o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 2. 3. 2022, č. j. 6 C 128/2021 - 94

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 124 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku II. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 29 848,58 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž uplatnil odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Měl za to, že soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když nepřihlédl k tomu, že na daňovém dokladu ze dne [datum] je jasně uvedeno, že jde o cenu 4 ks pneumatik a nikoli za údajné dvě objednávky po 2 ks pneumatik. Tomuto listinnému důkazu neodpovídá skutková verze, že by tentokrát oproti dosavadním zvyklostem (obchody uzavíral po finanční stránce vždy žalovaný buď s [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení], kteří jednali za žalobkyni), měl obchod sjednávat za žalovaného [jméno] [příjmení], a to nadvakrát. Upozornil, že soud prvního stupně měl sám pochybnosti o skutkové verzi žalobkyně, ale rozpory ve svědeckých výpovědích nijak nepromítl do svých skutkových zjištění. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že na pochybení při vystavení faktury se mělo přijít tak, že žalobkyně byla po cca dvou měsících vyzvána subdodavatelem, kterým byla [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále též jen„ subdodavatel“), k úhradě druhé faktury. Toto tvrzení evidentně nesouhlasilo vzhledem k tomu, že v daném případě se platilo přes B2B peněženku, jak dosvědčil [jméno] [příjmení], z důvodu čehož platba musela proběhnout ihned při objednání pneumatik u subdodavatele a ten tak nemohl žalobkyni vyzývat k úhradě nezaplacené faktury. Ze strany [jméno] [příjmení] tak šlo o účelové tvrzení. Současně tento svědek uvedl, že objednané zboží obvykle zaznamenávají do interního objednávkového sešitu, vedeného v excelovém souboru, avšak zrovna objednávku žalovaného ze dne [datum] [jméno] [příjmení] opomněl do tohoto souboru zadat a šlo tedy o další nestandardní okolnost daného obchodu. Do souboru přitom mělo být zadáváno datum objednávky, počet pneumatik a příslušná cena. V souvislosti s jednáním [jméno] [příjmení] pak nelze hovořit o jakési účetní chybě v ceně, v B2B portálu se zadává pouze typ pneumatiky a počet kusů, když cena jakékoliv pneumatiky je tu daná a nemění se. [jméno] [příjmení] pak v rámci této záležitosti vynásobil cenu počtem pneumatik, přičemž součin činil 33 124 Kč s DPH. V případě vystavení daňového dokladu ze dne [datum] tak nemohlo jít o účetní chybu v ceně, nýbrž o realitu svědčící ve prospěch žalovaného. Soud prvního stupně se řádně nevypořádal ani s odůvodněnou argumentací žalovaného ve vztahu ke svědkovi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy nebylo přihlédnuto k osobním vztahům těchto osob k věci, resp. k osobě žalovaného a že jejich výpovědi byly v podstatných záležitostech zcela lživé, a to navzdory tomu, že žalovaný poukázal na judikaturu v podobě rozsudku Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“) sp. zn. 21 Cdo 1472/2017. Má za to, že tyto nesrovnalosti měly soud prvního stupně vést ke skutkovému závěru prezentovanému žalovaným, že [jméno] [příjmení], zaměstnanec žalovaného, nejprve u žalobkyně poptával 4 ks pneumatik, v návaznosti na to pak žalovaný telefonicky hovořil s [jméno] [příjmení], jenž žalovanému sdělil k odsouhlasení jednotkovou cenu 8 281 Kč včetně DPH, s čímž žalovaný vyslovil souhlas. Po dodání a nasazení na stroj žalovaného [příjmení] 906 dne [datum] pak v prodejně přímo uhradil vystavenou fakturu. Tímto způsobem probíhaly vzájemné obchody přibližně 10 let. Dále žalovaný namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když nevzal v úvahu, že kupní smlouva byla uzavřena ve smyslu ustanovení § 1744 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), když [jméno] [příjmení] za žalobkyni vystavil žalovanému daňový doklad - fakturu ze dne [datum], kterou žalovaný obratem uhradil. [příjmení] [jméno] [příjmení] tak představovalo nabídku ve smyslu ustanovení § 1744 o. z. a zaplacení faktury představovalo akceptaci ve smyslu tohoto ustanovení. V tomto směru odkázal na rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2021, č. j. 21 C 67/2021 - 32 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 2. 2021, č. j. 21 C 61/2020 - 49. Odůvodněnost aplikace ustanovení § 1744 o. z. potvrzuje též rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 1584/2020, z něhož plyne závěr, že adresát nabídku akceptuje tím, že plní podle nabídky. Proces uzavření kupní smlouvy ve smyslu daného ustanovení koresponduje i se skutkovou verzí žalovaného o tom, že v souladu s mnohaletou praxí byl oprávněn sjednávat cenu pneumatik výlučně sám žalovaný a nikoli někdo jiný. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Předmět sporu se zúžil v podstatě na posouzení jediné otázky, a to jakou si účastníci mezi sebou sjednali jednotkovou kupní cenu za pneumatiky. K zodpovězení této otázky žalobkyně navrhla provést jednak listinné důkazy v podobě objednávek pneumatik u dodavatelské společnosti, daňových dokladů vystavených touto společností a dále pak svědecké výpovědi osob, které na realizaci zakázky participovali, případně o ní měli určité informace. Ze svědeckých výpovědí svědků, zejména [příjmení] a [příjmení], vyplynuly zásadní skutečnosti jednak o procesu uzavírání smlouvy, zejména o dvojité objednávce, která byla příčinou následného pochybení v zaúčtování v interním systému žalobkyně a procesu vzniku administrativní chyby, a jednak o výši kupní ceny, kterou si účastníci sporu mezi sebou sjednali. Svědecké výpovědi byly přesvědčivé, bez vnitřních rozporů a rovněž souladné s dalšími důkazními prostředky oproti jedinému důkaznímu prostředku navrženého žalovaným, a to jeho účastnickému výslechu. Žalobkyně poukázala na to, že při výkladu právního jednání je určujícím kritériem skutečná vůle (úmysl) jednajícího a dále poukázala na to, že při detailní znalosti cen materiálu oběma účastníky sporu lze jen stěží uvěřit argumentaci žalovaného, podle které by žalobkyně v rozporu se základním principem podnikání uzavřela smlouvu, která by pro ni znamenala nezanedbatelnou finanční ztrátu namísto zisku.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř., podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Soud prvního stupně ke zjištění skutkového stavu provedl navržené důkazy, a to důkazy listinné a dále výslechy svědků navržené žalobkyní, a to Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a důkazy navržené ze strany žalovaného, a to jeho účastnickou výpověď.

6. Po zhodnocení provedených důkazů soud prvního stupně při závěru o skutkovém stavu vyšel z výpovědí všech svědků, které se v podstatných rysech shodovaly, nevykazovaly zásadní vnitřní rozpory a i ve spojení s listinnými důkazy a i z pohledu logických souvislostí působily uvěřitelněji, než jediný důkaz navržený žalovaným, a to jeho účastnická výpověď, která nebyla podpořena žádným jiným důkazem s výjimkou nesprávně vystavené faktury [číslo]. Uzavřel, že mezi účastníky byla ústně uzavřena kupní smlouva, v níž se žalobkyně zavázala dodat žalovanému 4 ks pneumatik [příjmení] [číslo] TL 168B EM 01 a žalovaný se zavázal k zaplacení kupní ceny v celkové výši 67 468 Kč sestávající se z jednotkové ceny 16 562 Kč ks pneumatiky a z částky 1 220 Kč za demontáž/montáž (cena včetně DPH). K okolnostem, za nichž došlo ke vzniku závazku, soud prvního stupně zjistil, že uzavření samotné kupní smlouvy předcházelo jednání v provozovně žalobkyně, při němž jednal za žalobkyni [jméno] [příjmení] a v zastoupení žalovaného jednal jeho pověřený zaměstnanec [jméno] [příjmení]. Po zjištění rozměrů poptávaných pneumatik [jméno] [příjmení] vyhledal různé nabídky přes webový portál [webová adresa] a sdělil [jméno] [příjmení] nabídkovou/prodejní jednotkovou cenu poptávané pneumatiky. [jméno] [příjmení] následně hovořil telefonicky v přítomnosti zaměstnance žalobkyně přímo s žalovaným, který jednotkovou cenu ústně odsouhlasil a pověřil [jméno] [příjmení] vyřízením objednávky na 2 ks pneumatik za danou jednotkovou kupní cenu. Následně (ještě tentýž den) žalovaný prostřednictvím [jméno] [příjmení] objednal (novou„ zakázkou“) další 2 ks týchž pneumatik s tím, že kupní cena mu již byla známa v rámci vyřízení první objednávky, celkově tedy objednal 4 ks pneumatik. S ohledem na postupné objednávky žalovaného žalobkyně u vybraného subdodavatele objednala pneumatiky v podobě dvou objednávek po 2 ks pneumatik. Objednávky subdodavatel obdržel dne [datum] první v čase 3:09:12pm (č. PO2101004406 2 ks za jednotkovou cenu 13 151,78 Kč bez DPH) a druhou téhož dne v čase 4:40:00pm (č. PO2101004444 2 ks za jednotkovou cenu 13 151,78 Kč bez DPH). Na čísla daných objednávek navazují faktury vystavené subdodavatelem vůči žalobkyni, z nichž vyplývá údaj o jednotkové kupní ceně sjednané mezi žalobkyní a subdodavatelem. Fakturou [číslo] vystavenou [datum] subdodavatel vyfakturoval žalobkyni kupní cenu za 2 ks pneumatik ve výši 31 827 Kč včetně DPH při jednotkové ceně 13 151,78 Kč bez DPH na základě objednávky č. PO2101004406. Fakturou [číslo] vystavenou [datum] subdodavatel vyfakturoval žalobkyni kupní cenu za 2 ks pneumatik ve výši 31 827 Kč včetně DPH při jednotkové ceně 13 151,78 Kč bez DPH na základě objednávky PO2101004444. Pneumatiky ze strany subdodavatele byly dodány najednou, byl kontaktován žalovaný a dne [datum] byly na přistavený stroj žalovaného pneumatiky namontovány a ze strany [jméno] [příjmení], zaměstnance žalobkyně, vystavena faktura [číslo] kterou byla žalovanému vyúčtována kupní cena za prodej 4ks pneumatik [příjmení] [číslo] TL 168B EM 01 včetně montáže a demontáže v celkové výši 34 344 Kč včetně DPH, kdy byla účtována jednotková cena 8 281 Kč/1ks pneumatiky včetně DPH a 1 220 Kč práce (demontáž - montáž) se splatností k [datum]. Žalovaný fakturu zaplatil ihned po vystavení, tedy zaplatil částku 34 344 Kč. Při vystavování faktury však došlo k chybě, když byla žalovanému účtována pouze poloviční jednotková kupní cena. Tato chyba vznikla tím, že [jméno] [příjmení] při naskladnění dodaných pneumatik od subdodavatele dodávku 4ks pneumatik přiřadil pouze k jedné z faktur od subdodavatele (stáhl si z objednávkového systému jen jednu fakturu), když si nevšiml počtu kusů (2 ks) pneumatik na této faktuře. V důsledku toho měl u dodávky zaevidovánu poloviční jednotkovou cenu. Následně žalobkyně dne [datum] vystavila žalovanému fakturu [číslo] za účelem doúčtování kupní ceny ve výši 33 142 Kč včetně DPH ve vazbě na fakturu [číslo] se splatností [datum]. Tuto částku žalovaný neuhradil.

7. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2079 odst. 1 o. z., přičemž dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě kupní smlouvy, jejímž obsahem bylo dodání 4 ks pneumatik za jednotkovou cenu v konkrétní výši (s připočtením ceny za demontáž a montáž) a jelikož žalovaný neuhradil celou kupní cenu, uložil mu, aby žalobkyni její neuhrazenou část zaplatil, a to včetně úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný se do prodlení s úhradou doplatku kupní ceny dostal poté, co byla vystavena druhá faktura znějící na žalovanou částku se lhůtou splatnosti [datum]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pro nárok na zaplacení kupní ceny není rozhodující cena fakturovaná, nýbrž kupní cena dohodnutá v rámci uzavřené kupní smlouvy. Za relevantní považoval správnost fakturou vyúčtované kupní ceny ve vazbě na dohodu o kupní ceně. V obecné rovině je třeba každou fakturu (vyúčtování či daňový doklad) považovat v občanskoprávním smyslu za výzvu k plnění. Jediným právním následkem předložené faktury s chybně (neúplně) vyúčtovanou kupní cenou bylo posunutí data splatnosti nedoplatku na kupní ceně, které se odvíjí až od doručení faktury týkající se úhrady zbylé kupní ceny, což je v daném případě faktura [číslo] splatná dne [datum]. V otázce týkající se zastoupení žalovaného při sjednávání kupní ceny, soud prvního stupně uvedl, že bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] nesjednával kupní cenu bez souhlasu žalovaného. Pneumatiky u žalobkyně objednal až po předchozím souhlasu žalovaného s cenou a lze tedy uzavřít, že byl k závaznému objednání pneumatik a tím i k uzavření kupní smlouvy oprávněn. Pro toto konkrétní jednání nebylo zapotřebí zvláštní plné moci, ani plné moci učiněné v písemné formě (§ 441 odst. 2 o. z.). Otázku pracovního zařazení svědka [jméno] [příjmení] u [právnická osoba] s.r.o., nikoli přímo u žalovaného, považoval soud prvního stupně za irelevantní, když šlo o jednorázové zplnomocnění žalovaného ve vztahu k této osobě.

8. Jelikož žalovaný napadal způsob, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy, odvolací soud přezkoumal hodnotící postup soudu prvního stupně, který se promítl do jeho skutkového závěru.

9. Podle ustanovení § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

10. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi vznikl závazkový vztah na základě platně uzavřené kupní smlouvy na prodej 4 ks pneumatik a že tyto pneumatiky byly žalovanému dodány, včetně montáže. Předmětem sporu byl obsah závazku mezi účastníky, co se týče jednotkové kupní ceny, tj. ceny za 1 ks pneumatiky. Odvolací soud přezkoumal hodnotící postup soudu prvního stupně, který se promítl do jeho skutkového závěru o tom, že jednotková kupní cena činila 16 562 Kč včetně DPH a dospěl k závěru, že k němu nemá žádné výhrady.

11. Pokud žalovaný poukazoval na výpověď svědka [příjmení], jehož popis objevení chyby neodpovídal zcela popisu událostí svědků [příjmení] a [příjmení], pak bylo třeba při hodnocení této výpovědi vzít v úvahu, že svědek [příjmení] je osobou, která nebyla účastna vzniku závazkového vztahu, ani neměla nic společného s vyúčtováním kupní ceny fakturou a ani chybu v účetním systému neobjevila. O problému byl svědek informován účetní, zřejmě v rámci toho, jak byla do účetnictví žalobkyně zapracována druhá nákupní faktura od subdodavatele. Je proto pochopitelné, že pokud takový svědek tlumočí to, co se dozvěděl od jiných osob, může u něj dojít k chybě v interpretaci událostí, pokud jim sám nebyl přítomen. Výpovědi ostatních svědků pak v podstatných bodech byly souladné. Svědek [příjmení] a [příjmení] popsali vznik závazku mezi účastníky předtím, než žalobkyně objednala v nabídkovém systému předmětné pneumatiky. Svědek [příjmení] popsal, jak byl žalovaným pověřen, aby poptal kupní cenu pneumatik a jak 2 ks objednal poté, co jednotkovou kupní cenu sdělenou svědkem [příjmení], který ji vyhledal v nabídkovém portálu [webová adresa] a připočetl k ní marži a DPH, tlumočil žalovanému a ten ji telefonicky odsouhlasil. Dále vypověděl, že k žádosti žalovaného doobjednal později týž den další 2 ks týchž pneumatik. Tento (postupný) způsob objednání potvrdil ve své výpovědi i svědek [příjmení] a výpovědím obou svědků pak korespondovaly i důkazy listinné v podobě dvou objednávek žalobkyně vůči subdodavateli, na něž navazovaly dvě faktury vystavené subdodavatelem. Pokud oba svědci zmiňovali, že jednotková kupní cena se odvíjela od nabídky subdodavatele obsažené v nabídkovém portále, pak tomu odpovídá i následný kontraktační postup samotné žalobkyně, která po odsouhlasení jednotkové kupní ceny prostřednictvím tohoto portálu objednávku vůči subdodavateli provedla. Do rozporu s tím, se pak dostává výpověď žalovaného, že mu měl svědek [příjmení] nabídnout jednotkovou kupní cenu jinou, odlišnou od té inzerované na předmětném portálu. Takové jednání svědka [příjmení] (aby u subdodavatele objednal zboží za určitou kupní cenu a toto pak prodal žalovanému za cenu poloviční) by bylo nelogické a je tedy velmi nepravděpodobné, že by žalovanému nabízel k odsouhlasení jednotkovou kupní cenu neodvislou od nabídkové ceny subdodavatele. Žádný rozumný důvod k takovému jednání v průběhu řízení nevyšel najevo a ani žalovaný žádné rozumné vysvětlení k tomu neposkytl. Naopak svědek [příjmení] přesvědčivě popsal, z jakého důvodu došlo k chybě ve vystavené faktuře, tedy že pneumatiky od subdodavatele nebyly dodány zvlášť po dvou kusech, jak byly objednány, ale najednou ve čtyřech kusech a on k této zásilce přiřadil pouze jednu z nákupních faktur, kterou subdodavatel zaslal, když si nevšiml, že faktická dodávka pneumatik a faktura od subdodavatele, kterou k dodávce přiřadil, nejsou souladné, co se týče počtu ks pneumatik. Tato chyba pak vysvětluje, proč byla žalovanému fakturována poloviční kupní cena. Pokud na základě těchto důkazů soud prvního stupě učinil skutkový závěr, že jednotková kupní cena byla oproti fakturaci sjednána v dvojnásobné výši, pak tento závěr vyplývá z logického hodnocení provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti, když výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] se doplňovaly a korespondovaly i s údaji vyplývajícími z listinných důkazů. Nebyl tedy důvod neuvěřit ani tomu, že závazek oproti praxi z předchozích let sjednal jménem žalovaného svědek [příjmení], který byl dle samotného tvrzení žalovaného jeho zaměstnancem a o němž žalovaný věděl, že má vazby na zaměstnance žalobkyně z doby, kdy pro žalobkyni pracoval. Ani odvolací soud proto neměl pochybnost o důvěryhodnosti těchto svědků za situace, kdy jejich výpovědi navzájem nevykazovaly rozpory a navíc měly oporu i v jiných důkazech. Svědek [příjmení] pak již ani není zaměstnancem žalobkyně a nebyl tedy důvod se domnívat, že by jeho výpověď mohla být ovlivněna loajalitou k zaměstnavateli.

12. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

13. Podle ustanovení § 436 odst. 1 o. z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

14. Podle ustanovení § 441 odst. 1 o. z. ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu.

15. Odvolací soud se ztotožňuje s právním hodnocením soudu prvního stupně, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě kupní smlouvy, jejíž obsah byl ústně sjednán dne [datum], kdy byly mezi účastníky domluveny podstatné náležitosti tohoto typu závazku, a to předmět koupě a kupní cena. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovanému opatřila předmět koupě a dne [datum] mu jej předala. Žalovanému pak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kupní cenu, a jelikož tak neučinil v plném rozsahu, správně mu bylo soudem prvního stupně uloženo, aby žalobkyni dlužnou část ve výši 33 124 Kč doplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svoji smluvní povinnost ve lhůtě splatnosti stanovené fakturou, dostal se s plněním této povinnosti do prodlení (§ 1968 o. z.), a soud prvního stupně proto správně žalobkyni přiznal i právo na úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z., jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Námitka žalovaného, že závazkový vztah vznikl podle ustanovení § 1744 o. z. neobstojí. Jak žalobkyně, tak i žalovaný tvrdili, že závazkový vztah vznikl mezi účastníky na základě toho, že si obsah závazku výslovně odsouhlasili, tedy výslovně si sjednali podstatné náležitosti kupní smlouvy, včetně výše určité jednotkové kupní ceny (spor byl jen o to, jaká výše jednotkové ceny byla sjednána), a proto na věc nelze toto zákonné ustanovení aplikovat vzhledem k tomu, že upravuje konkludentní způsob vzniku závazku (jiným způsobem než výslovným), kdy k akceptaci nabídky dochází tím, že je podle nabídky fakticky jednáno (nedochází k ústní či písemné akceptaci). V tomto směru si žalovaný sám odporuje. Odkaz žalovaného na judikaturu obsaženou v odvolání tak není přiléhavý.

17. Na základě shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správném výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Odvolací soud jako věcně správný potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. i nákladový výrok II. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná, a proto jí náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Co do struktury a výše přiznané náhrady odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni vznikly náklady za zastoupení advokátem ve výši 9 232 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 2 460 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 600 Kč, z náhrady za ztrátu času stráveného cestou k odvolacímu jednání šest půlhodin po 100 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu - 600 Kč, z cestovného 1 510 Kč ([obec] - [obec] a zpět 220 km, při průměrné spotřebě dle kopie VTP, při ceně NM dle vyhlášky 47,10 Kč a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km) a z náhrady za 21 % DPH ve výši 1 602 Kč.

20. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v obecné pariční lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.