměly dotčené nemovitosti současný charakter, neboť se na nich nacházelo koryto potoka. V sedmdesátých letech minulého století došlo ze strany původního vlastníka obou předmětných pozemků, tj. Československého státu - MNV [obec], k zatrubnění tohoto potoka, a současně k zarovnání terénu. Toho využil právní předchůdce žalobců, když umístil oplocení na pozemky ve vlastnictví státu, aniž by k tomu od vlastníka předmětných pozemků obdržel jakýkoliv souhlas. Původní žalovaná nezpochybnila vlastnické právo žalobců k předmětnému plotu, nicméně namítla, že žalobci neprokázali, kde se nacházelo původní oplocení, tedy v jaké výměře právní předchůdci převáděli nemovitosti, a v jakých hranicích. Uvedla, že současné oplocení mezi spornými pozemky není původním místem, kde stálo předchozí oplocení. Výpověďmi svědků bylo prokázáno, že v místech současného oplocení bylo koryto potoka a bažina a dále, že v místech bažiny žádné oplocení nebylo. Pokud zde původní oplocení bylo, pak nebylo možné, aby bylo vedeno korytem potoka. Původní oplocení muselo být logicky umístěno před potokem směrem do pozemku žalobců a současné oplocení bylo žalobci, resp. jejich právními předchůdci, výrazně posunuto do pozemku žalované. Je tedy zřejmé, že právní předchůdci žalobců se chopili nepoctivě držby k místu, kde se nachází současné oplocení. Plaňkový plot mohl být zbudován až po rekultivaci potoka v 70. letech, tedy po zatrubnění a srovnání terénu. Plot umístili právní předchůdci žalobců bez respektu k původním hranicím. Dle názoru původní žalované je dobrá víra žalobců vyloučena, žalobci si byli vědomi původních hranic, a proto nemohou požívat právní ochrany, neboť jejich držba není poctivá. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že si nepamatuje výstavbu plotu a že ve sporných místech byla bažina. Proto zde nemohly být záhony a ovocné či okrasné stromy, a pozemek nemohl být tímto způsobem obhospodařován, tak jak tvrdí žalobci. Je zjevné, že právní předchůdci žalobců zabrali tuto část pozemku svévolně, což nesvědčí o jejich poctivosti a oprávněnosti ve vztahu k držbě. Provedením rekultivace došlo ke změně terénních poměrů a žalobci, resp. i jejich právní předchůdci, měli projevit obvyklou míru opatrnosti a předtím, než vystavěli plot, měli nechat pozemek znovu vytyčit a teprve poté umístit plot. Naopak právní předchůdci žalobců využili příležitost po rekultivaci pozemků a zmocnili se jejich sporné části. Svévolné a záměrné umístění plotu mimo hranice jejich nemovitostí, tj. faktické zabrání cizí nemovitosti, nemůže požívat právní ochrany. Pro absenci dobré víry svědčí i další skutečnost, že i sami žalobci požadovali po předchozím vlastníku, aby jim převedl vlastnické právo k předmětným nemovitostem. To je jednoznačný důkaz toho, že se za vlastníka předmětných nemovitostí nepovažovali. Tuto skutečnost potvrdila samotná žalobkyně při své účastnické výpovědi. Soud prvního stupně si dle názoru původní žalované celou věc„ zjednodušil" tím, že darovací smlouvu ze dne [datum] vyhodnotil jako putativní nabývací titul s odůvodněním, že v této době měl být předmětný pozemek oplocen ve stejných hranících, jako je tomu nyní. V této souvislosti však původní žalovaná v průběhu řízení opakovaně poukazovala na tvrzení samotné žalobkyně, která uváděla, že na předmětné místo jezdila od 50. let, tedy i ona věděla, respektive musela vědět o rekultivaci potoka, všech výstavbách a opravách plotu, a jeho původním umístění, a proto se dnes nemůže dovolávat dobré víry, že nemovitosti koupila v "oplocených hranicích", když jí muselo být známo, že umístění plotu neodpovídá skutečné hranici pozemků. Je tedy zjevné, že tvrzení žalobců jsou účelová a nepravdivá, že žalobci nemají k vydržení sporných částí pozemků žádný právní titul. Konečně navrhla, aby soud aplikoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení ustanovení § 150 o. s. ř.

3. Žalobci k odvolání původní žalované uvedli, že ta neoznačila ani nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala svá tvrzení, že v minulosti dotčené nemovitosti neměly současný charakter, a že došlo ze strany původního vlastníka pozemků k zatrubnění potoka a zarovnání terénu. Navíc jde o dobu právně bezvýznamnou vzhledem k době vydržení. Právní předchůdce žalované se jako vlastník nechoval, své vlastnictví nikterak nechránil. Pokud původní žalovaná tvrdí, že současné oplocení mezi spornými pozemky není původním místem, kde se nacházelo oplocení, pak jde o její domněnku, která není ničím podložena. Toto neplyne ani z místního šetření. Pokud původní žalovaná tvrdí, že v místech současného oplocení bylo koryto potoka a bažina, a že v místech bažiny žádné oplocení nebylo, pak jde opět o domněnku původní žalované. Pokud z uvedených domněnek je pak původní žalovanou nedůvodně vyvozováno, že má jít o nepoctivou držbu k místu, kde se současné oplocení nachází, pak toto tvrzení je novum, které nebylo původní žalovanou namítáno v řízení před soudem prvního stupně. Původní žalovaná nikterak nevysvětluje, jak výstavba zatrubnění ze 70. let minulého století se dotýká žalobců, kteří v dobré víře nabyli vlastnictví včetně pozemků, které jsou předmětem sporu, v jiné době. Navíc žalobce b) se dokonce narodil až v roce 1974. Výkon vlastnického práva žalobci i jejich předchůdci byl realizován v rozsahu hranic pozemků vymezených právě oplocením, tedy šlo o trvalý a opětovný výkon majetkového práva, kdy po dobu jeho výkonu nebyly nikým upozorněni na opak. Žalobci se chopili držby na základě darovací smlouvy z [datum] v rozsahu oplocení, které nestavěli a užívali pozemky po dobu delší 10-ti let v dobré víře, že jsou jejich vlastnictvím. Po celou dobu výkonu jejich vlastnického práva nebyli nikdo z nich Městem Trhový Štěpánov upozorněni, že by neměly pozemky držet, nebyl veden žádný spor o vlastnictví nebo vypuzení z držby, ani nebyl vznesen požadavek k vydání bezdůvodného obohacení za užívání nebo výzva k zaplacení. [obec] víra byla založena již darovací smlouvou jejich otce a pouze touto darovací smlouvou uzavřenou ve prospěch žalobců dobrá víra žalobců v držbě pozemků, které jsou předmětem řízení, pokračovala. Původní žalovaná zcela zmatečně zaměňuje rozhodné období, zřejmě vedena snahou změnit rozhodný skutkový stav věci, který by podle ní jí snad mohl přivodit lepší právní postavení ve sporu, což však s ohledem na skutková i právní zjištění nastat nemůže. Tvrzení o„ zmocnění se pozemků žalobci“ je nepravdivé, ničím neprokázané. Význam hraje společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem žalobců, kdy otec žalobců převzal vlastnictví darem od svého bratra též v hranicích oplocení, tedy v dobré víře, a to v roce 1990, a tedy dobrá víra přešla i na samotné žalobce. Výslech zaměstnanců [stát. instituce], nemůže přivodit žalovanému lepší právní postavení. Tvrzení, že místem, kde vede kanalizace, je oplocení, je nepravdivé. V protokolu z místního šetření na místě samém dne [datum] je uvedeno, že v bezprostřední vzdálenosti od plotu na pozemku parc. [číslo] je vedeno zatrubnění, kterým byla provedena meliorace obecním úřadem. Potrubí se nachází řádově 30 m od hranice s pozemkem parc. [číslo]. Po odstranění zeminy bylo zjištěno, že jde o betonové potrubí a nachází se v bezprostřední blízkosti drátěného plotu, tedy nikoliv ani jako součást plotu ani pod plotem, jak účelově tvrdí původní žalovaná ve svém odvolání. Pokud se původní žalovaná snaží účelově tvrdit, že dobrá víra žalobců je vyloučena, protože si žalobci byli vědomi původních hranic, a proto nemohou požívat právní ochrany, neboť jejich držba není poctivá, pak takovéto hodnocení neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu věci, době vydržení vlastnického práva, ani době nabytí nemovitostí, kdy převod vlastnictví dobrou víru založil. Neodpovídá ani provedeným důkazům. Navrhli proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Podáním ze dne [datum] sdělila původní žalovaná odvolacímu soudu, že na základě darovací smlouvy ze dne [datum] došlo k převodu nemovitostí ve vlastnictví původní žalované, mimo jiné i nemovitostí, které jsou předmětem žaloby, na nového vlastníka, [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], bytem [adresa]. Při ústním jednání dne [datum] navrhli žalobci odvolacímu soudu, aby připustil vstup [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], bytem [adresa].

5. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce] odvolací soud zjistil, že vlastníkem mimo jiné pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec] se stal na základě darovací smlouvy ze dne [datum] [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa].

6. Usnesením ze dne 22. 11. 2022 sp. zn. 22 Co 197/2022 odvolací soud návrhu žalobce vyhověl a připustil, aby na místo původní žalované vstoupil do řízení [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa].

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] se žalobci domáhali proti tehdejšímu žalovanému [příjmení] [obec] určení jejich vlastnického práva každého s podílem jedné poloviny k částem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec], které byly ke dni podání žaloby zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce]. Uvedli, že je dán naléhavý právní zájem na určení z důvodu existující poznámky spornosti na příslušném LV ohledně obou pozemků, které předci žalobců nabyli trhovou smlouvou ze dne 6. 11. [číslo] v jejich oplocené části. V odůvodnění žaloby uvedli, že dne [datum] uzavřeli darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene, na základě které obdrželi darem nemovitosti, a to pozemek st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa], a pozemek parc. [číslo] zahradu včetně oplocení, venkovních úprav a porostů. Jde o oplocený areál, ve kterém se nachází i sporné části pozemků, které byly žalobcům fakticky předány do užívání při darování nemovitostí v roce 1997, neboť je užívali již jejich právní předchůdci. Žalobci i jejich právní předchůdci neměli pochybnosti o tom, že pozemky, které užívají za oplocením, jsou jejich vlastnictvím a tuto skutečnost nikdo nezpochybňoval. Žalobci i jejich právní předchůdci sporné části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] drží v poctivé držbě a nepřetržitě je užívají v dobré víře po dobu delší než 10 let jako vlastní pozemky, pečují o ně jako řádní hospodáři tak, že je sekají, mají zde záhony a vysazené ovocné stromy. Jejich vlastnictví do roku 2016 nikdo nezpochybňoval a se stavbou oplocení byl dán souhlas. V tomto roce si na pozemky začal činit nárok soused žalobců, čímž vyšel najevo nesoulad faktického a právního stavu. Dále uvedli, že je nabyli nejprve s dalšími nemovitostmi [obec] a [jméno] [příjmení], kteří je převedli na [jméno] a [jméno] [příjmení] smlouvou ze dne [datum] Tito uzavřeli trhovou smlouvu dne [datum] s [jméno] [příjmení], který je strýcem žalobkyně a). [jméno] [příjmení] daroval nemovitosti včetně sporných částí pozemků darovací smlouvou ze dne [datum] svému bratrovi [jméno] [příjmení], který je jako otec žalobkyně a) daroval žalobkyni a) a žalobci b) darovací smlouvou dne [datum]. Rodina žalobců tak drží sporné části pozemků ohraničené oplocením společně s domem [adresa] a s pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] od roku [číslo] v mezích stávajícího oplocení jako vlastní. Nabývací tituly vždy zahrnovaly i sporné části sousedních pozemků, které jsou předmětem žaloby včetně oplocení se všemi součástmi a příslušenstvím. [obec] víra právních předchůdců a žalobců trvá déle než 60 let, části pozemků drží oprávněně a jde o poctivou držbu. Naplnili proto podmínky pro vydržení vlastnického práva. O sporné pozemky se v právním i faktickém smyslu starají, nikdo žalobce ani jejich právní předchůdce v minulosti nepožádal o úhradu za užívání, případně o jejich vydání. [příjmení] [jméno] [příjmení], soused žalobců, který byl vyslechnut v přestupkovém řízení, uvedl, že oplocení na místě samém pamatuje minimálně po dobu 30 let. K otázce nabytí vlastnictví pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] Městem Trhový Štěpánov uvedli, že obec v minulosti nebyla jejich vlastníkem a fakticky na sporných pozemcích nehospodařila. Žalobci nesouhlasili s tvrzením, že sporné části pozemků přešly na obec jako historický majetek a vedle skutkových tvrzení svědčících pro vydržení namítli absolutní neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi Městem Trhový Štěpánov a původní žalovanou. Rovněž odkázali na rozpor s dobrými mravy ve vztahu k výši kupní ceny a nemožnosti faktického předání pozemku.

9. Podáním ze dne [datum] žalobci upřesnili žalobní petit tak, že žádají určení svého vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] o výměře 50 m2 a parc. [číslo] o výměře 30 m2, vzniklé rozdělením pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], na základě geometrického plánu [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], každého z nich jednou polovinou ve vztahu k celku s tím, že geometrický plán tvoří nedílnou součást rozsudku.

10. Tehdejší původní žalovaný [územní celek] namítl ve vyjádření k žalobě zejména nedostatek své pasivní legitimace, když předmětné nemovitosti po podání žaloby prodal kupní smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] původní žalované [jméno] [příjmení]. Dále namítl, že žalobci nemohli sporné části pozemků vydržet, neboť se jejich držba nezakládá na právním důvodu. Pozemky nedrží v dobré víře, že jim patří, neboť při obvyklé opatrnosti museli dojít k závěru, že nejsou vlastníci, a to nikoliv z hlediska osobního přesvědčení držitele se zřetelem ke všem objektivním okolnostem. Uvedl, že žalobci věděli, jaké jsou skutečné hranice mezi dotčenými nemovitostmi a části pozemků užívají neoprávněně.

11. Žalobci při ústním jednání dne [datum] učinili návrh podle § 107a) o. s. ř., aby na místo tehdejšího původního žalovaného [územní celek] do řízení vstoupila původní žalovaná [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 4. 2017, č. j. 5 C 224/2016 - 41 vstup původní žalované [jméno] [příjmení] do řízení připustil.

12. Původní žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne [datum] tak, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 100 m2 a pozemku parc. [číslo] o výměře 38 m2, které nabyla v dobré víře na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] Tyto nemovitosti jsou zapsány na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]. Žalobci nemají dán ve věci naléhavý právní zájem. Dále uvedla, že žalobci nemohou být v dobré víře, že jim sporné části nemovitostí patří vzhledem ke všem objektivním okolnostem s tím, že neprokázali dobrou víru ani oprávněnou držbu po dobu 10 let, když dobře věděli, kde jsou skutečné hranice pozemků. V minulosti se ve sporných místech nacházelo koryto potoka, které bylo zatrubněno MNV [obec] v 70. letech minulého století. Právní předchůdci žalobců poté svévolně a záměrně v těchto místech umístili plot mimo hranice svých nemovitostí. Žalobci požadovali po předchozím vlastníku, aby jim k pozemkům převedl vlastnické právo, což prokazuje, že se nepovažovali za jejich vlastníky.

13. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalobkyně a) a žalobce b) jsou podílovými spoluvlastníky v rozsahu každý jedné ideální poloviny nemovitostí, a to pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] zahrada, a to na základě darovací smlouvy a smlouvy o věcném břemeni ze dne [datum] s tím, že dárcem je otec žalobkyně a) a děd žalobce b). Předmětné nemovitosti tvoří zaplocenou vesnickou usedlost a sousedí s pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] jejichž vlastníkem bylo nejprve [územní celek], na které vlastnictví přešlo jako historický majetek obce podle § 2 zákona č. 172/1991 Sb. Na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] se stala původní žalovaná [jméno] [příjmení] vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře 100 m2 a parc. [číslo] o výměře 38 m2, pozemku st. parc. [číslo] parc. [číslo] domem, vše v obci a k. ú. [obec]. Celková kupní cena byla mezi prodávající obcí [obec] a žalovanou dohodnuta ve výši 41 400 Kč, což odpovídá 300 Kč za m2. Část pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] je zaplocena drátěným plotem ve vlastnictví žalobců společně s pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]. Žalobci požádali dopisem ze dne [datum] [stát. instituce] o vyznačení poznámky spornosti, týkající se pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Pokud jde o posloupnost vlastnictví pozemku parc. [číslo] se stavbou domu [parcelní číslo] a parc. [číslo] provedl soud prvního stupně důkaz postupní smlouvou a svatební smlouvou ze dne [datum], trhovou smlouvou ze dne [datum], darovací smlouvou ze dne [datum] a darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum]. Z těchto listin zjistil, že nemovitosti nabyli nejprve [obec] a [jméno] [příjmení] – předci žalobců (trhová smlouva ze dne 6. 11. [číslo]), následně je smlouvou postupní a svatební převedli na [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří uzavřeli trhovou smlouvu ze dne [datum] s [jméno] [příjmení], který předmětné nemovitosti daroval dne [datum] [jméno] [příjmení], otci žalobkyně a) a ten uzavřel darovací smlouvu s žalobci. Jako předmět převodu byly nemovitosti vždy označeny bez výměr s příslušenstvím a součástmi včetně oplocení. Trhová smlouva z roku 1955 nemovitosti specifikuje„ v mezích a hranicích oběma stranám dobře známých“. Původní žalovaná je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] na kterém postavila rodinný dům. Tyto pozemky přiléhají k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] tvoří zaplocený celek. Na sporné hranici stojí drátěný plot ve vlastnictví žalobců v nepříliš dobrém stavu a řádově ve stejných místech začal druh původní žalované, [jméno] [příjmení] budovat vysoký betonový plot, kterým chtěl s původní žalovanou tento drátěný plot nahradit. Účastníci učinili nesporným, že na předmětných částech pozemků, ohledně kterých je veden spor, v minulosti protékal potok, který byl v sedmdesátých letech zatrubněn. Faktickou hranici mezi pozemky žalobců a původní žalované tvoří drátěný plot ve vlastnictví žalobců, ohledně kterého žalobci tvrdí, že se nachází ve stejném místě jako v minulosti plaňkový plot, postavený právními předchůdci žalobců, a to otcem a strýcem žalobkyně a). Z přestupkového spisu [stát. instituce], komise pro projednávání přestupků č. j. VNI/74454/17, soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobci a druhem původní žalované [příjmení] [příjmení], narozeným [datum] docházelo v minulosti ke sporům ohledně vedení společné hranice a stavby plotu. Komise konkrétně projednávala přestupek proti majetku, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení] s tím, že v období mezi [datum] do [datum] měl úmyslně poškodit nezjištěným způsobem 4 železné sloupky plotu žalobců a vyvrátit je z betonového uložení. Ze spisu bylo zjištěno, že svědek [příjmení] [příjmení] jako svědek přestupkového řízení do protokolu uvedl, že sloupky s plotem budoval tchán nejméně před 25 lety, jako pachatele uvedl pana [jméno] [příjmení] proto, že žije s majitelkou sousedního pozemku a mají s ním spory o hranice mezi pozemky. Poškozená v přestupkovém řízení [jméno] [příjmení] dne [datum] uvedla, že probíhá soudní spor s obcí a [jméno] [příjmení] ohledně toho, kde vedou hranice pozemku. Obviněný v přestupkovém řízení [jméno] [příjmení] dne [datum] do protokolu z ústního jednání odmítl obvinění s tím, že sloupky jsou uvolněné větrem, jsou v zemi zabetonované v betonové loži, které je nedostatečné. Stojí na místě nejméně 30 let, tudíž to odpovídá i poškození sloupku. Rozhodnutím Města Vlašim ze dne [datum] bylo přestupkové řízení zastaveno. Provedeným místním šetřením bylo dále zjištěno, že žalobci užívají sporné části pozemků až k místu, kde se v terénu nachází drátěný plot tak, že zde sekají trávu, starají se o záhony a ovocné stromy. Jde tedy o udržovanou zahradu. Mezi účastníky je nesporné, že žalobci mají kromě nemovitostí st. parc. [číslo] parc. [číslo] zaplocenu část pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jejímž vlastníkem byla ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně zapsána v katastru nemovitostí původní žalovaná, avšak sporná zůstala výměra takto zaplocených částí pozemků. Proto soud prvního stupně nechal vypracovat znalecký posudek z oboru geodézie znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení].

14. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] vypracoval znalecký posudek ze dne [datum], ve kterém uvedl, že průběh oplocení v terénu nesouhlasí se stavem [anonymizováno] a z tohoto důvodu bylo nezbytné předmětnou hranici v terénu vytyčit, což provedl dne [datum] a vytyčené body vyznačil dřevěnými kolíky. Z naměřených a vypočtených dat vyhotovil záznam podrobného měření [číslo] jako nezbytnou součást dokumentace k vyhotovení geometrického plánu. Dále znalec vyhotovil geometrický plán [číslo] ze kterého soud prvního stupně zjistil, že žalobci mají zaplocenu část pozemku parc. [číslo] o velikosti 50 m2 a část pozemku parc. [číslo] o velikosti 31 m2. Po tomto zjištění znalec dle zadání soudu prvního stupně rozdělil parcely a oddělením nově vznikl pozemek parc. [číslo] o výměře 50 m2 a pozemek parc. [číslo] o výměře 31 m2. Současně i bez zadání geometrickým plánem oddělil i část pozemku parc. [číslo] nyní parc. [číslo] o výměře 22m2, který je rovněž žalobci zaplocen, který však není předmětem žaloby, a oddělil rovněž část pozemku parc. [číslo] nyní pozemek parc. [číslo] o výměře 1 m2, který je naopak užíván původní žalovanou, který rovněž není předmětem žaloby. Geometrický plán byl odsouhlasen [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum] s tím, že náležitostmi a přesností odpovídá právním předpisům.

15. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že znalecký posudek byl znalcem vypracován standardními způsoby, nová hranice je znázorněna červenou linkou, původní hranice jsou označeny černou linkou, sporné části pozemku jsou dva úzké pruhy. Nově zaměřená hranice respektovala průběh drátěného plotu a v horní části i zděného plotu. V horní části zaměřil pozemek, který není předmětem žaloby pro případné další potřeby. Vysvětlil, že při oddělení pozemku musí označit hranici průběhem celého pozemku a nelze ji ukončit nenapojenou na hranici evidovanou na katastrální mapě. Průběh hranice, která není v terénu znatelná, je třeba zaměřit podle katastrální mapy. Znalec se vypořádal i s odchylkami mezi hranicí dle katastrální mapy a se stavem v terénu tak, že pokud by tyto odchylky nebyly překročeny, uvedl by, že plot souhlasí s hranicí podle katastrální mapy. V tomto případě byly odchylky překročeny, proto vyhotovil oddělovací geometrický plán.

16. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že jde o sestřenici žalobkyně a), která na místo jezdila od dětství. Uvedla, že plot stojí odjakživa na stejném místě, nejprve ve formě plaňkového plotu bez podezdívky. Poté rozsáhlejší opravy začal provádět otec žalobkyně a). Za plotem tekl malý potůček. Následně byla prováděna regulace, rodina obhospodařovala zahradu až k plotu, rostly tam ovocné stromy, pěstovala se zelenina. V rodině nikdo neřešil vlastnické vztahy, pokud jde o spornou část nemovitostí. Nepamatuje si, že by někdo sporoval vlastnictví pozemku. Nepamatuje si, jestli byl na místě potok v době, kdy se předělával plot. Nový plot viděla, při jeho výstavbě nebyla. Při doplňujícím výslechu poté, kdy ji soud prvního stupně poskytl k nahlédnutí geometrický plán, označila místo, kudy dle její původní výpovědi protékal malý potok. Dále označila cestu, která vedla podél plotu dolů a doplnila, že kromě potoku tam byla i bažina. Dále uvedla, že si nepamatuje, jestli bylo možné projít kolem pravého rohu stodoly a plotem.

17. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], místního pamětníka soud prvního ostuně zjistil, že bydlí odjakživa asi 1 km od [obec], není v příbuzenském vztahu k žádnému z účastníků a kolem plotu žalobců chodíval. Nejprve se jednalo o plaňkový plot, později drátěný, který byl nahrazen řádově v roce 1989 – 1997 poté, kdy v celé obci došlo ke zhotovení kanalizace spojené s meliorací. V místech za sporným plotem byla bažina a malý potůček. Drátěný plot byl vystavěn až po melioraci a kanalizaci na stejném místě. Pokud chodil podél plotu, viděl udržovanou zahradu, kde se sekala tráva. Nový plot byl na stejném místě. Mezi cestou a plotem bývala bažina a potok, který byl později zatrubněn. Při doplňujícím výslechu před soudem prvního stupně po nahlédnutí do grafické části geometrického plánu doplnil a zakreslil místo, kudy chodil po cestě podél potoka a uvedl, že tam byla bažina, kterou rovněž označil. Uvedl, že v místě, kde byla bažina, nebyla žádná cesta a tam, kde byla bažina, nebyl žádný plot. Dále doplnil, že se nemůže vyjádřit k tomu, kde přesně se bažina a plot nacházely, ani ke konkrétní době, kdy došlo k melioraci s kanalizací a kdy byl postaven nový plot. Po doplňujícím výslechu soudu prvního stupně zaslal písemné sdělení ze dne [datum], ve kterém uvedl, že se v předložené grafické části geometrického plánu při výslechu neorientoval, proto se šel na místo podívat a pokud uváděl, že tam nebyl plot, pak na místě, kde je nyní novostavba (původní žalované) a tam také byl potok. Ploty z obou stran tohoto pozemku byly tam, kde je nyní plot s textilií a betonová zeď.

18. Z výslechu [jméno] [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že je dcerou žalobkyně a) a sestrou žalobce b). Ví, o jaký spor jde, na sporné hranici je částečně drátěný plot žalobců a částečně betonový plot [jméno] [příjmení], který přiléhá na původní plot žalobců. Mezi účastníky a [příjmení] [příjmení] probíhalo přestupkové řízení pro chování pana [příjmení]. Na sporné nemovitosti jezdí od dětství a plot stál vždy na stejném místě, a to nejprve dřevěný plaňkový a v roce 1989 – 1990 vybudoval děda se strýcem plot drátěný. Jednalo se o stejné místo, kudy procházel dřevěný plot. Dále svědkyně uvedla, že mezi kamennou stodolou, resp. jeho pravým rohem při pohledu zdola a plotem bylo vždy místo, kudy rodina procházela ke kompostu a v těchto místech byly i stromy. Jedná se o pruh v šíři asi 3 metry. Na sporných pozemcích vysadil strýc podél plotu ovocné stromy a byly zde záhony. O pozemky se starala rodina. Za plotem byl zarostlý a neudržovaný pozemek, byl zde potok a bažina. Plot byl budován dědou ve všední dny, svědkyně u toho nebyla. Ví, že došlo k melioraci a zatrubnění potoka a neví, kudy vede. Pozemek byl zaplocen po celé délce sporné hranice.

19. Z výslechu žalobkyně a) soud prvního stupně zjistil, že společně se synem spoluvlastní nemovitosti sousedící se spornou částí pozemků, a to každý jednou ideální polovinou. Oplocení na pravé straně při čelním pohledu na dům žalobců stojí, co ona pamatuje, na stejném místě. Spoluvlastnicí se stala na základě daru od otce. V darovací smlouvě je vypsáno příslušenství a výslovně uvedeno rovněž oplocení. V rodině nikoho nenapadly pochybnosti o vlastnictví části pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] nyní parc. [číslo] parc. [číslo]. [příjmení] rodina užívala tak, že zde měli záhony, vysadili ovocné stromy a zahradu sekali. Stodola s kamenným štítem na pravé straně zahrady slouží jako kůlna, okolo které bylo možné projít v šíři 2 – 3 metry. V tomto prostoru byl v minulosti kompost a stával zde selský žebřiňák. Pochybnosti o vlastnictví rodina neměla až do léta 2016, kdy začali řešit vlastnictví se [příjmení] [příjmení]. Původní vlastník, obec Trhový Štěpánov si v minulosti sporné části pozemků nenárokovala, neupozornila žalobce, že užívají cizí nemovitosti, za plotem již jako dítě pamatuje vysoké kopřivy, kde tekl potok, byl zde také močál. Novostavbu původní žalované začal její druh stavět v roce 2016, předtím zde dům nestál, pouze garáž otce původní žalované. Drátěný plot v roce 1990 postavil otec za pomoci strýce, drátěný plot nahradil plaňkový plot na stejném místě. Na nemovitosti jezdí od roku 1955 na víkendy a dovolené, na stavbě plotu se nepodílela, rodina jej budovala v týdnu, kdy chodila do zaměstnání. K zaměření hranice v té době nedošlo, neboť nebyl důvod. Ví, že kolem plotu probíhaly meliorační práce. V této době nebyl plot žalobců odstraněn, nehýbalo se s ním a nikdo je nežádal o součinnost. Meliorace probíhala v 70. letech, kdy se s plotem nemanipulovalo a k výměně plotu došlo asi v roce 1990. Dne [datum] podala žalobkyně a) na obec žádost na odprodej sporných částí pozemků. Předtím zaslala dopis, který se týkal toho, že [jméno] [příjmení] staví na obecním pozemku. Dále uvedla, že byla ochotna koupit vlastní pozemek, přičemž žádost psala po dohodě otce, [jméno] [příjmení] s panem [příjmení]. Dále uvedla, že případně nabídla výměnu části pozemku parc. [číslo] za tuto část pozemku.

20. Žalobce b) [jméno] [příjmení] v rámci svého výslechu před soudem prvního stupně uvedl, že na předmětné nemovitosti začal jezdit ve svých 15 letech, předtím zde trávil prázdniny s babičkou a dědečkem nebo s rodiči o víkendech, pamatuje si plaňkový plot a dále si pamatuje, že děda a strýc začali plot obnovovat v roce 1989 nebo 1990, opticky na stejném místě. Zde rostly stromy, kolem kolny byla spousta místa, zhruba 3 metry, stál tam žebřiňák, kolem kterého se dalo projít. Nevybavuje si plot jinak. Půlku nemovitosti dostal darem od dědy společně s matkou v roce 1997. Před rokem 1997 byl plot starý a ošklivý. O spornosti vlastnictví se dozvěděl v roce 2016 od své matky s tím, že byli napadeni sousedem, který měl vyvrátit sloupek plotu. Neví, kudy vedla meliorace na vedlejším pozemku.

21. Z výslechu původní žalované soud prvního stupně zjistil, že na pozemek, na kterém má postavený dům, jezdí od dětství s tím, že v minulosti bydlívali s rodiči v domě strýce naproti, a to už od roku 1953. Pozemek, na kterém stojí dům, patřil předtím strýci [jméno] [příjmení] a tento byl neudržovaný, rostly zde vysoké stromy a podél sporného plotu tekl potok, kde si původní žalovaná jako dítě hrála. Pokud je dotazována na plot, žádný si nepamatuje. Později se objevil dřevěný plaňkový plot a po zasypání drátěný plot někdy v letech 1990 - 2000. Neví, kdo drátěný plot stavěl. Strýc původní žalované to nebyl. Pamatuje si úzký potok s tím, že v minulosti měl být mnohem širší. Dále uvedla ohledně umístění plotu, že drátěný plot je postavený po zasypání do jejího pozemku a trubka sloužící k odvodnění je na pozemku žalobců. Plaňkový plot byl postaven po vykácení stromů v 70. letech. V této době došlo rovněž k zatrubnění potoka. Dále uvedla, že na sporných pozemcích byly v minulosti vysoké stromy a nic pod nimi nerostlo. Záhony jsou v místech až od roku 2000. Stavět oplocení původní žalovaná nikoho neviděla. V domě bydlí po dostavění asi od roku 2015.

22. Na základě takto provedeného dokazování soud prvního stupně učinil závěr o skutkovém stavu věci tak, že žalobci spoluvlastní každý jednou ideální polovinu nemovitostí v k. ú. [obec], a to pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] se stavbami, které se na nich nachází, přičemž vlastnictví postupně přecházelo na jejich rodinné příslušníky, mimo jiné na strýce, [jméno] [příjmení] a posléze na otce žalobkyně a) [jméno] [příjmení], kteří vybudovali po provedené melioraci a zatrubnění potoka nacházejícího se v místě, o který je veden spor, místo původního plaňkového plotu nový pletivový plot. K zatrubnění potoka mělo dojít v 70. letech. Původní plot byl nahrazen novým drátěným plotem, který postavili strýc a otec žalobkyně a) v devadesátých letech. Jak bylo zjištěno z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který je místním pamětníkem, nachází se na místě původního plotu. Jeho výpověď soud prvního stupně vyhodnotil jako věrohodnou s vysokou vypovídací hodnotou, je v souladu s výpověďmi dalších svědků a žalobců. Několik generací rodiny žalobců nabývalo vlastnictví k předmětnému souboru pozemků, kdy se chopili držby pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] včetně staveb a oplocení nabývacími tituly bez uvedení výměr pozemků. Pokud jde o žalobkyni a) a žalobce b), ti se chopili držby na základě darovací smlouvy od dárce [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Bylo prokázáno, že šlo o dar mezi blízkými rodinnými příslušníky, k jejich nabývacímu titulu nebyl vypracován geometrický plán, ani nebyly pozemky nově zaměřovány. Žalobkyně a) a žalobce b) se chopili vlastnictví a držby nemovitostí včetně sporných částí sousedních pozemků za oplocením, které již mělo podobu drátěného plotu. Ani jeden z žalobců se nezúčastnil stavby plotu a melioračních prací. Výslechem svědků bylo zjištěno, že rodinný majetek užívali stejným způsobem jako jejich právní předchůdci a na sporné části pozemků pěstovali ovoce a zeleninu, sekali trávu. [jméno] [příjmení], druh původní žalované v přestupkovém řízení uvedl, že plot mezi pozemky žalobců a původní žalované stojí na stejném místě 30 let.

23. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 134 odst. 1, § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 obč. zák. tak, že zákonné podmínky pro vydržení nově oddělených pozemků parc. [číslo] o výměře 50 m2 a pozemek parc. [číslo] o výměře 31 m2 v k.ú. [obec] dle § 134 obč. zák. jsou splněny. Žalobci mají na požadovaném určení svého vlastnického práva k pozemkům, které vznikly oddělovacím geometrickým plánem, dán naléhavý právní zájem, když tvrdí nesoulad mezi faktickým a právním stavem, odkazují na zapsanou duplicitu vlastnictví v katastru nemovitostí, neboť jiným způsobem než touto žalobou nemohou dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí. Žalobci a jejich právní předchůdci části obou pozemků užívali odjakživa za oplocením v hranicích tak, jak jsou užívány dosud, tedy jako součásti vlastních pozemků parc. [číslo] o výměře 472 m2 a parc. [číslo] o výměře 487 m2. Nově vzniklé pozemky oddělením od pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo], původně ve vlastnictví [územní celek], mají výměru 50 m2 a 31 m2. Darovací smlouvu ze dne [datum] soud prvního stupně vyhodnotil jako putativní nabývací titul k možnému nabytí vlastnictví sporných částí pozemků žalobci, jejichž držby se chopili v dobré víře jako oprávnění držitelé. Předmětné pozemky byly v rozhodné době ve vlastnictví [územní celek], a proto byly způsobilé pro případné vydržení. Stěžejní pro posouzení dobré víry žalobců je skutečnost, že právní předchůdce původní žalované, tedy [územní celek], po celou dobu trvání oprávněné držby žalobců od roku 1997 minimálně do roku 2016 respektoval stávající hranice, nikdo nerozporoval rozsah vlastnictví žalobců, nebo že drátěný plot stojí za katastrální hranicí. Mezi právním předchůdcem původní žalované a žalobci nebyly v minulosti vedeny žádné spory o průběh hranice. Na [územní celek] přešly předmětné pozemky jako historický majetek obce podle § 2 zákona č. 172/1991 Sb. K novému zaměření drátěného plotu nedala obec podnět ani v průběhu uzavírání kupní smlouvy s původní žalovanou a je zřejmé, že jak [územní celek], tak žalovaná v době uzavření platné kupní smlouvy respektovaly stávající hranice. Svědci i účastníci shodně vypovídali, že v místech za plaňkovým plotem tekl potok, který v dolní části pozemku ústil do bažiny. Pokud svědek [jméno] [příjmení] při doplňujícím výslechu uvedl, že v těchto místech se plot nenacházel, svoji výpověď následně opravil. Posouzení toho, zda žalobci jako držitelé byli v dobré víře, soud prvního stupně zkoumal nejen ze subjektivních představ držitelů, ale zjišťoval, zda je jejich přesvědčení podloženo právním důvodem opravňujícím je k takovému přesvědčení. [obec] víra držitelů se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě by mohlo držitelům vzniknout vlastnické právo. Takový přímý titul být dán nemusí, neboť postačí, že vydržitelé jsou se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul (domnělý právní titul) existuje. V tomto případě soud prvního stupně uzavřel, že žalobci jako nabyvatelé byli v roce 1997 se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jsou vlastníci částí sousedních parcel proto, že v této době již stál drátěný plot a nemovitosti byly rodinou dlouhodobě užívány jako celek. Dalším hlediskem pro posouzení omluvitelnosti omylu žalobců jako držitelů je poměr plochy převáděných nemovitostí a skutečně držených pozemků, neboť způsobilým předmětem pro vydržení vlastnického práva jsou i pozemky, které jsou součástí parcely. S ohledem na výměry se jedná o omluvitelný omyl. Soud prvního stupně uzavřel, že jde o logickou hranici vymezenou oplocením vzhledem k tvaru pozemků. Protože svědci shodně vypověděli, že v místech mezi kamennou stodolou a plotem byl prostor řádově 3 metrů, kudy bylo možné procházet, soud prvního stupně uzavřel, že hranice byla na stejném místě jako dosud. Tuto skutečnost navíc potvrdil i druh původní žalované [jméno] [příjmení] v rámci přestupkového řízení, které s ním bylo vedeno. Ani samotná skutečnost, že žalobci jako držitelé nenechali vytyčit hranice jimi držených pozemků a nezjistili tak, že drží i části pozemků, jehož vlastníky nejsou, nevylučuje jejich oprávněnou držbu. Soud prvního stupně posuzoval nejen poměr plochy převáděných pozemků, skutečně držených pozemků, ale posuzoval i jejich tvar a umístění v terénu. Přihlédl tak k částečně nepravidelnému tvaru hranice, členitému terénu i skutečnosti, že ani původní vlastník sousedních pozemků tedy [územní celek] si neuvědomilo, že žalobci i jejich právní předchůdci drží části obecních pozemků. To vše svědčí pro objektivní omluvitelnost omylu žalobců. Žalobci pak předmětné části pozemků drželi a užívali tak, že je obhospodařovali, sekali trávu, sklízeli ovoce z ovocných stromů, starali se o záhony minimálně od roku 1997 po dobu 10 let do roku 2007, tedy v dostačující lhůtě pro vydržení. Jejich dobrá víra byla narušena až v září 2016, kdy začalo docházet ke sporům o hranici se [příjmení] [příjmení], druhem původní žalované v souvislosti se stavbou rodinného domu. [jméno] původní žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že dům byl stavěn řádově v roce 2015. Do té doby držbu žalobců nikdo nerušil, a proto neměli důvodné pochybnosti o tom, že by jim vlastnické právo nenáleželo. Na dobré víře žalobců jako nabyvatelů by nic neměnilo, ani kdyby jejich právní předchůdce vystavěl vědomě plot v jiných místech, což však v průběhu soudního řízení prokázáno nebylo, neboť k předání nemovitostí došlo v hranicích, jak je užíval sám. Rovněž skutečnost, že by byli žalobci právními předchůdci informováni o tom, že hranice vede jinudy, nebyla prokázána. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci užívali v dobré víře sporné části pozemků od roku 1997 minimálně po dobu 10 let, a proto žalobě vyhověl. Desetiletou vydržecí lhůtu tímto splnili sami a nebylo nutné prokazovat oprávněnou držbu jejich právních předchůdců, kterou by bylo možné do doby držby žalobců započíst. Žalobci unesli břemeno tvrzení i důkazní břemeno k prokázání, že vlastnictví ke sporným částem sousedních pozemků nabyli vydržením a soud prvního stupně žalobě vyhověl v rozsahu tak, jak byl požadován žalobním petitem, tedy aby bylo určeno vlastnictví žalobců k nově odděleným pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo]. Předmětnou žalobou se ani po vypracování geometrického plánu nedomáhali určení, že jsou vlastníci rovněž nově vzniklého pozemku parc. [číslo] o výměře 22 m2, ohledně kterého soud prvního stupně nerozhodoval, neboť je vázán žalobním petitem a nemůže rozhodovat nad jeho rámec (jedná se o část původního pozemku parc. [číslo]). V průběhu soudního řízení bylo též prokázáno, že i původní žalovaná užívá část pozemku žalobců, nově odděleného a vyznačeného geometrickým plánem jako parc. [číslo] o výměře 1 m2 O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšným žalobcům přiznal plnou náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně tak, že uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zcela neúspěšné původní žalované povinnost k jejich náhradě.

24. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má za prokázané, že žalobkyně a) a žalobce b) jsou podíloví spoluvlastníci v rozsahu každý jedné ideální poloviny nemovitostí, a to pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] zahrada, a to na základě darovací smlouvy a smlouvy o věcném břemeni ze dne [datum] s tím, že dárcem je otec žalobkyně a) a děd žalobce b). Předmětné nemovitosti tvoří zaplocenou vesnickou usedlost a sousedí s pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] jejichž vlastníkem bylo nejprve [územní celek], na které vlastnictví přešlo jako historický majetek obce podle § 2 zákona č. 172/1991 Sb. Na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] se stala původní žalovaná [jméno] [příjmení] vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře 100 m2 a parc. [číslo] o výměře 38 m2, pozemku st. parc. [číslo] parc. [číslo] domem, vše v obci a k. ú. [obec]. Na základě darovací smlouvy ze dne [datum] se stal žalovaný vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře 100 m2 a parc. [číslo] o výměře 38 m2, pozemku st. parc. [číslo] parc. [číslo] domem, vše v obci a k. ú. [obec]. Část pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] je zaplocena drátěným plotem ve vlastnictví žalobců společně s pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]. Pozemky parc. [číslo] se stavbou domu [parcelní číslo] a parc. [číslo] k. ú. [obec] nabyli nejprve [obec] a [jméno] [příjmení] – předci žalobců (trhová smlouva ze dne 6. 11. [číslo]), následně je smlouvou postupní a svatební převedli na [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří uzavřeli trhovou smlouvu ze dne [datum] s [jméno] [příjmení], který předmětné nemovitosti daroval dne [datum] [jméno] [příjmení], otci žalobkyně a) a ten uzavřel darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene ze dne [datum] s žalobci. Jako předmět převodu byly nemovitosti vždy označeny bez výměr s příslušenstvím a součástmi včetně oplocení. Na sporné hranici stojí drátěný plot ve vlastnictví žalobců v nepříliš dobrém stavu a řádově ve stejných místech začal žalovaný, [jméno] [příjmení] budovat vysoký betonový plot, kterým chtěl s původní žalovanou tento drátěný plot nahradit. Žalobci užívají sporné části pozemků až k místu, kde se v terénu nachází drátěný plot tak, že zde sekají trávu, starají se o záhony a ovocné stromy. Jde tedy o udržovanou zahradu. Účastníci učinili nesporným, že na předmětných částech pozemků, ohledně kterých je veden spor, v minulosti protékal potok, který byl v sedmdesátých letech zatrubněn. Původní plot byl nahrazen novým drátěným plotem, který postavili strýc a otec žalobkyně a) v devadesátých letech. Svědek [jméno] [příjmení], místní pamětník, ve svém výslechu potvrdil, že se nachází na místě původního plotu. Mezi žalobci a žalovaným [příjmení] [příjmení], narozeným [datum] docházelo v minulosti ke sporům ohledně vedení společné hranice a stavby plotu. Městský úřad Vlašim, komise pro projednávání přestupků projednávala přestupek proti majetku, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení] s tím, že v období mezi [datum] do [datum] měl úmyslně poškodit nezjištěným způsobem 4 železné sloupky plotu žalobců a vyvrátit je z betonového uložení. Ze spisu bylo zjištěno, že svědek [příjmení] [příjmení] jako svědek přestupkového řízení do protokolu uvedl, že sloupky s plotem budoval tchán nejméně před 25 lety, jako pachatele uvedl pana [jméno] [příjmení] proto, že žije s majitelkou sousedního pozemku a mají s ním spory o hranice mezi pozemky. Poškozená v přestupkovém řízení [jméno] [příjmení] dne [datum] uvedla, že probíhá soudní spor s obcí a [jméno] [příjmení] ohledně toho, kde vedou hranice pozemku. Obviněný v přestupkovém řízení [jméno] [příjmení] dne [datum] do protokolu z ústního jednání odmítl obvinění s tím, že sloupky jsou uvolněné větrem, jsou v zemi zabetonované v betonové loži, které je nedostatečné. Stojí na místě nejméně 30 let, tudíž to odpovídá i poškození sloupku. Rozhodnutím [územní celek] ze dne [datum] bylo přestupkové řízení zastaveno. Ve znaleckém posudku ze dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení], znalec z oboru geodézie uvedl, že průběh oplocení v terénu nesouhlasí se stavem DKM a z tohoto důvodu bylo nezbytné předmětnou hranici v terénu vytyčit, což provedl dne [datum] a vytyčené body vyznačil dřevěnými kolíky. Z naměřených a vypočtených dat vyhotovil záznam podrobného měření [číslo] jako nezbytnou součást dokumentace k vyhotovení geometrického plánu. Dále znalec vyhotovil geometrický plán [číslo] ze kterého soud zjistil, že žalobci mají zaplocenu část pozemku parc. [číslo] o velikosti 50 m2 a část pozemku parc. [číslo] o velikosti 31 m2. Po tomto zjištění znalec dle zadání soudu rozdělil parcely a oddělením nově vznikl pozemek parc. [číslo] o výměře 50 m2 a pozemek parc. [číslo] o výměře 31 m2. Současně i bez zadání geometrickým plánem oddělil i část pozemku parc. [číslo] nyní parc. [číslo] o výměře 22m2, který je rovněž žalobci zaplocen, který však není předmětem žaloby, a oddělil rovněž část pozemku parc. [číslo] nyní pozemek parc. [číslo] o výměře 1 m2, který byl naopak užíván původní žalovanou, který rovněž není předmětem žaloby. Geometrický plán byl odsouhlasen [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum] s tím, že náležitostmi a přesností odpovídá právním předpisům.

25. Pokud soud prvního stupně zamítl důkaz výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], uplatněný původní žalovanou v písemném podání ze dne [datum], nepochybil, neboť tak bylo učiněno po uplynutí zákonné koncentrace dne [datum] a nejednalo se o žádnou z výjimek koncentrace řízení upravených v § 118b o. s. ř. O namítané zpochybnění věrohodnosti již provedených důkazů se jednat nemohlo, neboť zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které mohou mít vliv na úsudek soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek má být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků může spočívat i na takových skutečnostech, které - kdyby byly prokázány - mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž by vycházelo rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska jejich věrohodnosti. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy "křivě"), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak se podává z dosud provedených důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl dosud zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 818/2003). Tvrzení uváděná původní žalovanou při ústním jednání dne [datum], že tito svědci mají být slyšeni k umístění a existenci potoka, umístění a neexistenci plotu a provádění melioračních prací, je nutné uvést, směřují k tomu, aby soud (odvolací soud) na jejich podkladě zjistil skutkový stav jinak, než jak byl zjištěn před soudem prvního stupně, a nejsou tedy způsobilé zpochybnit žádný z důkazních prostředků, na nichž spočívá rozsudek soudu prvního stupně. Z tohoto důvodu proto ani odvolací soud k provedení těchto důkazů nepřistoupil. Ostatně pokud jde o umístění plotu, žalovaný v přestupkovém řízení vedeném před Komisí pro projednávání přestupků města Vlašim výslovně uvedl, že plot stojí v místě nejméně 30 let, což je doba, která pokrývá dobu, po kterou měli předmětný pozemek jako oprávnění držitelé držet i sami žalobci.

26. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2013 (dále o. z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry, týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

27. Podle ustanovení § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

28. Dle ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

29. Dle ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

30. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že žalobci mají nepochybně naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům parc. [číslo] o výměře 50 m2 a parc. [číslo] o výměře 31 m2, v k. ú. a obci [obec], které vznikly oddělením od pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], na základě geometrického plánu [číslo] vypracovaného zhotovitelem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], za situace, kdy zapsaným vlastníkem předmětných pozemků je žalovaný a žalobci v žalobě tvrdí, že vlastníkem jsou oni. Je-li totiž vlastnické právo předmětem evidence katastru nemovitostí, je vyhovující výrok takového soudního rozhodnutí způsobilým podkladem pro provedení změny stavu zápisu v katastru nemovitostí ohledně vlastnického práva.

31. Ačkoliv je žalovaný zapsán jako výlučný vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec] v katastru nemovitostí, žalobci tvrdili, že tento zápis neodpovídá skutečnosti, neboť došlo k vydržení částí těchto pozemků na základě jejich oprávněné držby žalobkyní a) a žalobcem b), kdy je nerušeně a nepřetržitě drželi na základě darovací smlouvy ze dne [datum]. Soud prvního stupně proto správně otázku vydržení v prvé řadě posuzoval dle příslušných ustanovení obč. zák., neboť k vydržení mělo dojít před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.

32. Vydržet vlastnické právo může jen oprávněný držitel, tj. ten, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří jako vlastníkovi. Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží (§ 130 odst. 1 obč. zák.), nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. [obec] víra se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („ titulu“), který by mohl mít za následek vznik práva. Při posouzení otázky, zda byl držitel„ se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří“, je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, po každém subjektu práva požadovat, měl anebo mohl mít pochybnosti, zda mu věc nebo právo patří (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 568/96). Tvrzení držitele o tom, že mu věc patří a že s ní nakládal jako s vlastní, musí být podloženo konkrétními okolnostmi, ze kterých lze usoudit, že toto přesvědčení držitele bylo po celou vydržecí dobu důvodné. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, jsou zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o poctivosti nabytí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 508/2001). Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod, postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus). Jde tedy o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 417/98, sp. zn. 22 Cdo 2827/99, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2077/99). Takovým titulem (právním důvodem) se může v případě vydržení vlastnického práva rozumět pouze právní úkon, jímž se věc převádí na jiného vlastníka, jako například smlouva kupní, darovací, dohoda spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, rozhodnutí státního orgánu apod. (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 11/2006). Posouzení toho, zda je držitel v dobré víře či nikoliv je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1398/2000).

33. Nejvyšší soud se ve své judikatuře (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 386/2000) vyjádřil k posouzení právní otázky, jak velkého pozemku (části pozemku) se může držitel chopit, aby jeho omyl ohledně rozporu mezi tím, co skutečně nabyl a čeho se chopil, byl omluvitelný a jeho držba byla oprávněná. Dovodil, že pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části sousední parcely, kterou nenabyl, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Význam přitom hraje i společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem apod. Jestliže ani vlastník sousedního (drženého) pozemku si neuvědomil, že nabyvatel (jeho předchůdci) drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu.

34. V daném případě soud prvního stupně správně dovodil, že žalobci užívali sporné části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v rámci oplocení jako součást zahrady v dobré víře, že jim patří. Ve prospěch existence dobré víry žalobkyně a) a žalobce b), svědčí několik okolností. Tyto okolnosti se týkají především titulu uchopení se držby pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] zahrada, tedy právního důvodu nabytí práva, který svědčí o poctivosti nabytí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 112/2006). Pozemky parc. [číslo] se stavbou domu [parcelní číslo] a parc. [číslo] k. ú. [obec] nabyli nejprve [obec] a [jméno] [příjmení] (trhová smlouva ze dne 6. 11. [číslo]), následně je smlouvou postupní a svatební převedli na [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří uzavřeli trhovou smlouvu ze dne [datum] s [jméno] [příjmení], strýcem žalobkyně a) který předmětné nemovitosti daroval dne [datum] [jméno] [příjmení], otci žalobkyně a) a ten uzavřel darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene ze dne [datum] ze dne [datum] s žalobci. Touto smlouvou byla završena dobrá víra žalobkyně a) a žalobce b) o tom, že jim pozemky parc. [číslo] o výměře 50 m2 a parc. [číslo] o výměře 31 m2, v k. ú. a obci [obec], které vznikly oddělením od pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], na základě geometrického plánu [číslo] vypracovaného zhotovitelem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], patří. Od té doby je nerušeně užívali jako zahradu. Oprávněná držba pozemků parc. [číslo] o výměře 50 m2 a parc. [číslo] o výměře 31 m2 byla žalobci vykonávána v rozsahu hranic pozemků vymezených oplocením, kdy po dobu jejího výkonu nebyly nikým upozorněni na to, že by se mělo jednat o držbu neoprávněnou.

35. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 22 Cdo 4663/2010) nabude-li někdo vlastnické právo k pozemku a přitom se v důsledku omluvitelného omylu (vyvolaného např. tím, že mu převodce předá pozemek v hranicích, jak jej sám užíval) uchopí i držby sousedního pozemku, bude držitelem oprávněným. V případech, kdy někdo nabude vlastnictví k pozemku a současně se uchopí držby části nebo celého sousedního pozemku, právním titulem držby je v takovém případě nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku (kupní či darovací smlouva, závěť či rozhodnutí v dědickém řízení apod.); i když jde o tzv. putativní titul, je postačující.

36. Omyl žalobců v tom, že části zemského povrchu nyní označené jako parc. [číslo] o výměře 50 m2 a parc. [číslo] o výměře 31 m2 nejsou součástí jejich pozemků parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] tvořících funkční celek, které nabyly na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum], lze považovat, s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména k tomu, že hranice v terénu mezi pozemky žalobců a pozemky tehdejšího původního žalovaného, [územní celek] nebyla znatelná tak, aby mohl být určen její průběh podle katastrální mapy, v důsledku čehož musela být znalcem ing. [jméno] [příjmení] vytyčena, omluvitelným. Domnělým (putativním) titulem, o který se držba pozemku parc. [číslo] o výměře 50 m2 a parc. [číslo] o výměře 31 m2 žalobkyní a) a žalobcem b) opírá, je právě darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum], zakládající vlastnictví ke skutečně koupeným pozemkům st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] zahrada včetně oplocení, venkovních úprav a porostů. Toto oplocení zahrnuje i části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. Nově oddělený pozemek parc. [číslo] o výměře 50 m2 a pozemek parc. [číslo] o výměře 31 m2 v k. ú. [obec] je součástí zaplocené vesnické usedlosti žalobců, kteří je narušeně užívali a obhospodařovali společně se svými pozemky parc. č. st. 103, jehož součástí je dům [adresa] a parc. [číslo] jako zahradu od roku 1997 do roku 2016. Výslechem svědků bylo zjištěno, že rodinný majetek užívali stejným způsobem jako jejich právní předchůdci a na sporné části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] pěstovali ovoce a zeleninu a sekali trávu.

37. Námitku žalovaného, že žalobci nemohli být v dobré víře s ohledem na to, že museli vědět o existenci sporné hranice předmětných nemovitostí, nepovažuje odvolací soud za důvodnou, neboť v 70. letech bylo žalobkyni a) cca. 20 let, v tu dobu vlastnil předmětný soubor pozemků její strýc [jméno] [příjmení], tedy osoba příbuzná nikoliv v linii přímé, a na předmětné pozemky jezdila pouze na návštěvu a trvale je neužívala. Žalobce b) se přitom narodil až v roce 1974, tj. v době výstavby ještě nebyl ani na živu, případně byl příliš malý na to, aby vnímal to, kudy probíhá hranice jím později vlastněných pozemků. Ani jeden z žalobců se přitom nezúčastnil stavby plaňkového plotu a melioračních prací v 70. letech. Žalobkyně a) a žalobce b) se chopili vlastnictví a držby nemovitostí včetně sporných částí sousedních pozemků za oplocením, které již mělo podobu drátěného plotu, až v roce 1997.

38. Při zvažování dobré víry žalobkyně a) a žalobce b) jako držitelů, kteří se chopili držby i pozemků sousedících s pozemky v jejich vlastnictví, je mimo další hlediska též třeba přihlédnout k postoji tehdejšího původního žalovaného, [územní celek] jako tehdejšího vlastníka dotčených pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. Pokud léta užívání části svých pozemků trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby žalobkyně a) a žalobce b) jsou i zčásti jeho pozemky. Podstatné přitom je, že ani Československý stát prostřednictvím MNV [obec] až do roku 1990 neuplatňoval žádné nároky k předmětným pozemkům, resp. vlastnictví a držbu části zahrady právními předchůdci žalobkyně a) a žalobce b), mimo jiné strýcem žalobkyně a), [jméno] [příjmení] nezpochybňoval. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokazoval, že by oprávněnou držbu části předmětných pozemků využívaných žalobkyní a) a žalobcem b) někdo zpochybňoval v době od roku 1997 do 2007.

39. [jméno] víru žalobkyně a) a žalobce b) nelze vyloučit ani z hlediska poměru výměry pozemků, jejichž držby se žalobkyně a) a žalobce b) chopili a pozemků, které na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] nabyli (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2724/2009). Výměra pozemku st. parc. [číslo] činí 487 m2 a výměra pozemku parc. [číslo] činí 472 m2, celkem tak činí 959 m2 oproti výměře pozemku parc. [číslo] 2 50 m2 a výměře pozemku parc. [číslo] 1 31 m2. Výměra takto nabytých částí pozemků parc. [číslo] dosahuje velikosti 8% celkové výměry pozemku parc. č. st. 103, jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku parc. [číslo] Nejvyšší soud přitom ve své ustálené judikatuře připouští, že v běžném životě dochází často k tomu, že hranice pozemků, vymezené hranicí užívání, se neshodují s hranicemi parcel, tedy takových pozemků, které jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel, jež mají geometrické a polohové určení a jsou zobrazeny v katastrální mapě a označeny parcelními čísly (§ 1 odst. 1 písm. a), § 3 písm. a), b), § 4 a § 27 písm. a) katastrálního zákona č. 344/1992 Sb.; pozemek, nemusí být vždy totožný s parcelou, nýbrž může zahrnovat více parcel, popřípadě části různých parcel, nebo naopak být částí parcely jediné). K nesouladu dochází i tak, že držitel, který koupil pozemek, se omylem chopí na základě kupní smlouvy i části (příp. i celého) sousedního pozemku, který ve skutečnosti nekoupil, v omylu, že jde o část jeho pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2451/2011). Žalobcům tak nelze klást k tíži skutečnost, že se v roce 1997 na základě nabývacího titulu ujali držby části zemského povrchu o 81 m2 většího, než vyplývalo z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] ani s ohledem na to, že v ní ani v žádném z nabývacích titulů právních předchůdců žalobkyně a) a žalobce b) nebyly uváděny výměry pozemků, pouze byl konstatován převod vlastnického práva pozemků v hranicích, ve kterých vlastníci nemovitosti vymezené jejich oplocením drželi.

40. Žalovanému se ani dalšími námitkami nepodařilo dobrou víru žalobkyně a) a žalobce b) vyvrátit. Pokud žalovaný namítal, že současné oplocení nestojí na místě původního plotu a že právní předchůdci žalobců využili rekultivaci sousedních pozemků k tomu, aby si zaplotili jejich část, kterou nevlastnili, odvolací soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že původní plaňkový plot ze 70. let byl nahrazen novým drátěným plotem, který postavili strýc a otec žalobkyně a) v devadesátých letech. Svědek [jméno] [příjmení], místní pamětník, přitom ve svém výslechu potvrdil, že se nachází na místě původního plotu. Na základě toho lze jako nedůvodnou odmítnout námitku žalovaného, že současné oplocení mezi spornými pozemky není původním místem, kde stálo předchozí oplocení. Ostatně současný žalovaný, [jméno] [příjmení], druh původní žalované v přestupkovém řízení potvrdil, že plot mezi pozemky žalobců a původní žalované stojí na stejném místě 30 let. V rámci místního šetření provedeného soudem prvního stupně dne [datum] přitom vyšlo najevo, že betonové potrubí umístěné v rámci zatrubnění se nachází v bezprostřední blízkosti drátěného plotu, tedy nikoliv ani jako součást plotu ani pod plotem, jak účelově tvrdila původní žalovaná ve svém odvolání.

41. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně a) podala na obec žádost na odprodej sporných částí pozemků, odvolací soud uvádí, že se tak mělo udát až [datum], tedy téměř 10 let po uplynutí desetileté vydržecí doby. Na běh vydržecí doby tak tato skutečnost vliv mít nemůže.

42. Pokud žalovaný namítal, že provedením rekultivace došlo ke změně terénních poměrů a žalobci, resp. i jejich právní předchůdci, měli projevit obvyklou míru opatrnosti a předtím, než vystavěli plot, měli nechat pozemek znovu vytyčit a teprve poté umístit plot, odvolací soud uvádí, že ani samotná skutečnost, že si právní předchůdci žalobců nenechali vytyčit hranice jimi držených pozemků a nezjistili tak, že drží i část pozemků, jehož vlastníkem nejsou, nevylučuje oprávněnou držbu žalobců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4663/2010). Ze shodného důvodu lze jako nedůvodnou odmítnout odvolací námitku žalovaného, že žalobci neprokázali, kde se nacházelo původní oplocení, tedy, v jaké výměře právní předchůdci jako převodci převáděli pozemky st. parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa] a parc. [číslo] v jakých hranicích.

43. Ostatně i v případě, kdy by přesto byly dány pochybnosti o dobré víře žalobců, uplatnila by se vyvratitelná domněnka, že jejich držba pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] byla oprávněná (§ 130 odst. 1 věta druhá obč. zák.) Existovala-li zde oprávněná držba předmětných pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalobkyní a) a žalobcem b), došlo k vydržení tohoto pozemku k [datum].

44. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně a) a žalobce b) drželi předmětné části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] konkrétně parc. [číslo] parc. [číslo] v omluvitelném omylu jako vlastní, přestože nebyly výslovně jako takové předmětem darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum], kdy se spolu s darovanými pozemky parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí byl dům [adresa] a pozemku parc. [číslo] ujali jejich držby a v dobré víře je pokládali za část nemovitostí jimi nabytých, byli tedy oprávněnými držiteli předmětných pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] oprávněnou držbu vykonávali nepřetržitě po dobu téměř 20 let (do roku 2016, kdy došlo k rozporům ohledně hranice pozemků se [příjmení] [příjmení] a žalobkyně a) zaslala tehdejšímu vlastníkovi předmětných pozemků dopis, který se týkal toho, že [jméno] [příjmení] staví na obecním pozemku), v důsledku čehož k [datum] došlo k vydržení vlastnického práva k těmto pozemkům parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Na základě toho se žalobkyně a) a žalobce b) stali vlastníky předmětných pozemků parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v podílovém spoluvlastnictví každý s podílem jedné ideální poloviny. Pokud proto soud prvního stupně žalobnímu petitu na určení jejich vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vyhověl, rozhodl správně.

45. Namítal - li žalovaný, že se soud prvního stupně zcela opominul vypořádat s námitkou vznesenou původní žalovanou, že předmětné nemovitosti nabyla v dobré víře, jakož i v důvěře v zápisy ve veřejném seznamu u [stát. instituce], [stát. instituce], do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum], odvolací soud uvádí, že se vůči ní neuplatní zásada materiální publicity vyjádřená v § 984 o. z. zajišťující ochranu dobré víry ve správnost zápisu ve veřejném seznamu, neboť je družkou současného žalovaného, který se podílel na stavbě domu původní žalované na st. parc. [číslo] který se zúčastnil sporů s žalobci ohledně hranice pozemků v roce 2016, tedy v době, která předcházela datu uzavření kupní smlouvy mezi [územní celek] a původní žalovanou dne [datum]. V dobré víře ve správnost zápisu katastru nemovitostí může být jen ten, kdo nemá rozumný důvod se domnívat, že by katastr obsahoval nesprávné údaje.

46. Odvolací soud s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správném výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I., větě za středníkem tohoto rozsudku. Ačkoliv soud prvního stupně nepochybil ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (u výroku II. odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění tohoto výroku v napadeném rozsudku), bylo nutné jej s ohledem na singulární sukcesi nastalou za odvolacího řízení, shodně jako ve výroku III. o náhradě nákladů řízení státu změnit (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud proto změnil výrok II. rozsudku tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 100 007 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky, a ve výroku III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 18 598 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Benešově Odvolací soud přitom opravil chybu v počtech učiněnou soudem prvního stupně v písemném vyhotovení napadeného rozsudku, který odečetl dvakrát zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 2 000 Kč složenou žalobkyní a) od znalečného v celkové výši 20 598 Kč vyplaceného znalci ing. [jméno] [příjmení] dvakrát.

47. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř, když i v odvolacím řízení zcela úspěšní žalobci mají právo na náhradu nákladů řízení, které jim za odvolacího řízení vznikly. Žalobcům přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jejich právního zastoupení, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč při zastupování dvou osob za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhlášky“) a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

48. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 729 Kč uložil odvolací soud žalovanému zaplatit žalobcům v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokátky žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

49. K návrhu žalovaného, že by soud měl využít svého moderačního práva dle ustanovení § 150 o. s. ř., odvolací soud uvádí, že zmírňovací (moderační) nákladové pravidlo soudu upravené v ustanovení § 150 o. s. ř. je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci a soud je využije v případech, kdy by důsledná aplikace ustanovení upravujících přiznání náhrady nákladů řízení vedla k nepřiměřeným tvrdostem. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Důvody zvláštního zřetele hodné mohou spočívat jak v poměrech účastníků, tak i v projednávané věci. Významné z hlediska aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

50. Pokud jde o důvody spočívající v poměrech účastníků, nelze než konstatovat, že žalovaný žádné konkrétní důvody spočívající v jeho osobních poměrech netvrdil. Důvody zvláštního zřetele hodné spočívající v projednávané věci přitom odvolací soud neshledává. Na základě toho nelze než uzavřít, že v dané věci nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné jako předpoklad pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., pro které soud nemusí výjimečně jinak úspěšným žalobcům přiznat právo na náhradu nákladů řízení.